Čtení: 2 Tim 1,1-12
Sk 12,1-17
V té době král Herodes krutě zasáhl proti některým bratřím. 2 Mečem dal popravit Jakuba, bratra Janova. 3 Když viděl, že si tím získal židy, rozkázal zatknout také Petra. Byly právě velikonoce. 4 Zmocnil se ho, dal ho zavřít do vězení a hlídat čtyřmi strážemi po čtyřech vojácích. Chtěl ho po velikonocích veřejně soudit. 5 Petra tedy střežili ve vězení a církev se za něj stále modlila k Bohu. 6 Noc předtím, kdy jej chtěl Herodes předvést na soud, spal Petr mezi dvěma vojáky, spoután dvěma řetězy, a stráže před dveřmi hlídaly vězení. 7 Najednou u něho stál anděl Páně a v žaláři zazářilo světlo. Anděl udeřil Petra do boku, vzbudil ho a řekl: "Rychle! Vstaň!" A s Petrových rukou spadly řetězy. 8 Anděl mu řekl: "Opásej se a obuj se!" Petr to udělal a anděl ho vyzval: "Vezmi si plášť a pojď za mnou." 9 Petr následoval tedy anděla ven z vězení, ale nebyl si jist, zda to všechno je skutečnost; myslel si, že má vidění. 10 Prošli první stráží, pak druhou, a přišli k železné bráně, která vedla do města; ta se jim sama od sebe otevřela. Vyšli ven, prošli jednou ulicí a tu mu náhle anděl zmizel. 11 Teprve nyní se Petr vzpamatoval a řekl: "Teď už vím, že Pán opravdu poslal svého anděla, vysvobodil mne z ruky Herodovy a uchránil od toho, co si přál židovský lid." 12 S tím vědomím šel do domu Marie, matky Jana, zvaného Marek. Tam se shromáždilo mnoho lidí a modlili se. 13 Když Petr zatloukl na domovní dveře, přišla služka jménem Rodé, aby se zeptala, kdo to je. 14 Tu poznala Petrův hlas, ale samou radostí hned neotevřela a běžela dovnitř oznámit, že Petr stojí přede dveřmi. 15 Ale oni jí řekli: "Ty ses zbláznila!" Ona však trvala na tom, že je to pravda. Řekli jí: "Tak to musí být jeho duch!" 16 Ale Petr stále tloukl. Šli tedy otevřít a užasli, když ho spatřili. 17 Pokynul jim rukou, aby je uklidnil, a vypravoval jim, jak ho Pán vyvedl z vězení; nakonec jim řekl: "Povězte to Jakubovi a ostatním bratřím." Pak odešel z města.
___________________________________________________________
Milí přátelé, příběhy - nás ovlivňují. Naše vnímání světa a života je hodně formování tím, co jsme slyšeli, co nám někdo vyprávělo, že se stalo, že se prý stalo, podle toho, co čteme, jaké filmy sledujeme, si děláme názor na to, jak svět funguje, co je dobře dělat. Podle příběhů, které slyšíme, čteme, vidíme si děláme názor na to, co nás kde čeká a o co se můžeme opřít. Je myslím důležité, jaké příběhy slyšíme (a možná by leckdo z vás mohl jmenovat knihu, nebo povídku, která opravdu ovlivnila jeho život). Je důležité, jaké příběhy vyprávíme. Každým vyprávěním spoluvytváříme svět. Každým vyprávěním přikládáme polínko na oheň naděje nebo do pece zoufalství. Slyšeli jsme právě silný příběh.
Jsou v něm tři překvpapení a každé má dvě části.
(nápad je z knížky Život bez všedních dnů od Wilhelma Busche, kapitolka Alfred Christlieb):
První překvapení se týká dveří
Dveře o kterých si lidé mysleli, že zůstanou zavřeny, se otevřely. (Tedy dveře vězení, kde byl Petr.)
Naopak dveře, o kterých bychom si mysleli, že se musí hned otevřít, zůstaly zavřené. (Dveře Mariina domu, kde byli shromáždění Petrovi přátelé)
Druhé překvapení se týká spánku.
Muž, o kterém se myslelo, že probdí celou noc - Petr - vždyť to měla být jeho poslední noc v životě), Petr spal jako malé děcko, anděl ho musel budit).
A naopak - lidé, o nichž se myslelo, že spí, bděli celou noc - ti, co se v Mariině domě modlili.
Třetí překvapení: Život a smrt
Muž, o němž se myslelo, že je jeho život u konce, Petr, měl před sebou ještě dlouhý život.
Muž o němž si každý myslel, že bude ještě dlouho žít, se ocitl na konci své životní dráhy. (Sice král Herodes, zpráva o jeho skonu náš dnešní text následuje.)
Ještě než se k těmto překvapením vrátím, doplnim ještě dvě věci.
1. (čti v. 1-2) Kromě Petra, který je zázračně vyveden ze žaláře, jsou i jiní, co zázračně vyvedeni nebyli. Zcela konkrétně učedník Jakub byl popraven mečem. A bylo zasáhnuto proti dalším. Tedy že kromě příběhů s happy endem, jako je ten Petrův jsou vedle příběhy smutné. Zdá se mi dobře, že je tam obojí, tak to prostě bylo. A že je Jakub jmenován, my si ho můžeme vážit jako mučedníka a vedět, že do dění evangelia patři i lidé, co byli pro svou víru pronásledování, popraveni... Minulý týden byla červená středa - červeně nasvícené kostely a svíčky za oknem symbolizovali solidaritu s lidmi pronásledovanými pro své svědomí, víru a názory. Za čtyři dny bude Mezinárodní den lidských práv. Je dobře, že spadá do adventu. Je dobré vyprávět, a vyprávět si příběhy s dobrým koncem a doba vánoční je pro to vhodná, je dobře se posilovat v naději, že světlo je víc než tma. A zrovna tak je dobře, abychom uprostřed radosti a krásna nezapomněli na ty, kteří jsou nespravedlivě pronásledovaní, ve vězení, zcela mimo všechno krásno.....
2. (čti 3-4) Obvykle se takové případy řešily velmi rychle, zatčení, odsouzení, poprava. V Petrově případě však svátky - v tomto případě velikonoce - způsobily, že byl ve vězení déle. O svátcích se nesoudilo, ani nepopravovalo. Svátky jako šance, jako chráněný časový prostor, kdy se dá něco, někoho zachránit.... Že jsou svátky božím darem (představte si, jak by se žilo, kdyby nebyly žádné svátky, prostě pořád pryč). Může to tak být ? Svátky jako prostor, kdy se dá lecos zachránit. Otočit život, vztahy, společnost k lepšímu. Že jsou to svátky, které člověka přimějí, aby se smířil, odpustil. Aby někdo dostal nečekaně dárek (třeba od někoho úplně cizího), aby někdo, kdo je sám dostal nečekané pozvání k návštěvě. Aby se - třeba jen právě kvůli svátkům - zapomnělo na spory ... ( příklad Vánoční příměří 1914)
Vraťme se k oněm překvapením:
Nejprve dveře:
Dveře o kterých si lidé mysleli, že zůstanou zavřeny, se otevřely. Tedy dveře vězení, ve kterých byl Petr pečlivě hlídán. Zní to Petrovo vyvedení z vězení andělem až pohádkově (takovým příběhům z bible hrozí, že je pustíme jedním uchem dovnitř a druhým ven, protože jsou pohádkové - mimo realitu - relevantní jen mezi 22. a 29 prosincem) Ale zkusme ten zázrak - a on přitom to stále zůstává zázrakem - vidět obyčejně. Anděl - znamená posel. Tedy ne bytost v bílém hávu s křídly, ale někdo poslaný, poslíček. A posel přišel, protože Petrovu záchranu možná zosnovali jeho stoupenci ze stráže, nebo dal někdo úplatek a Petrovo zmizení zařídil. Či snad využili nedbalosti, nebo se tak stalo prostě proto, že úřady změnily názor na Petrův případ. Tedy že Herodes, či jeho podřízení vyhodnotili situaci, zjistili že by Petrova poprava přinesla příšliš mnoho problémů, ale zase oficiálně ho prohlásit za nevinného nechtěli, tak prostě zařídili jeho zmizení z vězení ve vší tichosti. (tak to ostatně mocní dělali a dělají stále). Ať už tak či úplně jinak. Dokážu si docela dobře představit, že prostě všemi hlídkami projde někdo (kdo je zná, kdo je jejich nadřízený, kdo má klíče, vzbudí Petra, říká: „Rychle vstaň“ Z jeho rukou spadnou řetězy. „Opásej se a obuj.“ Petr to udělá. „Vezmi si plášť a pojd za mnou.“ A Petr ho následuje, a jde to rychle ráz na ráz a probere se až na ulici - „ale nebyl si jist, zda to všechno je ve skutečnosti, myslil si, že má vidění.“ Ať tak či tak - zázrak.
Naopak dveře, o kterých bychom si mysleli, že se musí hned otevřít, zůstaly zavřené. (a sice dveře Mariina domu, kde byli shromáždění Petrovi přátelé). Tak to je hezká ironie - sebeironie na adresu křesťanů. Takoví jsou věřící modlitebníci: Vroucně se modlí a věří, že je Bůh slyší a vyslyší. A pak, když jim někdo řekně, že už se stalo, zač prosili, tak najednou nevěří a říkají. „Co blázníš?“ Je to zajímavá črta, že ona služka jménem Růžena samou radostí zapomene Petrovi otevřít a běží dovnitř. A tam jí řeknou Ty ses zbláznila. Tak se to děje i v prvotní církvi (mezi těmi, co znali Krista) že se za něco modlí, ale tomu, že se to stane, možná až zas tak moc nevěří, a jsou mile překvapeni. Podceňujeme modlitbu. Věříme, sestry a bratři, že se může stát, za co se modlíme? Jsem na tom často jako ti lidé v Mariině domě - učedníci. - Překvapený a zaskočený. Díky Bohu.
Druhé překvapení - Spánek
Lidé, o nichž se myslelo, že spís, bděli celou noc. (čti v.5) Byli spolu kvůli němu. Modlili se. Ubrali ze svého spánku ve prospěch bratra Petra, ve prospěch nespravedlivě vězněného. Obětovali svůj čas, pohodlí. Proti Herodově stráži postavili stráž modlitební. Nevzdali se, nepokládali věc za vyřízenou hotovou, přimlouvali se - po vzoru biblických svědků, kteří také intervenovali u Boha, i když už vše vypadalo ztracené. Přimlouvat se za druhé v nouzi, to má zaslíbení. (Někdy, když s eohlédnu za bohoslužbami, mám pocit, že přímluvná modlitba měla větší význam, než kázání…)
Muž, o kterém se myslelo, že probdí celou noc (vždy měla být jeho poslední v životě) spal jako malé děcko. Ti, co důvěřují Bohu, mají v sobě hluboký pokoj i tváří v tvář hrozbě smrti. Petrův klidný spánek je výraz hlubokého pokoje a jistoty, kterou popisuje jinde apoštol Pavel: Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování enbo hlad, bída, nebezpečí nebo meč? Jsem si ji, že ani smrt ani život, ani andělé, ani mocnosti, ani přítomnosti ani budoucnoi, ani žádná moc, ani všiny, ani hlubiny, ani co jiného v clém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši našem Pánu. V téhle jistotě v klidu spí, v téhle jistotě pak Petr ještě dlouho působí, v téhle jistotě by přijal i smrt. Jak řekl v podobné situaci krátce před svou popravou smrtí 2000 let po něm jiný mučedník D.Bonhoeffer: Nuže to je konec, ale pro mne je to začátek.
Sestry a bratři - svátky jsou dar a příležitost - k propuštění (možná na přímluvy křesťanů, možná na dopisové intervence u totalitních vlád, prožije někdo z nespravedlivě vězněných na svátky propuštění). Svátky jsou příležitostí ke smíření - v rodině, v sousedství, ve sboru, se spolupracovníky, k obnovení zašlých kontaktů k otevření dveří. Když se alespoň jedny dveře, co se zabouchly (ze vzteku, po hádce) podaří aby se otevřely, je to vánoční příběh. Dobrý spánek, i když už zítra, či po novém roce čekají problémy, ten je darem, co potřebujeme všichni. A potřebujeme slyšet a vyprávět příběhy o naději. Těch druhých je kolem nás dost, víc než je zdrávo, někdy víc než je k unesení. Vyprávějme příběhy o naději, otevření dveří, o těch, co se přimlouvají za druhé, o těch, co i tváří v tvář smrti spí v pokoji darovaném Ježíšem Kristem. Amen