Texty: Žd 11,1
Mt 15,21-28
Mk 9,23-24
1Tm 6,11b-12
____________________________________________________________

Čtení: Lk 22,54-62
Text: J 21,15-17 Když pojedli, zeptal se Ježíš Šimona Petra: „Šimone, synu Janův, miluješ mne víc než ti zde?“ Odpověděl mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“ Řekl mu: „Pas mé beránky!“ Zeptal se ho podruhé: „Šimone, synu Janův, miluješ mne?“ Odpověděl: „Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.“ Řekl mu: „Buď pastýřem mých ovcí!“ Zeptal se ho potřetí: „Šimone, synu Janův, máš mne rád?“ Petr se zarmoutil nad tím, že se ho potřetí zeptal, má-li ho rád. Odpověděl mu: „Pane, ty víš všecko, ty víš také, že tě mám rád.“ Ježíš mu řekl: „Pas mé ovce!

Čtení: L 23,33-47
Text: Ž 88,5-13
Jsem počítán k těm, co sestupují v jámu,
jsem jako muž, který pozbyl síly.
Jsem odložen mezi mrtvé jako skolení, co leží v hrobech,
na které už ani nevzpomeneš, kteří jsou zbaveni ochrany tvých rukou.
Odložils mě do nejhlubší jámy, do temnoty hlubin.
Leží na mně tíha tvého rozhořčení, všemi svými příboji mě trýzníš.
Známé jsi mi vzdálil, zhnusils mě jim,
jsem uvězněn, nemám východiska.
Oči mám zkalené utrpením, po celé dny jsem tě, Hospodine, volal, vztahoval jsem k tobě dlaně.

Čtení: J 4,19-26; J 11,47-53
Text: Mk 11,15-19
Přišli do Jeruzaléma. Když vešel do chrámu, začal vyhánět prodavače a kupující v nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků a stánky prodavačů holubů; nedovoloval ani to, aby někdo s čímkoliv procházel nádvořím. A učil je: „Což není psáno: ‚Můj dům bude zván domem modlitby pro všechny národy‘? Vy však jste z něho udělali doupě lupičů.“ Velekněží a zákoníci to uslyšeli a hledali, jak by ho zahubili; báli se ho totiž, protože všechen lid byl nadšen jeho učením. A když nastal večer, vyšel Ježíš s učedníky z města.

Čtení: Mk 14,26-31
Text: Mk 14,32-42
Přišli na místo zvané Getsemane. Ježíš řekl svým učedníkům: „Počkejte tu, než se pomodlím.“

Mk 10 42-45

Ježíš je zavolal k sobě a řekl jim: „Víte, že ti, kdo platí u národů za první, nad nimi panují, a kdo jsou u nich velcí, utlačují je. Ne tak bude mezi vámi; ale kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“

Text: Mk 14,10-21

Text: Mk 8,27-38

Dialogické kázání na Žalm 130 najdete v příloze

Čtení: Gn 3,1-7
Text: Mk 10,17-22
Sestry a bratři,
Ježíš je na odchodu, stojí ve dveřích – a teď někdo přiběhne a položí mu otázku... Co se asi tak na chodbě mezi dveřmi dá říct? Čekal ten člověk, že Ježíš vytáhne z rukávu nějakou instantní moudrost nebo poučku o smyslu života? Že téma věčného života vyřeší dvěma větami?
Oslovuje Ježíše „Mistře dobrý...“ - snad si ho váží, ale přece se mi zdá, že je to oslovení nějak nepřiměřeně uctivé. (znáte to, že někdy cítíte po třech slovech, že vám někdo maže med kolem pusy…)