Text: Gn 3,1-9
Sestry a bratři,
nejdřív bych chtěl odvrátit jedno nedorozumění ohledně tohoto textu :
První kapitoly bible nezaznamenávají historické události. Snažit se tyto příběhy zařadit do historie je nejen marné, ale především nepřiměřené a zbytečné. Jsou to modelové příběhy, ve kterých se na začátku bible dozvídáme, jak je to s člověkem. (slovo ADAM není původně vlastní jméno, ale znamená hebrejsky ČLOVĚK). Pravdivost těchto příběhů není v tom, že se někdy staly a nepravdivost by se ukázala, kdyby se potvrdilo, že se nestaly. Jejich pravdivost je v tom, že vystihují to základní, to gruntovní o člověku. Jejich pravdivost je v tom, že se tyto příběhy v mnoha dalších variantách a obměnách stále dějí - protože k podstatě lidství patří, že „není dobře aby byl člověk sám“, a k člověku patří, že ačkoliv má k dispozici celý hrad, láká ho nejvíc třináctá komnata, taky k němu patří, že když se něco provalí, tak obvykle shazuje vinu na druhé. A že když jsou dva bratři (a vůbec se nemusí jmenoval Kain a Ábel), nebo sestry nebo sousedé či kolegové a jednomu se daří a druhému ne, tak to druhý často neunese a jedná zkratkovitě atd. to se prostě stále - dnes a denně děje. Takže - si myslím - nemají smysl expedice možná upřímných křesťanů, co jdou hledat k hoře Ararat trámy za Noemovy archy, aby pravdivost těchto příběhů potvrdili. Ale na druhé straně ani nemohou slavit úspěch rejpalové, kteří upozorňují na nesrovnalosti v textu těchto modelových příběhů: jako např. Kde vzaly manželky pro Kaina a Ábela? nebo Jak to, že had mluví?, aby biblické příběhy znehodnotili. Obě strany jsou mimo. Mimo to, co navýsost pravdivého nám Bůh skrze tyto příběhy chce říci o člověku.
Jako první se dozvídáme že - člověk dostal k životu dobrý prostor. (to byl text 1. čtení) Izraelci si tyto příběhy možná už staletí vyprávějí, ale zapisují je až ve vyhnanství v Babyloně - v říši mezi řekami Eufrat a Tigris, kam se dostali do vyhnanství. A jmenují-li se řeky, co tečou v boží zahradě Píšon, Gíchon, Chidekel a Eufrat, tak je v tom ukryto přesvědčení, že ten darovaný dobrý prostor k životu je, může být také u nás. Ale že boží zahrada je ještě větší než „to tam u nás“. Snad detail pro ty, kteří by si mysleli, že lepší podmínky mají vždycky jinde, a určitě jinde než u nás je lépe a krásněji a proto u nás nemůže být Hospodinovo a my - chudáci jsme dobrý prostor k životu nedostali. Všude, kde platí slovo Boží, tedy všude, kde je důvěra a otevřenost - mezi lidmi, partnery, mezi člověkem a přírodou - tam může být boží zahrada, ráj. (* a může být oáza Hospodinova v malém bytě na nevzhledném místě a naopak - i v krásném domě plném pokojů může být peklo.)
Bible je realistická a proto nám hned po začátku nezamlčí, že život není procházka růžovým sadem. Ve světě je také zlo. Ty všechny, kteří nás ke zlu chtějí zlákat a co mají radost, když není důvěra a otevřenost, zastupuje had. Obyčejný had, ten může člověka uštknout a zabít. Tenhle had ovšem chce člověka rozhádat s Bohem. A je to tvor vychytralý. Jaká je jeho taktika ?
Had nejdříve kazí pohled na to dobré, co je. Ta jedovatá potvora chce Adamovi s Evou zošklivit to, co mají. Rozdmýchává deficitní myšlení a svádí pozornost na to, co nemohou, co není k dispozici, tak aby zapomněli a neviděli všechno to dobré, co k dispozici mají. Had cíleně bere a bagatelizuje radost z toho, co je a soustředí nás na oblast, která nám nepatří.
Dále had překrucuje, co Bůh řekl. Říká: „Jakže Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě ?“ To není pravda. Adam a Eva právě že mohou jíst ze všech stromů v zahradě kromě jednoho. Je to slizké, když se nějaká věta jen trochu překroutí. (a dá se z toho poměrně snadno vyklouznout - „tak pardon já jsem se jen přeslechl...“) Polopravda je zákeřnější než opravdová lež. A snad jsme na to v poslední době polopravd a lživých informací vnímavější.
Had ví dobře, na jakou strunu brknout. Říká: „Bůh vás chce šidit. To je pro něj typické pořád jen zakazuje. Nenechte se šidit.“ A na to my dobře slyšíme.
Je to už pár let, co jsem byl na poště a visel tam plakát: Také ještě okrádáte své děti ? Hned mě zaujal, přiznám se, že své děti bych nerad okrádal. A na plakátě jsem si přečetl, že pokud jsem neuzavřel jakési pojištění pro své děti, tak je vlastně okrádám o příspěvek atd. Jak lehce se rozezní v nás struna: „Nenechte se šidit. Máte na to přece nárok.“
Druhou strunu, která se v nás dobře rozeznívá, zná ten plaz taky: „Budete jako Bůh. Překročte svůj stín, svou míru.“ No to je lákavé, znát dobré i zlé, všechno znát. Chceme být vševědoucí - a tak sháníme informace po okolí a máme internet i v lese a v něm spoustu zbytečných informací. Chceme být všudypřítomní, tak jezdíme čím dál tím rychleji, a někteří už má i vrtulníky, aby pánu Bohu svou všudypřítomností aspoň šlapali na paty. A plaz jen syčí: ano, tady to je velká nespravedlnost, vy máte nezadatelné právo být jako bohové. A kdybyste ochutnali, všemu byste rozuměli a nemuseli se pořád ptát, co můžete dělat a co ne. Vy byste to věděli. Co věděli, vy byste sami mohli rozhodovat o tom, co je dobré a co špatné. Člověče, určuj svůj život sám, člověk ať je mírou všech věcí - to je hadí heslo.
A ještě jedna struna: Neboj, nic se nemůže stát. Zkus všechno. Co prožiješ, tos ještě nezažil. To Bůh, ten ti nepřeje krásné zážitky.
Sestry a bratři,
ten had, co chce člověka rozhádat s Bohem, svést ho - to může být kdokoliv. To je totiž funkce - prostě popis někoho, kdo člověka přemlouvá ke zlému. Říká "nic se nestane, a máš na to právo." Může být převlečen za kluka ze sousedství i elegantního agenta v obleku. Anebo - prostě je v tom příběhu obsažena hluboká zkušenost, že nás takové myšlenky napadají, ani nevíme, kde se nám v hlavě vzaly. Ale ony tam prostě jsou a někdy tak neodbytně, jakoby ke mně někdo mluvil.
Nevíme, kde se v dobrém světě had vzal. Ale to je zbytečná otázka (asi jako ve chvíli, kdy potkáme na cestě skutečnou zmiji, je zbytečné se ptát, kde se tam vzala, ale je třeba řešit, co dělat.) Nevíme, kde se zlo vzalo, ale prostě je.
Víme také, že hadí taktika je někoho k něčemu ponouknout, ale když jde do tuhého, tak se ztratit (a nenést žádnou odpovědnost).
A pozor - had je fikaný, tváří se jako nábožensky založené, velmi seriozní zvíře. Tvrdí, že si s námi chce popovídat o Bohu, o Božím Slovu. „Bůh vám řekl, že.....“ Chce vám udělat výklad o Bohu a přitom vás chce od Boha vzdálit.
Jak se svůdcům, hadům, pokušitelům bránit? Jaké sérum nasadit?
Zaprvé vděčnost. Když bude člověk vnímat, co všechno dostal a má, když se rozhlédne a děkuje, kdy vzpomíná a chválí, bude mít had menší prostor odvést jeho pozornost k tomu, co chybí.
Další protihadí opatření: vědět, co Bůh říká (příp. vědět, kde si to ověřit) - aby nás nějakou polopravdou-pololží nenapálil kdejaký podomní plaz.
Určitě je také dobré vnímat, kde jsme blízko hranice. Prosit Pána Boha, modlit se, aby dal sílu nepřekročit, nenechat se svést. Pokud je člověk vnímavý, tak ví, že často už je jen krok od hranice tabu, a jen síla darovaná od Boha umožní nepřekročit, i když je to lákavé, na dosah ruky a on by se to možná ani nikdo nedozvěděl....
A ještě jedna věc: uvěřit Bohu, že když nám něco říká, i že když nám něco zakazuje, že je to pro naše dobro. Tak jako musí účastníci zájezdu na raftech uvěřit instruktorovi, že to s nimi myslí dobře, když jim říká, že na ten červený čudlík se nesmí sahat.
Tak je to s člověkem. Člověk je povolán žít z Boha a pro Boha, ale nemůže se zbavit touhy žít jako Bůh. Člověk se nechá, nechává svést, podléhá, někdy se nechá nachytat, jindy uvěří, že se nic nestane..... tak to je s člověkem ... a důsledky mohou být dlouhodobé....
Ptají se děti v náboženství i velcí teologové - proč Bůh ten strom neoplotil, aby se nic nemohlo stát ?
Snad je ten neexistující plot kolem stromu výrazem toho, že Bůh dal lidem svobodu. A vztah chce mít s někým, kdo se může rozhodovat, a ne s loutkami, za které by všechno rozhodoval. Vztah, který je vynucený, není opravdovým vztahem.
Bůh dává svobodu člověku. Tím ovšem riskuje (slyšeli jsme, jak to s člověkem je). Ovšem Bůh se, na rozdíl od hada, ve chvílích problémů nevypaří. Bůh o vztah s člověkem stojí a bojuje a tak ho hledá a volá: Adame, Člověče, kde jsi ?
Díky Bože, že nás hledáš i po té, co jsme něco zvorali. Amen