Toto je rodopis Jákobův. Sedmnáctiletý Josef pásal se svými bratry ovce. Byl to mládenec, který býval se syny žen svého otce, Bilhy a Zilpy. Josef přinášel svému otci o svých bratrech zlé zprávy. Izrael Josefa miloval ze všech svých synů nejvíce; vždyť to byl syn jeho stáří. Proto mu udělal pestře tkanou suknici. Když bratři viděli, že ho otec miluje nade všechny bratry, začali ho nenávidět a nepromluvili na něho pokojného slova. Jednou měl Josef sen a pověděl jej svým bratrům; nenáviděli ho pak ještě více. Řekl jim totiž: „Slyšte prosím, jaký jsem měl sen: Vážeme na poli snopy. Tu povstane můj snop a zůstane stát. A hle, vaše snopy obcházely kolem něho a klaněly se mému snopu.“ Bratři mu odpověděli: „To budeš nad námi kralovat jako král či mezi námi vládnout jako vladař?“ A nenáviděli ho pro jeho sny a pro jeho slova ještě víc. Měl pak ještě jiný sen a vypravoval jej svým bratrům: „Měl jsem opět sen: Klanělo se mi slunce, měsíc a jedenáct hvězd.“ To vyprávěl otci a bratrům. Otec ho okřikl: „Jaký žes to měl sen? Že i já, tvá matka a tvoji bratři přijdeme, abychom se před tebou skláněli k zemi?“ Bratři na něho žárlili, ale otec na to nepřestával myslet. Bratři pak odešli, aby pásli ovce svého otce v Šekemu. Tu Izrael řekl Josefovi: „Zdalipak nepasou tvoji bratři v Šekemu? Pojď, rád bych tě za nimi poslal.“ On mu odvětil: „Tu jsem.“ Izrael mu řekl: „Jdi a podívej se, je-li s tvými bratry a s ovcemi vše v pořádku, a podej mi zprávu.“ Poslal ho tedy z chebrónské doliny a on přišel do Šekemu. Tu ho nalezl nějaký muž, jak bloudí po poli, a zeptal se ho: „Co hledáš?“ Odvětil: „Hledám své bratry. Pověz mi prosím, kde pasou.“ Muž mu řekl: „Odtáhli odtud. Slyšel jsem, jak říkají: ‚Pojďme do Dótanu.‘“ Josef tedy šel za svými bratry a nalezl je v Dótanu. Jakmile ho v dálce spatřili, ještě než se k nim přiblížil, smluvili se proti němu, že ho usmrtí. Řekli si mezi sebou: „Hle, mistr snů sem přichází! Pojďte, zabijme ho! Pak ho vhodíme do některé cisterny a řekneme: Sežrala ho divá zvěř. A uvidíme, co bude z jeho snů!“
---------------------------------------------------------------------------------------------------
Zdržel jsem se minulou neděli v kostele s jedním náhodným návštěvníkem. Zajímalo ho, co je to kázání? Jak se připravuje, jak dlouho mi to trvá, o co v něm jde. Napadlo mě, proces tvorby kázání komentovat, třeba vás to taky zajímá.
Na scéně je: Jákobova rodina. Podívejme se na ni. Rozhodně to není rodina svatá.
Bod 1) Jákob má 12 dětí se čtyřmi ženami. Situace jiným způsobem, ale nově aktuální – patchworkové rodiny, žijí spolu a potkávají se děti různých partnerů, složité konstelace, nevyřčené křivdy…
Bod 2) Jákob chová se protekčně. Dává přednost synu své nejoblíbenější, již zemřelé, ženy Ráchel – Josefovi. A na průšvih je definitivně zaděláno, když Josef dostane onen zvláštní plášť – možná pestrobarevný – ale to slovo znamená především oděv vycházkový - který překrývá paže a nohy a který používají lidé, kteří nemusí fyzicky pracovat. Znamená: „Já jsme šlechtic, vy jste nádeníci.“.
Bod 3) určitě není dobře, když Jákob využívá svého oblíbeného syna k dozoru nad ostatními sourozenci, posílá ho na inspekci, na kontrolu, nechává si přinést "zprávy o nekalostech", prostě si nechá donášet.
Tak - po výkladu je třeba – vtáhnout posluchače do dění a spojit biblický text s jeho světem – model: explicatio-aplicatio) Tedy, sestry a bratři, je to těžké - potlačit své emoce, náklonnosti a být spravedlivý ke svým dětem. Jak je to někdy těžké, když jeden poslouchá..... a druhý - no ani nemluvit - a když vidíme jak je jeden nadaný, a když se v něm vidíme, a možná je i nám tolik podobný (anebo v případě Jákoba je to syn jeho nejmilejší ženy) a jiný ne.
Jak být spravedlivým učitelem, když jeden žák plní povinnosti..... a jiný naopak
Jak být dobře v úřadu vedoucího na táboře těm, co jsou zvídaví.... i těm druhým
Jak být dobře v úřadu faráře - nejen pro ty členy sboru, se kterými mám podobný vkus a zájmy
Kázání ožije, když nebudeme mluvit o postavách, ale začneme mluvit s nimi
Ty Jákobe, máš všechny své děti stejně rád? Ano, řekl by myslím Jákob. Ano mám. Ale Jákobe - tvé skutky mluví jinak... kdybys to aspoň nedal tak hloupě najevo - tím pláštěm... kdybys s tím dokázal bojovat. Proč z Josefa děláš revizora vlastních bratrů?
Víš, povídá Jákob, ono je to tak těžké, když on byl ten Josef nějak i Bohem oblíbený............
A víš Jákobe, co to spustilo? Že ho jeho bráchové začali nenávidět?
Vím... Jak moc dobře to teď vidím. Jak jsem mohl být tak slepý......
Vedle Jákoba je tu druhá hlavní postava Josef (na fakultě jsme se učili vyznačit jednotlivé aktéry příběhu – nakreslit si přehled jejich vztahů...) Josef je na tom dobře, lépe než ostatní. Vnímá to i skrze darovaný plášť, a taky, že je mu svěřována důvěra – dohlížet a kontrolovat. A navíc ještě ty sny. Josef to možná nemyslí zle, je prostě plný sebe. A neuvědomuje si, že bratři nejspíš to vyprávění snů neberou jako informaci ("zdál se mi zajímavý sen"), oni tam slyší "já jsem přece někdo!“ A taky Josef nedomýšlí, že když přijal úkol vlastně donášet...
(a opět vztáhnout Písmo k našemu světu – explikatio-aplikatio) Víme, jak je to těžké - alespoň drobným náznakem nedat druhým - průměrným - najevo, že já vím, že jsem chytřejší, že jsem se dovtípil... Znáte ten pocit, kdy se prostě musíte pochlubit? A kolik si měl bodů? Jaký jsi měl čas? A co děti - vysvědčení? Fakt se ještě dá jezdit v autě bez MSR, EPS, ABS ? Může to zraňovat. Zvlášť děti si nenechají ujít příležitost vytáhnout se značkovým pláštěm?
Kroutíme na tím hlavou, že Josef vykládá bratrům ty sny a že se nechává posílat dohlížet. Ale... Ale ono je to tak těžké, když vám tuhle privilegovanou pozici nabídnou, protože mají ve vás důvěru...., a navíc je to spojeno s benefity (a fasuje se nepracovní plášť .... )
Posledními aktéry jsou Jákobovi synové, Josefovi bratři. Jsou zaslepeni závistí. Ha, korunní princ si vykračuje, podívejme, naše hvězda - nenosí šaty do horkého dne, kdy se na poli vážou snopy, to nejsou šaty ani do chladné noci, když se hlídá stádo. To jsou šaty jen tak na procházení. Josef je jiný, nadaný, bratři to nedokážou unést. Sestry a bratři, to je někdy tak těžké - unést, že někdo druhý je - aniž by si to zasloužil - na tom líp, daří se mu … Známe ten okamžik, kdy to nějak přeroste míru - a napadne nás, že by bylo lépe kdyby tu nebyl. Těžko unést, že někdo je od Boha k něčemu vybraný.....po staletí nedokázali i křesťanů unést vyvolenost Izraele...
Od závisti je blízko k nenávisti. Lépe by bylo, kdyby se nikdy nenarodil. A jakmile to jeden z bratrů řekne nahlas, je jasné že vyslovil pouze to, co si potajmu mysleli i ostatní: Bude pro nás dobře, když Josefova hvězda zhasne.
A tak jde Josef zase zkontrolovat, jestli je na pastvě vše v pořádku. Na pozdrav mu nikdo neodpověděl. Všichni se jen divně dívali. „Proč nic neříkáte, co je s vámi? Tu jeden z bratří přiskočí, druhý a třetí a začali Josefa svazovat. Josef volá o pomoc... marně. Hodili ho do vyschlé nádrže.
Jaký závěr může mít kázání? Učili jsme se, že základní možnosti jsou tři: kázání, co ústí do výzvy, napomenutí – odborně závěr parenetický
druhá možnost - že nasměruje k základu naší víry, jímž je Ježíš Kristus – tedy závěr christologický
a třetí směr – odborně doxologický (tedy Boha oslavující, děkovný) a eschatologický (chválící s výhledem k poslednímu rozuzlení na konci věků). Tak to zkusme postupně:
Závěr s napomenutím, výzvou
Myslím, že to milí přátelé, chce kus odvahy podívat se do Josefovského zrcadla a zeptat se sebe pravdivě: Kde nám dělá dobře, že máme zvláštní zacházení, privilegia, že můžeme někam kam ostatní ne, že máme spojení na někoho významného, že nemusíme to, co musí ostatní. A někdy to člověk dělá ani o
tom neví...
Myslím, že to chce kus odvahy uvědomit si, kde nám závist pomate hlavu napadne nás napadne, že by nám bylo líp, kdyby někdo vedle nás nebyl, byl propuštěn, odjel, zmizel....
Závěr christologický
Postava Josefa nese kristovské rysy. Josef je tak jako Ježíš uprostřed těch, co neunesou jeho vyvolenost. Taky to byl milovaný syn, taky ho svlékli z šatů, taky ho zradili vlastní. Bezmocný proti přesile, na smrt poslaný …je na dně studny.. sestoupil do pekel … mohli bychom dodat.
I dnes jsou bezbranní lidé všelijak mučeni. Je-li však Josef předobrazem Krista - pak se i všech těch josefovsky bezbranných trpících týká velikonoční naděje. Všech tě, co jsou na dně. Všude, kde je člověk na dně - Kristus je s ním i tam. Prošel tudy, aby vzkřísil naději těch, co se mají dojem, že se octli v samotném pekle, úplně na dně. Jako např. Josef.
Do třetice - závěr oslavný a rozuzlení na konci věků vyhlížející
Co k tomu příběhu říct celkově? Mladí lidé asi odsoudí Jákobovu špatnou výchovu. Asi oprávněně. Starší mezi námi se možná vyjádří zdrženlivěji. Víme o svém vychovávání, víme mnohé, co jsme udělali špatně a už možná nikdy nezměníme. Zazní to i při návštěvách: br. faráři, měl jsem být na své děti přísnější, anebo teď vidím, že jsem měl být laskavější.… trápí to... vyčítáme si... Pedagog by lecos označil za neodpustitelné. Ale teolog potvrzuje, že i na neodpustitelné výchovné chyby se vztahuje boží odpuštění. Bůh je větší než naše výchovné umění i než naše výchovná selhání.
A to jsme u odpovědi na otázku: Kde je v tom vyprávění vlastně Bůh? Je přítomen. Je však skrytý. Stav Jákobovy rodiny je žalostný, a přece to s touhle rodinou Hospodin nevzdal. Jákob - Izrael to pedagogicky nezvládl a přece to s jeho rodinou Hospodin nevzdal. Josef své postavení nezvládl, a přece můžeme v každé další kapitole číst, že "Hospodin byl s ním". Bratři nezvládli situaci obyčejných tváří v tvář vyvolenému ... A přece jim Hospodin dá milost se (pravda za dlouhý čas) podívat na tuto situaci jinak - a ve finále je i tohle neodpustitelné chování vůči bráchovi překryto odpuštěním.
kázání může vyústit do modlitby:
Pane Bože, děkujeme za příběhy bible, které nás nešetří, jsou o nás,
prosíme za odpuštění, v našich rodinách i sami sobě
děkujeme, že jsi s těmi, co jsou na dně, co mají pocit, že se octli v samotném pekle. Amen