Nový Adam
1Kor 15,45-49
Jak je psáno: ‚První člověk Adam se stal duší živou‘ – poslední Adam je však Duchem oživujícím. Nejprve tedy není tělo duchovní, nýbrž přirozené, pak teprve duchovní. První člověk byl z prachu země, druhý člověk z nebe. Jaký byl ten pozemský, takoví jsou i ostatní na zemi, a jaký je ten nebeský, takoví i ostatní v nebesích. A jako jsme nesli podobu pozemského, tak poneseme i podobu nebeského.
Ř 5,14-15
Smrt však vládla od Adama až po Mojžíše i nad těmi, kdo hřešili jiným způsobem než Adam. On je protějšek toho, který měl přijít. S milostí tomu však není tak jako s proviněním. Proviněním toho jediného, totiž Adama, mnozí propadli smrti; oč spíše zahrnula mnohé Boží milost, milost darovaná v jediném člověku, Ježíši Kristu.
-----------------------------------
Milí přátelé,
asi většina z nás má doma vánoční stromek nebo alespoň něco, co ho připomíná, jehličnatá větev či podobně. Možná nás překvapí, že prapůvodní symbolika vánočního stromku je vlastně židovská. Ostatně ani Adam ani Eva nebyli křesťané a přesto mají 24.prosince v křesťanském kalendáři svůj svátek.
Na prvních stránkách židovské Tóry čteme, že si ti dva v zahradě Eden žili jako v ráji. Mohli si podle libosti trhat ovoce ze všech rajských stromů, včetně stromu života. Rajská idyla ale skončí, když si Eva dala od hada namluvit, že to nejlepší ovoce na stromě poznání dobrého a zlého si Bůh nechává pro sebe. A to je vlastně nespravedlnost, neboť i my přece také máme nezadatelné lidské právo být jako bohové. A tak si Eva utrhla a dala jíst i Adamovi. Žádné vyrovnání se Bohu či bohům se ovšem nedostavilo, dostavil se stud, hanba a vyhnání z té krásné zahrady.
Tady ovšem křesťanství k tomu židovskému příběhu přidalo pokračování. To, co člověk (zastoupen postavou zvanou člověk – člověk se hebrejsky řekne Adam) – to co člověk zvoral, napraví Ježíš, nový Adam. A ten sejme důsledky nemoudrého chování lidí, Adamů a Ev, jejich neposlušnost překoná a znovu otevře perspektivu života, tak jak má být, života, co má budoucnost, života věčného.
V evangelickém Alsasku někdy koncem 16.století začali v kostelích příběh o pádu a vykoupení lidstva předvádět názorně: na zelený stromek pověsili jablko, které měla Eva podat Adamovi, tedy symbol selhání a pádu. A na druhou stranu pověsili hostii – jako upomínku na Krista, nositele záchrany. No a ten zvyk se rozšířil a rozkošatěl. Někde mají dodneška na vánočních stromcích jablka, ale i ty skleněné koule upomínají na ono prapůvodní jablko a Adama. A perníčky pověšené na stromku zase na původní hostii, tedy na Ježíše Krista, nového Adama.
Příběh starého Adama a příběh nového Adama. Je to i v té vánoční písni („proto nový zaslíben Adam k spomožení). Starý člověk, nový člověk. Člověk, jak to s ním bývá a člověk, jaký by být mohl. Člověk ve své existenci a člověk ve své esenci. Člověk, co neslyší, neposlouchá Boha a člověk, který se ptá, jaký by s Boží pomocí být mohl.
A proto Vánoce, proto všechno slavení Ježíše. Protože ukázal, co je to být člověkem, protože na něm Bůh ukázal, jak to myslel, když dal lidem život. Ukázal to v té pro nás nejnázornější podobě – Ježíš ztělesnil boží myšlenku, žil smysl. Byl pravda. Byl Boží.
Narození Ježíše ovšem slavíme kvůli tomu, co následovalo po narození.
Pomůžu si podobenstvím. Hudební skladatel napíše a orchestr zahraje předehru, protože bude následovat opera o třeba 4 dějstvích.
Krátký prolog jedou cyklisté, protože pak se pojede 21 etap Tour de France přes hory a doly.
Protože bude následovat ještě 16, 20, 22 či 26 kapitol (každý evangelista to má jinak) cesty nového Adama, Ježíše, tedy toho, kdo ukazuje nové lidství. Proto je důvod číst o jeho narození a slavit ho.
Co bude následovat po předehře, po prologu? Jak žije ten nový Adam, Ježíš, člověk, co byl s Bohem zajedno, člověk Bohem poslaný.
Tak jako v předehře obvykle preludují témata, která se později v opeře objeví, přijměte malé preludium, které zmíní 7 motivů, které v Ježíšově příběhu potkáme konkrétně, opakovaně a rozvinutě:
Ježíš zvěstuje Boží království: Možná, aby nám to neznělo vánočně – pohádkově, mluvme spíš o Boží vládě. Klíčové slovo. „Přiblížilo se Boží kralování.“ Asi jako když se lidé dozví, že brzy dojde k převratu, že se změní vláda, tak vzhledem k tomu je dobře něco podniknout – hodnoty budou jinak, než se myslelo, jako silný se ukáže někdo, kdo vypadá slabý. A když se říká, že Dítě je králem, tak se vyznává, že ti, co mají moc a sílu ji mají míň, než si mysleli, a mají ji jen do času a proto: Nebojte se jich.
To je druhý bod preludia: Ježíš zachraňuje i v beznaději. Druhá klíčová věta „Neboj se!“ věta pro čtenáře bible známá. Pastýři slyší nebojte se (a ženy u hrobu budou slyšet nebojte se ). Uslyší to v Ježíšově příběhu učedníci ….. Kdybyste si po letošních vánocích řekli, já se vlastně nemusím bát tolik, co jsem si myslel, bude to důvod, aby andělský sbor zazpíval píseň o tom, že tyhle svátky měly smysl. Že dobrá zpráva, evangelium se událo. Když uvěříme, že se nemusíme bát.
Třetí věc: Ježíš přináší Boží spravedlnost pro znevýhodněné. „Blaze vám...“ Je to nepřehlédnutelný rys cesty nového Adama, že se zastává těch, co jsou na okraji, že se osobně věnuje těm, které jiní přehlížejí, že jim pomáhá vrátit se do života, z izolace, kterou způsobila společnost nebo nemoc, nebo náboženské předpisy. Ti, co normálně pláčou, se mohou radovat, protože Nový Adam – Boží syn právě jim věnuje velikou pozornost a od toho, jak se jim nepatrným, maličkým budou věnovat ostatní, se neodvíjí nic menšího než jejich spasení.
Další ne nepodstatnou charakteristikou příběhu Ježíše, je že jde do konfliktu. Není to příjemné, ale patří to k člověku, že nemůže jen přitakávat, kývat se jako houpací kůň, usmívat se a být všem sympatický. K životu v pravdě patří i ochota pojmenovat, co je špatně a říct, co je třeba. A třeba i k široce rozšířeným názorům říct: „já to vidím jinak“. Tady nemůžeme mlčet. Jako symbolickou čtvrtou Ježíšovu větu bych navrhl: „Avšak já vám pravím:“ Až když člověk řekne ne, má význam, když k něčemu řekl ano. Ne nemyslím na bezohlednost a necitlivá slova, k tomu nás Ježíš nevede – myslím na ježíšovskou přímost pravdivost. Vaše řeč ať je ano, ano, ne, ne. Jak to skloubit? Mluvit vlídně, empaticky a zároveň jasně a nebýt rozplizlý? Není to jednoduché. Je to důvod k modlitbám, Pan dej nám pravé slovo v pravý čas….
Pátá charkateristika: Ježíš přijímá všechny. Je to opravdu pozoruhodné. A to říkám v době, kdy jsme si to pojmenovali, příznačně – že každý žijeme více či méně ve své bublině. Spolu s lidmi podobně uvažujícími, s podobným životním stylem, slovníkem,……. Taky vás to překvapí, když má váš známý či příbuzný kamaráda i z jiné bubliny? ….. Ježíš říká: „Pojďte ke mně všichni...“ A přicházejí fakt všichni – představitelé náboženství, rybáři i popeláři, členové staršovstva i ženy v domácnosti, boháč i ten, kdo se stará o nemocného bratra, člověk s psychickou nemocí, člověk slepý, hluchý, s infekční chorobou, i mladík, co hledá smysl. A ježíš se baví se všemi …
Šestá charakteristika: odpuštěním umožňuje nový začátek. „Jdi a nehřeš víc!“ K tomu netřeba dlouhý komentář. Prostě, pokud chcete, aby se svět pohnul směrem k lepšímu, tak všechny plány na opravu a nápravu, pořádek a nastavení pravidel, všechny koncepce a strategie dříve nebo později dojdou k bodu, kdy se budeme muset rozhodnout, že odpustíme, anebo se to celé zasekne. A nebude to pokračovat. Ani v malém (tedy v mezilidských vztazích) ani ve velkém (třeba když jde o vztahy mezinárodní). Odpuštění je klíč. Toho Božího je moře a my z něj můžeme brát a dávat ho dál.
Slavíme, že se Ježíš – Nový Adam narodil. Ale mnohem důležitější je, že se narodil ten, kdo ukázuje, co to je být člověkem, pravé lidství ukazuje a žije:
Zvěstuje Boží království, zachraňuje v beznaději, přináší spravedlnost pro znevýhodněné, jde do konfliktu, přijímá všechny, odpuštěním umožňuje nový začátek.
A sedmá věc, kterou nelze v evangeliích přeslechnout? Ježíš vyzývá k následování. „Pojď a následuj mne.“
Poslechni si celou operu nejen předehru. Nejen prolog, sleduj tři týdny Tour de France. Ale to je pořád málo, to jsi pořád na druhé straně. Na straně diváků. Ty, pojď a následuj mě. Začni zpívat, nauč se na housle, nebo aspoň na triangl, a zkus tóny nejen poslouchat, ale sám vydávat, tvořit.
Vypni televizi a dej do kupy kolo, nahusti pneumatiky a jeď Tour de Čechy nebo aspoň do Berouna – je to podobenství. Prostě vyraz na cestu víry, zkus tu cestu jít, jít vedle stop, které vyšlapal Nazaretský. Odhoď své staré lidství a obleč nového člověka, obleč se v Krista (tak píše apoštol Pavel), obleč jeho lidství. Obleč – tedy osvoj si to jeho, dívej se na svět jeho očima. Cesta Syna člověka, cesta dětí Božích, Adamů a Ev. Tvůj příběh a jeho příběh se prolínají, je to jedna kniha Života. Otevřená. Všem. Amen