Letos 8. února zemřel prof. Erazim Kohák ve věku téměř 87 let. Jeho přínos pro českou kulturu byl nevšední. Představoval generaci, která ještě mohla sdílet plody masarykovského humanismu, ale zároveň už zasaženou bolestmi 21. století. Jeho rodiče mu dali do vínku dvojí znamenitou výbavu: věrné křesťanské vyznání a hluboké humanitní vzdělání. A také prakticou šikovnost. Ničemu z tohoto odkazu se nezpronevěřil. Sami rodiče byli za války postiženi nacistickým vězením a když po válce sledovali nebezpečný vývoj v české vlasti, měli pádný důvod k odchodu ze země. A ovšem vzali s sebou tehdy 14-letého Erazima. Po jistých útrapách našli všichni domov ve Spojených státech amerických. Tam Erazim posléze vystudoval na univerzitě v Yale filozofii, teologii a religionistiku. Stal se kazatelem církve, ale i nadále pokračoval v rozšiřování svého obzoru.
Později se ve svých 37 letech habilitoval na univerzitě v Bostonu k výuce filozofie. Zde je užitečné připomenout, že si v té době vlastnoručně postavil chatu v lesích, z níž na bostonskou univerzitu dojížděl. A tam ovšem působil nejen jako přednášející učitel, ale i jako publicista, překladatel i kazatel. A nemálo své energie věnoval i praktickým otázkám veřejného života a celé společnosti. Nepřestával přitom sledovat dění ve své vlasti. Také se sblížil s českým katolickým teologem Karlem Skalickým. Ten žil v Římě, takže jejich osobní setkání byla vzácná, ale uzavřeli spolu hluboké přátelství. A oba stále vyhlíželi chvíli, kdy se budou moci vrátit do své vlasti.
Ta konečně přišla počátkem 90. let. Kohák poté, co postupně mohl uzavřít svůj bostonský úvazek, se se zvědavostí rád vrátil domů. V té době však již jeho rodiče nebyli naživu. Nechal alespoň přivézt jejich ostatky a uložil je na hřbitově v milovaných Křížlicich v Krkonoších. A přijel do Čech se svou americkou ženou pí Dorothy Mills Kohákovou. Ta, ač opustila svůj domov, se po jeho boku cítila i v cizině neobyčejně šťastně, jak potvrzují všichni, kdo se s ní setkávali. Ona jej však předešla na věčnost – zemřela loni na jaře.
Erazim Kohák, sám už více než padesátiletý se se svým nadáním a se svou nemalou energií vrhl do práce: na pražské filozofické fakultě, v Akademii věd, ve skautském hnutí, v sociálně demokratické straně. A ovšem v domovské evangelické církvi. Pražský kostel u Klimenta byl jeho duchovním domovem v dětství a znovu i ve stáří. I v Čechách bohatě publikoval i přednášel. Ani do sborů církve nedokázal odmítnout žádné pozvání. Z jeho knih, které zde česky vyšly, jmenujme alespoň tyto: Svoboda svědomí a soužití, Hledání české filozofie, Domov a dálava, Zelená svatozář, Pražské přednášky.
Jeho žák a nyní ředitel Ústavu filozofie a religionistiky Jakub Čapek o něm napsal: „Byl výraznou postavou ekologického hnutí, přesvědčeným sociálním demokratem, kritikem spotřební společnosti, od 90. let častým kritikem zahraniční politiky USA, v posledních letech se svými veřejnými vystoupeními pokoušel změnit anti-imigrační postoje české oficiální politiky i velké části české veřejnosti.“ Sám sebe v jednom spise charakterizoval takto: „Sveřepé úsilí o jasné myšlení o otázkách lidského přebývání na zemi.“ Bohu za něj chvála i dík.
Blahoslav Hájek