Od Klimenta na doma

29.12.  (Vít Jakoubek)   video

22.12.  Vánoční divadlo dětí    video

15.12.  S Janem Křtitelem do pouště  video

8.12.  O onom dni či hodině  video

přenos bohoslužeb na Youtube

Nedělní bohoslužby

5.1.      9.30  bohoslužby s hudbou

12.1.    9.30  (Petr Nedoma a David Balcar)

19.1.    9.30  s večeří Páně

26.1.    9.30  (Kateřina Frühbauerová)

Gedeon - kázání ze 17.11.2024

Text: Sd 6,1-6.11-16.25-31
Izraelci se dále dopouštěli toho, co je zlé v Hospodinových očích. Proto je Hospodin vydal na sedm let do rukou Midjánců. Ruka Midjánců na Izraele mocně doléhala. Izraelci si dělali před Midjánci úkryty na horách, v soutěskách, v jeskyních a na nepřístupných vrcholcích. Sotvaže Izrael zasel, přitáhli Midjánci s Amálekem a syny východu a přepadali jej. Položili se proti nim a ničili úrodu země až po cestu do Gázy. Neponechávali v Izraeli k obživě ani ovci ani býka ani osla. Přitáhli vždy se svými stády a stany; přihnali se jako kobylky v takovém množství, že nebylo možno spočítat je ani jejich velbloudy. Přicházeli do země, aby ji ničili. Izrael byl od Midjánců úplně zbídačen. I úpěli Izraelci k Hospodinu. I přišel Hospodinův posel a posadil se v Ofře pod posvátným stromem, který náležel Jóašovi Abíezerskému; jeho syn Gedeón mlátil pšenici v lisu, aby s ní utekl před Midjánci. Hospodinův posel se mu ukázal a oslovil jej: „Hospodin s tebou, udatný bohatýre!“ Gedeón mu odpověděl: „Dovol, můj pane, je-li s námi Hospodin, proč nás tohle všechno potkává? Kde jsou všechny jeho podivuhodné činy, o nichž nám vypravovali naši otcové? Říkali: ‚Což nás Hospodin nevyvedl z Egypta?‘ Ale teď nás Hospodin zavrhl a vydal do rukou Midjánců.“ Hospodin se k němu obrátil a pravil: „Jdi v této své síle a vysvobodíš Izraele z rukou Midjánců. Hle, já tě posílám.“ On mu však namítl: „Dovol prosím, Panovníku, jak bych mohl Izraele vysvobodit? Můj rod je v Manasesovi nejslabší a já jsem v otcovském domě nejnepatrnější.“ Ale Hospodin mu řekl: „Protože já budu s tebou, pobiješ Midjánce jako jediného muže.“ Té noci mu Hospodin poručil: „Vezmi býčka, který patří tvému otci, toho druhého býka, sedmiletého. Zboříš Baalův oltář, který patří tvému otci, a skácíš posvátný kůl, který je u něho. Pak zbuduješ podle řádu na vrcholu tohoto kopce oltář Hospodinu, svému Bohu, vezmeš toho druhého býka a budeš jej obětovat jako zápalnou oběť na dříví z posvátného kůlu, který jsi skácel.“ Gedeón přibral deset mužů ze svých služebníků a vykonal, k čemu jej vyzval Hospodin. Protože se však bál domu svého otce a mužů města, nevykonal to ve dne, nýbrž v noci. Za časného jitra mužové města vstali , a hle, Baalův oltář byl rozbořen, posvátný kůl, který byl u něho, byl skácen a druhý býk byl obětován na zbudovaném oltáři. Vyptávali se jeden druhého: „Kdo tohle udělal?“ Pátrali a hledali, až zjistili, že to udělal Gedeón, syn Jóašův. Tu vyzvali mužové města Jóaše: „Vydej svého syna; musí zemřít. Rozbořil Baalův oltář a skácel posvátný kůl, který byl u něho.“ Jóaš však odpověděl všem, kteří stáli proti němu: „To vy chcete vést spor za Baala? Copak vy ho zachráníte? Kdo za něj chce vést spor, ať do jitra zemře! Je-li Baal bohem, ať si sám vede svůj spor, jemu přece rozbořil oltář.“
______________________________________________________
Sestry a bratři,
datum 17.listopadu připadlo na neděli. Pro mnohé (a možná pro většinu z nás) je to hlavní státní svátek. Slavíme historickou událost, která možná nejvíc ovlivnila naše životy. Nedokážu dost dobře kázat, aniž bychom to měli na mysli. Ano, ať ten biblický text zní také k tomuto výročí.
A první tři klíčová slova: děkovat, pamatovat, slavit
Ovšem, když víme, co se děje v mnoha částech světa, daleko i blízko nás, tak to je také příběh o těch a pro ty, pro které je totalita, nesvoboda, strach a násilí realitou. Strašnou. A tak nemůžeme jen děkovat, pamatovat a slavit, když víme, že mnozí nemohou.
Takže další tři klíčová slova: zajímat se, přimlouvat se, pomáhat.
Byla to doba velkého útlaku. Cizí mocnost, možná mají technologickou převahu nebo je jich jednoduše víc, prostě okupanti, co se přiženou a ukradnou, co jde. Někoho zabijí, tu a tam něco pro výstrahu vypálí a odjedou. A za čas znovu. Jde z nich strach. Vlezou vám všude. A po dobyté krajině instalují znamení, která všem jasně ukazují, kdo je tu pánem, kdo tu inkasuje a rozhoduje. Bývala ta znamená rudožlutá - hlavně nápisy a pak taky hvězdy, busty a sochy, nástěnky…. Nejstarší ještě pamatují znamená totality červeno-bílo-černá, znamení druhé světové války, nápisy, kříže, busty, sochy, …
A lidská reakce. Strach. Schovat se, a schovat to málo, co mi ještě zbylo. Zní to hrozně: úkryty v horách, v soutěskách, v jeskyních, ve sklepech, ve stanicích metra... Zachránit minimální prostor k životu. Třeba Gedeon je aktuálně schovaný v lisu, tedy na vinici v malé nejspíš do země zapuštěné stavbičce, sklípku, kde tajně mlátí obilí. Tak i v jiných totalitách - schovávání po chatách, sklepích zahradních domcích, dílnách – prostor, kde bylo možné mít trošku svobody a svoje věci. A přece stále obrovský strach „aby na nás nepřišli“. A hrůza, když někdo zazvoní u dveří.
Před Gedeónem se někdo objevil. (my čtenáři bible víme, že to byl vyslanec Nejvyššího). Zarazí hned jeho pozdrav: "Hospodin s tebou, udatný bohatýre!" To má být nějaká ironie: „Udatný bohatýre?" Tak si tedy Gedeón vůbec nepřipadá! Vždyť si tady v úkrytu rychle domílá poslední pšenici a pak honem balit a vypadnout. Vysvobodit Izraele od nepřítele? Na to se tedy vůbec nechystá! Ale – není to ani výsměch ani kritika. Je to výzva. Bůh nás totiž, milí přátelé, vidí nejen takové, jací jsme, ale vidí, jací můžeme být, jaké možnosti a šance v nás dřímají. Jací bychom s jeho pomocí mohli být. Právě tebe potřebuji, aby se na světě něco změnilo.“
Problém je, že Gedeon vlastně Bohu nevěří. Posla zahrne výčitkami a kritikou, divíme se, že se s ním ještě dál baví. „K čemu jsou všechny ty slavné řeči o Boží pomoci, když nás teď 7 let vysávají ti mizerní Midjánci a Pánu Bohu je to jedno? Voláme k němu a on nic! K čemu nám je víra?“ Gedeon není poslušný žáček z nedělní školy, který se umí krásně pomodlit. Je to rebel, drzý mladík, který si o Bohu myslí své a nestydí se to říct. Na Boha si stěžuje, ale právě to znamená, že s Bohem ještě neskončil. Je plný námitek a pochybností. A právě to je šance, možnost, na kterou může Bůh navázat.
Gedeon dostává úkol - zbořit Baalův oltář a posvátný kůl, co byl vedle. Tedy zničit jedno ze znamení zlé moci, která vysává, ničí, zotročuje, krade. Strhnout cizí vlajku, povalit sochu diktátora, ukrást angažovanou nástěnku. Anebo prostě cizí vlajku nevyvěsit nebo neříkat „soudruhu“. Namísto Čest práci říci Dobré ráno anebo dokonce Zdař Bůh.
A pak – a to je druhý úkol - nejen bořit to co být nemá, ale postavit znamení toho, co být má. Postavit oltář Hospodinu a na něm obětovat - protože jemu patří země, Dobro - má mít pomníky, pokoj má mít busty a vlajky, spravedlnost má být na nástěnkách, ve filmech, v písničkách.
Jak to, že ten, kdo se bál a schovával, teď jde?
Už to, že ho někdo vyzval, poslal. Je důležité. Sám se člověk těžko rozhodně, ale když za ním někdo přišel a pověřil ho, zplnomocnil.
A taky k tomu přidal povzbuzení: "Hospodin s tebou"! To něco znamená! Když vím, že se do úkolu pouštím a sám Pán světa je se mnou, On, Cesta i Pravda i Život. To je jiná. Gedeon roste, s těmi slovy v uších je silnější.
Další rys. Není sám. Jde s deseti kumpány. Komunita vzdoru je důležitá. Klíčová. Židé moc dobře vědí, proč musí být 10 mužů, aby se konaly bohoslužby. Aspoň deset, to už je zárodek kontrakultury, ti něco můžou zmoci. Zachránit Sodomu, nebo zemi. Známe sílu skupiny, co se do něčeho pustí.
A ještě něco – Gedeon musí získat své lidi, probudit jejich odvahu. Jinak toho s Midjánci moc nesvedeme. Vnitřní obnova je prvním krokem k vnější. Začít ve svém společenství, srovnat si hodnoty a východiska. Je třeba začít v rodném domě, s bořením i se stavěním.
Má-li to být příklad statečnosti, překvapí nás, že Gedeon celou věc provede v noci. Jenže bible je realistická. Bůh i s námi, jejichž víra je malá, opatrná, nejistá, dovede konat veliké věci. Ano, raději v noci. Nemusíme běžet bezhlavě proti jakékoli přesile. Je možné zvolit přiměřenou taktiku. Přiznat si svůj strach a udělat zatím pouze to, nač v dané chvíli stačíme. Ostatně „Buďte opatrní jako hadové a upřímní jako holubice“, říká Ježíš.
A reakce – nikoli cizáci, ale uliční výbor občanské samosprávy který se bojí, aby nenaštvali cizí mocnost, začne iniciativně hledat, kdo ze spoluobčanů to udělal. A potrestat ho. Už jsou totiž zpracovaní, už začali uvažovat po midjánsku, uvěřili, že násilí řídí svět a nejlépe je se přizpůsobit. A zlo ještě více nenaštvat. Gedeon jim zničil pověst. (v podobném příběhu řeknou Izraelci v Egyptě Mojžíšovi a Áronovi, co šli vyjednávat o odchodu z otroctví . „Pokáleli jste nám naši pověst“. Podobně vyčítala církevní vrchnost disidentům: komplikujete nám naši pozici, teď můžeme vyjednat ještě méně prostoru pro naši činnost.)
Vyšetřovací komise jde do podezřelého domu. Otevře jim Gedeonův otec. Ano, poslouchali jste správně. Ten Baalův oltář patřil jemu. Ten posvátný kůl byl na jeho zahradě. Nevíme, zda-li ho měl, protože se bál, nebo protože ho měli prostě všichni, anebo propadl bálismu. Ale čin jeho syna – ho vedl ke změně. K rozhodnutí. A nakonec i k hrdinství. Člověk se stane hrdinou někdy náhodou –vyplynulo to. Kvůli synovi. Odvážný čin mladých vedl k posílení odvahy starší generace, co už v té nesvobodě byla moc dlouho a zvykla si. Jeho vlastní syn mu připomene naději, která se zdála být už dávno mrtvá. A otec se nečekaně vzpamatuje. Otec se přidal k synovi (ano bible nezná automatickou autoritu – např. starších). A nakonec promluví moudře a vlastně i vtipně: Jestli je Baal tak mocný, potrestá si mého syna sám. Jestli je ta vaše ideologie tak dobrá, nepotřebuje, aby se vymáhala násilím. Ne?
Děkovat, pamatovat, slavit. Nejen velké postavy, ale drobné hrdiny, bezejmenné, co někde udělali malý odvážný čin proti zlu – podepsali, nebo naopak něco nepodepsali, někam přišli nebo naopak nepřišli, někde tleskali nebo naopak netleskali, někde něco zpívali nebo naopak mlčeli. Smíme a máme: děkovat, pamatovat a slavit. A taky po přečtení zpráv zajímat se, přimlouvat a pomáhat. To je smysl historický a etický.
-----------
Ale teď poslední část kázání ... trochu s chvěju. Prosím Ducha svatého, nechť pomůže zachytit zvěst, pointu. Ještě smysl duchovní, alegorický, přenesený - ale aktuální - osobní, existenciální. A vlastně navýsost náboženský. Klíčová slova: Rozpoznat, být k sobě pravdivý, nasměrovat se.
O co jde, chci vás pozvat společně přemýšlet – jaké mocnosti si nás podmaňují a okupují náš životní prostor. Až se jich člověk někdy lekne, bojí, nebo se i před nimi chce někde schovat. Jejich témata jsou překvapivě vlastně náboženská – mocnosti, co nám slibují božské vlastnosti, být jako Bůh. Třeba, když slibují nám všudypřítomnost – všechny ty motory – na čtyřech kolech i ve vzduchu, všechna připojení, pokrytí, slibují neomezenou komunikaci, přenos, být tam i tam, všude, na dvou třech místech najednou – šlapat všudypřítomnému Bohu na paty.
A pak vlajky těch, co slibují vševědoucnost – jen ťuknout, kliknout, vím o všech, všechno, o každém na každého, vidím mu až do ložnice, do hlavy, spočítám jeho emoce, vidím mu do srdce, no tam, co přece vidí jen Vševědoucí Bůh.
A ještě loga všech, co slibují věčné mládí, elixíry omládnutí a tablety na nestárnutí, tak abychom tu byli skoro věčně a nekonečně, a zapomněli, že život je dárek, a jsme tu jen odtud potud a Věčný je jen jeden.
A ještě ti, co slibují všemohoucnost. Prý když si u nich uložíme své zásoby a pojistíme se, pak si budeme moci dovolit všechno.
Potkáváme jejich loga, vlajky, tváře – okupují náš životní prostor a slibují Budete jako bohové, slibují stihnete všechno, budete všude, budete si moci všechno dovolit, všechno si zjistíte….
Ochočují si nás. A okrádají o čas, energii, životní zásoby. Mocnosti, které nás chtějí mít pro sebe. Na trvalou smlouvu, s benefity pro ty, co se zavážou k trvalému odběru, co si jejich kůl umístí na své zahradě. Vybírají si své daně. Souvisí to možná s technologickou převahou, anebo je jich prostě moc. Někdy je potřeba utéct do jeskyň, škvír, vyrazit hor….. nebo do kusu soukromého prostoru, kde by byli svobodní. Na chatu, na tábor.
A dokonce to může být i tak, že když to někdo nesdílí, nebere, nemá – tak ostatní se kolem něj samozvaně shluknou a říkají: to bys neměl, buď jako ostatní, to je prostě nutnost, jinak seš vyšachovanej. Jako bys byl mrtvej. Pokud se nepřidáš, jako bys neexistoval.
A až z boží moci (po setkání s někým ryzím, autentickým silný – boží posel) člověk dokáže buď znamení těchto mocí, neakceptovat. Nebo snad i podrýt. Asi to nebude jako u Gedeona sekerou. Možná spíš článkem na internetu, filmem….
Anebo raději pozitivně – člověk dostane sílu stavět jiná znamení, znamení jiné moci. Té dobré, znamení pokoje, spravedlnosti... Co to je? Že člověk něco podepíše. Někde postaví proti skupině, a někam nejde. Anebo naopak jde. Nebo uprostřed světa pokrytého znamením bank, spořitelen, ….. udělá něco zadarmo. To je jako postavit oltář JHVH. Anebo jen tak zazpívá písničku. Dát někomu čas a nepočítat ho. Poslat protest a podepsat se i s adresou. A zasadit strom, pozdravit cizozemce, usmát se. Anebo uprostřed diktátu módy a stylu se v klidu obléct jinak nestandardně. Uprostřed diktátu nadávání a skepse buduje ostrůvek radosti. Udělat něco dobrého jen tak.
Udatní bohatýři, udatné bohatýrky, Hospodin s vámi. To vám nepřeju, to vám oznamuju. Bořte znamení mocností, které zotročují, berou energii, ničí život, loupí. A stavte znamení dobra, radosti, spravedlnosti, vlídnosti. Pozvěte k tomu pár známých. Možná začnete trochu tajně, nevadí. Možná k tomu získáte i ty, kteří se dřív báli. Udatní bohatýři, udatné bohatýrky, Hospodin s vámi.

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer