Text: 2 S 11,1-17.26-12,7b: Na přelomu roku, v době, kdy králové táhnou do boje, poslal David Jóaba a s ním své služebníky i celý Izrael, aby hubili Amónovce a oblehli Rabu. David však zůstal v Jeruzalémě. Jednou k večeru vstal David z lože a procházel se po střeše královského domu. Tu spatřil ze střechy ženu, která se právě omývala. Byla to žena velmi půvabného vzhledu. David si dal zjistit, kdo je ta žena. Ptal se: „Není to Bat-šeba, dcera Elíamova, manželka Chetejce Urijáše?“ David pak pro ni poslal posly. Ona k němu přišla a on s ní spal; očistila se totiž od své nečistoty. Potom se vrátila do svého domu. Ta žena však otěhotněla a poslala Davidovi zprávu: „Jsem těhotná.“ David vzkázal Jóabovi: „Pošli mi Chetejce Urijáše.“ Jóab tedy poslal Urijáše k Davidovi. Urijáš k němu přišel a David se ho ptal, jak se daří Jóabovi, jak se daří lidu a jak se daří v boji. Pak řekl David Urijášovi: „Zajdi do svého domu a umyj si nohy.“ Urijáš vyšel z královského domu a za ním nesli královský dar. Urijáš však ulehl se všemi služebníky svého pána u vchodu do královského domu a do svého domu nezašel. Když oznámili Davidovi, že Urijáš do svého domu nezašel, otázal se David Urijáše: „Což jsi nepřišel z cesty? Proč jsi tedy nezašel do svého domu?“ Urijáš Davidovi odvětil: „Schrána, Izrael i Juda sídlí v stáncích, můj pán Jóab i služebníci mého pána táboří v poli. A já bych měl vstoupit do svého domu, jíst a pít a spát se svou ženou? Jakože jsi živ, jakože živa je tvá duše, něčeho takového se nedopustím!“ David Urijášovi řekl: „Pobuď tu ještě dnes, zítra tě propustím.“ Urijáš tedy zůstal v Jeruzalémě toho dne i nazítří. David ho pozval, aby s ním jedl a pil, a opil ho. On však večer vyšel a ulehl na svém loži se služebníky svého pána. Do svého domu nezašel. Ráno David napsal Jóabovi dopis a poslal jej po Urijášovi. V tom dopise psal: „Postavte Urijáše do nejtužšího boje a pak od něho ustupte, ať je zabit a zemře.“ Jóab tedy obhlédl město a určil Urijášovi místo, o kterém věděl, že tam jsou vybraní válečníci. Vtom vytrhli mužové města a bojovali s Jóabem. Z lidu padlo několik Davidových služebníků, též Chetejec Urijáš našel smrt.
---------------------
Když Urijášova žena uslyšela, že její muž Urijáš je mrtev, naříkala nad svým manželem. Jakmile však smutek pominul, David pro ni poslal, přijal ji do svého domu a ona se stala jeho ženou. Porodila mu pak syna. Ale v očích Hospodinových bylo zlé, co David spáchal.
Hospodin poslal k Davidovi Nátana. Ten k němu přišel a řekl mu: „V jednom městě byli dva muži, jeden boháč a druhý chudák. Boháč měl velmi mnoho bravu a skotu. Chudák neměl nic než jednu malou ovečku, kterou si koupil. Živil ji, rostla u něho spolu s jeho syny, jedla z jeho skývy chleba a pila z jeho poháru, spávala v jeho klíně a on ji měl jako dceru. Tu přišel k bohatému muži návštěvník. Jemu bylo líto vzít nějaký kus ze svého bravu či skotu, aby jej připravil poutníkovi, který k němu přišel. Vzal tedy ovečku toho chudého muže a připravil ji muži, který k němu přišel.“ David vzplanul proti tomu muži náramným hněvem. Řekl Nátanovi: „Jakože živ je Hospodin, muž, který tohle spáchal, je synem smrti! A tu ovečku nahradí čtyřnásobně zato, že něco takového spáchal a neměl soucitu.“ Nátan Davidovi odvětil: „Ten muž jsi ty!
_____________________________________________________________________________
Sestry a bratři,
král David to nejsou jen vrcholné okamžiky odvahy, když se vydal do boje proti Goliášovi anebo vrcholné okamžiky morálky, resp. posluš-nosti Bohu, když neoplatil Saulovi jeho nepřátelství, nevyužil jeho slabosti, a pro nás zcela nepochopitelně ho nezabil, i když mohl. Ke králi Davidovi patří i dnešní příběh. Ostuda. I když možná právě díky tomu, že i tento je zapsán v bibli, uvěříme i pravdivosti ostatních příběhů, kde David září. Protože, kdyby si někdo vymýšlel legendu o vzorovém věřícím králi, tak by tu věc s Batšebou zametl pod koberec – jak to už u svatých a legendárních postav bývá.
Král se nudí na střeše svého paláce, zatímco jeho bojovníci jsou ve válce. (už to je divné – dříve býval David se svou družinou v boji v čele – ale kdo ze zasloužilých nezpohodlní, a nevyužije možnost úlevy, že…) Vidí krásnou ženu při koupeli, nechá si ji zavolat (královo přání je přece skoro rozkazem) a spí s ní, zatímco její muž bojuje za Davidovu říši. Batšeba otěhotní a poté, co mu to vzkáže, snaží se David svůj prohřešek zaretušovat, nařizuje Uriášovi mimořádnou dovolenou, aby si časově mohl manželčino těhotenství nějak vysvětlit. Ale cizinec! Urijáš za svou ženou nejde, protože tak nařizuje Izraelský zákon (dokud jsi v boji a tvoji kamarádi v polním stanu, nebudeš ty spát v domě se svou ženou). A tak David posílá zpět Uriáše s rozsudkem smrti, který jeho věrný vojevůdce zařídí – aby se na nic nepřišlo. A David nakonec vypadá jako charakter, když se mladé vdovy s dítětem ujme a přijme ji na svůj dvůr.
Příběh o člověku, který má moc. Dějí se až do dnešních dnů. Někdo se vyšvihne jen tak z ničeho (Davida vytáhli odkudsi od ovcí jako poposledního v řadě), přijde k bohatství a moci, a teď má takřka neomezený vliv. Mnozí lidé, co jsou na vrcholu své moci, ztrácejí ponětí o svých hranicích a o realitě. A bývá to spíš výjimka, když se setkáme s někým kdo se pohybuje třeba ve světě velkých financí a přitom dokáže pochopit, že někdo šetři padesátikorunu, když se setkáme s někým, kdo lítá po světě, jezdí po republice stovky kilometrů a neopovrhuje někým, kdo zvažuje cestu do Pardubic a chystá se na ní týden. Když potkáte někoho, kdo rozhoduje velké projekty, udílí pokyny podřízeným ve složitých situacích, a přece si umí jen tak večer popovídat u ohně o obyčejných věcech.
Davidovi prostě stoupla moc do hlavy, nechal se vlákat do královského světa Orientu, kde může mít neomezenou moc. Stává se z něj člověk, který využívá svého postavení a už si to ani neuvědomuje.
Člověkem u čtení toho příběhu projede vztek. Tak kvůli tomu, aby se zakrylo, že David nezvládá svou sexualitu, zemře zcela nevinný Urijáš, věrný Davidův bojovník, zemře nevinné dítě a Batšeba se stává součástí Davidova harému. Kéž by se Davidovi stalo něco podobného. Kéž by taky zakusil bezmoc, kterou prožíval Urijáš!
Co v takové chvíli dělá Bůh ? Posílá proroka. Nechce, aby David celý život nesl následky svého selhání. Dává si s ním práci, s hříšníkem. Pomáhá mu, aby si uvědomil svou vinu. Nemá zájem hříšníka zničit, ale změnit.
Cesta k novému začátku začíná vyznáním chyb. Jenže David zatím pouze zahlazuje stopy. Proto k němu Bůh posílá na pastorační návštěvu proroka Nátana, aby pomohl Davidovi nahlédnout situaci z jiného úhlu. Vypráví příběh o ukradené ovečce. David se jako nejvyšší soudce v předložené kause velmi rychle zorientuje a odsoudí boháče k smrti. Když máme rozsoudit spory cizích lidí, býváme překvapivě spravedliví a důslední. Ale jak jde o naše vlastní chyby, býváme překvapivě slepí. Taky David se nedovtípí. A Nátan mu musí polopaticky říci. Ten muž jsi ty.
Nátan mu zprostředkoval pohled zvnějšku na sebe sama. To je ostatně dobrá cesta - podívat se na sebe očima druhých. Podívat se na své chování očima partnera, vzpomenout si na své dospívání a pubertu. Co kdyby si lékař na chvíli představil, že je pacient a nikdo na něj nemá čas. Učitelé by měli občas zasednout do lavic, a napsat si písemku. Měli bychom odvahu sami sebe natočit na video a pak se na to podívat ?
Nátan přehraje Davidovi – s jiným obsazením - epizodu z jeho života. A pak tam dosadí správné aktéry: Ten muž jsi ty. Jako by Davidovi nastaví zrcadlo. David by ho nechat vyvést a potrestat pro drzost
David by ho mohl dokonce nechat zabít
David by se mohl hádat: To né, to se mne netýká, to přeháníš, u mě je to něco jiného.
David by mohl dělat hloupého – co? Já? Kde? Nevím?
David by mu mohl poděkovat za názor a nechat odejít
Ale David si to uvědomí, uzná to a tiše řekne: Máš pravdu! Zhřešil jsem proti Hospodinu. Krátké ale upřímné vyznání.
A to je chvíle, pro kterou i tento příběh není pro ostudu. Ale vlastně Davidovi ke cti. Ne ten hřích, ale to jak se k němu staví. Hřích se týká všech lidí, ani křesťané se netváří, že to tak není. Ale jde o to, jak člověk se svým hříchem nakládá, jak se k němu staví. Zda uzná svoji chybu. Kdo z nás se spravedlivě rozčílí a pak připustí, že se sám provinil stejně jako ten, na koho právě ukázal prstem. Kteří rodiče, učitelé, lékaři, faráři, novináři i politici to dokážou. Víme sami, jak těžké to je. Ježíš to taky poznamenal, že vidět třísku u druhých je oblíbená disciplína, ale vidět trám v oku vlastním.
Nátan sice Davidovi zvěstuje odpuštění, ale současně ho informuje o trestu, který přijde: „Ve tvé vlastní rodině se stanou podobné věcí, jakých ses sám dopustil. Ponížení, které jsi připravil Uriášovi, ti připraví tvůj vlastní syn.“
To není boží msta ani speciální trest - ale logický důsledek toho, čeho se David dopustil. Naše činy - zlé i dobré nezůstávají bez odezvy. David dá svým jednáním svým synům špatný příklad a proto se nemůže divit, když se v touze po moci dopustí podobných faulů.
Boží odpuštění neznamená, že naše zlé činy budou zapomenuty a my ze všeho vyvázneme bez bolesti. Boží odpuštění nám však pomáhá, abychom se pod tíhou svých vin a jejich následků nezhroutili. Pokání a prosba o odpuštění, ono „Pane smiluj se“ nám usnadňuje přijmout důsledky našich selhání. A i když nás naše hříchy snad i doženou, díky Božímu odpuštění můžeme jít dál, svá trápení unést a nezahořknout na sebe, na svět, na druhé, na život.
Je těžké vidět, že za naše chyby trpí jiní. Člověk se snad dokáže smířit s tím, že musí za své viny sám pykat. Horší je vidět, když zasahujeme do života druhých lidí. Místo Davida umírá jeho sotva narozené dítě. Pro nešťastného otce to zůstane smutnou připomínkou jeho selhání. Jeho život byl vykoupen životem někoho druhého.
Když umírá na kříži Ježíš Kristus – je to také nespravedlivé - nevinný umírá za cizí hříchy. Jestli nás však může něco vzpamatovat a napravit, pak je to právě okamžik, kdy si uvědomíme, že naše vina byla vykoupena Kristovou obětí. Poznání, že tak jako on zemřel místo nás, tak tu nyní my žijeme místo něho.
Závěr příběhu nečekaný – avšak podstatný. David vstane a ukončí pokání ve chvíli, kdy se dozví, že dítě zemřelo. Jeho služebníci jsou šokováni. Před pohřbem se přece nejí! Pro Davida je však úmrtí dítěte znamením, že celá věc skončila. Místo, aby do nekonečna plakal a truchlil, usedne ke stolu, nají se a znovu začne žít.
A to je evangelium – dobrá zpráva dnešního příběhu. Jdi a už nehřeš! Nebo jak se výstižně přeřekl jeden můj kolega: Jdi a už neřeš! Ke svým chybám se nemusíme a nemáme stále vracet a do nekonečna se jimi trápit. Bůh chce abychom po spáchaném hříchu žili a znovu se mohli radovat.
A pokud nejsme schopni Boží odpuštění přijmout (a stále se trápíme a řikáme – Ne, to co jsem udělal, je neodpustitelné) tak vlastně přisuzujeme hříchu větší moc než Bohu. V tu chvíli vlastně vyznáváme Zlo jako silnější než Boha. Hřích je zlý, ano, ale Boží láska je větší a silnější. Amen