Čtení: Mt 5,43-45
Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého. Já však pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.
Text: 1S 24,2-8
Když se Saul vrátil ze stíhání Pelištejců, oznámili mu: "Hle, David je v poušti Én-gedí." Saul tedy vzal tři tisíce mužů vybraných z celého Izraele a vydal se hledat Davida a jeho muže po Kozorožčích skalách. Došel až k ohradám pro stáda, které byly při cestě; byla tam jeskyně. Saul do ní vstoupil, aby vykonal potřebu. V odlehlém koutu jeskyně však seděl David se svými muži. Tu Davidovi jeho muži řekli: "Toto je den, o němž ti Hospodin řekl: »Vydám ti do rukou tvého nepřítele.« Můžeš s ním naložit, jak se ti zlíbí." David se přikradl a odřízl cíp Saulova pláště. Ale pro to odříznutí cípu Saulova pláště si David potom dělal výčitky. Svým mužům řekl: "Chraň mě Hospodin, abych se dopustil něčeho takového na svém pánu, na Hospodinově pomazaném, a vztáhl na něho ruku. Je to přece Hospodinův pomazaný!" Těmi slovy David své muže zarazil a nedovolil jim povstat proti Saulovi. Saul vstal, vyšel z jeskyně a šel svou cestou.
Ř 12,21: Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem.
_____________________________________________________________
Milí přátelé,
chci vám nabídnout dvě možnosti, co v tom dnešním příběhu hledat, jak ho číst.
To první - ti, co četli bibli před námi nás upozorňují, že Davidův příběh je podobný Ježíšovu. Že jsou tam podobné rysy: např. David byl určen za krále (obřad pomazání hlavy olejem), ale zatím je to skryté, že je králem. Jen to tu a tam probleskuje. A stejně to, že Ježíš je Mesiáš (což v překladu znamená pomazaný), je skryté, jen to tu a tam probleskuje. A některé příběhy Davida a Ježíše mají podobné rysy, nebo podobnou pointu. I ten dnešní je trochu NZ v SZ. Tedy David jako postava s Kristovskými rysy. Jako předobraz Kristův.
A druhé téma: pokušení - je to příběh o pokušení. Pokušení jsou různého druhu. Nebojte se, že teď bude přednáška a jejich přehledná klasifikace. Ale - minimálně v Davidově příběhu jsou pokušení dvojího druhu - pokušení shora a pokušení zdola. Prostě určitá pokušení číhají na lidi bohaté, mocné, na lidi silné (o tom bude řeč až bude David králem - kdy zneužije svou moc vůči protivníkům i k tomu, aby měl sex s krásnou sousedkou o Batšebou). To je pokušení shora. To z dnešního příběhu je jiné - pokušení lidí chudých, bezmocných, lidí bez vlivu, totiž pokušení zneužít situaci náhlé převahy - nazval bych to pokušení zdola.
Kde v tom příběhu jsme: David byl za krále označen, ale ještě jím není. Pryč je doba, kdy byl oslavovaným hrdinou po vítězství nad Goliášem, pryč je i čas, kdy uspěšně brnkal před mrzutým Saulem na harfu a byl jeho oblíbeným sluhou. Saul totiž začal žárlit, a to doopravdy. Když se nekontroloval, tak vrhl po Davidovi kopí a když se Davida králův syn Jonatan zastal, tak po něm hodil kopí taky. David ví, že je totálně v nemilosti.
Momentálně tedy jako psanec na útěku před šíleným králem Saulem, který se ho snaží zlikvidovat. Přidávají se k němu jemu podobní (1 Sam 22,2) cituji: „shromáždili se kolem něho lidé všelijak utlačovaní, stíhaní věřitelem a všichni, jejichž život byl plný hořkosti.“ Představuju si je: Šimon přišel o svůj statek, když se zadlužil na vysoký úrok a teď je v exekuci Eleazar byl sirotek a vlastní strýc ho vyhodil z domu, a Benjaminovi zase Pelištejci při posledním nájezdu odvlekli ženu a čtyři děti. A další a další - cháska lidí bez domova, co se snaží přežít. A jejich životní pocit ? Život je hořký. Bohu-žel. Nic dobrého nečekají, ukrývají se v horách. Zahořklí lidé jsou schopni ledasčeho. Když si po partyzánsku přijdou do chalupy pro jídlo, tak nepřipadá v úvahu, že by ho nedostali. A když jim jde o krk, tak se klidně spojí i s nepřáteli. Je ten příběh ze života.
David je tu v dosti pochybné společnosti. A podobně Ježíše uvidíme v pochybné společnosti podivných lidí, co jsou na okraji. A taky o něm čteme, že "neměl kdy by hlavu složil".
Myslím, že je dobré si to uvědomit - mluví se o sociálních bublinách, kde máme kolem sebe jenom ty své známé, lidi se stejným názorem jako my. A pak se divíme, že velká část společnosti přemýšli (a třeba volí) jinak. Neznáme totiž jejich problémy. Možná dorůstá David do podoby ideálního krále také proto, že ví, jaké to je, když se člověk ocitne v pozici těch vyloučených, na které dotírá exekutor a opravdu nevědí, jak vyžít od výplaty k výplatě, těch kteří znají tlačenici na Úřadu práce nebo frontu na sociálce. Těch, co se na ně ti nahoře dívají jako na občany druhé kategorie. A Ježíš dorůstá do postavy Spasitele právě ve špatné společnosti učedníků a učednic pochybné pověsti, chudých, nemocných, podezřelých, - až do společnosti zločinců na kříži ho tahle solidarita dovede.
Momentálně se David a spol. schovávají v horách. Tajná policie to Saulovi donese a ten vyrazí se zásahovou jednotkou 3000 elitních vojáků a pročesávají krajinu, aby je dostali.
Scéna pro dnešní kázání začíná, když Saul musí na záchod. Řekli bychom: "No a co." Ale religionista, znalec náboženství by nám řekl: to znamená, že narozdíl od okolních států není král v Izraeli žádné nedotknutelné božstvo, ale úplně obyčejný smrtelník, jen momentálně ve funkci, když se o něm píš, že i on musí na onu místnost, pěšky a sám. Vůbec není polobožský.
Jako záchod využije jeskyni. Tam přirozeně odkládá meč, podkasává si plášť a jde do podřepu... Před jeskyní po zuby ozbrojená třítisícová armáda a její vrchní velitel, no - momentálně v pohotovostní bojové poloze není. A hlavně neví, že právě v téhle jeskyni je David se svými kumpány. A ti ho povzbuzují: „Jdi a sejmi ho! Skvělá příležitost, jak oplatit všechno to pronásledování a ústrky a schladit si žáhu. " A mluví i zbožně: "To nemůže být náhoda, to ti přece Hospodin přihrál - takovouhle situaci! "
Pokušení. Kde se bere? Někdy nás to špatné, zlé, ne-boží řešení prostě napadne, někdy do role pokušitele vstoupí lidé kolem nás, svádějí nás, popostrkují. A dokážou to i zbožně zdůvodnit. I Ježíšovi na poušti satan cituje bibli. A jindy je satanem i někdo z jeho kumpánů- učedníků (Petr).
Kdyby byl o Davidovi seriál, myslím, že právě v této chvíli by skončil díl. Chlapi Davida hecují: "Jdi, tobě toho provedl nejvíc." David si bere dýku, pomalu kráčí zezadu směrem k Saulovi, vidíme, že usilovně přemýšlí (a ve filmu v tu chvíli běží rychlé střihy situací, co všechno David od Sauae vytrpěl) a k tomu vnitřní hlas: "Pane Bože je to past anebo jsi tuhle situaci pro mne připravil - anebo ji připravil pokušitel - anebo je to prostě náhoda ? Ještě chvilička a všechno skrývání a pronásledování může skončit." Má ho jako na dlani, v zádech cítí pohledy svých kolegů, zvedá nůž. Napětí k prasknutí. Pokračování v příštím díle.
Co myslíte - má David Saula odkrouhnout? Anebo ne ?
Pustíme si ještě jeden díl. Ne ?
David zvolil možnost B. Saula nezabil. Místo toho Saulovi jen uřízl cíp pláště.
Davide proč jsi ho nezabil ?
Proč ? Protože jsem si uvědomil, že Saul je stále král určený Bohem. A že to chci respektovat. A taky jsem si říkal, že nechci jednat jako on, nefér, nechci se nechat vést nenávistí. To je strašně nakažlivé. A už vůbec nechci, aby se naše země dostala pod vládu nenávisti – to by byla prohra nás všech.
A taky - věřím, že pokud mám být králem, pokud jsem bohem chtěný, vyvolený, tak to nemusím urychlovat. Nemusím být netrpělivý.
Co bylo pro tebe nejtěžší ?
Odolat kamarádům, co mě jako jeden muž hecovali, ať to udělám. A pak jim to vysvětlovat. Měli mě za hlupáka. Mnozí to vůbec nepochopili.
A proč jis Davide odřízl ten kus pláště ?
No jako důkaz, že jsem zabít mohl, ale neudělal to. A na Saula jsem zavolal a cíp mu ukázal.
A bylo to tedy k něčemu ?
Bylo, díky tomu jsme spolu mluvili a…
Díky za rozhovor, to bude až v příštím díle, tak to prosím nevyzrazuj. (Tak to je bratři a sestry pozvánka na příště.)
Tak tedy: Pokušení zdola a David v jedné stopě s Ježíšem.
A my - v jedné řadě, v jedné stopě s nimi ? Chce to odvahu tu stopu zkusit a není lehké se v ní udržet.
Myslím na všechny situace, kdy máme pocit, že nám někdo opravdu ublížil a najednou se objeví nečekaná možnost si ho vychutnat v prekérní situaci. Zahojit se na něm. Ztrapnit ho, vyřídit.
Myslím taky na ty situace netrpělivosti, kdy bych chtěl být výš (tam co přece mám být, že) a objevila se možnost odstranit - docenta z místa kam bych rád nastoupil, vedoucího oddílu, dirigenta, abych se už dostal na jeho místo.
Myslím na ty situace, kdy David a Ježíš už žijí to jiné, svaté, boží uvažování. A nám se zdá obrácené naruby. Oni totiž uvažují tak, že nepomstít se není projev slabosti a bezmoci, ale moci, moci přímo královské. A darované svobody, která zjistí, že se mstít nemusí.
David žil tu boží svobodu - ač mezi zavrženými a zahořklými, a byl s nimi solidární, ale zachoval si otevřeného ducha, nezahořkl, nezačal výt s vlky, kteří donekonečna opakují: "Dyť on si začal, to si nenech líbit, jaká je tohle spravedlnost. Sejmi ho."
Myslím také na ty situace, kdy jsme přesvědčení, že konflikty můžou skončit buď vítězstvím jednoho nebo vítězstím druhého - win-lose. Slyšíme, že je i třetí cesta: win-win. Vítězství obou, vítězství Boží, nastolení pokoje, ze kterého profitují oba.
Když z té stopy za Ježíšem a Davidem odbočíme, jistě zarmucujeme Boha, asi i někomu ublížíme, ale také jsme sami proti sobě. I když se to může ukázat až v dlouhodobé perspektivě. Představuju si nedělní odpoledne za 20 let v Jeruzalémském paláci. Král David ma klíně syna Šalomouna a ten se ho ptá:
"Tati a jak ses dostal na trůn ?" A David odpovídá: "No, minulý král Saul, víš, ten mě neměl rád, si jednou odsokočil na záchod do jeskyně, a tak jsem ho tam kuchnul nožem do zad."
Ne, David nechce takový příběh vyprávět.
To je vůbec moudré: žít tak, abych svůj příběh mohl vyprávět svým dětem…
A ke brát sílu? Ze stejného zdroje jako David, jako Ježíš. Když věřím, že patřím Bohu, že jsem jeho, že jsem chtěný, že jsem jím vyvolený k životu. Tak se nemusím bát. A nemusím kolem sebe kopat, využívat slabosti druhých, nemusím předbíhat.
Můžu být nástrojem pokoje – a toho je ve světě potřeba víc než dost. Amen