Útěk před Abšalomem
2S 16,20.23 - 17,22
Abšalóm řekl Achítofelovi: „Poraďte, co máme dělat.“ Radit se s Achítofelem, který byl v těch dnech rádcem, bylo jako doptávat se na božské slovo. Tak tomu bylo s každou Achítofelovou radou, dávanou jak Davidovi, tak Abšalómovi. • Achítofel pravil Abšalómovi: „Dovol, abych vybral dvanáct tisíc mužů a hned této noci se vydal pronásledovat Davida. Dostihnu ho, až bude zemdlený a skleslý, a překvapím ho. Všechen lid, který je s ním, uteče a já osamoceného krále zabiji. Všechen lid obrátím k tobě; vrátí se všichni, až na muže, kterého hledáš. Všechen lid bude mít pokoj.“ Abšalómovi i všem izraelským starším se to líbilo. Abšalóm však poručil: „Ať je povolán také Chúšaj Arkijský. Poslechneme si i jeho výrok.“ Když Chúšaj přišel k Abšalómovi, Abšalóm mu pravil: „Toto navrhuje Achítofel. Máme jednat podle jeho slova? Ne-li, vyslov se.“ Chúšaj Abšalómovi odvětil: „Rada, kterou dal Achítofel, není v tomto případě dobrá.“ A Chúšaj pokračoval: „Ty znáš svého otce i jeho muže, že to jsou bohatýři a že jsou rozhořčeni jak osiřelá medvědice v poli. Tvůj otec je bojovník, ten nebude nocovat s lidem. Jistě je už ukryt v nějaké strži nebo na jiném místě. Když někteří z tvých hned na začátku padnou, někdo to uslyší a roznese se: ‚Lid, který jde za Abšalómem, byl poražen!‘ Nakonec ztratí odvahu i ten nejstatečnější muž lvího srdce. Celý Izrael přece ví, že tvůj otec je bohatýr a že ti, kteří jsou s ním, jsou muži stateční. Proto ti radím: Nechť se k tobě shromáždí celý Izrael od Danu až k Beer-šebě. Bude jich jak mořského písku. A ty táhni do bitvy osobně. Přitrhneme na jedno z těch míst, kde se on zdržuje, a padneme na něho jako rosa na roli. Nezbude z něho a ze všech mužů, kteří jsou s ním, ani jeden. Stáhne-li se do města, snesou všichni Izraelci k tomu městu provazy. Budeme vláčet jeho znamení až do úvalu, že se z něho nenajde ani oblázek.“ Abšalóm a všichni izraelští muži prohlásili: „Rada Chúšaje Arkijského je lepší než rada Achítofelova.“ To Hospodin přikázal překazit dobrou radu Achítofelovu, aby na Abšalóma uvedl zkázu. I řekl Chúšaj kněžím Sádokovi a Ebjátarovi: „Tak a tak radil Achítofel Abšalómovi a izraelským starším, já však jsem poradil tak a tak. Nyní tedy rychle pošlete Davidovi zprávu: ‚Nezůstávej přes noc ve stepních pustinách. Musíš přejít Jordán. Jinak ti , králi, hrozí záhuba, i všemu lidu, který je s tebou.‘“ Jónatan a Achímaas stáli u pramene Rogelu. Služebná šla a oznámila jim to . Oni to šli oznámit králi Davidovi; sami se totiž ve městě ukázat nemohli. Přesto je však uviděl mládenec a oznámil to Abšalómovi. Ti dva se rychle vydali na cestu, až přišli do domu nějakého muže v Bachurímu. Ten měl na dvoře studnu a oni se tam do ní spustili. Žena pak vzala přikrývku a rozprostřela ji navrch té studny a na ni rozestřela obilnou drť, takže nebylo nic znát. Abšalómovi služebníci přišli k té ženě do domu a ptali se: „Kde jsou Achímaas a Jónatan?“ Žena jim odvětila: „Přešli tudy přes strouhu.“ Hledali je tedy, ale nenašli a vrátili se do Jeruzaléma. Sotva odešli, ti dva ze studně vystoupili a šli podat zprávu králi Davidovi. Řekli Davidovi: „Vydejte se na cestu a rychle přejděte vodu, neboť Achítofel dal o vás takovouto radu.“ David vstal se vším lidem, který byl s ním, a do ranního úsvitu přešli Jordán. Když Jordán přešli, nechyběl ani jeden.
________________________________________________________________________________
Sestry a bratři,
dnešní text nás vtahuje do oné dramatické chvíle, kdy v izraelské zemi probíhá převrat. Král David je na útěku a skrývá se, protože vládu pro sebe uchvátil jeho syn Abšalom. Ten se v Chebronu (ano ve městě, kde je pohřben Abraham, a se kterým jsou spojeny různé důležité události dějin, tedy ve městě, kde také těžce nesou, že oni nejsou hlavní město) tam, v Chebronu se nechal provolat za krále.
Abšalom chce nyní definitivně zlikvidovat toho, kdo mu dal život. Chce zabít tátu. Myslí, že bude vládnout lépe než jeho otec. Má za to, že už je dospělý. Otec mu překáží, odepsal ho.
Pokud bychom vnímali historický smysl, pak je to příběh z dějin Izraele krátce po roce 1000 př. Kr. Jsou takové příběhy, mají ho i české dějiny – třeba Přemysl Otakar I. povstal (za podpory šletchty) proti svému otci Václavu I.
Ale můžeme to celé slyšet ještě jinak – a hledat smysl duchovní. Pak by to byl modelový příběh - o člověku, který už nepočítá s tím, kdo mu dal život, s Bohem, který je Otcem. Příběh o člověku, který si myslí, že už dospěl a bude vládnout životu a světu lépe. A Otec překáží, Bůh je odepsaný.
(Znáte to Ježíšovo vyprávění: Jak mladší syn řekl otci: Otče dej mi díl majetku, který na mě připadá – tedy dědictví. Chová se jakoby otec byl mrtev..)
Královský syn Abšalom vstupuje do Jeruzalém a zmocní se paláce, ujímá se vlády a ptá se moudrých z královského kolegia, jak zlikvidovat Davida.
Nejprve se ptá Achitofela. Ten byl dříve Davidovým rádcem, ale přešel na stranu povstalců. Achitofel radí následovně „Je třeba Davida a jeho lidi rychle přepadnout. Jsou na útěku, unavení, špatně organizovaní. „Dej mi Abšalome, odpočaté vojáky, vyrazíme a v noci Davida přepadneme. Bude zemdlený, skleslý, rozklepe se hrůzou a dá se na útěk. Určitě zvítězíme!“ Jak asi bylo Achitofelovi, když se nabízel, že sám pojede zabít svého dřívějšího přítele Davida? Jak podivné situace se míhají životem.
Abšalom se ale ptá také Chušaje. Také to byl Davidův rádce a přítel. A zůstal. Příznivcem Abšaloma se stal jen na oko, aby byl u zdroje informací. A dopředu si domluvili s Davidem, jak se budou dorozumívat – tajnou spojkou budou dva kluci - synové kněží z jeruzalémského chrámu.
Chušaj potřebuje poradit Abšalomovi proti Davidovi tak, aby to pomohlo Davidovi. Proto obšírně rozebral, proč je předchozí Achitofelova rada nedobrá. (tedy nedobrá je pro Davida, ale to se nesmí provalit, to nesmí nikoho ani napadnout) A proto Chušaj radí jinak – z vojenského hlediska čirý blábol, ale Chušaj to šikovně zabalí a přednese s velkou vervou: „Jak dobře víš Pane, tvůj otec a jeho muži, to jsou BOJOVNÍCI. A navíc jsou teď rozhořčení jako, jako medvědice, když jí seberou mláďata. Tvůj otec je zkušený velitel a určitě nenechá své lidi odpočívat. Jistě je schován ve strži a tvou rychlou rotu překvapí, porazí je a rozkřine se, že jsi prohrál. A to nechceš. Proto radím, jdi na jistotu. Shromážď všechny vojáky, mohutné vojsko z celého Izraele, a táhni osobně v čele velké vojenské akce, kterou nemůže malá skupina zaskočit. To zní také moudře. Rozdíl v těch dvou radách – Achítofelově a Chušajově, je především v tom, že ta druhá poskytuje Davidovi více času. Může si odpočinout, může se připravit a oslabí se moment náhlého přepadení.
Abšalom a jeho muži se nadchnou pro radu Chušaje. A biblický vypravěč přidá vyznání: To sám Pán Bůh to tak způsobil. Chušaj ovšem stojí na hraně života a smrti, když klame Abšaloma ve prospěch Davida. Jak mu při tom asi bylo?
A až bude po všem, kdo mu uvěří, že když byl v Abšalomově týmu, že když byl členem jeho kolegia, a že když volal „Ať žije nový král“, že ve skutečnosti pracoval pro Davida. A bude mít v poválečné době možnost to vysvětlit a dokázat?
Mimochodem: A kdo vlastně radí nám? Koho kolem sebe máme, koho se ptáme? Komu věříme?
Rozjela se složitá, nebezpečná akce. Bylo třeba Davida rychle informovat. Ale při převratu vládnou přísná opatření, vojáci, kontrolní stanoviště. Předem domluvené spojení ovšem začalo fungovat. Chušaj informoval dva kněze, ti řekli dál potřebnou informaci ženě, její jméno neznáme. Nenápadná žena vyšla ven za města kamsi k potoku. Tam už čekali dva synové kněží (jejich jména známe – Achimas a Jonatan) a vydali se na cestu s jasnou zprávou: "Davide, nezůstávej přes noc v stepních pustinách, musíš přejít Jordán, jinak ti hrozí záhuba." Ovšem Abšalomovi vojáci je spatřili. Dva muži jdou podezřelým směrem - začali je pronásledovat. Mladíci hledali úkryt. Přišli k nějakému domu, kde byla na dvoře studna. Tamější hospodyně, opět statečná žena, opět neznáme její jméno, je spustila do studny, na studnu položila přikrývku a na ní nasypala obilí, jako že se tam suší. Pronásledovatelé dorazili záhy, hledali, ale žena je poslala na opačnou stranu. Dva kněžští synkové vylezli ze studny, našli Davida, ten je přijal, vyslechl, poslechl, a on i celý lid ještě v noci přešli Jordán.
Teď malá odbočka: Kdybych byl středověký vykladač, asi bych tu myšlenku „musíš přejít Jordán, jinak ti hrozí záhuba“ dotáhl… prošli skrze vodu, srze Jordán a jsou v bezpečí. Prošli skrze tu vodu, ve které bude křtít Jan a ve které bude pokřtěn Kristus. Skrze vodu křtu. Je člověk v bezpečí, vlastně na druhé straně, bude na něj dotírat kde kdo zlý, ale kdo prošel vodou křtu, je na bezpečné Boží straně, tam už na něj nemůžou, i kdyby ho zabili…
Zpět k Davidovi. Všimli jste si, kolik statečných lidí zde jednalo. Některé známe jménem, jiné ne. Věřím, že ta jména nezapadla do zapomnění. Andělé v nebi je zcela jistě znají. Jméno ženy, která vyšla k potoku a předala zprávu, jméno další ženy která skryla utečence a poslala vojáky pryč. Jména těch, kteří se nezmiňují v učebnicích dějepisu ani v katechismech ani nepatří mezi světce a přece vykonali statečné činy. Bojovali proti zlu, pomáhali, předávali informace, skrývali pronásledované, nosili jim jídlo. Tak jak mohli a jak uměli, řekli životu ano, řekli ano Bohu. A odmítli sloužit smrti. Ďáblovi řekli Ne!.
V katolické tradici patří k listopadu svátek Všech svatých. Píše v jednom kázání Tomáš Halík, že si mnozí lidé představují, že je to svátek, kdy ti, kdo byli během staletí prohlášeni za svaté, mají jednou za rok takový sjezd, takové výroční shromáždění svatých. Smysl toho svátku je však úplně opačný. Je to svátek, který připomíná, že je mnoho a dlouhé zástupy těch, co jsou svatí, ale nikdo o tom neví. Okrajoví, bezejmenní lidé, kteří byli na straně dobra, ale nikdo to nezapsal. Příběhy, které se možná vytratily z paměti lidské, ale v boží paměti zůstávají. Lidé, co byli na straně života a dobra – proti všem totalitám, lidé, co sloužili druhým, starali se o nemocné, mluvili pravdu a odnesli to životem, lidé, prostě – bezejmenní svatí… Je dobře jejich příběhy připomínat – červená středa, den lidských práv, příběhy proti bezpráví. Připomínat ty docela obyčejné příběhy lidí, co vychovali děti s těžkým postižením, léta pečovali o umírající příbuzné, dobrovolničili, anonymně finančně příspívali …
Milí přátelé, o to dobré boží se bojuje pořád. A to, co v Kristu přichází, stále vyžaduje naše nasazení, dobré rozhodnutí a odvahu k činu. A dobré přátele. A důvtip. Království Boží přichází a jako minimum vyžaduje, abychom po něm vztáhli ruku, řekli ano. I k příběhu Ježíše Krista to patří, však hned po narození utíkali do exilu. Svět a království Boží, to je dosud pohyb a boj. Rozhodování a hledání. A stále jsme na cestě. Naděje spočívá v tom, že nejsme sami. Bůh je s námi. David je jeden z těch, kdo to věděli. A i Chušaj, Achimas, Jonatan, dvě neznámé ženy, i ti mnozí další neznámí jsou v tom spolu s námi. Naše příběhy jsou podobné, proplétají se, potkávají. To je Boží lid, církev, jedna. Má dvě části - církev bojující a církev zvítězilá. Bojující jsme my, co se se zlem v různé podobě, se zlem kolem nás i v nás, potýkáme. My, co se musíme rozhodovat, na čí stranu se postavíme. My, co denně prosíme o sílu stát na té boží straně. A pak jsou ti, co už jsou u Boha, církev zvítězilá se tomu říká. A jejich příběhy nás povzbuzují, inspirují, protože už teď patříme dohromady. Amen