Texty: Žd 11,1
Mt 15,21-28
Mk 9,23-24
1Tm 6,11b-12
____________________________________________________________
„Věřím. Credo.“
Milí přátelé, jak mluvit o víře? Dá se vyprávět příběh, to je mi blízké, židé to tak dělají, vyprávějí příběhy. Ježíš je také vypráví. Je však i druhá cesta – zformulovat to do pojmů, do krátkých výstižných vět, které chtějí vystihnout to klíčové, o co ve víře jde. I Ježíš to trochu tak dělal, hodně apoštol Pavel a další apoštolové, tak vznikl i krátký, hutný text zvaný vyznání víry. Věřím v… Věřím, že…
Takový text pomáhá zachovat, aby se něco podstatného neztratilo,
Takový text nás spojuje se všemi, co ho říkali před námi a říkají kolem nás.
Takový text provokuje, aby byl zformulován nově – naši konfirmandi to každé dva roky zkoušejí….
Jsou různé cesty a tak dnes zazní dnes dvě krátká – půlkázání
To první vychází z toho, jak jsme o apoštolském vyznání víry diskutovali na biblických hodinách.
A to druhé kázání jsem sestavil z výpovědí o víře z knihy Poeticko-kritický katechismus svého učitele novozákonníka Gerda Theissena.
--------
Věřím – tedy důvěřuju, mám naději, hledám, toužím po životě v pravdě, toužím po Bohu … proto tady v kostele jsme. Protože nám není život a svět jedno, není nám lhostejný, nepropadli jsme zoufalství. Věříme. A chceme mít vztah s tím, který nás přesahuje. Chceme být s Bohem. Opakem víry není ateismus, opakem víry je zoufalství, zlomená hůl, negativismus. Proto tu jsme, abychom minimálně každou neděli v 9.30 protestovali proti zoufalství, proti lhostejnosti, proti lži, a abychom dotankovali do osobní životní nádrže naději do dalších dnů. Nevíme, jakou má kdo z nás víru. Teploměr na měření víry faráři nefasují ani na Synodní radě ani ve Vatikánu. To jen Pán Bůh ví, jak to s námi je. Myslím, že víra není stav. „Věřím a všechno je mi jasné, tečka.“ Takové víry se spíš bojím. V bibli totiž čteme příběhy hrdinů nehrdinů, co spíš víru hledají, ztrácejí, nalézají, nečekaně dostávají. Zdá se mi, že jsme na tom podobně. Víra s vyznáním roztřeseným: „Věřím, pomoz mé nedověře.“ (a pod čarou najdete v bibli, že to lze přeložit i: „Věřím, pomoz mé nevíře.“
Věříme v Boha, Otce Všemohoucího. Nevěříme tedy v sebe sama, ve všeobecný pokrok, že by od něj přišla spása, nevěříme v peníze, moc,.... Věříme v Boha. A ze všech obrazů a přívlastků, co o Bohu jsou, - vybírá apoštolské vyznání upřesnění „v Boha Otce...“ tak všemohoucího, tak všehoschopného, že oproti všem očekáváním, jak by se mělo božstvo chovat, ten biblický Bůh, kterému my důvěřujeme, je jako táta, co běží naproti svému nezvedenému provinilému synovi, co se vrací. Proč běží ? Protože ho má rád, chce ho co nejdřív obejmout.
Věříme v Boha, Stvořitele nebe a země. Nemyslím, že je programem křesťanů hádat se s přírodovědci, v jakých časových intervalech vznikl svět. Ale jsem přesvědčen, že je programem křesťanů se hádat se všemi o tom, že Bůh chtěl, aby svět byl, a že život má smysl, a že máme úkol tenhle svět řádně spravovat. Svět i přírodu jsme dostali jako správcové a je to hřích, když se chováme jako majitelé, dobyvatelé a vlastníci světa. A za svět, že máme především děkovat a radovat se, a chválit, a pak ještě taky děkovat, radovat se z barev, druhů zvířat a rostlin, pak taky znovu děkovat a chválit, a žasnout nad krásnými horami a mohutným mořem, pak zase děkovat a chválit... a tak dále - na začátku bible je o tom sedmisloká písnička – s refrénem: „a Bůh viděl, že je to dobré. A byl večer bylo ráno, den další“
Věříme v Ježíše Krista, Pána našeho. Ježíš je klíčový. Když se ptáme: „Jaký je vlastně Bůh?“ Tak je nejlepší se podívat na Ježíše. A zkusit to jako on. A když se ptáme: „Co mám teď dělat?“ Říct si: A co by udělal Ježíš? Jak by odpověděl, reagoval. Ježíše následovat, prostě po jeho způsobu uvažovat – to je taky vidět svět i druhé lidi z té nadějnější stránky. Boží syn trpěl, byl ukřižován, umřel a byl pohřben. Tenhle jeho příběh, kdy prožívá to nejhorší, co může člověka potkat - nespravedlivou smrt - nám ukazuje, komu je Ježíš neblíž, a komu se máme snažit být blízko my. Trpícím. Těm na okraji, vystrčeným. Máme dosvědčovat Boží blízkost těm, co jsou v nouzi a v trápení.
Sestoupil do pekel – věříme. Ano, věříme, že neexistuje na světě místo, kterého by se Boží láska netýkala, není možné říci, že někde je tak strašně, že někde jsou tak daleko, tak hluboko, tak ztracení, tak hříšní, že by na ně boží vlídnost byla krátká.
Třetího dne vstal z mrtvých. Víra v nový začátek, nečekaný zásah ve prospěch života – smíme v životě počítat s touto možností. Věříme v ni.
A i kdyby se různí lidé snažili tvářit, že jsou nejdůležitější na světě, že jsou v té nejdůležitější funkci, tak my věříme, že Kristus – je nad nimi, ve funkci klíčové. To je ta formulace: vstoupil na nebesa.
A nakonec: věříme, že poslední soud je v jeho rukou. Toho mluvení o soudu se člověk bojí. Oprávněně. Ale my věříme, že soudí ten, kdo je nám blízký, kdo nás nazývá svými přáteli. Kdo nás zná. A že On, spravedlivý a laskavý zároveň, bude soudit, je nadějí. Pro všechny, kdo trpí pod lidskými soudy, taky křivými a zmanipulovanými, je to naděje pro všechny, kdo trpí člověčími posudky a odsudky.
J.D.Zelenka – Credo
Víra
je bezpodmínečná důvěra,
že náš život
uprostřed všech věcí
má smysl.
Smysl - je to, co dává odvahu žít.
Víra věří Bohu,
který nic povolává k bytí,
Bohu, který dává život
a celý svět naplňuje smyslem.
Víra nevěří ve svět takový, jaký je,
nýbrž ve svět, jaký by skrze Boží vůli být mohl.
Víra nespoléhá na to,
že všechno dopadne dobře samo sebou,
nýbrž na to, že můžeme konat dobro
i tehdy, když v sobě vnímáme odpor němu,
I tehdy, když odpor proti dobru vidíme ve světě.
Víra je svazek s Bohem,
který chce svět naplnit smyslem.
Křesťanská víra
je odvaha k životu i k smrti.
S Kristem je ukřižována
a s ním vstává z mrtvých.
Víra v Krista
dává právo sám sebe kladně
i navzdory vině.
Víra v Krista
zavazuje pěstovat lásku
ve světě bez lásky.
Víra v Krista
dodává odvahu nevzdávat se,
když se zdá, že všechno je beznadějné.
Křesťanská víra
je odvaha k životu a k smrti,
s Kristem byla ukřižována,
s ním vstává z mrtvých,
a tím je svázána s Bohem.
Bůh stvořil vzdálené galaxie,
a přece není vzdálený,
neboť jeho Duch
bydlí v tobě.
Mluvil v dávných dobách
a mluví i dnes
skrze svého Ducha
k tobě.
Když je tvoje odvaha k životu ukřižována,
a ve tvém srdci povstává znovu,
pak jeho Duch
působí v tobě.
Jestliže máš jistotu,
že v bezpečí u Boha zůstáváš navždy,
pak jeho Duch
žije v tobě.
Když on proměňuje lidi,
pak jeho Duch pracuje pro mír, svobodu a spravedlnost
v nás všech,
aby své stvoření dovršil.
Víra v Boha
je jako světlo důvěry,
které svítí na svět a na ty, co na něm žijí.
Stopy tohoto světla nacházíme postupně v dějinách:
Izrael objevil jednoho a jediného Boha.
Ježíš překonal vinu a smrtelnou úzkost.
Boží duch spojuje lidi v celém světě.
V Novém zákoně se člověk stává nejdůležitější boží záležitostí.
Starozákonní mytický příběh vypráví, jak Bůh pracně hledal partnera.
V nebi neměl rovnocenného partnera
ani mezi anděly, ani mezi bohy.
Proto dal život člověku - ke svému obrazu.
Člověk smlouvu s Bohem porušil.
Bůh ji přesto zachovává.
Izrael se stal Boží milenkou
zástupně za všechny lidi:
stal se světlem pro všechny.
Izrael smlouvu porušil,
Bůh ji přesto zachovává.
Ve středu Izraele
zástupně za Izrael
a za všechny lidi
se Božím partnerem stal Ježíš.
Byl věrným obrazem Božím.
Židé ho obžalovali,
Římané ukřižovali,
Bůh se k němu přesto přiznal.
Skrze Ježíše dělá Bůh z lidí své partnery.
Svým Duchem je skrze víru, naději a lásku
chce proměnit, a by byli podle jeho obrazu.
Ale lidé jsou nevěrní. Často pod obraz.
Bůh přesto svoji smlouvu s nimi zachovává.
Centrem Nového zákona je VÍRA:
Ať se na nebi a na zemi stane cokoliv,
to, co je přijato ve víře, má osvobozující sílu.
Hořčičné semínko víry může hory přenášet.
Skrze víru mají všichni lidé kontakt s Bohem
bez ohledu na původ nebo společenskou vrstvu.
Ztracení lidé jsou proměňováni k obrazu Božímu
prostřednictvím Ježíše Krista,
který je viditelným obrazem neviditelného Boha.
V Novém zákoně se rozšířila NADĚJE:
Svět nezůstane takový, jaký je.
Uprostřed něho začíná svět nový.
Lidé smějí vstoupit, učinit první krok.
To jim dává nekonečnou hodnotu
jako partyzánům svobody
ve světě, který svobodný není.
Dveře k životu jsou otevřené.
Kámen smrtelné úzkosti byl odvalen z jejich srdcí.
V Novém zákoně se nejvyšší hodnotou stala LÁSKA:
Dovoluje poznat také v druhém člověku obraz Boží.
Bůh je láska.
O to více mu protiřečí neštěstí a utrpení.
Že jsou slučitelné, dosvědčuje na kříži trpící Bůh:
Bůh lidi neopouští,
i když oni si myslí,
že jsou Bohem opuštěni.
Tak tedy znovu:
Víra
je bezpodmínečná důvěra,
že náš život
uprostřed všech věcí
má smysl.
Smysl - je to, co dává odvahu žít.
Víra nevěří ve svět takový, jaký je,
nýbrž ve svět, jaký by skrze Boží vůli být mohl.
Víra nespoléhá na to,
že všechno dopadne dobře samo sebou,
nýbrž na to, že můžeme konat dobro
i tehdy, když v sobě vnímáme odpor němu,
I tehdy, když odpor proti dobru vidíme ve světě.
Víra je svazek s Bohem,
který chce svět naplnit smyslem.