Čtení: Žd 9,11-14
Text: Lv 3,1-17 Jestliže někdo připraví jako svůj dar hod oběti pokojné ze skotu, ať už býka nebo krávu, přivede před Hospodina zvíře bez vady. 2 Vloží ruku na hlavu svého daru a porazí oběť před vchodem do stanu setkávání. Áronovci, kněží, pokropí krví oltář dokola. 3 Z hodu oběti pokojné přinese Hospodinu jako ohnivou oběť tuk pokrývající vnitřnosti i všechen tuk, který je na vnitřnostech, 4 dále obě ledviny i s tukem, který je na nich i na slabinách, a jaterní lalok; odejme jej nad ledvinami. 5 Áronovci to jako zápalnou oběť obrátí na oltáři v obětní dým na ohni ze dříví. Jako oběť ohnivá bude libou vůní pro Hospodina. 6 Jestliže jeho dar Hospodinu k hodu oběti pokojné bude z bravu, přivede samce nebo samici bez vady. 7 Přivede-li jako svůj dar jehně, přivede je před Hospodina, 8 vloží ruku na hlavu svého daru a porazí je před stanem setkávání. Áronovci pokropí jeho krví oltář dokola. 9 Z hodu oběti pokojné přinese Hospodinu jako ohnivou oběť jeho tuk, celý tučný ocas, který odejme těsně u kostrče, a tuk pokrývající vnitřnosti, totiž všechnen tuk, který je na vnitřnostech, 10 dále obě ledviny i s tukem, který je na nich i na slabinách, a jaterní lalok; odejme jej nad ledvinami. 11 Kněz to na oltáři obrátí v obětní dým. To bude pokrm ohnivé oběti Hospodinu. 12 Jestliže bude jeho darem koza, přivede ji před Hospodina, 13 vloží ruku na její hlavu a porazí ji před stanem setkávání. Áronovci pokropí její krví oltář dokola. 14 Přinese z ní Hospodinu svůj dar jako ohnivou oběť: tuk pokrývající vnitřnosti i všechen tuk, který je na vnitřnostech, 15 dále obě ledviny s tukem, který je na nich i na slabinách, a jaterní lalok; odejme jej nad ledvinami. 16 Kněz to na oltáři obrátí v obětní dým. To bude pokrm ohnivé oběti, libá vůně. Všechen tuk patří Hospodinu. 17 To bude provždy platné nařízení pro všechna vaše pokolení ve všech vašich sídlištích: Nebudete jíst žádný tuk ani žádnou krev."
_____________________________________________________________
Milí přátelé,
když čteme bibli, tak obvykle přeskakujeme - hlavně ve starém zákoně pasáže, kterým nerozumíme, které jsou vzdálené našemu vnímání světa, pasáže s násilím apod. Obvykle přeskakujeme také knihu Levitikus, ve které je mnoho předpisů vybavení chrámu, o kněžích a dalším chrámovém personálu a také o obětech, jejich různých druzích, je tam mnoho podrobných popisů, jak přesně má ta která oběť vypadat. Dnes jsme nepřeskočili - naopak zkusíme tomu alespoň trochu porozumět.
Oběti a obětní řády v bibli - tyhle symbolické úkony promlouvají jinak - daleko syrověji a příměji, než jsme zvyklí.
Člověk cítí v dlani srst, dotýká se živého tvora, slyší bečení. A pak teče krev, vyvalují se vnitřnosti a nakonec je cítit zápach pálených drobů a škvířícího se tuku. Sestry a bratři, zkusme se nechat vyvést z rovnováhy rozebíráním pracovního postupu, kde jde i o odřezávání jaterního laloku a pálení tučného ocasu.
Nevím, jestli jste se s touto syrovostí života setkali - někde na vesnici, v mládí, nebo u prarodičů nebo při cestách po exotických zemích. Anebo jste vyrostli tak jako já v rodině, kde se i vánoční kapr kupoval zabitý a maso přineslo z obchodu v úhledném balíčku. Není to zadarmo, že žijeme. Vězme, že náš život něco stojí, někoho stojí život. A je to síla - sáhnout na zvíře, zabít, a ručně ho zpracovávat. Není to legrace. V Izraeli to byla práce kněze, dělo se to před Bohem. Patřilo to k víře tak jako všechno.
Tady první poznámka: Víra se postupem času stále méně týkala celého života a stále více se mělo za to, že se týká jen lidského nitra. Život víry byl postupem času redukován na sbírku zbožných vzdechů po spáse. Stále více se víra odehrává v pocitech, duši nebo v duchu. Víru jsme si převedli a proměnili v etiku, ba i estetiku soukromého duchovna. Tak za takového zúžení nás řád oběti docela burcuje. Víra vyjádřená nikoli zbožnými slovy, ale pěkně hmotně, víra v Boha vyjádřená tím, jak se zachází z kusem loje a krvavou flákotou.
Ano, samozřejmě - krvavé oběti židé ani křesťané dnes nekonají. Ale nestalo se tak kvůli estetice či pokroku. Jednak prostě už není kde oběti konat, když byl jeruzalémský chrám vyvrácen. Ale důvody jsou především theologické. Už proroci viděli, že obětní rituál svádí mnohé k magii. A mnozí si pak mysleli, že čím víc obětí, tím lépe jsou zapsáni u Boha. Možná se takovému uvažování zasmějeme, ale zkusme si všimnout, jak i dnes rituály fascinují, kolik stránek časopisů se popíše, když je někde královská svatba či pohřeb - rozebírají se detaily, jak je rituál vystavěn, kdo kde stojí, co dělá…. Ale i při volbě papeže byly související rituály předmětem zájmu široké veřejnosti, kdo smí, co se smí anebo teď při olympiádě - oheň,kdo kde a jak. Rituály fascinují, a mohou odvést pozornost od toho, co je podstatné. To říkali už proroci. A tím hlavním teologickým důvodem u křesťanů je fakt, že Kristus zproblematizoval právě víru těch, co střežili chrámový provoz. A ukázal že vztah k Bohu je možné mít i mimo onu spleť rituálů a obětí. Ukázal, že to není cesta. Sám však úplně jiným způsobem, svým životem i smrtí, jinak - význam obětování, totiž obětování se potrhl.
Ovšem: zkusme i při vědomí toho, co jsem právě řekl, zkusit dohledat původní dobrý, pedagogický smysl obětních předpisů.
Při tzv. oběti pokojné se řeší tři věci: krev, tuk a vnitřnosti.
První vystříkne krev. Mocný symbol, ani není třeba ho nějak dlouze vykládat. Krev to je život. Když krev vyteče, vyteče spolu s ní i život. Tak je v krvi síla života. Ne náhodou různá náboženství užívala krve k všemožnému kouzlení, požívání. Ne náhodou se vypráví o maďarských grófských čarodějkách, které se v krvi koupaly, aby si udržely mládí. Ne náhodou jsou to polomrtví upíři, kteří si krví udržují svůj nesmrtelný život.
Tak právě tahle krev - zní z biblického předpisu - tahle krev vám nepatří. Tou krví pokropíte oltář. Vylejete ji! K oltáři. Ať vás ani nenapadne si s ní čarovat. Nemáte právo prodlužovat si život na úkor druhého. Vy prostě nebudete nikomu pít krev, to se nesmí, to je přísně zakázáno doslova i obrazně. Nesmíte se ani pokusit posílit a zintensivnit svůj život na úkor kohokoli jiného. Nebudete sobeckými upíry, kteří z druhých bytostí vysávají sílu, čas, energii….
Jako druhé se řeší tuk, nebo lůj, jak chcete. I to k nám kupodivu může promluvit. Vždyť tuk a lůj - to je největší zásobárna energie k životu. V dřívějších dobách hladomorů bylo výhodné být tlustým. (slyšel jsem, že je to v Africe u některých kmenů jedna z podmínek při volbě náčelníka – aby byl tlustý). Svědčí to o síle, moci, blahobytnosti a hlavně skýtalo to naději, že taky člověk přežije.
My máme jiné ideály – ideálního vzhledu a přeci má obětovaný tuk co povědět. My už se nehoníme za špekem a sádlem. Celá naše doba ale prahne po jiných tucích. Nemyslím ty na mazání chleba, ale ty na promazávání strojů, ty zemní oleje potřebné na jejich pohon, všelijaké ty mazuty a oleje a petroleje a benzíny a nafty a zemní plyny. I to jsou látky plné energie. I ty pro nás dnes představují moc a sílu a blahobyt. Prahneme po nich a hamouníme právě je. Kdo má plnou nádrž, kdo má zdroje, je zajištěn, je mocný. Pro Izrael byl tuk sídlem sebevědomí a když ho bylo hodně, tak často také sídlem arogance (a přehlížení těch, co jsou hubení). …odkaz na citát… Takže právě tuk měl při oběti Izrael dávat v chrámu Hospodinu a dát tak symbolicky najevo, že se nebojí zchudnutí, slabosti, nebojí se, že by o něco přišel. Odevzdávali Bohu největší díl energie k životu, protože nejvíc ze všeho se mají bát vlastní arogance, vlastního přehnaného sebevědomí (a přehlížení právě těch, co jsou hubení - sirotků a vdov).
A nakonec - to třetí - jsou tu ledviny a játra. Pro nás jsou to prostě droby a kromě kuchyně si s nimi moc nevíme rady. Zato tenkrát k nim droby mluvily, a to doslova a skoro samy od sebe. Droby totiž v celém tehdejším světě vyjevovaly budoucnost. Z drobů - hlavně z jater, se věštilo. Bylo to prý nejběžnější kultické věštění. A tak Izraelec, celý Izrael droby předal Hospodinu; Co to znamená ? Věřící jedinec i celé společenství víry nepotřebuje znát svoji budoucnost. Může to všechno v klidu odevzdat skrze oheň Hospodinu. Nejlepší zárukou budoucnosti je věrnost a poslušnost jeho řádů. Kdo je věrný, ten se totiž nemusí budoucnosti obávat. Nezajímá se o věštby, horoskopy, nezajímá se o katastrofické scénáře a prognózy, stejně jako se Izraelec nestaral o droby. V klidu je spálil, tak jako předtím v klidu vylil krev a spálil tuk. A ke společnému jídlu, k hostině pro deset, pro dvacet, či čtyřicet toho z obětního zvířete stále ještě dost zbývá. Totiž všechno maso, které pak společně v chrámu či před ním snědlo.
Tak to je řád hodu oběti pokojné. To, co okolí považuje z různých důvodů za cenné, se tady odevzdává Hospodinu - mohlo by to mást, překážet, svádět. Vždyť jenom díky Bohu máme život, dostali jsme ho a jemu ho také odevzdáme. A od Bohu přichází darovaná energie k životu. A v Božích rukou je i naše budoucnost. Takže věřící se v klidu může vzdát dopingu krve, jistoty tučných zásob, i pohledu do budoucnosti v symbolu jater přesně podle nařízení tohoto řádu, ale jestliže mu dobře rozumí, vzdává se toho i ve všech ostatních situacích a chvílích života. Bohu patří náš život, nebudeme vysávat druhé, nespoléháme na energii, co jsme si nasyslili, Pánu Bohu svěřujeme i svoji budoucnost.
A tam, kde se takto obětuje kravka nebo ovce nebo koza, tam obětníci a hodovníci jsou vskutku spolu v pokoji, už to není parta nevraživých egoistů nebo vychytralých sobců. Ale vzniká, utváří se nové společenství pokojné a vděčné, a s nadějí. Společné jídlo se mění ve stolování s Bohem.
A to už jsme na mostě k večeři Páně, k naší hostině kolem stolu Páně. Předchází mu vyznání vin – vzdáváme se, litujeme, že žijeme na úkor druhých, lidí i zvířat, že vysáváme z našich bližních energii, čas, jejich životní sílu, vyznáváme, že si zakládáme na strojích, co pálí na tuky, (a nevědomky i k druhým přistupujeme podle toho jak silné stroje mají). A přiznáváme, že si chceme budoucnost zařídit, prohlédnout, zmanažerovat, místo bychom si ji nechali darovat.
Stolování s Kristem, společný hod pokojný. Přejeme si pokoj a slyšíme: "Jděte v pokoji." Chvíle, kdy se věci víry nedějí jen skrze slova, myšlenky a zapálené srdce, ale zcela hmatatelně - skrze chleba, který se láme a jí a skrze víno, které se pije. Jeho krev, jeho energie, jeho láska - pro nás, pro naši budoucnost. Už staří Izraelci měli vědět, že tajemství života je skryto v moci oběti. Amen