Kázání

Čtení: Lk 22,54-62
Text: J 21,15-17 Když pojedli, zeptal se Ježíš Šimona Petra: „Šimone, synu Janův, miluješ mne víc než ti zde?“ Odpověděl mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“ Řekl mu: „Pas mé beránky!“ Zeptal se ho podruhé: „Šimone, synu Janův, miluješ mne?“ Odpověděl: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“ Řekl mu: „Buď pastýřem mých ovcí!“ Zeptal se ho potřetí: „Šimone, synu Janův, máš mne rád?“ Petr se zarmoutil nad tím, že se ho potřetí zeptal, má-li ho rád. Odpověděl mu: „Pane, ty víš všecko, ty víš také, že tě mám rád.“ Ježíš mu řekl: „Pas mé ovce!

Čtení: L 23,33-47
Text: Ž 88,5-13
Jsem počítán k těm, co sestupují v jámu,
jsem jako muž, který pozbyl síly.
Jsem odložen mezi mrtvé jako skolení, co leží v hrobech,
na které už ani nevzpomeneš, kteří jsou zbaveni ochrany tvých rukou.
Odložils mě do nejhlubší jámy, do temnoty hlubin.
Leží na mně tíha tvého rozhořčení, všemi svými příboji mě trýzníš.
Známé jsi mi vzdálil, zhnusils mě jim,
jsem uvězněn, nemám východiska.
Oči mám zkalené utrpením, po celé dny jsem tě, Hospodine, volal, vztahoval jsem k tobě dlaně.

Čtení: J 4,19-26; J 11,47-53
Text: Mk 11,15-19
Přišli do Jeruzaléma. Když vešel do chrámu, začal vyhánět prodavače a kupující v nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků a stánky prodavačů holubů; nedovoloval ani to, aby někdo s čímkoliv procházel nádvořím. A učil je: „Což není psáno: ‚Můj dům bude zván domem modlitby pro všechny národy‘? Vy však jste z něho udělali doupě lupičů.“ Velekněží a zákoníci to uslyšeli a hledali, jak by ho zahubili; báli se ho totiž, protože všechen lid byl nadšen jeho učením. A když nastal večer, vyšel Ježíš s učedníky z města.

Čtení: Mk 14,26-31
Text: Mk 14,32-42
Přišli na místo zvané Getsemane. Ježíš řekl svým učedníkům: „Počkejte tu, než se pomodlím.“

Dialogické kázání na Žalm 130 najdete v příloze

Čtení: Gn 3,1-7
Text: Mk 10,17-22
Sestry a bratři,
Ježíš je na odchodu, stojí ve dveřích – a teď někdo přiběhne a položí mu otázku... Co se asi tak na chodbě mezi dveřmi dá říct? Čekal ten člověk, že Ježíš vytáhne z rukávu nějakou instantní moudrost nebo poučku o smyslu života? Že téma věčného života vyřeší dvěma větami?
Oslovuje Ježíše „Mistře dobrý...“ - snad si ho váží, ale přece se mi zdá, že je to oslovení nějak nepřiměřeně uctivé. (znáte to, že někdy cítíte po třech slovech, že vám někdo maže med kolem pusy…)

Čtení: Iz 35,3-10
Text: Mk 5,1-20

Čtení: 1Kr 17,8-16

Čtení: L 3,1-15 V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Pontius Pilát spravoval Judsko a v Galileji vládl Herodes, jeho bratr Filip na území Itureje a Trachonitidy a Lyzanias v Abiléně, za nejvyššího kněze Annáše a Kaifáše, stalo se slovo Boží k Janovi, synu Zachariášovu, na poušti. I začal procházet celé okolí Jordánu a kázal: „Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů,“ jak je psáno v knize slov proroka Izaiáše: ‚Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!

Čtení: Mk 13,3-8.12-13.24-28 Když seděl na Olivové hoře naproti chrámu a byli sami, zeptali se ho Petr, Jakub, Jan a Ondřej: „Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení, až se začne všechno schylovat ke konci!“ Ježíš jim odpověděl: „Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl. Mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat: ‚Já jsem to‘ a svedou mnohé. Až uslyšíte válečný ryk a zvěsti o válkách, nelekejte se! Musí to být, ale to ještě nebude konec. Povstane národ proti národu a království proti království, v mnohých krajinách budou zemětřesení, bude hlad. To bude teprve začátek bolestí.