Náš sbor má dva partnerské sbory v zahraničí: Sbor pětí obcí v Ženevě a Sbor Dietricha Bonhoeffera v Bielefeldu.
Sbor v Ženevě
Klimentský sbor udržuje zhruba od sedmdesátých let minulého století partnerský vztah se sborem Evangelické církve kantonu Ženeva, který původně sídlil v obci Grand-Saconnex. Nyní cestou postupných slučování vznikl Sbor pěti obcí (Genthod/Bellevue/Collex-Bossy/ Pregny-Chambésy/Grand-Saconnex). Farářem sboru je Andeas Fuog, v čele staršovstva je Nelly Abel. Naše sbory se střidavě navštěvují, klimenští bratři a sestry byli v Grand-Saconnex v květnu 2011, sestry a bratři ze Ženevy byli v Praze naposledy v říjnu 2017. Sbory jsou během roku v písemném kontaktu a vyměňují si informace o svých radostech i strastech.
Historie vztahů s evangelickým sborem v Bielefeldu
Vztahy mezi Čechy a Němci v prvních poválečných letech nebyly snadné. Jak vzpomínal farář Jan Miřejovský, který se zúčastnil prvního setkání evangelických bohoslovců na německé půdě, bylo mu zatěžko přijmout ruku nabízenou ke smíření. Není se co divit. Prof. Miloš Bič se vrátil z koncentračního tábora s podlomeným zdravím a byl živým mementem. A právě on to byl, kdo se ujal první skupinky bratří a sester z Bielefeldu, aby je provázel po českých a moravských sborech. Tu skupinu k nám pozval prof. J. L. Hromádka, který tam přednášel o práci církve ve východním bloku. Miloš Bič účastníky natolik oslovil svým postojem a charakterem, že setkání vyústilo v osobní přátelství, které trvalo až do konce jeho života. Někteří účastnici zájezdu dali ve sboru podnět k tomu, aby styky se sborem v Praze pokračovaly. Skupinová návštěva z naší strany nebyla tehdy možná, proto hledali způsob, jak tuto hranici překonat. V té době se pokoušel farář Miroslav Heryán seznámit navzájem evangelické výtvarníky, což se mu podařilo, byla založena skupina nazvaná Genesis. To neušlo pozornosti bielefeldských a chtěli se dovědět o nich víc. Při další cestě do Prahy navštívili malíře Miroslava Radu a fotografa Jana Šplíchala. Jejich práce je natolik oslovila, že postupně došlo s některými k osobnímu přátelství. Zásluhou bratra Franze Klementa, narozeného v Jihlavě, který měl ke všemu českému vřelý vztah, byli Miroslav Rada a Jan Šplíchal pozváni, aby v Bielefeldu uspořádali výstavu svých prací. V té době – byl rok 1979 – věc zcela mimořádná. Výstava se konala v univerzitním areálu a sbor ji přijal jako svou akci. Jistě i tato skutečnost přispěla k vzájemnému poznávání. Následovala další návštěva už cílená na sbor, při které velkou roli sehrál farář Jan Miřejovský, jenž jako tajemník Světové rady církví v Ženevě měl velké kontakty s evangelíky jiných zemí. Farářem Matoušova sboru v Bielefeldu byl Fritz Hufendiek, se kterým našel společnou řeč prof. Milan Opočenský, jehož dědeček v Bielefeldu studoval bohosloví. K první skupinové návštěvě klimentského sboru v Bielefeldu došlo až po pádu berlínské zdi v roce 1989 za faráře Blahoslava Hájka. Před tím docházelo k ojedinělým setkáním jednotlivých členů obou sborů, takže existovalo už více osobních přátelství, která vznikala postupně při návštěvách v Praze. Při prvním společném setkání v říjnu 1989 v Bielefeldu bylo konstatováno, že vzájemné setkávání a poznávání by mohlo být užitečnou pomocí v práci pro oba sbory. Bielefeldští nás překvapili velice rozvětvenou prací ve všech oblastech církevního života, oni u nás oceňovali práci sborů během totalitního režimu. Zjišťovali jsme ovšem, že jejich informace o naší situaci nebyly vždycky objektivní, záleželo na tom, od koho je získávali. Bylo dohodnuto podle možností se sborově navštěvovat jednou za dva roky a nepřestávat hledat nové cesty církevní práce. Jsme rádi, že při poslední naší návštěvě v říjnu 2012 se nám podařilo přizvat nové mladé bratry a sestry, kteří projevili zájem ve stycích pokračovat.