Čtení: Iz 58,1-10;
Text: Mt 6,1-6.16-18
Varujte se konat skutky spravedlnosti před lidmi, jim na odiv; jinak nemáte odměnu u svého Otce v nebesích. Když prokazuješ dobrodiní, nechtěj budit pozornost, jako činí pokrytci v synagógách a na ulicích, aby došli slávy u lidí; amen pravím vám, už mají svou odměnu. Když ty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí pravice, aby tvé dobrodiní zůstalo skryto, a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí. A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci: ti se s oblibou modlí v synagógách a na nárožích, aby byli lidem na očích; amen pravím vám, už mají svou odměnu. Když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí… A když se postíte, netvařte se utrápeně jako pokrytci; ti zanedbávají svůj vzhled, aby lidem ukazovali, že se postí; amen, pravím vám, už mají svou odměnu. Když se postíš, potři svou hlavu olejem a tvář svou umyj, abys neukazoval lidem, že se postíš, ale svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.
-------------------------------------------------------------
Milí přátelé,
je před námi období přípravy k velikonočním svátkům, které jsme zvyklí nazývat obdobím postním. Jak to ale vlastně je - s postem ? Bývá to někdy dost zajímavá debata. Třeba o tom, že nemusí jít vždy jen o půst od jídla, ale že v dnešní době je možná přiměřenější dát si půst třeba od koukání na televizi, kouření, kávy, od nekonečného surfování po internetu, nebo od počítače vůbec. Anebo půst od alkoholu, od čokolády (ten je jeden z nejtěžších), půst od ježdění autem. Ovšem důležitější než otázka od čeho se postit (to nechť si uváží každý spíše soukromě) se mi zdá přemýšlení k čemu se postit. Půst od něčeho – ano, ale především půst k čemu ? Za jakým smyslem, s jakým cílem. Proč ?
Někdo řekne půst – ano – je to zdravé, lidskému organismu prospěje se čas od času vyčistit půstem (jsou lidé co se postí 1x za měsíc, někdo i 1x za týden). Možná by chtěl někdo tímto zdravotním tady v kostele pohrdnout, že právě v dnešní době je zdraví zbožštěno atd. (něco na tom asi něco je). Ale! Ale když budeme pozorně číst Starý zákon, tak je pozoruhodné jak mnohé židovské náboženské předpisy jsou zároveň předpisy zdravotními a hygienickými (předpsané koupele zajistí, aby se všichni aspoň někdy pořádně umyli, seznamy zakázaných jídel jsou prevencí před chorobami trávicího traktu. A jako boží přikázání je v knize Deuteronomium zapsáno i pravidlo pro organizaci záchodů, když je lid na cestách. Tedy to zdravotní k tomu náboženskému patří, jinak by boží lid nepřežil a do zaslíbené země nikdy nedošel. Ježíš koneckonců udravuje i tělesné neduhy a apoštol Pavel píše, že tělo je chrámem Ducha svatého, tak se tak k němu máme chovat. Takže jeden z motivů, který půst nabízí je – že to může napomoci tělu, které je ostatně také darem Božím.
Někdo řekne půst ? Ano - aby člověk potrénoval vůli. Je to překvapivé, jak se na letních táborech děti dobrovolně hlásí, že chtějí získat pero či bobříka hladu. A z velké části se jim to podaří, i když je to pro mnohé boj. A myslím, že víc než diplomek a 20 bodů je potěšující ten pocit, že jsem to dokázal a možná i pochvalné mručení ostatních, kteří dotyčného podporovali. Tedy půst (a doplnit si můžeme, jak jsem naznačil, i něco jiného než jídlo), půst abych pocvičil vůli.Jak silnou ji mám? Chci ji aspoň trochu cvičit ? Dokážu - to nezapnout. Dokážu si nezobnout ? Tímto směrem mi ukazuje takže, apoštol Pavel jako svou přednost píše: Dovedu trpět nouzi, dovedu mít hojnost. Ve všem a do všeho jsem zasvěcen: být syt i hladov, mít nadbytek I nedostatek.
A tady bych chtěl přemýšlet kousek dál - v duchovním slova smyslu. Půst, abych se ujistil, ověřil si, že na té čokoládě, cigaretě, internetu, autu, televizi nejsem závislý, že dokážu být i bez nich, že nejsem v otroctví, že se mi to, co mi má sloužit, nestalo božstvem, kterému sloužím. Že nejsem v pohanství, které visí na věcech, které si takovou pozornost nezasluhují a naplnění života nás brzdí.
A ještě kousek dál zkusme přemýšlet. Myslím, že k výbavě pro cestu víry patří, že dokážu přijmout omezení, že nemusím využít všechno, co bych mohl využít, že nesním a nespotřebuju všechno, co bych si mohl dovolit zaplatit... Ve víře, že věci se pohnou dál, když se člověk omezí. Že svět se pohne dál, když se člověk dobrovolně omezí. A že ta schopnost si něco odříct patří k cestě Ježíšových učedníků. Kristus sám sebe (dobrovolně) omezil kvůli druhým. On tento postoj dovedl až do krajnosti, že sám sebe omezil až ke zmaření, ve prospěch druhých. Dal sebe.
Někdo řekne půst ? Ano – aby se člověk mohl soustředit na modlitbu, na vztah k Bohu. Myslím, že na tom je kus pravdy. Po nedělním vepřo-knedlo-zelo obědě se člověku těžko čte bible, a ani k modlitbě a rozjímá není čas obzvláště příhodný. A kdybych si jen cvičně zapsal, kolik času věnuje člověku nakupování, vaření, přemýšlení kolem jídla, tak kdyby na pár dnů vyměnil za ty nejjednodušší (rohlík a čaj) a brambory s tvarohem, asi by mu zbyl čas se kterým nepočítal... Třeba na rozjímání, modlitbu.
Mluvil se mnou ještě v Hradci jeden mladý člověk o tom, že má tréninkový plán, rozpis běhů, cviků a regenerace, který teď plní. Jiný zase mluvil o novém startu ve studiu angličtiny, že si obstaral ty a ty učebnice, poslechy, rozepsal si to na půl roku, kdy přesně co bude dělat, aby to zvládl. Dobré – mít takový plán. A máme něco jako plán v duchovní oblasti ? Pravidelné modlitby, čtení Na každý den, nebo aspoň hesla JB (aplikace), jednu duchovní knihu ročně, jet aspoň jednou za x let na pobyt s duchovní tématikou ? Nebo si prostě jen zkusit v postu jednou v klidu přečíst pašije nebo jedno evangelium. Prostě udělat místo pro regeneraci svého vztahu s Bohem, kdy se tomu dá čas.
V Bibli se setkáme s postem jako projevem pokání, sebezpytování. Tedy jakési viditelné znamení, že to co říkám, myslím doopravdy. Že když říkám lituji, tak to žiju a ne že po té, co jsem ublížil, a pravda Bohu vyznal, pak to celé jdu spláchnout ke stolu, co se prohýbá.
V bibli se píše také o postu před nějakým důležitým rozhodnutím a také jako součást modliteb za něco důležitého. To je pochopitelné a dobré. (naposledy to tu zaznělo v příběhu Ester) Leč měli bychom vědět o nebezpečí, aby se půst (stejně jako ta modlitba) nestaly prostředkem, přitlačit Pána Boha ke zdi, aby nám splnil, co potřebujeme.
Někdo řekne – to všechno, co jsi faráři říkal, se točí kolem člověka samotného. Moje vůle, moje zdraví, můj duchovní život, moje prosby, moje rozhodnutí. Trochu moc to krouží kolem mého Já – aby rostlo. Chybí ti tam bližní. Chybí tam svět a rozhlednutí okolo. A možná by ten někdo byl jako prorok Izajáš (slyšeli jsme) – ten to volá ještě naléhavěji Iz 58,6-7 (číst) Sociální, charitativní rozměr půstu. Ano půst, jistě a za ušetřené peníze podpořit ty, co nemají nic, půst s charitativním záměrem. Je to tak, že když nebudu konzumovat, tak mi zbydou peníze, co bych utratil za čokolády, za benzin atd. a můžu je dát ve prospěch chudých. Tímto směrem jde i myšlenka postních sbírek. Dát si půst od výtěžků sbírek a podpořit ty, co jsou v nouzi.
Tedy půst jako možnost obnovit, oživit, uklid ve třech směrech: ve vztahu s Bohem, ve vztahu k sobě samému (po tělesné, duševní i duchovní stránce) i ve vztahu k bližním.
A co k tomu říká Ježíš ? Půst neruší, jen k tomu dodává: Když ty se postíš, ať to není divadýlko. Jsou takoví, pokračuje Ježíš, co si sypou popel na hlavu, ale kouže to po povrchu. Sami sebe do toho nevkládají. Jsou schválně nevzhlední jen proro, aby byli nepřehlédnutelní. Nemysli si, že takový půst je pro ně cestou, jak se přiblížit Bohu, jak se naučit lépe rozlišovat, na čem opravdu záleží, jak znovu dospět k pochopení, že člověk není živ jen chlebem.
Avšak ty, chceš-li se postit, učiň tak svobodně a s radostí v srdci. Svou hlavu potři olejem a umyj si tvář, abys nesklidil obdiv lidí okolo. Nelze mít potlesk na dvou sénách zároveň. Když tleskají lidé, pán bůh už tleskat nepotřebuje. Vztah mezi člověkem a Bohem je „s vyloučením veřejnosti“. Zbožnost těžko zvěstovat a už vůbec ji nejde předvádět: předmětem zvěstování je království nebeské nikoliv vlastní zbožnost. Důvodem není ochrana soukromí, ale ochrana nás před námi samými. Před pokušením předvádět se před lidmi.
Sestry a bratři,
V západním světě půst téměř upadl v zapomenutí. Tak snad dnes otázka, jestli tím neztrácíme nějakou formu vyjádření víry ? A něco důležitého k životu víry, nebo něco důležitého k životu vůbec. A možná v dnešní krizové době se potvrzuje, co píše Pavel, že je dobře umět mít hojnost i trpět nouzi (třeba na zážitky), být syt i hladov, mít nadbytek I nedostatek
Těžko něco vnucovat. To bych nechtěl ani tímto kázáním.
Ale myslím, že je dobře o této možnosti vědět.
A že se na světě věci pohnout dál, když se člověk omezí. To věříme. A to celé přemýšlení o postu spojuje s Ježíšovou cestou k velikonocům. Amen
Příloha