Čtení: 1S 13,6-14
Text: Ex 28 vybrané verše
Hospodin řekl Mojžíšovi: Promluvíš se všemi dovednými řemeslníky , které jsem naplnil duchem moudrosti; ti zhotoví Áronovi roucho, aby byl posvěcen a mohl mi sloužit jako kněz. Toto budou roucha, která udělají: náprsník a nárameník, říza a tkaná suknice, turban a šerpa; Vezmeš dva kameny karneoly a vyryješ do nich jména synů Izraele: šest jmen do jednoho kamene a zbývajících šest jmen do druhého kamene podle pořadí narození. Vsadíš je do zlatých obrouček a umístíš oba kameny na vrchních částech nárameníku, aby byly připomínkou synů Izraele. Áron bude jejich jména nosit na obou ramenou před Hospodinem, aby je připomínal.
Zhotovíš také umně utkaný náprsník Božích rozhodnutí. Uděláš jej týmž způsobem jako nárameník; ze zlata, z látky fialově purpurové, nachové a karmínové a z jemně tkaného plátna. Bude čtvercový a dvojitý, jednu píď dlouhý a jednu píď široký. Vysadíš jej drahými kameny ve čtyřech řadách: v první řadě rubín, topas a smaragd; v druhé řadě malachit, safír a jaspis; v třetí řadě opál, achát a ametyst; ve čtvrté řadě chrysolit, karneol a onyx. Všechny budou zasazeny do zlaté obruby. Kameny budou označeny jmény synů Izraele; bude jich dvanáct podle jejich jmen; na každém bude vyryto jeho jméno jako na pečeti podle dvanáctera kmenů. Áron tak bude nosit jména synů Izraele na náprsníku Božích rozhodnutí na svém srdci, kdykoli bude vstupovat do svatyně, aby je ustavičně připomínal před Hospodinem.
-------------------------------
Minulý týden jsme se zastavili u vybavení stanu setkávání. Dnes půjdeme takříkajíc do sakristie. Tam je obvykle skříň a v ní – bohoslužebné roucho. (Do stejně velké skříně se roucha pravoslavných vejdou jen tak tak, roucha anglikánů je taky vyplní dost, v evangelické skříni je vedle jednoho taláru už je jeden rezervní. Maďarský reformovaný farář ani skříň nepotřebuje, myslím, že všechno má v té tašce na polici v chodbě. Ale takový luterský farář i na domlouvání bohoslužeb v týdnu do kanceláře přijde v kolárku.
Má mít ten, kdo vede bohoslužby, zvláštní oděv? Má to nějaký rozumný důvod? Není to jen nějaké archaické divadlo? Tyto myšlenky mě napadaly už jako studenta teologie a znovu přicházejí hlavně když vidím nějaký nějaký velký průvod náboženských představitelů nebo jsem výjimečně jeho součástí. Možná i vás napadají, podobné myšlenky. Proč? Ale potkal jsem teologa, který mi pomohl nošení taláru přijmout a uvědomit si dobrý smysl jeho užívání. Srovnal funkci taláru kazatelského s talárem soudcovským. V mnohém mají stejný smysl a symboliku. Avšak v jedné věci je to zásadně rozdílné. O co jde.
Na závěr soudního jednání soudce, oblečen do taláru, ne za sebe, ale ve jménu někoho jiného (rozsudky jsou jménem republiky), vyhlašuje něco, co je pro člověka, který je obviněn, naprosto zásadní: vyhlašuje trest nebo milost. A právě talár dává najevo, že jeho osoba a názory ustupují, mají ustoupit do pozadí. Možná by si osobně o případu myslel něco jiného, možná někdy musí vyhlásit rozsudek, se kterým sám nesouhlasí. Ale je pověřen rozhodnout podle vyšší instance, podle práva. Ve jménu někoho, něčeho jiného.
No a podobně talár kazatelský dává najevo, že nejde o osobu kazatele (ani nevíme, jakou má kravatu či šaty) ale jde o jeho roli, úřad, funkci. A ve svém úřadu také jménem někoho jiného, vyššího – ve jménu Boha – vyhlašuje něco naprosto zásadního pro člověka, který je obviněn: vyhlašuje milost. Tady je onen klíčový rozdíl oproti soudci. Kazatel, ne za sebe ale ve jménu Božím, vyhlašuje milost. Možná by si osobně myslel něco jiného, ale dostal pověření zvěstovat milost. A stejně jako velkeněz Áron a jeho potomci k tomu dostal oděv, který vyjadřuje, že nejde o jeho osobu, ale jeho povolání, roli, funkci.
To vysvětlení mi pomohlo přijmout talár. Je dobře když kazatelovo JÁ ustoupí do pozadí a vlastně vstupuje do dlouhé řady těch, co ve stejném taláru, ze stejného pověření před lety vyřizovali to stejné evangelium.
ALE – ale dvě velká ALE – dvě důležitá témata, která chci nad přečtenými biblickými texty nabídnout i vám, co talár nenosíte.
K tomu prvnímu.
Vyprávěl mi známý, co zažil na návštěvě v Nizozemí. Před bohoslužbami dva členové staršovstva oblékli faráře do taláru. Po bohoslužbách mu zase talár svlékli a uložili do skříně v sakristii. První reakce návštěvy? „V těchto končinách je tedy farář nějak příliš uctívaný a vážený, když si nechává posluhovat i při oblékání taláru!“ Jaké překvapení, když se ukázalo, jak je to doopravdy. To, že presbyteři oblékají kazateli talár, má významnou symboliku. Oni mu totiž pro čas bohoslužeb svěřují úřad toho, kdo bude „jiný“, povolaný ke zvěstování. Svěřují mu úřad kazatele, roli člověka Bohem pověřeného vykládat, co slova bible znamenají pro naše dny. A po bohoslužbách, a to je neméně důležité ba možná i důležitější, mu talár svlékají. Aby bylo zřejmé, že není víc než ostatní. Boží slovo kázal (v reformované tradici se kázání Božího slova skutečně stává Božím slovem) a věříme, že ho při tom provází Duch svatý. Ale to z něj nedělá někoho, kdo by se měl nad další bratry a sestry ve sboru povyšovat, nebo koho by členové sboru měli uctívat. Oblékání taláru tedy nebylo žádné posluhování, ale vymezení služby: odsud až posud.
A to je velké téma i našich všedních dnů. Rozlišovat osobu a úřad. Nejde to asi oddělit ředitel je ten konkrétní člověk, stejně tak farář. Ale je třeba to rozlišit a pohlídat, aby bylo jasné, kdy je ředitel a kdy je Josef Novák. Protože se to dá zneužít. Využít
Proto jsme četli příběh o tom, jak král Saul obětoval, i když nebyl pověřen. Myslel si, že jako král může všechno, třeba být i kněz a překročit pravidla. Saul udělal něco, co mu nepříslušelo. Ne to se nesmí. To křiví lidi, to vnáší do světa toxicitu.
Funkce totiž může dát křídla a to je nebezpečné. Oděv královský, oděv kněžský může dodat nepřiměřené sebevědomí. Přijde-li někdo ve služebním oblečení, v uniformě, mění se poměr sil. A všichni kdo mají oděv, který ukazuje, že mají nějakou funkci – policista, voják, lékař, kapitán družstva má pásku…. Není to nic nového - Lk 3,12-14. Proč to Ježíš říká? Protože tak byli zvyklí vojáci a celníci, brát si víc, mít výhody, protože mají zbraň, razítko a možnost druhého skřípnout, nebo alespoň odsunout ve frontě na poslední místo.
Všichni, kdo mají nějakou funkci, nějakou uniformu, nějaké postavení by měli vědět, jakou jim ta funkce, postavení, uniforma dává moc. Tak snad, když trenérovi zadarmo opravím auto, tak je jasný, že bude mýho kluka stavět do prvního útoku. Ne.
A aby mě sbormistr vybral na zájezd …. Asi jste film sbormistr viděli, nebo o něm slyšeli.
Je třeba být stále na pozoru – kdy je možné zneužít roli – vedoucího na dětském táboře, učitele, starosty – Co došli lístky na koncert? A nevykouzlili byste tam ještě nějaké pro pana starostu… Ne. Starosta holt půjde jindy. A to že je někdo doktor nebo kapitán neznamená, že má mimo pracovní dobu nějakou přednost. Ano ve hře má slovo on – kapitán mnohé určuje. Ano v pracovní době nebo při neštěstí - doktor určuje kdo bude ošetřen a kdo počká. To je obrovská moc, ale jen v té chvíli.
Role a osoba. Velekněz si má vzít roucho, ale taky ho má sundat. A kdyby nechtěl, tak mají přijít ti okolo, upozornit ho na boží zákon a sundat mu roucho oni. A pro nás možná nepříjemná myšlenka směrem k sobě, kdy si nějakou svou soli příliš užíváme, využíváme nebo podkuřování nebráníme…. Anebo když i my sami, a možná nevěděomky, automaticky, toto uvažování podporujeme a servilně se stavíme k někomu, kdo má úřad či služební oblek… Konec konců byla to ďáblova nabídka – když nabídl Ježíšovi, aby využil postavení Božího syna k osobnímu prospěchu, něčemu, k čemu nebyl povolán. Ježíš to odmítl.
A pak druhé téma - důležitý detail – zdobení roucha. Na vrchních částech roucha jsou dva kameny – karneoly zasazené do zlatých obrouček, a v nich jsou vyryta jména dvanácti kmenů Izraele. A stejných dvanáct jmen se nalézá i na dvanácti kamenech, kterými je vyzdoben náprsník roucha. Náprsník je čtvercový, kameny jsou v něm uspořádány ve čtyřech řadách po třech, a tak kněz na svém srdci nosí celý národ. Velekněz Izraele nikdy nepředstoupí před Boha jinak, vždycky vezme všechny s sebou, abys Věčným hovořil o všem. Je to dvanáct drahokamů: rubín, topaz a smaragd, malachit safír a jaspis, opal achát a ametyst, chysolit, karneol a onyx. Jsou připevněné na krásně zářícím barevném rouchu a jak různě odrážejí světlo, tak různě barevně září. Stejně vzácné jako drahokamy jsou i děti Izraele – jsou povolány k tomu, aby na zemi byly odrazem božího světla, každý trochu jinak. Všech dvanáct izraelských kmenů má velekněz na krku. A všechny je má mít na srdci. Za všechny se modlí. Je to velké pokušení.
Pro vedoucí na táboře - chystat program na táboře jen pro ty zvídavé a aktivní děti – Máte je na krku všechny, máte je mít na srdci všechny.
A pro učitele – vyučovat pro ty, kdo dávají pozor a přikyvují. Máte je na krku všechny, máte je mít na srdci všechny.
A rodiče mají děti – různé a prarodiče mají vnoučata – různá – Máte mí na poličce fotky všech - máte je na krku všechny, máte je mít na srdci všechny.
A farář a členové sboru a starosta a obyvatelé obce. Atd. Máte je na krku všechny, máte je mít na srdci všechny.
A mohou nám teď běžet hlavou myšlenky – koho všeho máme my na krku (a jestli se nám některý drahokam neztratil) a koho máme mít na srdci, koho chceme mít na srdci ale je to těžké.
Pane prosím o sílu mít na srdci, ty, kteří jsou nám svěřeni….. Amen