Text: Gn 11,1-11
Projekty, granty, žádosti o podporu…. Milí přátelé, počítám, že jste se s nimi setkali, nebo alespoň víte, že tímto způsobem se rozdělují žadatelům peníze státní , evropské, peníze nadací i pro studenty a univerzity atd. Někdo napíše projekt, kde vysvětlí situaci, zamýšlený postup, jak se dosáhne cíle a jaký má projekt účes. A instituce, která má peníze nebo spravuje státní peníze ho posoudí a buď podpoří, anebo ne.
Zkusme si přestavit nějakou běžnou kancelář, kde se posuzují projekty. A jejího pracovníka, jak si pročítá projekt se spisovou značkou Gn 11.
1. Předpoklady: výchozí podmínky
Celá země byla jednotná v řeči i činech. To zní idylicky, říká si referent. „Byla na celé zemi jedna řeč a stejná slova.“ Jednotné lidstvo. Tam nebudou problémy – to se dá dobře zorganizovat - jednotnost v řeči i činech. V jednotě je síla.
2. Postup projektu
Řekli si vespolek: Nuže nadělejme cihel a důkladně je vypalme. Cihly ? Aha, kameny už ne, jasně nejsme v pravěku. Kameny se k sobě těžko skládají. Tedy, zlepšení technologie. Udělají cihly, jednu jako druhou. A místo hlíny pořádný asfalt, ať to drží. Tenhle projekt budí vynalézavost – asfalt místo hlíny,cihly místo kamene, mají to pěkně rozjeté, to se musí podařit.
3. Jak dosáhnout cíle ?
Nuže vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi. O.K. ať to roste, hlavně růst, to je heslo dneška a nebýt přízemní. Přesně tak. Takový projekt musí dostat zelenou. Má to drajv, vysoké cíle, inovativní postupy. Co bychom chtěli víc ?
4. Účel projektu
Tak si učiníme jméno a nebudeme rozptýleni po celé zemi. Ano centralizace. Regionální zvláštnosti, to nemá budoucnost.
Nevím, kolik by onen referent dal – 9 bodů z 10 ? Na první pohled to vypadá jako skvělý projekt.
Jenže pokud má mít (nějaký lidský) projekt naději na skutečný úspěch, je potřeba to poslat k vyjádření také Hospodinu. Chce to odvahu, ale je to potřeba.
Představme si tedy něco jako Hospodinovu grantovou agenturu. A v ní sedí (ano sestry a bratři, nespletl jsem čas u slovesa. Protože nejsme v žádných historických příbězích, to se děje stále…) sedí Boží tajemník (nějakého proroka, praotce nebo apoštola si tam v kanceláři představuju) a prohlíží lidské projekty. Jak asi čte a hodnotí tenhle projekt se spisovou značkou Gn 11 on.
1. Výchozí podmínky - PROJEKTU
Celá země byla jednotná v řeči i činech. Hm, hm, když se dívám kolem a kolem, do bible a do historie, tak mi začíná v hlavě blikat červené světlo. Jednota – ta sama o sobě zárukou není. Jednota – ale k čemu ? Jednota nalajnovaná ? Společnost bez vnitřní pestrosti ? Brrr. A kdoví jak se zachází s těmi, co nejsou správně jednotní ? Jednotně pochodující vojáci, jednotně oblečení cvičenci na povinné spartakiádě. Za komunismu, za fašismu, za Říma, v Babyloně, v Asýrii – všude to je podobně: "Byla na zemi jedna řeč a stejná slova", stejná hesla. Nejdřív nařízeno, ale porobení zvolna otupují, zmáhá je únava, a postupně přistupují na řeči mocných a za pár let mluví všichni stejně. Tady je spíš znamení průšvihu, jednotné davy, co se jdou poklonit zlaté soše (a kdo nejde, šup s ním do ohnivé pece), podivná jednota pod Pilátovým balkonem, na němž soudil Krista, kde dav křičel "Ukřižuj!".
Cihly jednoho tvaru čekají na pracovníci jednoho smýšlení, co jdou jednotným krokem na dobrovolné směny. A to je jen začátek. To že byli jednotní pro naše hodnocení neznamená žádné plusové body. Můj šéf stvořil každého člověka jedinečného a svět daroval pestrý.
2. POSTUP projektu
Řekli si vespolek: Nuže nadělejme cihel a důkladně je vypalme. Cihly měli místo kamene a asfalt místo hlíny. Takže pokrok. Dobrá, Bůh vybavil člověka schopností myslet a tvořit. A je to někdy neuvěřitelné, co člověk vymyslí a dokáže. A pak jsou věci, kdy se nám přece jenom zdá jestli to člověk nepřehání, když chystá geneticky upravené rostliny, chce osázet Mars živými organismy, chtěl by otočit řeky ze severu na jih, anebo chce zařídit, aby budoucí narozené dítě mělo hnědé vlasy a modré oči. Ano Pán Bůh vybavil člověka schopností myslet a tvořit. Ale průšvih nastává, když se člověk nechá svými schopnostmi okouzlit a sám nad sebou začne žasnout. Když si o sobě začne myslet, že se díky pokroku stává ředitelem vesmíru, vládcem nad životem a stvořitelem jeho podoby. To pak bývá arogantní a nabubřelý a zapomíná na hranice a pravidla pro život. Nejsme proti pokroku, ale dokud nevíme proč, k čemu, tak pokrok sám o sobě žádné plusové body v hodnocení nepřináší.
3. Jak dosáhnout cíle ?
Vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi.
To zní nevinně, ale já tuším co za tím je. Oni si říkají: "Hospodin bude koukat, až mu budem nahlížet do kuchyně, bude koukat, jaký je člověk Pán." Chtějí postavit metropoli, pupek světa a uprostřed věž. Jasně, uvádějí tady rozměry. No, není to žádná strážní budka. Ale stupňovitá, vysokánská až do nebe, aby odtamtud viděli do končin země, hlavní velín, odkud chtějí řídit svět. Jednotně. Kdyby tu byla kolonka, já bych jim k tomu napsal: Vy se chcete vyšplhat do nebe, nacpat se někam, kam nepatříte. To je problém vašeho projektu. Neznáte míru. Chcete být nezávislí a sami určovat, co je pravdivé, co je dobro a zlo, a máte pocit že váš tvůrčí vzmach propojí pozemskost s božstvím. Jakože na té poslední plošině budete jako v nebi. Jenže víte, kdo si v tu chvíli mne ruce ? Had. (tedy mnul by si, kdyby je měl). Ode mne tedy zatím nula bodů.
4. Účel projektu
tak si učiníme jméno a nebudeme rozptýleni po celé zemi
učiníme jméno. Ano učiníme si jméno, proslavíme se – my. My Babyloňani, my Češi, my evangelíci, naše rodina, naše společnost, náš oddíl, naše firma … atd. Udělat si jméno. Jenže – jenže jméno se dostává, to je vždycky nějak divné, když si člověk sám sobě dá jméno (ale že zrovna někteří z těch diktátorů, co byla země jednotná, si jméno dali …. )
Nene, takový projekt nemůže obstát, i kdyby snad chtěli Pána Boha do svého chrámu pozvat na kolaudaci, zasadit ho tam jako dekoraci, nebo snad ručitele jejich díla.
Tedy za naše analytické oddělení doporučuji Hospodinu tento projekt ne-pod-po-řit. 0 bodů.
I sestoupil Hospodin, aby zhlédl město i věž, které synové lidští budovali. Bystrý čtenář bible tu slyší ironii. Oni si ti lidé myslí, co velikého dělají, jak je to nepřehlédnutelné a na věky. A přitom Hospodin musí sestoupit z výše, aby si toho všiml. Vůbec tedy - velikost lidských počinů je z celkové hlediska (nebo chcete-li pod zorným úhlem věčnosti) prostě před bohem - velmi relativní.
V tomto příběhu Bůh ruší onu jednotu pýchy a bezbožnosti. A zasahuje. Ne proto, že by žárlil, že ho nepozvali. On zasáhl z lásky.
Protože běda takové pospolitosti, která šplhá kam nemá.
Běda takové spolčnosti, kde pokrok je jediným měřítkem a cílem
Běda společnosti jednotné, zglajchšaltované, odmítající pestrost
Běda těm, kdo věnují energii tomu, aby si udělali jméno.
Není divu, že se to rozpadá. Sbohem Babylone, ještě jednou se otáčejí za svým nedokončeným velkým projektem v troskách. „Skoda“ povídá kameník cihláři. Cihlář bezmocně krčí rameny: „ Nerózumim.“ A židovský čtenář s usmívá pod fousy, chtěli Bábel a zbyl z toho Blábol. Míst brány k božskosti, jenom řeči a nedorozumění.
Ale nebojte Gn 11 – to není konec - je to teprve jedenáctá kapitola bible. Vyprávění pokračuje - o praotcích, Mojžíšovi, králech a prorocích a o Ježíši z Nazareta a tak dospějeme k příběhu o seslání Ducha svatého.
Zazněl ten příběh při prvním čtení. Byli shromážděni v Jeruzalémě lidé ze všech národů světa. Pestří, různorodí, všelijací. A zmocnil se jich Duch, síla od Boha, Duch Svatý a oni si začali si navzdory různosti začali rozumět. A děkovali spolu. Za co ? Kdy ? No je to velká úleva a radost, když zjistíme, že nemusíme stavět naše věže, abychom se vyšplhali do nebe. A že je to úplně naopak, propast mezi nebem a zemí nelze překonat zespoda, ale seshora ano. A Bůh to dělá, Ježíšův příběh, to je spojovací most od Boha k nám. A díky němu také víme, že si nemusíme udělat jméno, ani vyvyšovat nějaké lidské jméno, ale společně můžeme říkat posvěť se jméno tvé. A díky lásce spojené s jeho jménem, si můžeme si rozumět se všemi lidmi. Amen