Čtení: Ef 2,13-22; Lk 10,29-37
Text: Iz 1,10-20 Slyšte slovo Hospodinovo, sodomští náčelníci, naslouchejte naučení našeho Boha, lide gomorský. „K čemu je mi množství vašich obětních hodů, praví Hospodin. Přesytil jsem se zápalných obětí beranů i tuku vykrmených dobytčat, nemám zájem o krev býčků, beránků a kozlů. Že se mi chodíte ukazovat! Kdo po vás chce, abyste šlapali má nádvoří? Nepřinášejte už šalebné obětní dary, kouř kadidla je mi ohavností, i novoluní, dny odpočinku a svolaná shromáždění; ničemnost a slavnostní shromáždění, to nemohu vystát. Z duše nenávidím vaše novoluní a slavnosti, jsou mi jen na obtíž, jsem vyčerpán, když je musím snášet. Když rozprostíráte své dlaně, zakrývám si před vámi oči. Ať se modlíte sebevíc, neslyším. Vaše ruce jsou celé od krve. Omyjte se, očisťte se, odkliďte mi své zlé skutky z očí, přestaňte páchat zlo. Učte se činit dobro. Hledejte právo, zakročte proti násilníku, dopomozte k právu sirotkovi, ujímejte se pře vdovy. Pojďte, projednejme to spolu , praví Hospodin. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna. Budete-li povolní a poslechnete, budete požívat dobrých darů země. Když však odmítnete a budete se zpěčovat, bude vás požírat meč.“ Tak promluvila Hospodinova ústa.
------------------------
Sestry a bratři, milí přátelé,
každý rok touto dobou probíhá Týden modliteb za jednotu křesťanů. Po celém světě se scházejí lidé, co chtějí překročit hranice svých církví směrem ke spolupráci, respektu k věřícím jiného vyznání a k vzájemné inspiraci. Tak jako my nyní. Program letos připravili křesťané různých církví v Minnesotě, v USA. A motto z knihy proroka Izajáše zní:
„Učte se činit dobro. Hledejte právo, zakročte proti násilníku, dopomozte k právu sirotkovi, ujímejte se pře vdovy.“
Nejprve se podíváme na situaci, ve které tato věta zazněla poprvé: Izrael - 8. století př. Kr. Po té se přiblížíme kontextu, ve kterém slyší ten text jako naléhavý právě v Minnesotě. A nakonec se pokusíme si ho přisvojit v naší situaci.
Tedy doba proroka Izajáše. Bylo to období úspěchu, velkého hospodářského růstu a politické stability. Zároveň ovšem bujela nespravedlnost, rozdíly a rozdělení ve společnosti bylo veliké. Náboženství vzkvétalo – rituály se konaly, chrám dostával dary, oběti se konaly podle předpisů, a bylo jich hodně. A kněžím se díky štědrosti bohatých a mocných žilo dobře. A měli vliv. Ovšem mnoho lidí trpělo – útlakem, nespravedlností a chudobou. A nebyl, kdo by se jich zastal. A panoval takový (jakože teologický) názor (který se v dějinách bohužel neustále vrací), že bohatí - ti, co přinášejí mnoho obětí - jsou dobří, Pán Bůh jim to potvrzuje tím, že jim žehná. Zatímco ti chudí jsou i duchovně bídní, a proto jim Bůh nepřeje.
Izajáš – prorok – má za úkol vyřídit, jak vidí situaci Bůh. A je to velmi ostrá kritika. Kritika toho, jak to chodí v politice, jak je uspořádaná společnost i jak vypadá náboženství. Odhaluje mimo jiné pokrytectví situace, ve které titíž, co konají bohoslužby, zároveň utlačují chudé. To přece nejde dohromady! Vždyť víme, že Bůh je na straně chudých. Bůh si (víc než oběti) žádá: aby se člověk mohl dovolat spravedlnosti, aby se zakročilo proti násilníkovi a aby se děla charitativní práce pro nejslabší. Dosti ostře to zní: „Nepřinášejte už šalebné obětní dary, kouř kadidla je mi ohavností, i vaše svátky a slavností shromáždění , nemohu to vystát… Když rozprostíráte své dlaně, zakrývám si před vámi oči. Ať se modlíte sebevíc, neslyším.“ (Iz 1,13.15).
Kontext druhý. Minnesota. Jedním z výrazných problémů, alespoň jak to vnímají křesťané místních církví, je rasismus. Jsou kritičtí i sebekritičtí. Rasismus bohužel stále slouží jako nástroj rozdělování a utlačování některých skupin lidí.
Slova biblických proroků de facto ostře odsuzují věřící, křesťany, co se podíleli nebo bohužel i nadále podílejí na udržování předsudků, na útlaku a rozdělování společnosti podle rasy nebo sociální vrstvy. Dějiny ukazují, že křesťané zdaleka ne vždy uznávali důstojnost každé lidské bytosti stvořené k obrazu Božímu, ale často se podíleli na otroctví, kolonizaci, oddělování lidí podle barvy pleti, podle jazyka atd. A nerespektovali a rovnost všech pokřtěných před Bohem – ano všichni jsme pokřtěni stejným křtem.
Minnesoťané připomínají kazatele a bojovníka za práva černochů Martina Luthera Kinga, který pronesl mimo jiné tento výrok: „Je jednou z tragédií našeho národa, že nedělní dopoledne patří mezi časy, kdy se segregace v křesťanské Americe projevuje velice silně, ne-li dokonce nejsilněji.“ Protože každý jde do shromáždění, kde budou lidé jeho rasy či podobného společenského postavení.
Aktuálně pak autoři materiálů připomínají vraždu mladého Afroameričana George Floyda rukou minneapoliského policisty. Jistě máte v paměti spravedlivý hněv mnoha lidí a protesty před necelými třemi lety.
A pak je tu kontext náš – Praha, rok 2023. Zdá se mi, že určující jsou čtyři body: Válka je nedaleko, velmoc bezdůvodně napadla svého souseda a umírá kvůli tomu mnoho lidí a mnoho lidí je bez domova
- prezidentské volby – eskalovalo se rozdělení společnosti, lež se ukazuje jako účinný prostředek k získávání moci, jsme z toho zmateni
- sociální rozdíly - díky zvýšení cen energií se výrazně prohlubují
- rasismus – ten je tu taky – jinak než v Americe, skrytý, ovšem Romové či uprchlí Ukrajinci by o předsudcích, které máme, mohli jistě vyprávět
Prorok ovšem nejen břitce popisuje a kritizuje, on také nabízí lék, nabízí terapii. Jsou to čtyři rady:
Za prvé: Učte se činit dobro
Učte se. Musí se to učit. Člověk není od přírody dobrý (v tom měli reformátoři dobrý postřeh). Řekl bych, že je na místě i nácvik konání dobra. Konkrétní činy, slova, veřejně vyjádřené postoje. A je potřeba do toho ostatní zacvičovat. (Dva koledníci, co byli na tříkrálové sbírce zaučí nového, první rok bude spíš ten vzadu.) A ještě - je důležitý prožitek - Slovo „být dobrý“ – v hebrejštině TOV – znamená také „být radostný, veselý, příjemný, dělat něco krásného“. Tedy z konání dobra mít radost. Užít si to, chválit se navzájem, podporovat, sdílet, když se něco dobrého povede. Oblíbit si dobro. Zabydlet se v něm. Radovat se, že dobro (díky Bohu) je, a já na něm můžu mít podíl a být jeho nástrojem. A k tomu přidejme modlitby za dobro-činitele, dobro-instruktory, dobro-volníky.
Rada druhá Hledejte právo
Zaujalo mě to spojení – „hledat právo“. Ono to totiž není tak, že normální stav je, že právo automaticky je (akorát je tu a tam pošramocené). Je to naopak, právo se musí hledat, vytvářet, spravedlnost se musí aktivovat. A jsou na místě modlitby za poslance a tvůrce zákonů a za právníky, advokáty, soudce, státní zástupce. U hledání a prosazování spravedlnosti vznikají konflikty, někdy ostré, někdy konflikty na život a na smrt. Ale Ježíš nás ujišťuje: „Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské“ (Mt 5,10).
Hledat právo, vytvořit prostor pro spravedlivé boží uspořádání světa, to má zaslíbení. Zajistit právní rámec pro ty, kdo jsou bez opory – to se v nebi počítá. Narušovat struktury, které vytvářejí a udržují nespravedlnost – to je apoštolský úkol. A naopak budovat jiné, které zajišťují, aby se každému dostalo spravedlivého zacházení – to je služba božího pokoje.
Třetí výzva, třetí krok terapie: Zakročte proti násilníku
Motto letošního ekumenického týdne nám zní velmi výrazně: „Zakročte proti násilníku“ Je třeba podpořit Ukrajinu, násilník je zřetelný. I dnešní sbírkou ji podpoříme.
Ale jsou tu i jiné situace: Je třeba se modlit za policisty, aby účinně a přiměřeně zakročili proti násilníkům. Za odvahu zakročit proti někomu, kdo terorizuje rodinu, podporovat neziskové organizace, co se věnují domácímu násilí. Pomoci obětem, ale zároveň zakročit proti těm, co násilí páchají.
Je třeba nejen monitorovat, ale zakročit proti tomu, kdo organizuje šikanu ve třídě nebo na pracovišti, proti tomu, kdo zneužívá svou pozici a moc k sexuálnímu či jinému obtěžování, ponižování či urážení.
Nejen obvazovat a těšit oběti (to jistě ano), ale zakročit u zdroje a násilí utnout. Jak řekl již zmíněný Martin Luther King. Je důležité obvazovat rány jako Milosrdný Samařan, ale možná by to chtělo zlepšit celkovou situaci na cestě z Jeruzaléma do Jericha, aby tam nebyl prostor pro lupiče. Aby to byl prostor, kde řečeno slovy žalmu 85: „Spravedlnost s pokojem si dají políbení.“
Výzva čtvrtá: Dopomozte k právu sirotkovi, ujímejte se pře vdovy
Vdovy a sirotci zaujímají v hebrejské Bibli vedle cizinců zvláštní místo jako zástupci těch nejzranitelnějších. Za Izajášových časů přišli o právo vlastnit půdu. Jsou to ti, co nemají zastánce, někoho, o koho by se mohli opřít. Naše společnost je již formována křesťanskými myšlenkami a proto existuje solidarita s těmi, co jsou sociálně slabí. Ovšem jde o její lidský rozměr, ty často docela obyčejné věci – aby se měli kde a s kým poradit, a možná ještě dřív, aby je někdo povzbudil svou situaci řešit, aby si podali žádost, pomoci jim žádost vyplnit. Poradit jim, jak zareagovat, když je žádost o podporu zamítnuta. Ukázat možnosti oddlužení, podpory. A taky vyslechnout příběh, zkusit porozumět jejich traumatům či vleklým trápením. Byla o tom řeč před 14 dny na setkání u kávy – že to spíš vypadá, že nejsme sborem, kde by se potkávali lidé různých sociálních vrstev. Mají ti slabí v našem sboru prostor? Anebo - kdyby přišli, byli by přijati?
Kam směřuje dnešní kázání? Odnesme si ten verš: Učte se činit dobro. Hledejte právo, zakročte proti násilníku, dopomozte k právu sirotkovi a ujímejte se pře vdovy Modleme se za ty, kdo tak činí. A hledejme svoje místo v tomto dění . V dění Božího království. Jsme po boku Krista. S vizí, kterou zapsal Jan ve Zjevení: „potom jsem viděl, hle tak veliký zástup, že ho nikdo nedokázal sečíst, zástup ze všech ras, kmenů, národů a jazyků“. Amen