Pán Bůh je síla má
Mám tu píseň rád. Jedna z prvních, co nás stará katechetka učila v hodinách náboženství. Mám rád i tu představu - Bůh jako síla, tu výpověď, že Bůh je síla. Nevymyslel ji autor této písně, je to představa biblická. V žalmu 118 se píše: "Hospodin je síla má i moje píseň." A ještě hezčí mi to přijde ve starém, kralickém překladu: "Síla má a písnička má jest Hospodin".
Je mi tato věta pomocí, když jsou obrazy Boha kolem mě moc konkrétní. Když jsou výpovědi o Bohu moc masivní, když se mluví o Bohu moc napřímo, když někdo vypráví, jaký Bůh přesně je, co dělá a nedělá, když se popisuje, jaký je král, pastýř, pán na nebesích, soudce, hospodář, otec. Někdy to vypadá, že by nějaký křesťan chtěl i namalovat, jak Bůh vypadá, ale zarazí se, protože ví, že je to zakázáné, a tak ho aspoň vymaluje slovy. Síla se dá namalovat těžko. K tomu by se musel vyprávět příběh.
Bůh je jako síla - něco neviditelného, a přece reálného. Něco neuchopitelného a přece to působí, dává to něco do pohybu dění, vztahy, něco v našem srdci. Magnetická nebo elektrická síla - nevidíte je a přece působí, přece se něco významného děje. Hospodin je síla má a písnička má. Také zvuk, třeba varhan, nevidíte a přitom je to síla a dává to něco do pohybu. Vzduch okolo vás, ale i něco uvnitř nás. Písnička má i síla má je Pán Bůh.
Druhá a třetí sloka jsou s vojenskou tématikou. Izraelci věděli, že jsou válka nebo bojůvky všeho druhu můžou přijít kdykoliv. Věděli hodně o křehkosti a ohroženosti života. Tohle povědomí my tolik nemáme, mladší ročníky skoro vůbec. A tak současnou, pravda složitou, ale jinak klidnou situaci, někteří (s pomocí médií) vnímají bezmála jako válečný stav. A mají strach. A ona věta "byť jich bylo mnoho" může rezonovat ve smyslu mnoha nemocných, mnoha zpráv budících strach, mnoha omezení a restrikcí. K daru víry patří třeba i to, že uprostřed pocitu, že "je toho na nás mnoho", můžeme spolu s autorem říci "nebojím se toho". Mě to nemá v moci, moje nálada nestojí a nepadá s informacemi o křivkách a souhrnech. Vím, komu patřím a vím, že On je síla.
Tváři své přede mnou neskrývej buď se mnou!
Hodně si teď uvědomujeme, jak významná je lidská tvář. Ano poznáme druhého i podle chůze a gest, hlasu, ale není to ono. Bez pohledu tváří v tvář prožívám setkání v dnešní době jako polovičatá. Že druhý třeba nevidí, že jsem na jeho větu reagoval úsměvem, protože mám tvář zakrytou. A tak se snažím nahlas zasmát a je to trapné, tak to musím říct, že se směju a to je taky prkenné. A u druhých taky úplně nevím.
A co ta prosba ? Tváři své přede mnou neskrývej buď se mnou. Vím, že Boží tvář vidět nemůžeme, na to je mezi Bohem a člověkem příliš velký rozdíl a Bůh je přiliš velká síla. A zároveň tak moc stojíme o Boha, který se neodvrací od nás a naši životních příběhů, který svou tvář neskrývá, ale dává najevo své emoce. A to se mi zdá, že už je přesun od žalmu do Nového zákona. Bůh, který se rozhodl odložit roušku (a motiv roztržené chrámové opony o Velkém pátku míří také tímto směrem), bůh který se rozhodl dát o sobě vědět, i o svých emocích vůči člověku, o svém pláči a zármutku nad naším hříchem a o své radosti, když se k němu vracíme a na dobrou cestu života, kterou nám připravil, znovu hledáme. V příběhu Ježíše se odhalil. A to chci vyzdvihnout z té písně na závěr a je to něco hodně biblického, novozákonního: "Bůh je síla", to může říci leckdo. Snad v určité úctě vůči tomu, že nás něco přesahuje, něco nad námi musí být atd. Ale říci "Pán Bůh je síla MÁ", to je něco, z čeho se dá žít a díky čemu se dá přestát i těžký čas, třeba tento. Žít z cizí síly, z cizích zdrojů, žít na účet druhého, to se považuje za nefér, a když se to mezi lidmi dovolí, je to projev veliké blízkosti. Bůh nám však nabízí, že bude naší silou, že smíme svou sílu brát od něho. Není to nepovolený doping, není to tajná akce, není to sprosté přiživování. Bůh prostě dovolil svou loďku přivázat v těžkých dobách za jeho vlečný člun a jet ne z vlastní ale z jeho síly a zpívat přitom "Pán Bůh je síla má".
Protože ty, Pane Bože, jsi má síla, proto má duše smí bezpečně státi a nemusí se lekati. Díky za to. Jsem rád, že smím říci ´nebojím se toho, neboť při sobě mám, v něhož silně doufám´ a přiznávám, že za chvíli je to jinak a tuším, že moje víra je chabá a vůbec nemám pocit, že silně doufám a tak jen dodám´ Uslyšiž mne Pane, ohlédniž se na mne, utíkám se k tobě, rád tě mám při sobě můj Pane.´ Ne o svou víru, ale o tvou věrnost se v životě opíráme. A za to jsme vděčni, že to smíme. Amen
Příloha