Čtení: Jan 20,1-16
Text: L 8,1-3 Potom Ježíš procházel městy a vesnicemi a přinášel radostnou zvěst o Božím království; bylo s ním dvanáct učedníků a některé ženy uzdravené od zlých duchů a nemocí: Marie, zvaná Magdalská, z níž vyhnal sedm démonů, Jana, žena Herodova správce Chuzy, Zuzana a mnohé jiné, které se o ně ze svých prostředků staraly.
_________________________________________________________________________________
Milí přátelé,
základní informaci řeknu hned úvodem. Máří Magdalena není ta, co si většina z nás myslí (a do minulého týdne včetně mě), že byla. Totiž pověstná hříšnice, napravená žena pochybné pověsti. Omyl. Všechna ztvárnění Máří Magdaleny s hlubokým výstřihem, odhaleným ramenem, či ještě víc, všechny její podobizny s rozpuštěnými dlouhými vlasy, v době, kdy všechny ženy okolo mají vlasy schované pod šátkem – to vše je víceméně mimo. Když budeme číst pozorně bibli.
Začněme šířeji: V Ježíšově kruhu bylo také mnoho žen. To, že k nim přistupoval jako k lidem nábožensky svéprávným, to bylo tehdy mimořádné, neobvyklé a - pohoršlivé. Běžný rabín ve svém doprovodu ženy neměl. (ženy ani nečetly z Tóry, jejich vzdělávání nebylo vůbec samozřejmé.) Ovšem boží kralování, jak ho přináší Ježíš, se týká stejně mužů jako žen. Z hlediska spásy je to úplně jedno, jestli jste muž nebo žena. To jsou témata vedlejší, podružná. (Apoštol Pavel to vyjádřil výstižně: Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. Ga 3,28.) Rozdíly mezi rasami, pohlavími, společenskými vrstvami, kulturami – to je vedlejší a podružné. Tedy řád, co platil odjakživa, že jedni jsou dole a druzí nahoře, neplatí. V Božím království jde i o narovnání vztahů mezi pohlavími.
Když Ježíš formuluje některé myšlenky – často použije jednu ilustraci z mužského světa a jednu z ženského (Tehdy budou dva na poli, jeden bude přijat a druhý zanechán. Dvě budou mlít obilí, jedna bude přijata a druhá zanechána. Mt 24,40) Ježíš vypráví také podobenství o vdově, podobenství o ženě, co ztratila minci, o ženě, co dává kvas do těsta. Říká neukládejte si poklady na zemi, tam je ničí mol a rez (víme, sestry a bratři, že mol ničí ženskou pýchu – oblečení, rez ničí to, na co jsou pyšní muži – dříve meč, dnes auto). Prostě na pozvání k víře mají samostatně odpovídat muži i ženy. A staletí trvající model, že žena je definována tím, že porodí a vychová děti, a tím se jaksi zařadí do proudu světa, spásy, tak to Ježíš odmítá ve prospěch modelu – Boží rodiny, kde je Bůh Otec a všichni jsou, všichni jsme sourozenci a patří tam ten, kdo chce činit Boží vůli. Někdo mu řekl: „Hle, tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí s tebou mluvit.“ On však odpověděl: „Kdo je má matka a kdo jsou moji bratři?“ Ukázal na své učedníky a řekl: „Hle, moje matka a moji bratři. Neboť kdo činí vůli mého Otce v nebesích, to je můj bratr, má sestra i matka.“ Mt 12,50
Pojďme dál: té radikálně putující skupině lidí kolem Ježíše poskytovaly ženy zázemí: Petrova tchyně, Marie a Marta … ale nejen to. Ženy i mezi těmito nejradikálnějšími, putujícími byly, taky některé opustili domácnosti, tak jako rybáři opustili své sítě. Jsou v evangeliích občas nazvány Ženy z Galileje. A Marie z Magdaly je vždy jmenovaná jako první. Měla mezi učednicemi přední postavení, tak jako je mezi učedníky Petr.
Potom Ježíš procházel městy a vesnicemi a přinášel radostnou zvěst o Božím království; bylo s ním dvanáct učedníků a některé ženy uzdravené od zlých duchů a nemocí: Marie, zvaná Magdalská, z níž vyhnal sedm démonů, Jana, žena Herodova správce Chuzy, Zuzana a mnohé jiné, které se o ně ze svých prostředků staraly.
To je zajímavá informace o tom, že Ježíš měl ohlas i mezi ženami z vyšších společenských vrstev. Jana (mimochodem slyšeli jste někdy, že by s Ježíšem byla Jana či Johana? Víte že o neděli vzkříšení: „ženy se vrátily od hrobu a oznámily všechno jedenácti učedníkům i všem ostatním. Byly to Marie z Magdaly, Jana a Marie Jakubova.“) Zpívali jsme minulý týden známou velikonoční píseň: Šly z rána ke hrobu – Marie Magdalena, a matka Jakuba a ještě jedna žena – tak to byla Jana! A její manžel byl – a teď je tam řecké slovo, které znamená správce, dohližitel či místodržící. Představuju si - někdo jako hejtman. Jeho žena – z nejvyšší společnosti – nejspíš opustila dvůr a následovala Ježíše, zásobovala, vyživovala skupinu učedníků – a je součástí té galilejské skupiny a v ní i další ženy silné a relativně nezávislé. (zažil jsem v jednom biblickém semináři dotaz, z čeho vlastně žil Ježíš. A odpověď byla, že mu jeho rodiče schovali to zlato, co přinesli tři králové… Tato verze o podporujících ženách mi přijde mnohem důvěryhodnější…)
A teď k Marii. Bylo to hodně časté jméno (asi proto, že Mirjam byla sestrou Mojžíše). Marie z Magdaly je jedna z mála žen, co není v bibli definovaná skrze nějakého muže – jako žena…, matka…, dcera…. Čteme, že Ježíš z ní vyhnal sedm démonů. Tedy uzdravil ji. Asi měla celkově (7 je číslo plnosti) šílený život – co byli ti démoni nevíme. Nemoc – fyzická či duševní, nějaká tíseň, nevíme, démoni jsou různí, může se na člověka nalepit kdejaká posedlost a opanovat ho. Nebo stín, nebo tíha, nebo zlý člověk, nebo člověk energii vysávající. Tedy žena nikoli hříšná, ale osvobozená.
Ale stalo se, že se během staletí několik ženských postav sloučilo do jedné (stejně jako z několika postav vznikl Jan Nepomucký, ale i faráři – vy u Klimenta taky zaměňujete, co udělal nebo řekl pan farář Šoltész a pan farář Miřejovský) Marie Magdalena hříšnice. Mnozí si myslí, že ona je ta, co pomazala před pohřbem Ježíšovi hlavu vzácnými olejem, mnozí mají za to, že Marie Magdalena se jmenuje ona ve skutečnosti bezejmenná hříšnice, co nepozvána přišla (Lk 7) na hostinu mezi muže a s pláčem přistoupila k Ježíšovým nohám a začala mu smáčet slzami a otírat svými vlasy, líbala je mazala vzácným olejem. A další mají za to, že to byla Máří Magdalena, kdo byl přistižen při cizoložství a Ježíš ji před ukamenováním zachránil onou známou větou „Kdo jsi bez hříchu, první hoď kamenem.“ Prostě byla ztotožněna s jinými ženami, z nichž některé se taky jmenovaly Marie a dohromady je to jakási složená Máří Magdalena, typická nemrava, která činila pokání. A tak přešla do výtvarného umění, filmů, muzikálů atd. Definitivně tomu „pomohl“ papež Řehoř VI. Koncem 6. století, když tři ženy sloučil do jediné osoby, a ze sedmi démonů, které Ježíš vyhnal z MM bylo náhle sedm smrtelných hříchů, kterými tuto ženy zpětně zatížil. Řehoř měl za to, že to bude mít lepší kazatelský účinek, když vykreslí dvě etapy života proslulé hříšnice. A pozor - myslel to dobře, když chtěl tímto věřící ubezpečit, že ani těžký hřích není překážkou pro kajícnost a obrat. A tak se to vezlo, Máří Magdalena je v myslích lidí patronka svedených či zbloudilých žen. Její jméno nesly i takzvané Magdaleniny prádelny, kde se měly nemravné ženy napravovat (v jedné takové strávila část mládí i irská zpěvačka Sinead O´Connor).
A zpět do bible – Marie Magdalena pod křížem (vytrvale stojící), odvahu mající jít pomazat tělo odsouzence, politického vězně, první svědkyně vzkříšení – velmi významná postava. Někteří novozákoníci tvrdí, že měla zpočátku stejný význam a vliv jako apoštol Petr. Ale že byla postupně zatlačována a brzy ze scény mizí, je jakoby vyeditována z textu, zůstane tam přítomno jen to, co škrtnout nejde, protože to všichni vědí – je skutečně ve všech čtyřech evangeliích jako první u hrobu. A jak roste ve vznikající církvi význam mužů, tak se do toho Marie Magdalena jako autorita nehodí, je jaksi uklizena bokem do role vzorové kajícnice. Prameny jsou androcentrické, o dějinách, i církevních, píšou vítězové.
-----
O čem z toho všeho řečeného, můžeme dnes přemýšlet, za co, za koho se ve světle toho, co zaznělo, se můžeme modlit?
Lidi, co jim někdo spojil jejich příběh s jiným a nesou cizí zátěž – protože jsou s někým příbuzní, protože jsou někomu podobní, protože si vás popletli, špatně zařadili, nějakou informaci překroutili. Myslím i na lidi, co získali nějakou pověst a nemohou se jí zbavit.
Myslím na všechny, co jejich příběhy ti, co psali dějiny zamlčeli, a přeju těm, kdo příběhy bezejmenných hrdinů vyhledávají a zaznamenávají.
Přemýšlet můžeme o tom, jak je možné, že se v Kristově církvi vše postupně zařadilo do starých kolejí patriarchálních struktur, aktivita žen se často omezovala na Diakonii – zcela neježíšovsky. A role žen je stále velmi omezená. A vůbec prosím, aby církev rozlišovala témata podstatná a vedlejší.
Můžeme myslet na ženy, které to mají těžké, protože je na světě stále hodně míst, kde jsou pod nadvládou mužů. Prosíme i za ty muže, aby změnili své dominantní návyky.
Tématem může být i vděčnost za všechny mecenáše, lidi, co podporují dobro… a na všechny, co třeba v malém dělají zázemí, i to pohostinství stolu pro poutníky.
Myslím na církev, sbor jako Boží rodinu. A jak by mohla, měla být, a kde je v ní mé místo.
Vděčně myslím na Máří, že byla věrná až ke kříži a nebála se přihlásit k někomu odsouzenému, zavrženému. Taky bych si přál být tak statečný.
A ještě… a to už je poslední odstavec, můžeme znovu promyslet co by mohlo vyplývat z textu o Marii, co zazněl při prvním čtení.
Marie z Magdaly – to je cesta víry, kde je prostor pro intuici, emoce silné vnímání
V protikladu k cestě víry, kde jde o rozum, o poznání, Tomáš potřebuje logiku, empirický důkaz, Marii stačí emocemi naplnění vztah. Učedníci závodí v běhu, kdo tam bude první a pisatel evangelia si dá pozor, aby Petr, co sice doběhl druhý, do hrobu vstoupil jako první, protože píše v době, když Petr ten úřad prvního biskupa má. A úplně jinak než mužské závodění – Marie - u prázdného hromu se propadá do zoufalství vnímá vize andělů, zažije extatické setkání s člověkem, který ji oslovi, myslí si, že je to zahradník ale on ji osloví jménem. Cesta přes vztah, - Nevím, jak to nazvat, cesta celostní, cesta srdce, s C.G.Jungem přes animu, cesta mystické meditace, je taky cesta velikonoční víry, o které si s Máří Magdalenou, učednicí kdysi možná stejně vlivnou jako třeba Petr, můžeme v duchu povídat. Amen