Texty: 1Samuelova 17
Efezským 6,13-17
Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. Stůjte tedy 'opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové službě evangeliu pokoje' a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. Přijměte také 'přílbu spasení' a 'meč Ducha, jímž je slovo Boží'.
_____________________________________________________________
Milí přátelé,
bídní Filištíni vůbec nebyli líní vést válku. Prý byli vyšší vzrůstem a uměli na rozdíl od Izraelců zpracovávat železo. Sídlili u moře - to se tehdy vnímalo jako sídlo nečistých sil, zlých, protibožských. Takže když se objeví obr z národa od moře, co prý měří 329 cm s brněním o váze kolem 40 kg, tak máme před sebou obraz velkého, nepřemožitelného zla. Zla proti kterému se běžný člověk cítí malý a bezmocný. Tenkrát se to zlo jmenovalo Goliáš a mělo náramně zvýšené sebevědomí. Goliáš vedl hodně sebevědomé řeči, jako že boží lid jakoby už nebyl, a jejich Bůh jakbysmet. Posmíval se. A Izraelci se ho bojí, nechají si nadávat, nechají ho nadávat na to, co jim je vzácné i na toho, který je jim svatý. A neví si rady. Král Saul ze samého zoufalství tomu, kdo obra porazí slíbil za ženu princeznu. Ale princezna neprincezna, všichni se třásli.
Milí přátelé, tohle není jen popis tehdejší situace v Dubovém údolí. To je sumář všech možných situací, kdy člověk stojí proti zlu, které je zjevně silnější než on, často velmi dobře organizované a naděje na úspěch v otevřeném boji s ním je minimální. V roli Goliáše si můžeme představit třeba zdánlivě neporazitelnou totalitní moc, která se vysmívá Bohu, nebo skupinu úplatných politiků, co mají pod palcem výběrová řízení a vysmívají se právu i občanům, nebo rozvětvenou drogovou mafii, nebo mafii, co vykořisťuje cizince pracující v naší zemi. Takovým Goliášem může být továrna, která ničí životní prostředí, nebo bezohledný zaměstnavatel v místě, kde práce není. Také třeba učitel, který si zasedne na žáka anebo sebejisté a neprůstřelné církevní vedení, které nedovolí žádnou kritiku. A sami byste určitě mohli jmenovat další mocnosti goliášovského typu a rozměrů, které jste kdy potkali nebo jim čelíte. Vysmívají se: druhým (hlavně slabším),Pravdě, Bohu. Obrněni jsou : mocí, penězi, konexemi, propagandou, jízlivostí, hrubostí. A my často raději mlčíme a zalézáme a necháme si nadávat. Protože se bojíme. Podobně jako Saul a jeho vojsko. Nedivím se jim. Zvážili situaci a mají na věc realistický pohled.
David, co se tam ocitl náhodou, přinesl bratrům proviant, že se na to nemůže dívat. A říká – vždyť se na to určitě nemůže dívat ani Hospodin, a to se nedivte, že když se klepete, tak vám ten Goliáš připadá stále větší (a to má myslím pravdu,že když když se člověk bojí, tak protivníci i problémy vůbec, vypadají větší než doopravdy jsou.) David do té situace vnáší jiný pohled, pohled víry. A očima víry vidí jasně, že Goliáš je zlo a to nelze trpět. A není čas na přijatelný mír. Je potřeba se jasně postavit na stranu dobra. A ten boj bude ve jménu Boha. Ano víra neznamená jenom usmiřovat, potěšovat a obvazovat druhým rány po zraněních, v životě víry může přijít čas, kdy je třeba odvážně bojovat. Ne že by byl David mimo realitu, vždyť nejde proti Goliášovi třeba jen s modlitbou. Bere si s sebou prak a umí s ním zacházet. Ale ví, že to není jenom vojenská záležitost. Židovský výklad má za to, že těch 5 oblázků, co si vzal s sebou do boje, je 5 knih Mojžíšových. To, co v nich stojí, píše se, ty příběhy…. to je jeho výbava do aktuálního boje. Je třeba být pevný, mít srovnané hodnosty, vědět, kde brát sílu. To měl David. To věděl. S tím do boje šel.
Velmi podobně přemýšlí o 1000 let později apoštol Pavel - jak jsme slyšeli. Jste uprostřed duchovních bojů. A v těch vašich všelijakých, stále nových zápasech - hledejte svou sílu u Boha, v jeho veliké moci. A doporučuje nám boží brnění: Pravdu, spravedlnost, pokoj, víru, spasení a slovo Boží. Záleží na nás, jestli tahle boží zbroj zůstane pouhou rezavějící atrakcí na zámku, figurinou bez živého obsahu, anebo ne. Sama se pravda, spravedlnost, víra atd. za nikoho do boje nepovleče. Pravda vítězí, ale někdo si ji na sebe musí obléct, aby mohla vítězit. Někdo jimusí aktivovat, oživit, animovat, rozpohybovat.
Podle výstroje je zřejmé, že půjde o válku obrannou, ne útočnou. Především máte stát a odporovat. Tedy hlavně v bitvě neklesat, neplazit se a nežebrat o milost. Stát a tak obstát.
Dostáváme: kolem beder opasek pravdy. Kdo se může přepásat šat, ten si může uvolnit nohy se k rychlému pohybu, k běhu, ke skokům, k zápasu. Kožený opasek, který se nosí pod brněním, je i znamením hodnosti. Ale naše vojsko nedělá rozdíly mezi generálem vzadu ve štábu a pěšákem v čele fronty. Všichni mají přislíben opasek pravdy. Pravda je základ obré duchovní zbroje.
Na její pás nasadíme pancíř spravedlnosti. Přední kovový plát, který chrání srdce a dech. Být vyzbrojen spravedlností je životně nutné. A když přijdou střely, bodce a úskočné záseky protivníka, třeba se zachvějeme, zakymácíme - víme, sestry a bratři, že se kymácíme - ale nedostanou nás - pokud jsme se vybavili spravedlnosti, tak je kryt náš životní střed.
K boji je potřeba mít i vhodnou obuv, protože cesta ve službě evangeliu pokoje bývá dlouhá, k pokoji vede většinou delší cesta, než se čekalo.
A především - doma nesmíme nechat štít víry, ten chrání celé tělo. Štíty bývaly ze dřeva, tence potaženého kůží. Všechno, co po nás nepřítel vrhá, se sveze po víře, která čerpá z božích zdrojů i uprostřed nejsilnější vřavy. Zápalné šípy zla (*třeba nějaké řeči) mohou jednak popálit, ale hlavně způsobit v našich řadách paniku. Může se vám stát, že držíte dřevěný štít, zapíchne se do něj hořící šíp a vy v té hrůze štít odhodíte. To je největší chyba. Víra v tu chvíli letí k zemi daleko od nás, ale tak se zcela odhalíme a vystavíme oštěpům nepřátel. Proto před bojem namočíme kůži štítu ve vodě a tak vydržíme i ty blízké plameny - nebudou mít dlouhého trvání. Falešné, svůdné učení, pochybnosti, zoufalství, pohodlnost - nic z toho nás nepřiměje k tomu, abychom se vzdali víry a odhodili ji. A hlavně žádnou paniku.
A ještě přilbu spasení, ta chrání hlavu a tváře, chrání lidskou důstojnost. Ani ta není výsadou pouze několika důstojníků, biskupů či seniorů. Všichni smíme přijmout od Boha helmu záchrany.
A ještě si vemte meč Ducha, jímž je slovo Boží. Ostrý mečík jsou slova Písma, slova zaslíbení, slova modlitby, to jsou ty dýky, které nám prosekají cestu, vytvoří prostor v boji. Tak si uděláme cestu i k zemdlévajícím spolubojovníkům, musíme se k nim dostat, ošetřit raněné a dostat je do bezpečí.
A že ty boje už začaly, to víte, a že v nich nejde jen o nás, ale o boží věc, to vězte a že je jejich cílem není výhra ani pomst, ale pokoj na světě, na božím světě, na to nezapomínejte.
Příklady táhnou, velká vítězství minulosti se připomínají, to teď právě děláme. Myslím, že vypravě SZ musí - kvůli názornosti - vyprávě tak, že Davidovo vítězství je zřetelné, hmatatelně jasné, usekne Goliášovi hlavu.
Nový zákon jde dál, a zpřesňuje ta vyprávění o odvaze…. Pokud k 5 kamínkům knih Mojžíšových přidáme do výbavy pár dalších z NZ, tak nám bude jasné, že Bible nechce říci: "kdykoliv bojujete za dobrou věc, tak vyhrajete, nemůže se vám nic stát". Ale o to víc ujišťuje: boj s obludami goliášovských rozměrů má smysl a Bůh je na straně těch, kteří se postaví zlu.
A pohled víry je důležitý nejen před ale i po zápase. A ten i tam, kde po nějakém podobném zápase všichni vidí prohru člověka v davidovské situaci, může vidět dobrý smysl toho zápasu, ba dokonce to nazvat vítězstvím. I poražený, i zabitý může být očima víry viděn jako vítěz. Protože participuje na tom, co nakonec vyhraje, co obstojí, účastní se dění pravdy, je zařazen do zástupu zastánců spravedlnosti, v jejíž konečné vítězství věříme. A vítězstvím je už to, že Goliáše neprosil a neuplácel, že stál zpříma a bojoval, i kdyby prohrál a i kdyby si toho nikdo z lidí nevšiml, je vítězem. A tady je Ježíš s Davidem v jednom oddíle božího lidu. Nejenom moudrá slova a léčení, ale také jasný postoj proti zlu a ani Piláta a Heroda o milost neprosil. Zdálo by se, že prohrál - byl zabit. A přece v nejhlubší prohře na kříži - vidíme očima víry vítězství. A spolu s Davidem a Ježíšm mnoho dalších hrdinů s Kristovskou tváří. Je dobře si je připomínat i jejich příběhy. (statečných lidí za války, v době všelijakých totalit, jsou ty příběh motivující, cenné a zrovna tak příběhy lidí, co se nesmířili s škonou na pracovišti, co se zastali někoho bezbranného. atd atd.
Není to legrace, ti kolem se často bojí, klepou.
Ať nám v těch chvílích zazní dvě Davidova slova:
Člověk nesmí klesat na myslí. Tvůj služebník půjde s tím……. bojovat.
A když už to má vypuknout, ať si řekneme po davidovsku: “Ty jdeš proti mně s mečem, kopím a oštěpem. Já však jdu proti tobě ve jménu Hospodina zástupů.“Amen