Čtení: 1Kr 19,19-21 a 1Kor 1,26-31
Text: Mk 1,16-20: Když šel podél Galilejského moře, uvidìl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. Ježíš jim řekl: "Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí." Ihned opustili sítě a šli za ním. O něco dále uviděl Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana; ti byli na lodi a spravovali sítě. Hned je povolal. A zanechali na lodi svého otce Zebedea s pomocníky a šli za ním.
___________________________________________________
Sestry a bratři, milí přátelé,
práce je podstatnou částí našeho života. Trávíme v ní dost času, je to jedna z hlavních charakteristik člověka - čím je a kde pracuje. Je na místě vážit si pracovitosti, člověk má na světě úkol, poslání, je dobře, když je někde platný, je dobře zajišťovat prací - tedy legálním způsobem ivobytí sobě i rodině. Člověka se dost týká, kde pracuje, co dělá a za jakých podmínek. Takřka každý den se ho to bezprostředně dotýká.
Z dnešního příběhu slyšíme, že existuje něco, co se člověka tak dotkne, že opustí třeba i svou práci. Ti čtyři takříkajíc upustili nářadí z ruky a šli od rozdělané práce. Co to je ? Co to bylo za impulz ?
Začněme od začátku. Pro nás suchozemce je voda, rybníky, jezera i moře (a jezeru Genezaretskému místní trochu troufale říkají Galilejské moře) spojeno s dovolenou, idylou, koupáním. Ostrovní a přímořské národy to však vidí jinak. Znají nebezpečí a sílu vody, vědí jak je moře zrádné. V biblické době bylo moře symbolem zla, zmaru a chaosu a lidé v něm viděli sídlo nečistých sil. Co souviselo s mořem, to bylo nanejvýš podezřelé, temné. Vyrazit na moře, vydat se na hlubinu, znamenalo vydat se do nebezpečné oblasti. Může to být i hlubina smrti.
Rybáři, kteří na moři pracují a žijí z něj, jsou touto zápornou charakteristikou poznamenáni. Jsou spjati s nečistým živlem. V jejich sítích uvízne všelijaká špína a havěť. A oni to musí ručně přebírat. Co je k jídlu a co jsou divné potvory. Vlastníma rukama to dělají. Rybář – je prostě nečisté povolání. Pokud bychom chtěli pro názornost hledat současnou paralelu, asi by nám nejlépe posloužil popelář, nebo pracovník u pásu ve sběrném dvoře, kde se třídí odpad. Nečistí jsou i z náboženského hlediska, jsou v kontaktu s nečistými živočichy. Tady u nich začíná Ježíš nábor. MOžná si čtenář Ježíšova přeběhu, který ví, jak to kolem charismatických rabínů chodí, říká - jaký bude mít tenhle mistr výběr pro žáky ? Jaká budou kriteria ? Kdo budou ti podle jeho názoru nejschopnější, nezvdělanější, nejzbožnější, nejaktivnější ? A kde je bude hledat ?
Taky tedy: Sever Izraele, Galilea to je ten méně čistý kus země – oblast chudá, plná lupičů, poměrně revolučně naladěná a nábožensky nepříliš horlivá. Tady v Galileji, v podezřelé oblasti začíná Ježíš mocně mluvit a činit. Tady si najde své učedníky. A mezi těmi nejobyčejnými lidmi - třídič odpadu ze sběrných surovin. Boží syn se neštítí nečistoty rybářů, použije lidi spíše podprůměrné, z nižších pater společenského žebříčku. To je skvělé, pro boží království je každý použitelný. Netřeba zvláštního nadání, kvalifikace nebo vzdělání.
Šimon a Ondřej jsou v práci, v moři. Jako každý den. Aby nakrmili sebe a rodinu, brodí se na mělčině a vrhají sítě ručně do moře. Jsou po kolena, po pás, možná ještě více ve vodě. Na těle cítí vodu a vědí moc dobře jestli je zima nebo léto. Loví a přebírají ryby. To všechno se jich bezprostředně dotýká: voda, a mokré oblečení, dotýká se jich počasí a roční doba, osobně se jich velmi dotýká, kolik uloví a jaké ryby, a jestli mají dobré sítě. To je jejich životní obzor. A každý den znovu.
Jakub a Jan jsou na tom lépe. Mají loďku. Mohou vyjet dál od břehu a házet své sítě z loďky. Dokonce mají i nádeníky. Malá rodinná firma. „Zebedeus a synové“. Dnes spravují spolu s nádeníky sítě, flikují díry. Jindy se asi starají o loďku. To všechno se jich bezprostředně dotýká – ryby, loďka, sítě, nádeníci, kteří jsou na nich asi závislí, a otec, kterému záleží na zdaru rodinného podniku.
A uprostřed onoho všedního dne – je osloví Ježíš. Osobně zavolá. „ Pojďte za mnou“ a dá jim úkol. "Učiním z vás rybáře lidí."
To, co se jich doteď bezprostředně dotýkalo, najednou přestává být důležité, to, čeho se dotýkali, to odkládají. Dotklo se jich totiž něco mnohem silnějšího. Výzva. Povolání na cestu.
JAK se to mohlo stát, že se nechali pozvat ? Otázka po mechanismech vzniku víry je mimořádně zajímavá. Jak se děje oslovení člověka, který mění zgruntu styl života, žebříček hodnot, který to, co doposud viděl jako poslední vidí jako první a naopak. To je něco nepopsatelného, nevysvětlitelného. Ono JAK je tajemstvím. A jen každý osobně tušíme, jak to bylo. A někdo ani to ne, jen se diví, raduje se a děkuje.
Ale zdá se mi, že není náhoda, že měl Ježíš pro ně úkol. A že to i v současné době může být velká motivace se zvědnout, když vím, že je mě někde potřeba. Když mi někdo řekne, že je mě potřeba - zprostřed společnosti, která se upracuje k smrti nebo ubaví k smrti, když někdo nabídne smysluplný projekt a mě osobně osloví. Ale přece jen ono JAK zůstává tajemstvím. A aby si někdo nemyslel, že má metodu, jak k víře pozvat, a aby si někdo nemyslel, že na tom uvěření svém nebo druhých má kdovíjakou zásluhu, tak mluvíme o tom, že víra je dar. A kde je dar, tam se nerozpitvává a nevytahuje, ale diví se, raduje a děkuje.
KAM, Ježíš povolal rybáře z Galileje.
Stručně řečeno – na cestu. K vykročení. „Pojďte za mnou.“ Tak se zrodila skupinka přívrženců, kteří Ježíše doprovázeli při jeho putování Izraelem. Šli s ním, šli za ním. Aby viděli, jak se to žije. Je lépe něco společně žít, než o tom mluvit. Víra - to není učení, to je způsob života. A oni se za Ježíšem vydali ve svém životě ve směru Boží království. Změnili svůj životní program. Vyhlédli směrem do budoucnosti. Zvedli oči od koloběhu rybařiny, od spravování sítí, od flikování života. Byli vytrženi ze života na břehu jezera, ze života na břehu chaosu, zmatku a zmaru. Teď jdou po cestě.
Ovšem to povolání není jenom pozvání na novou osobní životní cestu. Povolání se netýká jen mně, nejde jenom o mou situaci, která se změnila, že jsem byl povolán, vyvolán, vyvolen, vyloven, že už to nemusím flikovat, jak se dá. Při tom povolání nejde jenom o mé náboženské potřeby, ani o mé spasení. To povolání je ke konkrétnímu úkolu, ježíšovská životní cesta má jasný obsah, zřetelné zacílení. A jsme u otázky K ČEMU jsou rybáři z Galileje povoláni.
Ježíš si učedníky nevolá pro sebe, aby měl co největší počet fanoušků a obdivovatelů. Ještě dlouho se budou učit, co na cestu Božího království patří a co ne, a jak přesně vypadá. Teď na začátku se dozvídají její základní směr, „Učiním z vás rybáře lidí. Základní směr je K LIDEM - Jako se pastýř Mojžíš stal pastýřem Izraele. Tak se mají rybáři z Galileje stát rybáři lidí.
Rybařit lidi, lovit lidi. To zní trochu divně. Na jakou návnadu se asi lidi chytají? Jak jich při nejmenší práci nachytat co nejvíc. Jak to Ježíš míní? CO to je být rybářem lidí? Rybář přece loví kvůli zisku. Být lovcem lidí. To zní až hrozivě. To jsme někde u sektářství a u pokušení chytat lidi na návnadu a pak zatáhnout síť, kde už není úniku a cesty zpátky.
Ale tady nejde o lovení lidí, jako že by se měli nalákat na návnadu a pak chytit, vyčíhat si, kdy jsou nepozorní, kdy jsou v průšvihu a pak po nich skočit. Tak vůbec ne. Nejde o lovení lidí na počet, aby nás bylo co nejvíc. Ale lovit lidi ve smyslu – vylovit je, pomoci jim, tahat je z průšvihů, z hlubin, ve kterých tonou, lovit ty, kteří se sami zachránit nemohou, kteří se brodí a topí v záplavě práce, starostí, smutku. Být s těmi, co ztrácejí pevnou půdu pod nohama, co se jim přes hlavu valí vlny povinností, starostí, viny. Při takovém rybaření je někdy potřeba se taky namočit, taky vlézt do toho marastu, do vody. To nejde organizovat z paluby výletního parníku, je třeba osobního nasazení. Tak tedy rybáři, sami vytrženi z okruhu zla a nečistoty, se kvůli lidem, kvůli jejich vylovení znovu budou brodit po kolena a po pás a možná ještě výše a budou házet sítě a záchranné kruhy. A budou cítit chlad vody, a její slanost a budou se probírat lecčíms špinavým a nehezkým. A budou vyrážet do oblasti smutku a chaosu, zmaru a smrti. Kvůli lidem.
No tak jako jejich mistr. Amen