Čtení: Gn 27,1-29
Text: Gn 28,10-22
Jákob vyšel z Beer-šeby a šel do Cháranu. Dorazil na jedno místo a přenocoval tam, neboť slunce již zapadlo. Vzal jeden z kamenů, které na tom místě byly, postavil jej v hlavách a na tom místě ulehl. Měl sen: Hle, na zemi stojí žebřík, jehož vrchol dosahuje k nebesům, a po něm vystupují a sestupují poslové Boží. Nad ním stojí Hospodin a praví: „Já jsem Hospodin, Bůh tvého otce Abrahama a Bůh Izákův. Zemi, na níž ležíš, dám tobě a tvému potomstvu. Tvého potomstva bude jako prachu země. Rozmůžeš se na západ i na východ, na sever i na jih. V tobě a ve tvém potomku dojdou požehnání všechny čeledi země. Hle, já jsem s tebou. Budu tě střežit všude, kam půjdeš, a zase tě přivedu do této země. Nikdy tě neopustím, ale učiním, co jsem ti slíbil.“ Tu procitl Jákob ze spánku a zvolal: „Jistě je na tomto místě Hospodin, a já jsem to nevěděl!“ Bál se a řekl: „Jakou bázeň vzbuzuje toto místo! Není to nic jiného než dům Boží, je to brána nebeská.“ Za časného jitra vzal Jákob kámen, který měl v hlavách, a postavil jej jako posvátný sloup; svrchu jej polil olejem. Tomu místu dal jméno Bét-el (to je Dům Boží) . Původně se to město jmenovalo Lúz. Jákob se tu zavázal slibem: „Bude-li Bůh se mnou, bude-li mě střežit na cestě, na niž jsem se vydal, dá-li mi chléb k jídlu a šat k odívání a navrátím-li se v pokoji do domu svého otce, bude mi Hospodin Bohem. Tento kámen, který jsem postavil jako posvátný sloup, stane se domem Božím. A ze všeho, co mi dáš, odvedu ti poctivě desátky.“
_____________________________________________________________
Kde přebývá Bůh? Kde a jak je možné se s ním setkat?
Bét-el přeloženo znamená Dům boží – tedy místo božího přebývání. Jákob tam byl. Zažil, že se nebe a země dotýkají. Viděl ve snu pohyb po komunikaci, po žebříku mezi nebem a zemí. Slyšel Boží hlas.
Ten příběh nabízí více odpovědí na otázku: Kde přebývá Bůh, kde a jak je možné se s ním setkat? Podle toho, čeho si nejvíc všimneme, která okolnosti či rekvizita nás osloví. Chci nám nabídnout pohled několika vykladačů, kteří nad dnešním textem hledali odpověď na otázku: Kde přebývá Bůh? Kde a jak je možné se s ním setkat.
Kámen
První – to jsou ti, kteří zakopli o ten velký kámen. Boží přítomnost ztělesňuje kámen. Nebo dokonce: Bůh přebývá v kameni, u kterého Jákob spal. Přijde nám ta odpověď trochu …. Primitivní. Ale, sedněme si na ten kámen na chvilku. Kameny jsou stabilní, vypadají, že jsou tu od věků na věku, proto jsou v dějinách náboženství kameny předmětem úcty. V islámu se uctívá kámen Ka´ba v Mekce, Stonehenge mají mnozí nejen ezoterici, za místo, které je mimořádné, svaté, které vede k přesahu. Uprostřed světa, který je nejistý, překotný, vrtkavý, představují skály a kameny stabilitu, oporu, že boží svět je dobře založen, a proto neskončí v chaosu… (prý to byl pro putujícího pastevce velký zážitek, když po několika letech, kdy střídal pastviny přišel opět ke kameni, který znal. Prožitek, že svět má strukturu, drží.) Možná víte o kamenech poblíž vaší chaty, poblíž našeho tábořiště. Možná si vozíte kamínky z ciziny, dáváte si je na krk, jsou trvalé… Kámen váží, připomíná závažnost a stabilitu, ukazuje na potřebu opěrných bodů…. A to všechno nějak s Bohem souvisí….
Mlčet – nekritizovat pochybného Jákoba
Druhá skupina komentářů si všimne, že andělé v tomto příběhu mlčí. Jindy v příbězích mluví, vlastně jsou v bibli takřka jen kvůli tomu, aby vyřídili boží slovo a zmizeli. Ale tedy andělé kupodivu mlčí. Vykladač to nechápou. Právě teď by se totiž mělo Jákobovi něco říct. Jaký je to lump. Podvedl slepého tátu, bratra přelstil a ukradl mu požehnání. Takový morálně pochybný bídák… My bychom věděli, co mu má Pán Bůh říct…. A až by vše nahlédl, uznal vinu, projevil účinnou lítost a činil pokání, pak by snad mohl dostat nějakou pozitivní zvěst, ale takhle… uvažují moralisté mezi vykladači. Ale andělé mají mlčet, a mají úkol beze slov, vystupovat a sestupovat, v řeči symbolů ztvárňovat, že je, že stále je komunikace mezi nebem a zemí, i když morálních kvality přítomného člověka jsou nevalné.
Andělé Jákoba neopouštějí
Další kazatelé pointu směrovanou přesně naopak – důležité jim přijde, že andělé nejdříve vystupují (a pak sestupují). Že to tedy není tak, že andělé musí nejdříve sestoupit z nebe, ale oni jsou s lidmi, byli s Jákobem už na jeho útěku, i tehdy, když si toho nevšiml. Jsou i tam přítomni, kde my si myslíme, že nic od Boha neslyšíme. I v temných dnech. A nezůstávají v nebi, vrací se, sestupují, neopustí Jákoba a doprovodí ho do exilu. To je klíčové poselství: Boží podpora, přítomnost i tam i tehdy, když to necítíš… i kdybys chtěl přebývat při nejzazším moři ….
Sociální vzestup a pokles
Čtvrtá skupina vykladačů? Ti vidí ve vystupování a sestupování symbol pro sociální vzestup a pokles. Prostě v životě, ve společnosti - jdeš nahoru, nebo to jde s tebou dolů. Život na zemi je neustálý zápas o status a prestiž. O postavení, o prvorozenství, o platovou třídu, o popularitu, o moc. V nebi, u Boha je to jinak. Andělé jsou nahoře i dole, žijí stranou světa, kde buď po někom šlapeš, nebo šlapou po tobě. Jsou mimo alternativu: růst nebo recese, mazák nebo bažant. Nebe začíná na zemi tam, kde lidé žijí tak, že mohou být slabí, ale nejsou ponižování, že mohou být silní, aniž by potřebovali deptali slabé. Ti andělé v pohodě vystupují a sestupují… že bychom se inspirovali, trochu teologie osvobození … o tom, že u Boha není nahoře či dole… a nemuselo by to tak být i mezi námi.
Hloubka/sen
Další výklad – ten vysvětluje vystupování a sestupování úplně jinak. Pokud andělé nejdříve vystupují, pak je nebe v hloubce. A z hlubiny vystupují k lidem. Jákob viděl propast, ze které k němu vede žebřík. A dozvěděl se: Bůh je v hlubině, ne ve výšinách. A ta hloubka je v člověku, v jeho nitru. A tato hloubka, spojení nebe a země se otevírá ve snu. A možná nebeský žebřík nevede do výšky, ale do hloubky, do hlubiny nevědomí, které se projevuje ve snech – hledat Boží přítomnost hledat ve svém nitru… Člověk sám jako Bét-el, chrám Boží, ostatně to píše i apoštol Pavel“ Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá?“ Bůh se chce v člověku zabydlet. V člověku je základ bytí, a tamtéž i největší ohrožení bytí. A Bůh je všechno ve všem.
Bůh všechno ve všem/ jiná náboženství
Pátá skupina vykladačů zdůrazní, že Bét-el je odjakživa svaté místo, dokonce i před tím, než tam přišli Izraelci. A Jákobův sen je jeden z řady tamních náboženských zážitků. Bůh není všude a nikdy, ale na osvědčených místech, na kterých je možné se s Bohem nově setkat. Není to samozřejmé, je třeba otevřené srdce, aby to tradičním místo nezůstalo němé, je třeba otevřenou mysl, aby člověk zažil novou náboženskou zkušenost. Říkají vykladači poutníci, i ti, co chodí po svatých místech různých náboženství. To se děje často, když lidé musí opustit svou vlast. Fyzicky, když vyjede za hranice anebo svou duchovní vlast, když vyjde za hranice svého náboženství. Možná musí být chvíli v nejistotě, bez domova, aby se objevila hloubka života a navázal vztah k Bohu.
Kostel
Další skupina vykladačů to vidí zúženěji. Jákob na konci příběhu přislíbí, že postaví Bohu dům. Kámen se stane stavebním kamenem, Bét-el se stane svatyní, božím bydlištěm. A je třeba lidem ukázat svatyně, kde je nebe zřetelně otevřené – kostely, chrámy. Tam je otevřeno směrem do nebe! Tam přebývá Bůh! A když se dá i míň než desátek, ke kterému se zavázal Jákob, tak může být církev, příbytek, domovina. Kde můžu být, takový jaký jsem, slyšet, podporovat se navzájem, slyšet o odpuštění, radovat se. Cítíme přítomnost Nejvyššího, moci předivné v chrámu? Když jdeme kolem kostela dělá to něco v nás. Zastavíme se uprostřed všedního dne na chvilku? Věž co směřuje do nebes,
Slovo
Poslední skupina vykladačů – ti se nezajímají ani o kámen, ani o žebřík, ani o anděly, ani o svatyni. Ti se soustředí na to, co zazní. Slova, co Bůh říká: Slibuje Jákobovi, uprchlíkovi: A hle já jsem s tebou a přivedu tě znovu do této země“. Bůh tedy není na žádném konkrétním místě. Ani uvnitř ani venku. Je všude – přítomný v tom, co říká... Slova, díky který se otevře nebe. Slova, která nás promění až do nejhlubších hlubin našeho nevědomí: Slova, která nás ujišťují: Bůh s vámi zůstává, i když půjdete na sám konec země, i když opustíte církev, i když budete ve svém životě na útěku, i když se vám nepovede dobře. I když budete tak problematičtí lidé, jako Jákob – podvodník.
Nejde o lidské výkony. Andělé byli k Jákobovi posláni, když byl v totální průšvihu, v nejhlubším bodě svého života. A spal. Pro to, aby se nebe otevřelo a andělé se k němu přiblížili, nic neudělal. Když se nebe otevře – ať už je to ve zkušenost ve světě, nebo v lidském nitru, ať je to v kostele nebo mimo něj – tak to není zásluha člověka. Je to zcela nezasloužené. A je třeba, aby všichni poslové a andělé ztichli, tak aby mohl Bůh říct, to co říct chce: Já jsem s tebou! Já s tebou zůstanu. Chci tě doprovodit skrze všechna nebezpečí a temnoty života, i smrti. Zkus se na mé slovo spolehnout. Amen
inspirováno kázáním Gerda Theissena