Texty:
Ř 13, 1- 7 Každý ať se podřizuje vládní moci, neboť není moci, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha, 2 takže ten, kdo se staví proti vládnoucí moci, vzpírá se Božímu řádu. Kdo se takto vzpírá, přivolává na sebe soud. 3 Vládcové nejsou přece hrozbou tomu, kdo jedná dobře, nýbrž tomu, kdo jedná zle. Chceš, aby ses nemusel bát vládnoucí moci? Jednej dobře, a dostane se ti od ní pochvaly. 4 Vždyť je Božím služebníkem k tvému dobru. Jednáš-li však špatně, máš proč se bát, neboť nenese meč nadarmo; je Božím služebníkem, vykonavatelem trestu nad tím, kdo činí zlo. 5 Proto je nutno podřizovat se, a to nejen z bázně před trestem, nýbrž i pro svědomí. 6 Proto také platíte daň. Vládcové jsou v Boží službě, když se drží svých úkolů. 7 Dávejte každému, co jste povinni: daň, komu daň; clo, komu clo; úctu, komu úctu; čest, komu čest.
Zj 13, 1-17 Tu jsem viděl, jak se z moře vynořila dravá šelma o deseti rozích a sedmi hlavách; na těch rozích deset královských korun a na hlavách jména urážející Boha. 2 Ta šelma, kterou jsem viděl, byla jako levhart, její nohy jako tlapy medvěda a její tlama jako tlama lví. A drak jí dal svou sílu i trůn i velikou moc. 3 Jedna z jejích hlav vypadala jako smrtelně raněná, ale ta rána se zahojila. A celá země v obdivu šla za tou šelmou; 4 klekali před drakem, protože dal té šelmě svou moc, a klekali také před šelmou a volali: "Kdo se může rovnat té dravé šelmě, kdo se odváží s ní bojovat?" 5 A bylo jí dáno, aby mluvila pyšně a rouhavě a měla moc po čtyřicet dva měsíce. 6 A tak otevřela ústa a rouhala se Bohu, jeho jménu i jeho příbytku, všem, kdo přebývají v nebi. 7 A bylo jí dáno, aby vedla válku proti svatým a aby nad nimi zvítězila. Dostala moc nad každým kmenem, národem, jazykem i rasou; 8 budou před ní klekat všichni obyvatelé země, jejichž jména nejsou od stvoření světa zapsána v knize života, v knize toho zabitého Beránka. 9 Kdo má uši, slyš! 10 Kdo má jít do zajetí, půjde do zajetí. Kdo má zemřít mečem, musí mečem zemřít. Teď musí Boží lid osvědčit trpělivost a víru. 11 Vtom jsem viděl jinou šelmu, jak vyvstala ze země: měla dva rohy jako beránek, ale mluvila jako drak. 12 Z pověření té první šelmy vykonává veškerou její moc. Nutí zemi a její obyvatele, aby klekali před první šelmou, které se zahojila její smrtelná rána. 13 A činí veliká znamení, dokonce i oheň z nebe nechá před zraky lidí sestoupit na zem. 14 Bylo jí dáno dělat znamení ke cti první šelmy a svádět jimi obyvatele země; rozkazuje obyvatelům země, aby postavili sochu té šelmě, která byla smrtelně zraněna mečem, a přece zůstala naživu. 15 Je jí dáno, aby do sochy té šelmy vdechla život, takže ta socha mluvila a vydala rozkaz, že zemřou všichni, kdo před ní nepokleknou. 16 A nutí všechny, malé i veliké, bohaté i chudé, svobodné i otroky, aby měli na pravé ruce nebo na čele cejch, 17 aby nemohl kupovat ani prodávat, kdo není označen jménem té šelmy nebo číslicí jejího jména.
Jan 18,33-38 John 18:33-38 33 Pilát vešel opět do svého paláce, zavolal Ježíše a řekl mu: "Ty jsi král židovský?" 34 Ježíš odpověděl:"Říkáš to sám od sebe, nebo ti to o mně řekli jiní?" 35 Pilát odpověděl: "Jsem snad žid? Tvůj národ a velekněží mi tě vydali. Čím ses provinil?" 36 Ježíš řekl: "Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; mé království však není odtud." 37 Pilát mu řekl: "Jsi tedy přece král?" Ježíš odpověděl: "Ty sám říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas." 38 Pilát mu řekl: "Co je pravda?" Po těch slovech vyšel opět k Židům a řekl jim: "Já na něm žádnou vinu nenalézám.
_____________________________________________________________
Milí přátelé,
odhaduji, že skoro nikoho nenechaly údálosti kolem voleb lhostejným. Všechny nás to nějak, více či méně vtáhlo. Bylo to koneckonců téma i v diskusích před kostelem nebo v sále u kávy. A teď jsme toho plní (někteří seděli ve volebních komisích, někteří seděli hodiny u televize u výsledků voleb). Situace, do které zní dnešní kázání, je tím poznamenaná. Základem pro toto kázání je úvaha, kterou jsem měl na zářijové schůzi staršovstva. A rozhovor po ní přinesl pointu, která mě nenapadla.
Tak tedy: Člověk - křesťan promýšlí mj. také svůj vztah ke státu. Jednak teoreticky, v obecné rovině, v rozhovorech, ať to je kavárenské povídání, hospodská debata nebo účast na politologickém semináři.
A pak člověk nějak žije vztah ke státu prakticky - tedy ony jednotlivé situace, kdy se rozhoduju, zda budu či nebudu státní správu podporovat, zda budu dodržovat vyhlášky a zákony, protože si něco myslím o vládě, která je navrhla a o parlamentu, který je odhlasoval. Názor na stát, jeho zřízení, se pak projevuje i v těchto jednotlivostech. Nevím, jestli je to jenom moje zkušenost, ale před rokem 1989, alespoň tak jsem to jako kluk vnímal, to mohl člověk prožívat tak, že skoro při jakémkoli porušování pravidel, vyhlášek či zákonů měl pocit, že tím přispívá k destabilizaci komunistického režimu a vlastně tím koná dobrou věc, když fungování státu narušuje a nahlodává. (i tím, že jde natruc na červenou). A naopak po roce 1989 jsme, mnoho lidí fandilo vznikajícímu demokratickému státu, až nekriticky - a přivíralo oči nad špatnými rozhodnutími, a hájilo nový režim za každou cenu.
Celkově, ale možná právě dnes mi přijde mi užitečné podívat se do Bible, jak chápali svůj vztah ke státní moci křesťané v prvním a druhém století.
V zásadě lze rozlišit tři typy postoje ke státu:
První z nich politickou autoritu státních orgánů uznává (důvody k tomu jsou trochu diferencované)
Druhý postoj je zcela opačný. Vnímá stát jako něco démonského, protibožského, veskrze zlého.
Třetí postoj je rezervovaný, až lhostejnost. Protože - my už žijeme Boží království - nás co jsme de facto v nebi, mimo, nás se to až tak moc netýká.
Podívejme se na tyto tři postoje podrobněji:
První postoj politickou autoritu státních orgánů uznává. Jde to ruku v ruce s přesvědčením, že společenské uspořádání a vnitřní mír jsou součástí toho, co chce Bůh, součástí Bohem chtěného a stvořeného řádu. Vlastně tento postoj jde hodně do minulosti, když řekne že Hospodin není bohem chaosu, zmatku. Bůh je proti chaosu, Stvořitel právě chaos přemohl a dal světu řád, přehlednost - to je totiž životadárné. Tento názor není mimo - víme, jak životadárný je řád pro děti, viděli jsme v televizi, jak to vypadá, když je někde zmatek, chaos, stát,který nefunguje. Moc si pak berou silnější. Ano při vší bídě, a po pohledu do některého zahraničí, je člověk vděčný za fungující struktury našeho státu.
Tuto zkušenost má apoštol Pavel. Zažil několikrát, že ho dav lynčoval, rozvášněný dav, obchodníci v Efezu by ho mlátili, zbili, málem ho zabili… A pak zasáhla jako záchrana místní římská posádka, zatkla ho vzala ho k místodržiteli a tam měl Pavel de facto ochranu a mohl vysvětlit, o co jde, mohl se hájit. De facto mu římská správa, římský stát zachránil život. Protože se díky tomu mohla věc řešit "civilizovaně, mohla se vysvětlit. Proto Pavel dokáže napsat: "Každý ať se podřizuje vládní moci, neboť není moci, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha, takže ten, kdo se staví proti vládnoucí moci, vzpírá se Božímu řádu." (Ř 13,1-2) Trochu se u toho čtení lekneme.
A je v tom u Pavla ještě jeden záměr - tím, že ukazuje křesťanství jako něco, co nemá politické ambice, nemá tendenci k převracení pořádků, a tím de facto usiluje o uznání zákonnosti křesťanství. Je to pragmatický postoj. A dokonce má za to, že toto společenské uspořádání může pomoci či přímo vést k šíření evangelia. Přímo anebo aspoň nepřímo ho podporovat. (Pavel třeba používal římské silnice, poštu…). Odsud by tedy vedl směr k tomu stát a státní správu podporovat, zajímat se o její fungování, navrhovat odstranění nedostatků, protože skrze stát (a v Evropě jsou takřka všechny státy více či méně nakaženy křesťanskými myšlenkami - třeba o solidaritě s nemocnými nebo sociálně slabými) skrze stát se realizuje dobro.
V prvním případě, se křesťan má spolehnout na příslušné úřady a z důvodů svědomí má konat, co od něj požadují. Také proro, aby křesťanské sbory a jejich misijní činnost byly chráněny, případně aby úřady umožnily těmto sborům vyznávat svoji víru.
V rámci toho první postoje zmíním ještě 1.epištolu Petrovu. Petr řekne: "Podřiďte se kvůli Pánu každému lidskému zřízení - ať už králi jako svrchovanému vládci, ať už místodržícím jako těm, které on posílá trestat zločince a odměňovat ty, kteří jednají dobře. Taková je přece Boží vůle, abyste dobrým jednáním umlčovali nevědomost nerozumných lidí." (1P 2,13-15) Tedy je dobře respektovat vládce, ale jsou to lidská zřízení. A chovejte se slušně - jednak by to mohla být součást misie, ale taky, když už vás zavřou, tak ať je jasné, že to byla nespravedlnost (zavřít pro víru) a ne pro něco, za co se zavírá tak či tak (opilství, krádeže, rvačky.,.).
Druhá možnost je zcela opačná - část novozákonních svědků vnímá politickou moc jako démonskou, jako reprezentatna Satana. (Proti Ř 13 stojí symbolicky Zj 13)
Tady jsou věřící postavení před rozhodnutí buď - anebo, podle nějž se vylučují dvě loyality - buď šelma nebo Beránek. Zjevení je politicky velmi kritické. Šelma představuje stát jako totalitní moc. Druhá šelma personifikuje propagandu. "V tom jsem viděl jinou šelmu, jak vyvstala ze země: měla dva rohy jako beránek, ale mluvila jako drak. Z pověření té první šelmy vykonává veškerou její moc. Nutí zemi a její obyvatele, aby klekali před první šelmou, …" (Zj 13,11-12) Je tu dohled nad soukromým i společenským životem. Kdo má cejch - může prodávat, společensky žít, má přístup ke zdrojům. Tedy v protikladu k prvnímu postoj (uznání legitimity státu a k názoru, že pokojné soužití křesťanských sborů a politického řádu je možné) - je tu Janovo zjevení jako radikální kritika Římské říše, kterou považuje za totalitní. Stát je démon, útočí na naši duši i tělo, je arogantní, chce ovládnou myšlení.
Jediný možný postoj je disidentský a vytrvalost. Prostě je potřeba protestovat proti státu, jenž překročuje meze své legitimní kompetence.
Tento postoj bychom mohli doplnilt mnoha odkazy na Starý zákon - kde prororci kritizovali krále, totalitní panovníky. Proroci byli jejich nesmlouvaví kritici - třeba Jeremjáš, který byl kvůli tomu vězněn a patrně i zemřel.
Třetí postoj na to jde odjinud - je to jakási kontrapozice, nebo spíše mimoběžnost dvou světů: na jedné straně je říše nebeského Otce, do níž patří i Ježíš Vykupitel i jeho vyvolení, tedy my, ti, co s ním spojili svůj život, a ti de facto už do toho nebeského světa patří. A tento pozemský svět nás vlastně už moc nezajímá, ten je podřízen knížeti tohoto svět, případně úřadům. Ale nás to netrápí, my už žijeme jinou realitu.
Tento postoj najdeme hlavně v Janově evangeliu - rozhovor Ježíš s Pilátem je vlastně tematizace vztahu křesťanů tohoto typu k římské říši.
Římský úřad má moc v tomto světě, zatímco království božího syna co sestoupil na zem, to není z tohoto světa. Pilát a Vykupitel patří do zcela odlišných světů. Rozhovor "já o voze ty o koze." Ježíš je v tomto světě naprosto svobodný. Jeho království není z tohoto světa. Státní zřízení je nepodstatné.
Kam takový postoj vede ? Může vést k lhostejnosti (a byly a jsou společenství a církve, co takto žijí - stranou, …. až by se zapomnělo, že tak Bůh miloval svět!!). Pozitivně vzato - tento pohled může vést k určité oproštěnosti od politického dění, k nadhledu, nebrat to smrtelně vážně, protože my víme, přemýšlíme ještě dál, hloub...
A jaký z toho závěr ? Pro neděli po volbách? Formuloval ho někdo na schůzi staršovstva - zní banálně: "ty tři postoje se nevylučují." Ale přidávám se k němu. Každý z těch tří postojů vznikl v určitém kontextu. A je do velké míry pochopitelný.Víme-li o nich, nedostaneme se do slepé uličky absolutizace - a nikdo nás nemůže zmást či zmanipulovat tím, že nám řekne: Ale křesťané jsou vždy státotvorní, vláda je od Boha, císař je "z milosti Boží císař". Stejně tak nás nemohou zmást a zmanipulovat, když budou tvrdit, že musíme být vždy proti vládě, proti státu, protože je to všechno komplet od zlého. A ani - a taky bych taky varoval - nás nikdo neutáhne na tom, že jediný správný přístup je odstup - od světa, který ve zlém leží, ale nás se to už netýká.
Záleží vždy na kontextu, a my se budeme vždycky muset nově ptát. My se budeme muset společně bavit o tom,co na základě Bible dělat, My se budeme muset modlit, aby nám pán Bůh v každé situaci ten přimeřený postoj ukázal.
A zcela konkrétně teď - můžeme podporovat to dobré v našem státě. Modlit se za poslance a politiky, podporovat všechny, co se snaží o dobro.
A také být velmi ostražití, kde stát nabírá šelmovské rysy, kde je propaganda, kde šelma někomu zakazuje kupovat nebo prodávat…..
A přece - víme, že můžeme být díky víře taky trochu nad věcí, že jsme občany této země, tohoto světa, který Bůh miloval……. Ale že víme, že můžeme být ne snad jednohou nohou ale alespoň v mysli v říši jiné, jejíž jsme občany a kde nějaké volby nic neohrozí ani nevyřeší, kde propaganda nemá šanci, kde je pravda, spravedlnost, láska, milosrdenství. A to nám dává sílu se problémům světa věnovat věcně, s nadhledem a beze strachu. A za tohle vědomí Bože díky. Amen