Buďte milosrdní
Čtení: Dt 19,1-13; Lv 25,8-17
Text: Dt 24,6.10-15.17-22
Sestry a bratři,
docela dost stránek Starého zákona je popsáno zákony, předpisy, řády a pravidly. Obvykle je při čtení myslím spíš přeskakujeme. Zkusme dnes objevit, co užitečného by nám mohly ukázat.
Ostatně – to jak má nějaká skupina lidí nastavena pravidla chování, soužití, řešení složitých situací, vlastně hodně vypovídá o jejich životním nastavení, základu, gruntech, o tom, co je pro ně důležité, co je jim svaté… Třeba spolek nebo sportovní oddíl, orchestr, letní tábor – jejich pravidla vypovídají možná víc, než by se na první pohled zdálo.
Útočištná města
Slyšeli jsme při čtení o tom, že v Izraeli bylo šest tzv. Útočištných měst. O co šlo? V době Starého zákona byl ten, kdo někoho zabil, obvykle vypátrán krevním mstitelem a byl zabit. Bible se ovšem snaží tomuto všeobecně rozšířenému zvyku klást hráz – pokud někdo zabil neúmyslně, mohl utéct do určitých měst, kde byl před mstou chráněn. Těch šest měst bylo situovaných promyšleně tak, aby do něj nebylo z žádného místa v zemi víc než 50 kilometr - tj. dalo se tam víceméně za den dorazit. A vyčkat, než se prokáže či neprokáže vina - tedy, prostor ochrany před pomstou, která je implusivní a nevratná. (*po válce)
Mlýnský kámen
Nebo třeba ustanovení o zástavě pro půjčku. Člověk se může dostat do nouze a musí si půjčit. K zajištění půjčky bylo věřiteli povoleno žádat zástavu. Nesměl však požadovat cokoliv. Zařízení a nástroje na nichž závisí dlužníkovo živobytí, jsou prostě nedotknutelné. Proto nesměl zabavit například mlýnský kámen – to je základ života každého domu. Žena mlela ráno mouku a pekla chléb obvykle jen na jeden den. Zabavením mlýnského kamene by se vlastně sahalo na život dlužníka. „takový člověk jakoby zabavil sám život“. (A asi byli už tenkrát filutové, co si dokázali najít díru v zákoně a tak je raději napsáno doslova, že se nesmí zabavit, ani spodní kámen, ani horní- tzv.běhoun.)
K ochraně dlužníka slouží i předpis, že věřitel nesmí vejít do domu a vzít si zástavu podle své libovůle. Dlužník nabízí zástavu sám. Tedy i když je někdo v tísni, tak nesmí být poničena důstojnost.
vrátit pokrývku
Zvláštní ochrana je věnována dlužníkovi naprosto nemajetnému. Věřitel si nesmí podržet jeho zástavu přes noc, ale musí ji vrátit ještě před západem slunce. A to především tehdy, když je zástavou plášť, který tehdy sloužil jako přikrývka. Je to doplněno příslibem – a tady se ve Starém zákoně to praktické mísí s náboženským - že chudý zabalený v plášti, bude před spaním solidnímu věřiteli žehnat. A dělník najatý na den, ná-deník, musí dostat mzdu ještě před západem slunce, protože žije ze dne na den.
Sklizeň
Nebo jiné ustanovení ukládá, že to co zůstane po sklizni na poli, patří bezzemkům, těm co pole nemají. Sbírat klasy, olivy i hrozny mohou chudí či cizinci. Tedy opět zákaz jít po maximálním zisku, zákaz jít do krajnosti – tedy na kraj pole, ale dát prostor milosrdenství.
Slyšeli jsme také o Létu milosti Hospodinovy.
O co šlo? Izraelci dostali svou zemi darem. Nikdo si ji nekoupil, neodpracoval, nevysloužil. Každý svůj díl dostal. Tak to chce Bůh, aby měl každý svůj domov i svobodu.
Boží zákon je ovšem realistický, a tak počítá s možností, že může dojít k situaci, že člověk svůj díl bude muset prodat, anebo že se člověk dostal do neřešitelné finanční tísně – a prodal sám sebe jako otroka. Co pak?
Pak, vzkázal Hospodin po Mojžíšovi, pak to nebude navždy. Každých padesát let bude tzv. milostivé léto. Otroci dostanou svobodu a půda bude navrácena těm, kdo jí byli nuceni prodat. (pochopitelně cena pozemků a otroků klesala, čím víc se blížilo milostivé léto). Proč to všechno? Protože vy Izraelci, víte, co je to bezmoc otroka v Egyptě. A ven jste se dostali jen z milosti boží. Tak tu milost neste dalším a žijte ji.
Nevíme, jak moc se to dodržovalo. Jednou se o tom v knize Nehemjáš píše, ale jinde na to proroci museli upomínat. Ale i kdyby se to nestalo ani jednou – je snad naše porušená realita měřítkem pro to, co být má? Léto milostivé – to je prostě způsob jakým Bůh chce abychom mezi sebou žili. Je to trvalá inspirace a možnost pro nás. Chvíle, kdy se dává dál, co jsme dostali.
Mnohý a možná že i každý člověk se může kvůli okolnostem či kvůli svým chybám dostat do úzkých, do dluhů i do otroctví – a takoví jsou snadnou kořistí pro ty, kdo by je chtěli vyždímat ze všeho. Léto milosti Hospodinovy je vlastně konkrétním programem proti zadlužení obyvatelstva, proti spirále chudoby, za důstojnost a naději i těch, co si život zpackali. Však i Ježíš vysvobozuje všelijak spoutané, odpouští ….
Sestry a bratři, také my tvoříme pravidla světa – v malém, třeba když určujeme chod domácnosti, domu, pravidla ve třídě, v kanceláři, ale i ve větším, když určujeme nebo spoluurčujeme zákony psané i nepsané.
Bůh nás zve, aby v životních pravidlech pro náš svět byl prostor pro milosrdenství. Bůh nás zve, to jsem řekl asi slabě. Bůh očekává, aby v životních pravidlech pro náš svět byl prostor pro milosrdenství. Možná je to pořád málo. Možná že i Bůh vyžaduje, aby v životních pravidlech pro náš svět byl prostor pro milosrdenství. Tak aby dlužníci nebyli zadupáni do země, aby bezbranní nádeníci nemuseli do práce, kdykoliv se zaveli a nebyla z nich vymačkána životní energie do poslední kapky, aby děti chudých nemusely pracovat. Aby nebyli lidé objetí podvodů a zbytečného zadlužení, jen proto, že lehkovážně, anebo pod nátlakem něco podepsali. Přece není možné, aby jeden podpis měl člověka vyřídit na zbytek života. Musí být v zákonech prostor pro milosrdenství. A je dobře že je – že je institut oddlužení, že je možná požádat o odpuštění penále z důvodu nepřiměřené tvrdosti zákona, (a dokonce je třeba i na webovkách zdravotní pojišovny pro to formulář), je dobře, že je při maturitě i opravný termín, atd.
Něco už se děje. Někteří zajatci už okoušejí svobodu, ale stále se objevují nemilosrdná místa a nemilostivé účinné metody, jak druhého zotročit.
Možná si řekneme, jo souhlasím, ale co zmůžu já. Rozhoduje se jinde – v Jeruzalémě, Římě, na ministerstvech v Praze, v Bruselu, v Moskvě.
Možná si řeknete, jo, jednou přijde ten den, ten den. Svoboda bude pro všechny. Ten den, až Bůh stáhne roletu našeho světového krámu, když my to nejsme schopni ani na jeden den v týdnu. A bude celosvětový sabat. A uvedení spravedlnosti Boží na trůn světa. Jistě ten den nastane. Tomu věříme.
Ale když jednou v Nazaretě Ježíš dočte z Písma, sroluje svitek a klidně řekne: Je to tu. "Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli." Léto milosti - není útěchou pro budoucnost. Je to výzva, hybná síla – k akci, teď. Už dnes. Stres, utrpení, lidská tvrdost a necitelnost – vše má mít své meze. Sedm let je dlouho, 7x7 let ještě víc, ale každá zoufalá situace má mít konec, lhůtu. Není to donekonečna. Člověk dostává zpět svobodu a zemi - prostor k život – tedy domov. A vy jste toho nástroji.
V těch starozákonních pravidlech nás Bible učí dívat se na nějaký děj i z druhé strany. Je to např. strašné, když někdo někoho neúmyslně zabije. Ale když se nás to dotkne z druhé strany, že některý náš blízký, někdo nám milý, někoho neúmyslně, nebo z nedbalosti zabije, tak nám nějak začíná být jasnější, že nechceme, aby ho trest za to vyřídil na celý život, když ublížit nechtěl.
Bible nám připomíná, a to mi přijde klíčové, že milosrdenství se neděje proto, že bych velkoryse, jako pán velkomožný odpustil.... tedy, mimořádně, protože jsem se právě rozhodl. Ale že milosrdenství se děje, protože to tak pán Bůh ustanovil. A tak mají i otroci v Izraeli v sobotu volno – ne proto, že mají hodné pány, ale protože to tak pán Bůh ustanovil. Milosrdenství se děje, protože sám Boží syn zažil, co je to být nejslabší.
Každý člověk je božím obrazem, a tak není dovoleno nikoho zašlapat do země. Vždyť Hospodin je ten, co třtinu nalomenou nedolomí a čadící knot neuhasí.
Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš nebeský otec.
Amen