Čtení: Mk 4,26-29; Lk 13,6-9
Text: Jak 5,7-8
Buďte tedy trpěliví, bratří, až do příchodu Páně. Pohleďte, jak rolník čeká trpělivě na drahocennou úrodu země, dokud se nedočká podzimního i jarního deště. I vy tedy trpělivě čekejte, posilněte svá srdce, vždyť příchod Páně je blízko.
___________________________________________________________
Sestry a bratři,
když někdo napíše dopis (a myslím tím zrovna tak E-mail anebo třeba i smsku), tak obvykle čeká na odpověď. Když je to dopis důležitý, tak odpověď vyhlížíme a někdy vyhlížíme i pošťáka, nebo donekonečna kontroluje e-mailovou schránku..... A když odpověď nepřichází - tak přicházejí pochybnosti. Jestli dopis vůbec došel, jestli ho dotyčný četl... Nemohl odpovědět? Anebo odpovědět nechce?
Napadá mě podobenství: Náš život jako velký dopis. Dopis, který píšeme v důvěře, že dostaneme odpověď, člověk je přece bytost dialogická - Já potřebuje Ty. Věta potřebuje reakci. A ten náš životní dopis má spoustu adresátů.
Jako děti píšeme dopis svým rodičům - nejprve dopisy plné otázek a hledání, posléze i dopisy vyčítavé, nakonec ale třeba i poděkování. Občas se nám zdá, že rodiče ty naše dopisy moc nečtou anebo jim nerozumí.
Jako rodiče píšeme dopisy svým dětem - v důvěře, že ho budou číst, vždyť nám na nich tak záleží. A bylo by nám moc líto, kdyby ten náš dopis, kdyby to, co chceme aby četli v našich příbězích, kdyby ho hodili do koše jako nečitelný nebo zbytečný.
Svým životním partnerům posíláme dlouhé dopisy plné různých očekávání a nadějí.
Anebo život jako dopis, jehož adresáty jsou naši přátelé. Lidé, se kterými nás nepojí příbuzenství, ale stejná životní poloha. S nimiž nám vyrostla důvěra, otevřenost a život sdílíme společně. A záleží nám, aby právě oni náš dopis četli a pochopili.
A pak je ještě spousta různých výzev, výkřiků, básní, které posíláme do světa - tak trochu jako trosečníci posílali své dopisy zavřené v láhvi prostě nazdařbůh - s nadějí, že je někdo otevře, přečte a nějak na ně odpoví...
Adresátem našeho životního dopisu je také Bůh. Jsou to popsané listy tu děkovné, tu rozjímavé, jindy omluvné, ale také otázky „Proč jsem vlastně tady? Kam mám jít? Proč o sobě nedáš víc vědět? Proč je kolem mne tolik zlého? A proč ve mně je toho tolik zlého? A dá se s tím, co jsem zase natropil ještě něco udělat? A kde mám vlastně brát naději?“
Naše životy jako rozepsané dopisy - které čekají na odpověď...
Čteme v bibli, že mnoho lidí v setkání s Ježíšem Kristem našlo odpovědi na své nezodpovězené otázky. Najednou měli jistotu, že jejich dopis si konečně někdo přečetl a odepsal. Jim osobně. Dopis, co vyhlíželi, přišel. A měli z toho velkou radost.
A my? No proto jsme tady. Že v příbězích bible, a nejzřetelněji v příběhu o Ježíši Kristu nacházíme, slyšíme odpovědi na své rozepsané dopisy. Jsme tedy zhruba v situaci křesťanů, kterým píše apoštol Jakub epištolu někdy těsně před rokem 100. Ježíše jsme osobně nepotkali, a tušíme, že jeho druhý příchod - tedy chvíle, kdy už nezůstane žádný nezodpovězený dopis - není úplně přede dveřmi. Jakubovi adresáti jsou křesťané 3. generace, kteří začínají pochybovat, že Pán vůbec ještě přijde, a že poslední slovo na světem bude mít on. A Jakub je povzbuzuje, aby nepropadali malomyslnosti, ale aby vydrželi, aby byli trpěliví.
Ano tématem dnešních bohoslužeb je TRPĚLIVOST – řecky doslova - dlouhodechost. Mít dlouhý dech – to nám schází. My jsme si totiž zvykli, že spoustu věcí můžeme mít hned. Někdy ani není třeba hned zaplatit - říkali, že pak se to nějak na splátky vyřeší. Těžko se smiřujeme s tím, že např. při léčení a rehabilitaci, to bude trvat. Nebo při tréninku, při učení cizích jazyků, nebo hry na hudební nástroje atd. že budeme muset být trpěliví. „Opravdu by nebyl nějaký rychlokurz nebo zázračná pilulka?“
Vzpomínám na pečení vánočních perníků s dětmi. Nejdřív vyrobit těsto - ano nechat odležet. Potom potřebná trpělivost při válení obyčejné placky (ono se to často přilepí) a při vykrajování (někdo se to zdeformuje). Potom se musí počkat, až se rozehřeje trouba – a pak se stojí netrpělivě před troubou - ale nakukováním dovnitř, jestli už to je, se věci nepomůže. A už můžeme jíst ? Ne!! Musí to ještě vystydnout a nazdobit.
Proč bych vůbec měl být trpělivý - když vánoční perníky jsou v obchodě už koncem října. A když chci mít v únoru léto, tak odletím do teplých krajin nebo si koupím jahody z dovozu. Žijeme v ukvapeném světě. Zapomínáme, že všechno má svůj čas. Neumíme čekat, leze nám to na nervy. Čekání až se pohne kolona aut, nervozita, kdy už se konečně zvedne závora na železničním přejezdu, neklid, že se v supermarketu fronta zrovna u mojí pokladny nehýbe.
Při čekání si uvědomujeme své omezené možnosti, svou bezmoc - nemůžu k běhu věcí nijak přispět. U železničního přejezdu nepomůže troubit. V obchodě nepomůže přejít do vedlejší fronty, obvykle se zasekne zase ta. Při čekání pozoruju, co všechno nemůžu a neovládám. A já jsem přitom zvyklý všechno plánovat a mít pevně ve své ruce.
Dá se trpělivost učit? Třeba adventní kalendář – šikovné cvičení v trpělivosti. Vynalezli ho, budete se divit, němečtí pietisté. Asi před 140 lety. - Tenkrát byly v jednotlivých okýnkách schované biblické verše a k nim obrázky andělů. Brzy se zjistilo, že s čokoládou je čekání ještě náruživější. A jsou takoví, co už 2. prosince netrpělivě vyluxují čokoládu z celého kalendáře místo aby se okénko po okénku těšili. Nemají trpělivost.
Kéž bychom měli trpělivost. Pane Bože, prosíme, nauč nás trpělivosti.
Mít trpělivost s dětmi, při výchově - netrpělivost opravdu nepomáhá.
Mít trpělivost s rodiči, když mě nechápou, když úplně přesně vědí, co bych měl dělat, anebo když jim kvůli stáří všechno trvá.
Mít trpělivost s partnerem, když není všechno doma, jak by si člověk představoval.
Mít trpělivost s kolegy, a s přáteli.... - na vztazích se musí stále trpělivě pracovat, aby vydržely.
Mít trpělivost sám se sebou, když mi leccos nejde.
Mít trpělivost, když jde o touhu po nových věcech – mít je hned.
Mít trpělivost ohledně růstu víry - u sebe i u druhých.
Mít trpělivost s Bohem - když máme pocit, že odpovědi nepřicházejí, když se nám zdá, že Bůh se vzdálil.
Apoštol Jakub radí, abychom pozorovali rolníky, jak trpělivě čekají na drahocenou úrodu země... Zemědělec musí nejprve připravit pole, pak něco zasít, zalévat. A pak čeká. A co je podstatné - tenhle Jakubův rolník ví, že to přijde. Ví, že se dočká a současně ví, že musí čekat.
Trpělivost neznamená založit ruce v klín, ale udělat všechno, co je mých silách, aby úroda byla - a pak s důvěrou vyhlížet.
Trpělivě čekejte, posilněte svá srdce, vždyť Pán je blízko... mMme před sebou dobrý výhled, důvěřujeme, že Pán přijde, slíbil to. Máme důvodnou naději, že naše životní dopisy budou zodpovězeny.
A když tohle víme, i dlouhé čekání se lépe snáší. Čekání se může dokonce proměnit v těšení. Nenadávat, že se čeká, ale těšit se, že to přijde.
Představte si toho rolníka, jak při čekání na úrodu jen nadává a stěžuje si: špatné počasí, nekvalitní osivo, malé dotace, měl jsem jít raději někam jinam... Takový rolník by byl nejspíš k politování.
Stejně tak děti, co si stěžují, že mají špatné rodiče (a jejich malé dotace). Rodiče, že se jim kdoví pro narodily špatné děti (nekvalitní materiál), a že jsem smolař při výběru partnera (a že bych měl jít raději někam jinam).... Netrpělivost nepomůže – i vzhledem k přátelům, k Bohu….
I když, sestry a bratři, není to vlastně úplně převrácené, když mluvím o tom, že nemáme trpělivost s Bohem – že s ním ztrácíme trpělivost..... Není to úplně naopak - že Bůh má trpělivost s námi. A že je to zázrak, že ji s námi - netrpělivými ještě má. Boží trpělivost s námi. To by vlastně mělo být hlavní téma kázání. Boží trpělivost. Bůh, co dává šanci fíkovníku, Bůh jako hostitel, co čeká, až se hodovní síň naplní, Bůh trpělivý s námi. A my se můžeme od něj učit a nést odlesk jeho trpělivosti do našich vztahů. Protože On je trpělivý, tak i my můžeme být trpěliví.
Trpělivost je ovocem Ducha svatého – je to dar. A bude se nám lépe dařit, když přijmeme, že nemusíme mít všechno hned. Budeme se těšit až si na něco našetříme, až do něčeho dorosteme, až něco uzraje.
Trpělivost pomáhá zvládnout i čekání odpovědí na naše životní dopisy – od těch, co jsou kolem nás. I čekání na tu rozhodující odpověď z nejvyšších míst. Z času čekání se může stát čas těšení, z obyčejného času života se může stát (celoročně) čas adventní. Křesťan je adventní existence, ve stálém vyhlížení, těšení se na Boží odpověď. A bude to dopis od někoho, kdo nás má rád. Amen