(též v příloze jako soubor ve Wordu)
První neděle po velikonocích se nazývá Quasimodo geniti, což znamená "po způsobu nově narozených dětí", protože tradičně tyto bohoslužby otevíral text z 1.listu Petrova:
Odhoďte tedy všechnu špatnost, každou lest, přetvářku, závist, jakékoliv pomlouvání 2 a jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení; 3 vždyť jste 'okusili, že Pán je dobrý!' 1Pt 2,1-3
Pokoj vám všem !
Píseň 667 Vítězi k poctě zpívejme
Modlitba
Pane,
někdy si připadáme moc obyčejní, než abys s námi ztrácel čas a trpělivost.
Někdy si připadáme příliš nedokonali a provinilí, než abychom si zasloužili přízeň lidí, natož tvou.
Někdy jsme otrávení a zklamaní z toho, jak se k nám zachovali druzí a máme jich a vůbec všeho plné zuby.
A někdy zase máme dojem, že si docela dobře vystačíme sami. Je zkrátka dost důvodů k tomu, abychom se obešli bez cizích rad a bez cizí pomoci, i bez té tvé.
Prosíme, nevzdávej zápas o nás a přicházej k nám: přicházej v pravdivém slovu, v pomoci, kterou nám poskytují druzí lidé, v naději, když nám vůbec není veselo ani dobře.
Prosíme přicházej k nám ve světle. Ve světle, když se nám do života dere tma. Ty, který jsi pravda, pomoc, naděje i světlo - vstupuj prosíme do našich životů. Amen
Čtení Gn 12,1-6
I řekl Hospodin Abramovi: "Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. 2 Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním! 3 Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země." 4 A Abram se vydal na cestu, jak mu Hospodin přikázal. Šel s ním také Lot. Abramovi bylo sedmdesát pět let, když odešel z Cháranu. 5 Vzal svou ženu Sáraj a Lota, syna svého bratra, se vším jměním, jehož nabyli, i duše, které získali v Cháranu. Vyšli a ubírali se do země kenaanské a přišli tam. 6 Abram prošel zemí až k místu Šekemu, až k božišti Móre; tehdy v té zemi byli Kenaanci.
Píseň 215 Zlatá když sluneční záře se objeví
Kázání Jan 3, 1-17
1 Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, člen židovské rady. 2 Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: "Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním." 3 Ježíš mu odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží." 4 Nikodém mu řekl: "Jak se může člověk narodit, když už je starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit." 5 Ježíš odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. 6 Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch. 7 Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu. 8 Vítr vane kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha." 9 Nikodém se ho otázal: "Jak se to může stát?" 10 Ježíš mu řekl: "Ty jsi učitel Izraele, a tohle nevíš? 11 Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme o tom, co známe, a svědčíme o tom, co jsme viděli, ale vy naše svědectví nepřijímáte. 12 Jestliže nevěříte, když jsem vám mluvil o pozemských věcech, jak uvěříte, budu-li mluvit o nebeských? 13 Nikdo nevstoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka. 14 Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, 15 aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný. 16 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. 17 Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen.
Člen synedria, vysoce postavený muž, farizeus Nikodém přichází za Ježíšem. Je to, milí přátelé, zvláštní, nečekané a svým způsobem kuriózní. Co takový papaláš, papaláš z duchovní branže - co u Ježíše hledá?
O Ježíšovi je přece známo, že se často stýká s lidmi pochybné pověsti, s pohany a nemocnými, s lidmi, co nebyli "košer", s lidmi kolem kterých radívá chodit raději velkým obloukem......
Obvykle máme spíš za to, že pro lidi jako Nikodém Ježíš atraktivní nebyl. Jenže, když se podíváme pozorně, tak těch "solidních" co ho hledali, co s ním sympatizovali, a které nějak fascinoval, bylo víc (bohatý mladík, Josef z Arimatie...)
Nikodém přichází v noci, raději neriskuje svou pověst, svou pozici, své jméno.... Anebo snad je to právě noc se svou atmosférou, hloubkou,kdy je člověk sám se sebou, kdy to Nikodémovi nedá spát, a přemýšlí a myšlenky se toulají hlouběji než odpoledne.... je to tak, že mnohé noční myšlenky těžko snesou denní světlo, i mnohá kázání napsaná v noci, zní v nedělním dopoledni jinak - někdy trochu jalově..... snad právě ve tmě v noci si i církevní hodnostáři jako Nikodém připustí otázky, a do jeho duše se dostane nepokoj, nejistota, nespokojenost, něco se v něm děje, a tak vyráží za Ježíšem.....
"Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním", říká Nikodém.
Za koho tu mluví? "Mistře, víme....." Za koho se tu schovává? Kdo jsou ti, co říkají "my víme" ? Kdyby to bylo za minulého režimu, asi by žádný soudný člověk při takové noční návštěvě nepochyboval, co Nikodém myslí oním "my víme", a v čích službách Nikodém je. (A jeho jméno Niko-démos - které v překladu znamená "vítězství lidu" - by tu domněnku ještě posílilo...) Myslí Nikodém nějaké grémium..... židovskou radu? Neřekl bych. Myslím spíš, milí přátelé, že se Nikodém schovává. Tak jako se schovává v noci, schovává se tady za neurčitý plurál, jakousi beztvarou církevní veřejnost. Nemá odvahu mluvit za sebe, chce vést hovor na obecné rovině - "my víme", "říká se.....", "Je ten názor", "lidé si přejí", "veřejné mínění si žádá", "národ cítí že..." apod.
Nikodém taky začíná opatrně, když nejdřív Ježíšovi trochu pochlebuje.......
Zdá se mi ovšem důležitý nejprve fakt, že se s ním Ježíš baví, že Nikodéma k rozhovoru přijímá - i v noci i s tou nejistotou, do které se Nikodém zahaluje......
Ale odpovídá mu jiným směrem, že kterým Nikodém začal. "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží." Slyším v tom: Nikodéme - neukrývej se, nebuď divákem, přestaň hodnotit. Přestaňte vy, za koho mluvíš, koukat a probírat jaký je který hráč, ale jděte do hry, na hřiště. Přestaňte si povídat o tom, jaká je která herečka a jděte do na jeviště (na jeviště života). Nemluv o tom sem a tam, ale je třeba zásadní změny. Nejde o znamení, která já činím, jde o tebe. Změň to od základu, z gruntu, jako když se narodí člověk.....
Nikodém je zaskočený - odpovídá - no skoro právě jako to dítě, jako ten, kdo vůbec nepochopil. Anebo právě jako ten, kdo pochopil moc dobře, ale lekl se, bojí se, co všechno by to mohlo znamenat... (že by se stal učedníkem, a možná ztratil své postavení, že by si musel přiznat, že to dosavadní v jeho životě bylo vedle,... to je přece tak těžké sestry a bratři, taková změna) to je skoro jednodušší, nebo to je skoro přirozená reakce se tomu bránit - a dělat hloupého.... a pak se tomu třeba zasmát a zahrát věc do autu.
- "Jak se,jako, může člověk narodit, když už je starý?“
- "Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího."
- "Jak se to může stát?"
- „jak to, že to nevíš?“
Jeden o voze, druhý o koze. Trochu mi to připomíná rozhovory o víře s lidmi, kteří sebe sami považují za nevěřící. Protože je těžké vysvětlit svou víru, předat ji, svědčit, když to druzí nechtějí zkusit. Trochu se bojí, aby je někdo nenachytal, aby si nezadali. Mohli by si zkazit pověst. Mohli by se ztrapnit, kompromitovat. Tehdy se Ježíš nevešel do jejich kolonek zvyků a pravověří, dnes zájem o Ježíše zavání naivitou, fundamentalismem, staromódností…
A tak přicházejí dnešní "Nikodémové" také skryti třeba v davu kolem svatby nebo pohřbu. A začínají pochvalou. Pěkný jste to měl pane faráři. To já když slyšel kdysi, kdesi, to byla hrůza. Dneska se nám to moc líbilo. Hodnotí shlédnuté divadlo jednoho herce Nikodém hodnotitel - divák. Na Boží království se divácky kouká tak trochu jako na předmět – třeba jako na dům. Dosud ho viděl a zkoumal okem znalce zvenku a teď by mu možná Ježíš mohl ukázat, jak to vypadá uvnitř domu božího království. Ale Ježíš říká: No né, já nechystám prohlídku, pojď sem normálně bydlet, která postel bude tvoje ?
Mnozí naši současníci chtějí poznat, jaký je Bůh, prozkoumat ho (filosoficky). Představují si, že pochopí kdo to je, zhodnotí jeho angažmá a pak buď uvěří v jeho existenci nebo ne.
Nikodéme – víš co je to Bůh? Nějaká bytost? Nebo snad nějaká energie? Síla? Princip, nebo nějaký zákon? Přemýšlíš, jestli je Bůh v těch znameních, která jsem učinil? Tak takhle Ne a ne a ne. Úplně jinak. Bůh - to je najít sebe sama. Svůj život. Bůh to je změnit se. Nikodéme, musíš to vzít za jiný konec, musíš se znovu narodit. Shůry se narodit.
Odborník na PC by se zeptal: To jako restart ? Ale Ježíš kroutí hlavou. Nebo snad restart v novém operačním systému? To jsi na dobré stopě, přikyvuje Ježíš. Ale ještě dál - to není restart v novém operačním systému, to je, že se stáváš součástí systému. Pokud chceš najít v životě Boha, to na čem záleží, pokud se chceš dobrat skutečné pravdy - pak zapomeň na to, že můžeš stát opodál a zkoumat. Víra není to, že uznáš Boží existenci. Víra je převrátit svou existenci naruby, vydat jí z ruky. Víra je opustit svou existenci jako bys zemřel. Jako když tě Jan Křtitel uchopí svou drsnou rukou a potopí tě pod hladinu Jordánu a ty vypustíš v té vodě svou duši. Ztratíš tam svůj dech. A vynoří se jiný člověk.
Bůh to není nějaké dění, to je hloubka dění samotného. Nikodéme, přestaň považovat Boha a víru za součást života a staň se součástí Boha a jeho království. S Bohem jde o vztah. A ve vztahu, když to nerisknu a druhému se cele nevydám, když s ním jsem jen na zkoušku – a stále hodnotím, pak nikdy nepoznám, co je skutečný vztah.
"Nenarodí-li se kdo znovu....."
Tušíme, že Ježíš měl na mysli duchovní obnovu. jenže my už jsme dospělí lidé. Máme let víc či méně, ale máme své zkušenosti, své životy, své šablony. Může to být jinak? Abraham začal nově v 75 letech - opustil staré. Vydal se do neznáma. Bůh pro něj totiž přestal být tématem debaty, ale stal se partnerem na cestě.
Nikodém se ptá tedy přímo: Jak je to možné? Jak to konkrétně vypadá?
Nikodém, ty pořád zůstáváš u starého myšlení, a chceš se dozvědět metodu, chceš vědět postup, algoritmus, abys to mohl zvládnout, naučit se,..... Jenže narodit se božímu království - to nepochází z lidského výkonu. Při vlastním narození, tam je člověk totálně pasivní. Tam nelze být aktivní. Chvíle porodu, narození - to je chvíle totální pasivity a totální odkázanosti na pomoc (těch okolo), vydanost na milost okolostojících, vydanost jejich lásce.........
A nově se narodit z Ducha svatého - je totéž. Přijmout před Bohem svou totální pasivitu ve věci spásy. A absolutní spoleh na Boží pomoc - a ne své síly - vydání se milosti boží, vydanost jeho lásce, vstup do vztahu s Ním.
Pane, my bychom chtěli mít vše ve svých rukou, a je to tak těžké vydat se tvojí milosti. Prosíme, dej nám odvahu odhodit své zásluhy, své hodnosti, své znalosti, své strachy a předsudky, dej nám odvahu nechat se proměnit......ve vztahu k Tobě. Amen
Píseň 473 Vezmi Pane život můj
Přímluvná modlitba (z webu e-církev 14.4. připravila Anežka Tefrová, 18 let, Luže)
Milý Bože,
díky, že jsi nám blíž, než si dokážeme představit, a že Ti můžeme s důvěrou předkládat vše, co nás trápí i těší.
Prosíme Tě za všechny, kteří se v této době cítí opuštění, kterým chybí někdo blízký, posiluj je ve vědomí, že jsi s nimi právě Ty.
Provázej prosím všechny, kterým strach a smutek zatemnil srdce, posílej jim do života radost a útěchu.
Buď s těmi, které postihl nedostatek a nouze, vstupuj také k těm, kteří jsou nemocní nebo nemoc léčí. Dávej jim sílu k dalšímu boji.
Myslíme také na lidi, kteří se trochu ztratili z centra naší pozornosti, obyvatele uprchlických táborů, národy žijící v nesvobodě a strachu, všechny ohrožené válkou. Vstupuj prosím do jejich srdcí a vnášej tam svůj pokoj.
Prosíme Tě také za naši církev a její společenství, dej, ať přečká dobu odloučení.
Díky, že naše prosby slyšíš.
S vděčností a úžasem hledíme na nové jaro, které pro nás tvoříš. Naplnil jsi ho tolika barvami, vůněmi a zvuky. Tak moc se snažíš, abys nás potěšil. Dej, ať i my umíme těšit druhé.
Děkujeme také za každý den, který můžeme strávit se svými rodinami. Uč nás, jak spolu žít ve vzájemné lásce a úctě.
Díky, že nás provázíš svou láskou a pokojem.
Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno Tvé,přijď království Tvé buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny jako i my odpouštíme našim viníkům A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen
Poslání 1 Pt 1,3-7
3 Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději. 4 Dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích 5 a Boží moc vás skrze víru střeží ke spasení, které bude odhaleno v posledním čase. 6 Z toho se radujte, i když snad máte ještě nakrátko projít zármutkem rozmanitých zkoušek, 7 aby se pravost vaší víry, mnohem drahocennější než pomíjející zlato, jež přece též bývá zkoušeno ohněm, prokázala k vaší chvále, slávě a cti v den, kdy se zjeví Ježíš Kristus.
Požehnání
Hospodin ať je před tebou, aby ti ukázal pravou cestu, a tys měl za kým jít.
Hospodin ať je vedle tebe, aby tě mohl vzít za ruku a ty jeho.
Hospodin ať je za tebou, aby tě ochránil před zlými lidmi
Hospodin ať je pod tebou, aby tě chytil, když bys snad padal.
Hospodin ať je u tebe, aby tě těšil, když budeš smutný
Hospodin ať je s tebou, aby ti požehnal.
Zůstávejme s Hospodinem. On s námi zůstává.
Píseň 686 Radujte se v Pánu vždy