Přede – vším jde o lásku
Dostal jsem nedávno otázku : Jaké jsou základy křesťanské etiky? Jak se vlastně správně rozhodovat ? Křesťansky – tedy ne podle církve, ale aby to obstálo před Pánem Bohem ? Podle čeho se vlastně v různých situacích rozhodujeme ?
Pomineme názory, se kterými se sice setkáváme, ale které pro nás co hledáme, pro nás jako boží lid nejsou vůbec přijatelná – třeba že: dobré je to, co je dobré pro mě. I když přiznáváme, že i tady někdy musíme zápasit.
Budeme-li poctivě hledat, uslyšíme některé zřetelné, jasné odpovědi, jak se eticky správně rozhodovat.
Někdo řekne: Je třeba dodržovat zákony. Myslím, že v zásadě přitakáme. Ale všichni tušíme, že to nemůže být pravidlo absolutní a jediné, protože i zákony mohou být nastaveny špatně. (např. v době komunismu nebo otrokářství nastaveny vzhledem k Bohu vysloveně křivě). Ale i dnes jsou chvíle, kdy máme za to, že je dobře zákony porušit a naopak, že jednání některých lidí, kteří sice zákony neporušili, prostě neobstojí.
Řekne někdo, rozhodujeme se přece podle Bible. Ano, souhlasíme. Věříme, že bible je vzorkovník životních situací, a jejich dobrých a špatných řešení. Ovšem není to vzorkovník všech situací. A kdybychom ji brali doslova a nekriticky, tak bychom měli otroky, nejedli vepřové, a nesměli mít na sobě šaty ze dvou různých druhů vláken a kamenovali každého, kdo se posmívá Bohu. Řeknete, ale to je Starý zákon. Dobrá, tak tedy z Nového: žena nesmí při bohoslužbách přečíst ani ohlášky a všechny ženy musí mít dlouhé vlasy, stejně jako muži naopak krátké. A pak jsou také věci, které bible konkrétně neřeší, protože téma ekologie, nebo internetu nebylo jaksi vůbec na stole.
Možná řekneme, že máme rozum a svědomí, a to že jsou ty poslední instance. Jsou důležité, ale i rozum má svá omezení a dokáže být zatemněný, a svědomí – jde o to, jak je zušlechťováno, formuje ho také skupina ve které žiji – každému může ukazovat trochu jinam.
Řekne někdo, že dobré je to, co je přirozené. Bůh vložil do světa přirozený řád a my ho máme poznat a respektovat ho. Tak by odpověděli asi někteří filosofové a i teologové. Ale ne všechno co je přirozené, je dobré. A vidíme-li že v přírodě vítězí silnější, tak musíme říct, že to tak mezi lidmi nechceme.
Jak se tedy rozhodovat ? Na čem staví křesťanská etika ?
V příbězích, které jsme četli – se potkává a utkává Ježíš se zákoníky a farizeji. Ti měli velmi propracovaný systém etiky, toho co se smí a nesmí, boží zákony zpracovali do směrnic a příkazů, celkem více než 600. Šlo jim o to, aby boží vůli, Tóru, boží zákon co nejvíce konkretizoval.
Ježíš jejich přístup ovšem nesdílí. Akceptuje, že to farizeové myslí upřímně (proto s nimi vstupuje do rozhovorů) Ale ten jejich přístup kritizuje. Protože takový eticko-náboženský systém může vést k tomu, že:
1. V některých situacích bude nesmyslný (asi jako když děti z dětských domovů mají dluhy, protože jejich rodiče, kteří je odložili, za ně celá léta neplatí popelnice, nebo že lidé s postižením nesmí do jeruzalémského chrámu) Ovšem zastáci systému by řekli: * zakaždou cenu, .. holt když se kácí les, lítají třísky
2. Může být splněn, ale vlastně nesplněn – v takovém systému se lze vymluvit na to, že jsem plnil příkaz (Jako když se hráč ve fotbale vymlouvá, že plnil taktiku - ale hra probíhala jinak než se čekalo. Jako když farizeus odevzdal desátek z máty a kopru, ale celý rok se tváří na lidi kolem sebe kysele ... má z toho Pán Bůh radost ?)
3. Takový etický systém může vést k falešnému přesvědčení, že když to zvládnu, tak mám splněno, a pánu Bohu nezbývá, než poděkovat mně – mravnímu virtuosovi.
Ježíš ukazuje a žije, že je něco víc, než pravidla, směrnice, - že je to láska. A protože je každá lidská situace jiná, tak i uskutečnění lásky může být v každé situaci jiné. A láska je nad všemi zásadami. V epištolách to pak myslitelé dotáhnou – Bůh je láska. Bůh je absolutní a tak nemůže být nic nad ním, ani žádné zákony.
A tak je vlastně nepřiměřené snažit se vytvořit křesťanský etický systém, když Ježíš žil nesystémově - s jedním velkým nadpisem – ať zvítězí láska. Jaké je shrnutí zákona ? Miluj Hospodina Boha svého a miluj svého bližního.
Kdybychom se podívali na Ježíšova stanoviska, kdy jde do konfliktu s předpisy, směrnicemi a dokonce zákonem Tóry, tak vidíme, že
1. zvažuje proveditelnost – nakládáte břemena.. - boží rady jsou pro život a ne proti němu – a nemá smysl třeba v rodině nebo na táboře vyhlásit seznam požadavků, nároků a služeb – který je nepslnitelný
2. Ježíšovi jde o člověka - sobota je učiněna pro člověka a ne člověk pro sobotu, jde mu o ženu hříšníci a ne o splnění předpisů
3. zvažuje cíl – ke kterému nám tu by dal život – a sobotu dal k radosti – tak když je někdo uzdraven, je to dobře
Prostě Ježíšovou cestou je podívat na situaci, na každou nově osobně a odpovědně, a rozhodnout, co nejvíce prospěje lásce – někdy to může být trest prominout odpustit, jindy můžu z lásky trest udělit, někdy poruší úředník předpisy, a napíše dokument se starým datem, aby nedostal člověka sociálně slabého do pokut a nouze, někdy bude láska velet v určité situaci trpět újmu, Dietrich Bonhoeffer došel i k tomu, že láska mu velí připravit na tyrana Hitlera atentát.
Může se i stát, že mi láska k druhému bude velet nemluvit pravdu – abych ho nezranil, anebo abych někoho ochránil. A víme, že to láska velela mnohým lhát nejen o ukrývaných Židech. A možná velí láska pomlčet nebo zalhat i o menších věcech, abychom nezranili. Ale není to láska ke mně, ale láska k bližnímu připomínám.
Josef Fletscher, autor knihy Situační etika, která mě mimo jiné inspirovala k tomuto kázání, uvádí jeden příběh. Stalo se, že jeden vojenský velitel, který vedl arabské bojové oddíly proti Turkům viděl, jak jeden muž po osobní rozepři zabil druhého. Nebyl při tom nikdo, jen ti dva a velitel. A ten, když si uvědomil, jak funguje v oněch oblastech msta a kolik lidí by mohlo zemřít, kdyby se to ti, ke kterým zabitý muž patřil, dozvěděli, rozhodl se zabít druhého muže sám aby se ta věc ukončila. Mám za to, že to udělal z lásky k potenciálním nevinným obětem. A sám nesl v životě břemeno tohoto rozhodnutí – zabít. Těžké břemeno.
Kdybychom se zeptali hráče šachu – a jaký je nejlepší tah ? Asi by odpověděl: No to záleží na situaci na šachovnici. Stejně tak se naše životní tahy musí odvíjet od situace, která je kolem nás.
Znamená to, že žádná pravidla neplatí ? Ani biblická ?
Naprosto ne ! To bychom se dostali do společnosti těch, co tvrdí – nic neplatí, já mám vnitřní radar ten mi ukáže, co dělat, já mám ducha svatého, ten mi vždycky ukáže – s takovými bojoval apoštol Pavel v Korintě – co byl tak duchovní a hlavou tak v nebi, že měli za to, že už je úplně jedno jak žijí. „Všechno je mi
dovoleno – ano, ale ne všechno přispívá společnému růstu.“ A také v Petrově listě: „Jste svobodni, ale ne jako ti, jimž svoboda slouží za plášť nepravosti, nýbrž jako služebníci Boží.“
A jak to všechno posoudit ? Jak nést odpovědnost ? Tu nese každý sám. A od posuzování je Pán Bůh. A jen on ví, jestli jsme se rozhodli nedržet zákon i to co je psáno v bibli – ze svévole nebo z lásky k druhému. Jasně když máme etický systém, můžeme nálepkovat – tady nepravda, tady nevěra, tady neúct k rodičům, tady ublížení za zdraví, tady, tady zatajení skutečnosti. Tady splněno, tady nesplněno. Jen víme, že ježíš tuhle cestu výslovně odmítl. A víme, že do ní křesťanská církev bohužel sklouzla – k moralismu, zákonictví, morální teologii, která není k životu, protože v ní chybí láska.
Zásady – ano, ty v bibli jsou, směr, maximy, cíle. Ale konkrétní prováděcí směrnice to nejsou.
-------------------------------------------------------
Chtěl bych se vrátit do konkrétní situace, které přicházejí a budou přicházet, kdy se musíme nějak rozhodnout jestli říct nebo neříct, držet nebo porušit, potrestat nebo pohladit. Někdy jde o banality, někdy jsou rozhodnutí těžká. Zdá se mi, že je dobře přibrat šest věcí na pomoc a sedmou jako „cíl“.
1. Bible – hledat v Písmu, které považujeme za sdělení Boží vůle, ano Desatero ukazuje jasný směr, a také v Bibli hledat podobné situace, konkrétní výroky, zkušenosti lidí víry. Představit si, jak by asi situaci řešil Ježíš…
2. Historie – mnozí udělali rozhodnutí, a můžeme vidět, kam vedli, žádná situace není stejná, ale některé jsou si podobné a to nám může pomoct, zkušenosti těch, co šli před námi.
3. Rozum – není od zlého, ale od Boha, dostali jsme ho, abychom vyhodnotili, co je v bibli, v historii, abychom mohli posoudit situaci
4. Svědomí – není to poslední instance, ale bude nám ukazovat, ....jen třeba ho zušlechťovat.
5. Porada – s bratry a sestrami, s moudrými lidmi – přinese nadhled, člověk je někdy v životních situacích utopený
6. Modlitba – prosba o boží pomoc
A to sedmé: "Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle." 1 J 4,12
Amen