Čtení: Iz 5,1-7
Text: Mt 21,33-41 Poslyšte jiné podobenství: Jeden hospodář vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal v ní lis a vystavěl strážní věž; potom vinici pronajal vinařům a odcestoval. Když se přiblížil čas vinobraní, poslal své služebníky k vinařům, aby převzali jeho díl úrody. Ale vinaři jeho služebníky chytili, jednoho zbili, druhého zabili, dalšího ukamenovali. Znovu poslal jiné služebníky, a to více než předtím, ale naložili s nimi právě tak. Nakonec k nim poslal svého syna; řekl si: ‚Na mého syna budou mít přece ohled!‘ Když však vinaři shlédli syna, řekli si mezi sebou: ‚To je dědic. Pojďte, zabijme ho, a dědictví připadne nám!‘ Chytili ho, vyvlekli ven z vinice a zabili. Když nyní přijde pán vinice, co udělá těm vinařům?“ Řekli mu: „Zlé bez milosti zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou odvádět výnos v určený čas.“
_______________________________________________________
Milí přátelé,
v některých oblastech se vínu daří lépe, jinde hůř. Hodně jde o podmínky, ve kterých víno roste – nadmořská výška, slunce, půda, vláha, škůdci… na tom všem hodně záleží. Ale někdy i znalci ocení, že vhledem k oblasti, odkud pochází, není víno vůbec špatné,… A naopak: méně chutné víno z tradičních oblastí jako je jižní Morava, Porýní nebo jižní Francie může nepříjemně překvapit. Inu, cituji Ježíše: komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává, a komu mnoho svěřili, od toho budou žádat tím více. To jen úvodem k větě, kterou ještě 3x uslyšíte.
Teď vás pozvu na procházku po třech vinicích. U první bude cedulka – s naším jménem. U druhé bude cedule „církev/boží lid“ a půjdeme i viniční tratí s označením „sbor u Klimenta“ a třetí vinice …. To nechme otevřené.
Ten příběh je podobenství. Takže kdo je kdo a co je co?
Hospodářem je Hospodin. Už to slovo souzní. Takže Pán Bůh jako podnikatel ?, Zdá se, že investor dost aktivní. Zakládá novou vinici, vybaví ji vším, co potřebuje - plot a strážní věž (proti zvířatům a zlodějům), lis k vytlačování šťávy, sklípek. Vše pečlivě zařídí. Ovšem - nedělal ji pro sebe, ale pronajal ji. Takže vytvořil pracovní místa, dal možnost výdělku, vytvořil prostor k životu. Ovšem očekává nájemné, je přirozené, že investor čeká podíl na výtěžku. Vinařům důvěřuje a tak v klidu odcestuje. Nekouká jim přes rameno, nestojí u nich s karabáčem, věří, že to zvládnou.
A co je vinice? Co Bůh založil - z ničeho, pečlivě zařídil a dal nám do správy?
Milí přátelé - každý z nás dostal vinici/sad jménem život. Na kusu čas v běhu dějin světa je cedulka s naším jménem. Denně 24 hodin, 1440 minut nám Bůh svěřil do opatrování. Důvěřuje nám, že to zvládneme. Nekouká nám permanentně přes rameno, dal nám rady, ale pak svobodu. A čeká, že mu odevzdáme část výtěžku. Co tedy s vinicí / životem?
Je možné ji nechat ladem, nestarat se, ono něco nějak vyroste a koneckonců, co je komu do mého života. Anebo je možné ji obdělávat, pečovat o ni, a pak sklízet její plody. V půdě je skryta spousta síly, byly do nás Bohem vloženy hluboké osobní zdroje, síly, které a které čekají na rozvinutí. Bohem v nás skryté bohatství čeká na obdělávání. Bylo by škoda nechat vinici zarůst, dovolit tam udělat skládku, nebo ji vybetonovat. To by byl výsměch Bohu, co se namáhal – kypřil, vybíral kameny, vysazoval keříky.
Zvu nás při cestě touto vinicí – třeba pak při varhanní improvizaci – přemýšlet, co je do nás vloženo, zaseto a může růst a dávat plody, co je v nás za potenciál k rozvinutí …
Ale – kdo je kdo – my jsme nájemníci. Člověče nechováš se jako majitel? Část tvé úrody patří Bohu - část tvého umění hrát na hudební nástroj, i část talentu sportovního, a část našeho času, našich peněz, část našich sil, naší práce…..
Co to konkrétně znamená?
Ptal jsem na to dětí v náboženství. Co si myslí, že udělá pán Bůh s tím nájemným, co mu odevzdáme. Shodli se, že podle toho, co o hospodáři/Hospodinu víme, že si to nenechá, ale že to pošle dál. A že si myslí, on to dá chudým, chromým, slabým, prostě těm co nemohou svou vinici z obdělávat, protože neudrží motyku, nebo jim ji zničili škůdci a plisně, nebo sežrali špaččci, nebo zničila záplava, nebo hrozny ukradli zloději. A tak, když se ptáme, jak část výnosu svého života dát Bohu – tak to prostě dáme rovnou těm chudým, chromým, slabým, prostě těm co nemohou svou vinici z obdělávat, protože neudrží motyku, nebo jim ji zničili škůdci a plisně, nebo sežrali špaččci, nebo zničila záplava, nebo hrozny ukradli zloději. Ostatně:
komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává, a komu mnoho svěřili, od toho budou žádat tím více.
Teď vás pozvu na procházku po druhé vinici. Ano, do opatrování a spravování jsme dostali - víru. Tahle procházka je dobrá dnes, když je sborové shromáždění. Oni totiž také správcové věcí náboženských jsou také v nebezpečí - chovat se jako majitelé. Místo ohlašovatele spásy si myslet, že jsem jejím vlastníkem. A zrovna těm, kněžím a starším lidu to podobenství Ježíš říká.
Sestry a bratři, snažíme se o vinici Páně víry starat. Objevovat vzácné dědictví. Při všech různých setkáních ve sboru – od malých dětí až po nejstarší, se snažíme objevovat, co jsme dostali. Myšlenky, příběhy, písničky, modlitby. A měli bychom přemýšlet o tom, jak odevzdat část výtěžku Bohu. Ano připomínat si, že víra není jen k našemu použití, jistě ano je k našemu povzbuzení, růstu, potěšení, moudrosti, ale rozdává se z ní. Míří k bližním. A že i v tomto sboru jsme hodně dostali do opatrování a ochutnáváme, že jsou tu mnohé dobré plody, leckteré víno je chutné, tak jen, že
komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává, a komu mnoho svěřili, od toho budou žádat tím více
A poslední procházka - třetí cesta vinicí – co jsme dostali od Boha k pronájmu? Myslím, že naši zeměkouli. Ne náš, ale Boží svět, ve kterém můžeme žít. Jeho zahrada, kde si můžeme hrát. Je nám propůjčená, jsme v nájmu a přitom - se chováme, jak kdyby nám patřila. Starost o přírodu končí za plotem naší zahrádky. Vydupat co nejvíc a co nejmíň se o ní starat - lidstvo je jako ti vinaři, co jsme o nich slyšeli.
A takhle můžeme pokračovat dál – jít do dalších viničních tratí - každý má nějakou další dílčí věc, část světa, osobu svěřenu na starost, dostal ji (ale nesmí se chovat jako majitel). Rodiče dostali do nájmu a ke staráni své děti, staršovstvo sbor, starosta město, zahradník zahradu, lékař pacienty, podnikatel své zaměstnance. Je to svěřeno k péči, a ne k vlastnění, manipulování a vytěžení pro maximální zisk.
Chci s vámi ještě přemýšlet… jaký je ten hospodář, majitel vinice? Zdá se mi předně dost důvěřivý (staví vztahy na důvěře), a také trpělivý, po takovém zacházení s jeho služebníky se divíme, že ještě posílá další. A že posílá ptát se lidstva po nájemném - svého syna, to úplně kroutíme hlavou. A ve vzduchu visí otázka, kterou slyšíme: Co s takovými nájemníky, co ho nerespektují pán udělá?
Neslyšeli jste vy, co ničíte krajinu, kutáte, těžíte, vypouštíte chemikalie a odpadky, co drancujete zemi, a co vy co ničíte lid páně, církev – vy církevní hodnostáři, co manipulujete věřícími, a zneužíváte svou moc a vy věřící, co necháváte svou víru ladem, a církev je zarostlá, a co vy, co nedbáte o svůj život, ničíte si ho všelijak… Neslyšeli jsme posly od Nejvyššího, vzkazy seshora… jak vyřizujeme opakované telefonáty s datazem majitele na nájemné? A hospodářova/Hospodinova syna jsme potkali? Přijali? Nebo nás rušil? Něco po nás chtěl?
Co s námi má hospodář udělat?
Vlastně by se už dávno na nás mohl vykašlat. Bylo by pochopitelné, kdyby hospodář na starost o vinici rezignoval, dělejte si na světě a v životě, co chcete. Bez toho, že každý přijme, že 100% výtěžku života patří jemu, ale část patří jinam, jiným – to daleko nedotáhnete.
Ale On je úplně nepředstavitelně trpělivý, dvakrát odloží, co my bychom udělali hned. Může to vypadat, že je bezmocný. A my věříme, že je to s námi, se světem i s církví nevzdal. Je trpělivý protože chce z vinice dostat víno a ne krev. Pán trvá na provozu vinice! To je dobrá zpráva. A - komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává, a komu mnoho svěřili, od toho budou žádat tím více.