Čtení: Ezechiel 34 Text: Žalm 23 Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek. Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod, naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno. I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují. Prostíráš mi stůl před zraky protivníků, hlavu mi olejem potíráš, kalich mi po okraj plníš. Ano, dobrota a milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého žití. Do Hospodinova domu se budu vracet do nejdelších časů. ----------------------------------------------------------------------------------
Starý muž, žije sám, si v kuchyni připravuje snídani: chléb, máslo, vajíčka, čaj a jeho rty polohlasně recitují: Hospodin je můj pastýř, naživu mě udržuje,… prostíráš mi stůl, kalich mi po okraj plníš.
Voják, zalezlý v koutku ložnice, čeká až na jeho jednotku přijde řada, a už poněkolikáté si opakuje: i když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého.
Kojenec. Hlavou se mu honí, jak ten svět báječně funguje. Kdykoli zakřičím, objeví se zdroj mléka, anebo mě někdo obejme. A rodí se ona základní důvěra: Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek.
Turista, co mu právě začala dovolená, se kousek za rozcestím natáhne do trávy u potoka… a říká si: Já tak potřebuju vypnout… a tady je tak nádherně, to snad sám nejvyšší mi dopřává odpočívat na travnatých nivách a vodí mě na klidná místa u vod….
Padesátiletá žena přemýšlí doma po návratu z nemocnice. Byla za svou matkou…. „Ještě že je dneska všechno v mobilu, jak mamka chtěla, abych jí přečetla žalm 23… jak si ho se mnou neslyšně říkala, ale trochu jinak zdá se mi, ale hlavně, jak se pak spokojeně usmála klidně usnula. To má snad zázračný účinek.“
Muž ve středních letech, sedí v nemocnici v křesle pro kardiaky. Ví, že je v ohrožení života. Čeho se chytit? Přemýšlí a pak začne recitovat sám pro sebe Hospodin je můj pastýř, byť se mi dostalo jíti přes údolí stínu smrt, nebudu se báti zlého, nebo ty se mnou jsi.
Pohřební bohoslužby – a shromáždění zpívá: Hospodin ráčí sám pastýř můj býti, ….. tys Pane se mnou, nebojím se zlého. A v tom zpěvu dobrota a milosrdenství a naděje začínají obkličovat první a druhou lavici, kde sedí nejbližší pozůstalí. A klíčí v nich přesvědčení, že to zvládnou, vědí, věří, že ve smutku nejsou sami.
A mohli bychom, milí přátelé, pokračovat. Mohli byste pokračovat. Žalm 23 funguje. Uklidňující modlitba v situacích stresu, úzkosti a strachu. Věty, které poskytují bezpečí a jistotu. Lidé, když procházejí nemocí nebo utrpením, hledají v něm sílu a víru v Boží podporu. Anebo při významných životních událostech, jako jsou narození, svatby nebo výročí, se tímto žalmem vyjadřuje vděčnost a požehnání. Žalm 23 se může číst pro posílení sebedůvěry a odvahy před náročnými zkouškami nebo úkoly. Nebo před cestou.
Žalm 23 – jsou mocná slova. Stávají se božím slovem. Když mluvíme s dětmi, s mládeží, s dospělými o obrazech Boha, abychom si v nich udělali pořádek (a nemysleli si, že Bůh je bílý vousatý stařík na obláčku) – tak z nabídky si vždycky obrázek pastýře někdo vezme, a obvykle jako jeden z prvních. Bůh jako pastýř, ale v tom žalmu také Bůh jako hostitel: prostíráš mi stůl, kalich mi po okraj plníš. Bůh jako pastýř a šenkýř. Patrně proto libretista doplnil do dnešní skladby i jiný žalm, který mluví o Bohu jakožto hostiteli.
Žalm 23 funguje - potěší, uklidní, dodá důvěru, ujistí o smysluplnosti (stejně asi jako píseň Někdo mě vede za ruku a možná bychom mohli jmenovat další – třeba Moc předivná?) Proč funguje? Nabízím nám čtyři hypotéz proč:
Hypotéza první - Je to zbožná píseň - mluví o Bohu. Ale mluví o něm tak, že je zároveň řeč o krásách tohoto světa. Je tam obojí. Kdo tu píseň slyší, čte, nebo si říká, představuje si travnaté zelené louky a na nich tekoucí osvěžující vodu, spokojeně bečící ovce, které vede pečlivý pastýř, který drží stádo pohromadě a chrání je. Pokoj na zemi. Kdo ji zpívá, vnímá hezké věci, při pohledu z okna, při pohledu do knihovny, na televizi, při poslechu hudby. Kultura, umění, krása – poděkovat Bohu. Takový on je - velkoryse hostící hospodář. Byla to špatná cesta, když církev potlačovala radost ze života, kdy učila, že si člověk může užívat jen Boha, a jeho svět nikoli. Místo toho, aby se životní radosti daly pod správnou hlavičku, do adresáře "Vděčnost Bohu" přímo na pracovní plochu, tak se obdivování, radost a vychutnávání života v některých obdobích dějin křesťanstva zcela zakázaly. Patří k přemýšlení nad 23. žalmem, že víra v Boha a radost ve světě nejsou dvě alternativy. A je znakem zdravé víry, že člověk se těší z dobrých stránek života a těší se z nich s dobrým svědomím. Je to totiž boží svět a my v něm smíme žít radostně a odpovědně, odpovědně a radostně.
Hypotéza druhá: Ale není to pohádka, nebo barvotiskový obrázek z reklamy na ráj. Ta modlitba nezamlčuje nebezpečí. Je řeč také o temném údolí, kterým se musí projít. Je řeč o stínu. Je řeč o holi, což je kyj obitý železem, který ovčák potřebuje, aby stádo ochránil před napadením divokými zvířaty nebo možná i zloději. Ta píseň je ze života. Je zmíněna i reálná hrozba: hojný stůl je prostřen „před zraky mých nepřátel“. Normálně by jednoho v takovou chvíli, kdy jsou blízko nepřátelé, tak blízko, že na něj koukají, normálně by jednoho přešla na to nachystané občerstvení chuť. Ale náš žalmista si ani blízkostí nepřátel, blízkostí ohrožení chuť zkazit nenechá. Jeho pozornost je soustředěna na naplněný kalich. I před zraky nepřátel, i v situaci, kdy nám něco zlého (chudoba, nemoc, spory…), nebo někdo zlý komplikuje život, tak se žalmista raduje z života, který dostal, uvaří si a prostře, a slaví. Že je, slaví že je dnes a že není sám. V Bohu prostě kotví taková důvěra, že si věřící ani přítomností nepřátel nenechají zkazit chuť na život. A ten dávný zpěvák to také vychutnává. A je vděčný.
Hypotéza třetí: Ta píseň je také o smrti. Smrt - to není moc téma pro konverzaci, lidé se jí vyhýbají, používají různé opisy, odvádějí řeč jinam. Ne však autor žalmu. V tom je síla, že biblický zpěvák tváří v tvář smrti nezmlkne. Nezmlkne, protože ví, že smrt není konec. Protože ví, že Boží moc není smrtí umlčena. Tváří v tvář smrti neslibuje Bůh zázraky nebo nesmrtelnost – ale slibuje svou přítomnost - a ten biblický zpěvák – tomu věří: I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého. Proč ? Vždyť se mnou jsi ty. Bůh člověka neopouští ani tam, kde člověk opouští tento svět. Cesty života nevedou jen po květnatých nivách. Procházku růžovým sadem ani víra nenabízí. Ale Pán Bůh nabízí a slibuje, že i když ti bude těžko, i když bude tvůj život smutný, tmavý, ohrožený, i když přijde i chvíle nejtěžší totiž umírání a smrt, já s tebou budu. Pán Bůh neslibuje, že nepřijdou problémy, že se jeho ovečce vyhnou nemoci, životní potíže, rozchody, utrpení či smrt. Pán Bůh slibuje, že v tom všem bude s námi, že tím vším budeme procházet s ním, budeme se mít koho chytit za ruku.
Hypotéza čtvrtá: Ta píseň dává svobodu se rozhodnout. Člověk není obětí dějin, okolností atd… Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatku. Všimneme si, že ten první verš žalmu není konstatování, ale je v tom slyšet rozhodnutí, postoj k situaci. Nebudu mít nedostatek. Jde totiž o to, jak člověk svou životní situaci vidí a vnímá. Stejné životní podmínky jeden vidí jako luxus a druhý jako nedostatek. Co jeden považuje za samozřejmost druhý vnímá jako nadstandard. A patří k darům víry, že člověk i uprostřed nouze zpívá „Nebudu mít nedostatek“. Věří, že ho mít nebude, a tak ho taky ani nemá. Protože děkuje za to, co má. A ta vděčnost a důvěra Bohu je silnější, než možná docela aktuální a nezaujatě viděný nedostatek.
Žalm 23 funguje (fakt se vyplatí znát ho nazpaměť). Potěší, ujistí, dodá důvěru. A je taky návodem, k tomu, co dělat. Být k druhým jako pastýř – starat se, chránit a vést, neopouštět, když se blíží nebezpečí. A je jedno, jestli jde o někoho hodně mladého nebo hodně starého. I když ti to potřebují asi nejvíc. Amen