Čtení: L 18,9-14
Text: 1. Samuelova 16,1-13
Hospodin řekl Samuelovi: "Jak dlouho ještě budeš nad Saulem truchlit? Já jsem ho zavrhl, aby nad Izraelem nekraloval. Naplň svůj roh olejem a jdi, posílám tě k Jišajovi Betlémskému. Vyhlédl jsem si krále mezi jeho syny." 2 Samuel se zdráhal: "Jak mohu jít? Saul o tom uslyší a zabije mě." Hospodin řekl: "Vezmeš s sebou jalovici a řekneš: »Přicházím obětovat Hospodinu.« 3 Na obětní hod pozveš Jišaje a já ti dám vědět, co máš dělat. Pomažeš mi toho, o němž ti povím." 4 Samuel vykonal, co řekl Hospodin. Když přišel do Betléma, vyděšení starší města mu spěchali vstříc s otázkou: "Přinášíš pokoj?" 5 Odvětil: "Pokoj. Přišel jsem obětovat Hospodinu. Posvěťte se a půjdete se mnou k obětnímu hodu." Pak posvětil Jišaje a jeho syny a pozval je k obětnímu hodu. 6 Když se dostavili a on spatřil Elíaba, řekl si: "Jistě tu stojí před Hospodinem jeho pomazaný." 7 Hospodin však Samuelovi řekl: "Nehleď na jeho vzhled ani na jeho vysokou postavu, neboť já jsem ho zamítl. Nejde o to, nač se dívá člověk. Člověk se dívá na to, co má před očima, Hospodin však hledí na srdce." 8 Jišaj pak zavolal Abínádaba a předvedl ho před Samuela. On však řekl: "Hospodin nevyvolil ani toho." 9 Jišaj tedy předvedl Šamu. Řekl: "Hospodin nevyvolil ani toho." 10 Tak předvedl Jišaj před Samuela svých sedm synů, ale Samuel řekl: "Žádného z nich Hospodin nevyvolil." 11 A Samuel se Jišaje otázal: "To jsou všichni mládenci?" Jišaj odvětil: "Ještě zbývá nejmladší, ten však pase stádo." Samuel Jišajovi poručil: "Pošli pro něj! Nebudeme stolovat, dokud sem nepřijde." 12 Poslal tedy pro něj a dal ho přivést. Byl ryšavý, s krásnýma očima a pěkného vzhledu. Tu řekl Hospodin: "Nuže, pomaž ho! To je on." 13 Samuel tedy vzal roh s olejem a pomazal ho uprostřed jeho bratrů. A duch Hospodinův se Davida zmocňoval od onoho dne i nadále. Samuel pak hned nato odešel do Rámy.
_____________________________________________________________
Milí přátelé,
četli jsme, jak byl vybrán, vyvolen izraelský král. Člověk vybírá a volí v životě - mnohokrát a vlastně dennodenně. Závažná je volba životního partnera, volba povolání, volba spolupracovníků, vybíráme si přátele atd..... Žijeme také ve společnosti a tam se také volí. Letos budeme znovu volit poslance do parlamentu, synod bude volit novou synodní radu, volí se všude předsedové spolků, školské rady, akademické senáty, staršovstva, faráři. Jak vybírat při volbě ? Jak se rozhodovat při volbách? K tomu dnešní příběh a čtyři rady.
Tak především: je důležité nevkládat přehnané naděje v člověka. Přesně této chyby se dopustil, boží muž prorok Samuel. Izraelci si institut krále vynutili. Pán Bůh jim říkal, že krále přece nepotřebují, že stačí jeho pravidla, rady a zákony, že On sám jim bude vládnout. Ale Izraelci to chtěli mít jako u sousedů v zahraničí, opakovaně se krále dožadovali ".... aby nás soudil, jako je tomu u všech národů." Hospodin časem ustoupil a Samuelovi odpověděl: "Uposlechni lid ve všem, co od tebe žádají. Vždyť nezavrhli tebe, ale zavrhli mne, abych nad nimi nekraloval."
Prorok Samuel vybral jako prvního krále muže jménem Saul. Píše se o něm že: „Když se postavil doprostřed lidu, převyšoval od ramen vzhůru všechen lid. Samuel řekl všemu lidu: "Hleďte, koho vyvolil Hospodin, není mu rovného ve všem lidu!" A všechen lid spustil pokřik: "Ať žije král!"“ Svými proporcemi byl Saul prostě pro mnohé ideálním králem - silný, zdatný a vzrostlý muž. A lidé byli spokojeni.
Svůj úkol ovšem Saul v mnoha ohledech nezvládl. A proto Hospodin oznámil Samuelovi, že je třeba nového krále. Samuel z toho byl notně smutný - věřil Saulovi, nedokázal si představit, že by zde mohl být někdo lepší, sám ostatně u jeho výběru asistoval. Dokonce musel sám Hospodin Samuela napomenout: „Jak dlouho ještě budeš nad Saulem truchlit? Já jsem ho zavrhl, aby nad Izraelem nekraloval.“ Samuel - skoro se zdá, že místo toho, aby věřil Bohu, věřil svému králi Saulovi.
A to je něco, co se může přihodit i nám. Že vkládáme do lidí přehnané naděje. Říkáme si: tenhle nový ministr, ten to konečně povede slušně, tenhle starosta to tu rozsvítí, tenhle farář, tenhle synodní senior a konečně to bude fungovat a věci se dají do pořádku, až si moje dítě vybere správného partnera, taktouzdraví naši rodinu. Anebo trochu jinak: Jestli se někdy taky trochu nevymlouváme na to, že kdyby tu byl jiný - prezident, ředitel, synodní senior - že ten by naši situaci změnil a zachránil? Nevkládáme někdy do člověka přílišné naděje? Nevkládáme přílišné naděje do jednotlivce namísto společenství? A namísto Boha?
Saul vypadal jako ten ze všech nejlepší kandidát a jeho kralování skončilo fiaskem. Stejně tak to může být s ministrem, farářem, presbyterem, starostou, ředitelem či předsedou, kterého my považujeme za nejlepšího. Nehledejme naději v člověku - význam osob je jen relativní.
1.rada: Nevkládat naděje do člověka, a 2. rada: Dívat se na srdce
Hospodin řekl Samuelovi, že příštím králem bude syn jakéhosi Jišaje z Betléma. Samuel tam šel a nechal si předvést Jišajovy syny. Nejdříve předstoupil nejstarší Eliáb. Když ho Samuel uviděl, byl přesvědčený, že to je Saulův nástupce: „Jistě tu stojí před Hospodinem jeho pomazaný.“ (v.6) Silný muž v nejlepších letech. Samuel byl uklidněn. Ovšem záhy velmi překvapen, když mu Bůh řekl, že to ten správný člověk není: „Nehleď na jeho vzhled ani na jeho vysokou postavu, neboť já jsem ho zamítl. Nejde o to, nač se dívá člověk. Člověk se dívá na to, co má před očima, Hospodin však hledí na srdce.“ (v.7) Samuel je jako opařený.
Jak často uvažujeme a rozhodujeme se podle vnějšku, podle lidských měřítek. V prvním plánu - jak kdo vypadá, jak je oblečen (a v jakém přijel autě) - těžko zabránit tomu, aby to na nás působilo. Ale dál - zajímá nás počet titulů, nebo jaké má kdo kontakty, kolik řečí ovládá a kde co. Nechci říci, že to všechno jsou zanedbatelné věci, ale Bůh se dívá na srdce, na charakter a až potom má přijít vše ostatní. A tady netřeba rozlišovat církev, stát, spolky, školy, - že jde především o to, aby ti v čele měli přímé srdce, byli přímí, pravdiví, upřímní.
(Nakonec, člověk, který si uvědomí, že přichází a nemá žádné speciální talenty a obdarování je možná v menším nebezpečí, že upadne do pýchy.)
Rada 3. Nikým nepohrdat
Za krále byl naprosto nečekaně pomazán David. Otec ho ani nezavolal, když přišel prorok, nechal ho se služebnictvem pást ovce. David byl osmým synem. To je, v biblickém světě symbolických čísel, ten, co je přespočet. Osmý syn neměl naději. Byl předurčen k tomu, aby byl služebníkem starších bratrů. Navíc byl mladičký - holobrádek. Ale Bůh počítá i s těmi, co do nich nikdo naději nevkládá, Bůh počítá i s těmi "poposledními" (s Ábelem, jemuž dali rodiče jméno "opar, závan"; s Izraelský lidem celkově - vždyť to byla hrstka otroků na okraji egyptské říše a nikdy to nebyl geopolitický útvar, se kterým by svět počítal; a v Novém zákoně učedníci z řad rybářů, na kterými každý ohrnoval nos). A to nám ukazuje k tomu nepohrdat nikým. Nepohrdat někým, třeba protože je příliš mladý, nebo protože je příliš starý. Nepohrdat někým, protože není zdejší, nebo naopak, protože je zdejší. Nepodceňovat někoho, protože je muž nebo protože je žena, nebo protože špatně mluví, je malý nebo nemá vlasy, nebo je tlustý nebo kdovíco ještě.
Rada 4. Prosit, aby danou zvolenou osobu vedl Boží Duch
„A Duch Hospodinův se Davida zmocňoval od onoho dne i nadále.“ (v.13). A tak i ty všeliké volby, malé i velké, můžeme a máme doprovázet modlitbou, aby nám bylo dáno poznat, kdo se do té které služby hodí... a také modlitbou, aby Duch svatý těm, kdo stojí v čele církve, sboru, města či státu dával potřebné schopnosti a moudrost k dobrým rozhodnutím. Apoštol Pavle píše: "Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi, za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc." (1Tim 2,1)
Tedy 1. Nedoufat v lidi. 2. Zkoumat srdce a ne vnějšek. 3. Nikým nepohrdat a 4. prosit, aby zvolené Bůh vedl. "Člověk se dívá na to, co má před očima, Hospodin však hledí na srdce."
Občas se někteří vysmívají evangelíkům, že mají všude biblické veršíky. V modlitebnách na stěnách, na záložkách v knížkách, na stěně na cedulce doma, veršík na konci kola večeře Páně, veršík ke konfirmaci, na svatební oznámení atd. Chci se téhle tradice zastat, protože takový výstižný verš z bible může být velkou pomoci. Třeba zrovna ten, který jsem četl "Člověk se dívá na to, co má před očima, Hospodin však hledí na srdce." je dobrý verš do života nebo na nástěnku pro příští rok.
Člověk se občas zastaví a bilancuje - uplynulý den, nebo týden, zrovna přelom roku je doba k bilancování náchylná, jindy se člověk ohlíží za velkou životní etapou či dokonce probírá celý svůj život. Promítá si, co se událo, co se podařilo, vydrželo a co se naopak nepodařilo a nedotáhlo.
Možná nás při takovém dívání a ohlížení přepadá smutek. A možná jsme i lecjaký záporný posudek slyšeli od druhých. Bilancování může i bolet, když je tam leccos nepovedeného, nedotaženého. Dívá se člověk na to, co má před očima. Ale Pán Bůh, milí přátelé, Pán Bůh však hledí na srdce. Do nitra, tam, kde se děje všechno naše rozhodování. Hospodin hledí na to naše nejvlastnější, na naše já. A snad jen On ví, že jsme v některé záležitosti tolik chtěli, tak moc se snažili, věnovali tomu energii a pozornost - ale nešlo to, nepovedlo se. On ví, že se událo mnohé, co nikdo neviděl, neocenil a kvůli čemu přece jen za něco stojíme. A že nezůstává u toho, co je po lidsku vidět. Vidí totiž do srdce. Až to na nás někdy padne, ta sklíčenost, nechuť k sobě sama, protože za námi není nic vidět, až se zase sesypou posudky druhých, vzpomeňte co slyšel Samuel: "Člověk se dívá na to, co má před očima, Hospodin však hledí na srdce."
Ale pozor, boží řeč je jako meč na obě strany ostrý. Pokud ten náš pohled nazpátek, naše bilance je spokojená. A dařilo se nám a je to vidět. A druzí nás chválí a soudí o nás jen dobré při pohledu na to, co jsme postavili, dokončili, zařídili, co nám vzrostlo, co nám dozrálo. Pokud na to se zalíbením, spokojení zíráme, bude nám to znít trochu jinak. Člověk se dívá na to, co má před očima, Hospodin však hledí na srdce. Ano je dobře, že se nám povedlo, zdařilo, ale: Poděkovali jsme? Nezapomněli jsme, kdo nám dal život ? A schopnosti a talenty. A pokud jde o radost - rozdělili jsme se ? Neztratili jsme mnoho času tím, aby bylo za námi něco vidět? Aby na tom díle byla naše jmenovka? A nezabral ten náš projekt celé srdce, vešli se tam i druzí?
"Člověk se dívá na to, co má před očima, Hospodin však hledí na srdce."
I přicházející čas roku 2021 bude mít své hlubiny a výšiny a bude se i volit a rozhodovat. Tak abychom příliš času nevěnovali opravě fasády, když to chtělo přestavbu uvnitř, abychom se neochomýtali kolem ježibab převlečených za královny krásy, abychom se nenechali ošálit obalem uvnitř kterého je zkažené zboží.
"Člověk se dívá na to, co má před očima, Hospodin však hledí na srdce." Milí přátelé, myslím, že v této věci je dovoleno - chtít být jako Bůh. Amen