Čtení: Ef 3,14-19 Proto klekám na kolena před Otcem, od něhož pochází každý nebeský i pozemský rod, a prosím, aby se pro bohatství Boží slávy ve vás jeho Duchem posílil a upevnil ‚vnitřní člověk‘ a aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích; a tak abyste zakořeněni a zakotveni v lásce mohli spolu se všemi bratřími pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka: poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží.
Text: Žalm 90,12
Nauč nás počítat naše dny, ať získáme moudrost srdce
_______________________________________________________
Sestry a bratři, dva texty jsme slyšeli. Oba jsou to modlitby. Oba se týkají matematiky – první geometrie, druhý aritmetiky. Jde o čísla a měření – o čísla a měření lidského života, poměřování a statistiky, o bilance. Mám za to, že právě v tyto dny, kdy se dozvídáme mnohá statistická čísla za uplynulý rok a čísla prognóz pro rok příští, kdy si děláme statistiky a bilance minulého roku ve vlastním životě a plány na dobu příští, že je nám zapotřebí prosba za lepší znalost Boží matematiky. Ta je totiž od té lidské odlišná.
Pojďme postupně.
V dopise Efezským apoštol Pavel píše, že pokleká k modlitbě. Za co prosí? Prosí „aby se ve vás jeho Duchem posílil a upevnil vnitřní člověk a aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích“. Za to se přimlouvá. Zvláštní bohatství a štěstí, které nám přeje a na nás svolává, spočívá v tom, aby se posílil náš "vnitřní člověk" mocí Ducha svatého. Tedy obnova vnitřku, našeho vnitřního já, nebo chcete-li jinak: posílení naší duše. O to Pavel prosí. Abychom byli vnitřně silnější. To je po mém soudu i přiměřené a vhodné přání do Nového roku. Abychom byli vnitřně silnější.
A Pavel říká – a bude to tím, že skrze víru bude v našich srdcích přebývat Kristus. (Jistě že ne prostorově - ale je to srozumitelná metafora. Že Kristus bude v centru, v srdci, tam, kde vnímáme a rozhodujeme se.) A z toho vyplývá, že budeme vidět svět skrze jakoby Kristovy brýle, že budeme vnímat, počítat, měřit a poměřovat a rozhodovat se po kristovsku. A co z toho? No tak budeme “zakořenění a zakotvení v lásce“. Láska - to není abstraktní vlastnost - to je vždy konkrétní příběh lásky. Být zakořeněn v příběhu Ježíše Krista, v příběhu lásky, to je úžasné zakotvení. To je pak člověk „jako strom zasazený u tekoucí vody“ (Ž 1,3), to je ukotven jako dům na skále.
A co z takového zakořenění, ukotvení? Jaký je toho užitek? To formuluje Pavel právě výrazy z oblasti matematiky - geometrie: “Abychom v lásce se všemi sestrami a bratřími mohli pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka.“ Jde o správné poměřování, počítání, měření. Co se zdálo velké (třeba problémy) je ve skutečnosti menší, co se zdálo malé, nepatrné (třeba naděje, nebo prostor pro dobro, pro Boží království) je ve skutečnosti mnohem větší. Co se zdálo vysoko (třeba Bůh), je ve skutečnosti velmi nízko a proto blízko. (to je podstata vánoční zvěsti, kterou jsme právě slyšeli). A co se zdálo velmi hluboké (třeba odcizení člověka a Boha, člověka a člověka, hloubka našeho hříchu) je ve skutečnosti je přemostěno. Člověk vidí věci jinak. A někdo kdo se zdál velký, významný, se ukazuje je bezvýznamný, a my se ho přestáváme bát… A naopak, někdo kdo se zdál být nepatrný a malý, získává význam, my jsme objevili jeho velikost, a vážíme si ho. To je dar víry. Vidět u věcí jejich správný rozměr, správnou významnost. A vidět to i u lidí. A to se může udát v modlitbě. V modlitbě se mění rozměry, v modlitbě člověk zjišťuje, že je to jinak. než to měl v oku. Jiný pohled, Boží perspektiva, člověk vidí skutečné míry toho, co je kolem nás.
Druhý text – 12. verš žalmu 90 dává do správné souvislosti chvíle, kdy něco nebo někdo odchází. Na přelomu roku také někdy podléháme stesku nad tím, jak rychle míjejí naše léta. Není lehké ani příjemné, uvědomit si hlouběji svou pomíjivost, pomíjitelnost všeho, proč člověk žije, pro co se stará a pracuje, co miluje, dočasnost všeho, co je naším domovem. Možná právě proto se lidé rozptylují různým až nuceným veselím, aby unikli konfrontaci se svou dočasností. I loňsky rok odnesl mnohé do nenávratna mnohé z našeho života osobního, rodinného, života ve sboru, v obci, v naší zemi, ve světě. Co se všechno stalo a co jsme si před rokem neuměli představit.
A do této situace ať tedy zní přidaná modlitba: Nauč nás počítat naše dny, až získáme moudrost srdce. (Ž 90,12) Nauč nás počítat. Nejen celostátní, evropské, hospodářské, sportovní nebo církevní statistiky. I my ve svých životech počítáme, srovnáváme, kvantifikujeme (možná častěji, než je zdrávo).
Počítáme své úspěchy, přepočítáváme zisky, počítáme své bolesti, dobře evidujeme křivdy. Opravdu, až příliš důsledně umíme někdy počítat. Dávat do rovnic: co se vyruší, co se sčítá, co se vyplatí, co se musí odvést zpátky. Někdy až do té míry, že takové počty vyplňují naše mysli, zamořujeme jimi svůj život a otravujeme třeba i vzduch kolem sebe. Ale což kdybychom tedy také zkusili takovou bilanci uplynulých dnů jinak. Čeho se, bratři a sestry, dopočítáme před Bohem?
Patrně se dopočítáme delšího seznamu očekávání od Boha, která jsme nenaplnili. Právě když si uvědomíme jeho velikou lásku, tam to s našimi počty vypadá uboze. Jistě, mohli bychom to své počítání před Bohem vhodně upravit, ošidit. Umíme to že před berňákem, před těmi, co píší kroniky, přiznejme si, že to zkoušíme ošulit i před svatým Bohem: aby při nás přeci bylo něco z lidské slávy, sebespokojenosti, abychom přeci jen té boží milost nepotřebovali až tolik. A na své konto, ve svůj prospěch zkoušíme převést to, co je darem. Bůh nám dává mnohé, obdarovává nás a my to zcela nepřiměřeně bereme a vykazujeme jako zaslouženou odměnu nebo oprávněný zisk. Právě to je hřích, falšování životní bilance. Nauč nás počítat naše dny... - o to tedy jde, abych si při inventuře svých dní vedli řádně a pravdivě.
A proč tohle počítání? Zpěvák žalmu se neohlíží jen zpátky. On vyhlíží dopředu. Jde o výhled kupředu. Chceme se naučit počítat, protože chceme uspořádat svůj čas jinak. Pro dobu, která je před námi. Dobře víme, jak lidské plány selhávají a výpočty jsou vedle. A ve hře je tolik faktorů. Co vlastně víme o zítřku? O našich příštích dnech, kolik jich bude? A co v nich bude? Síla? Bezmoc? Uspokojení, zoufalství? Společenství či samota? Odvaha nebo ustrašenost? A možná dnes jedno a zítra pravý opak. Na co můžeme tedy trvale spolehnout, s čím smíme vůbec počítat? A právě tady je na místě modlitba: Nauč nás Pane pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka.
O roce, který zítra začne, nevíme nic. Jen to, že nám jej dává Hospodin, dává jej zdarma. Naše pobývání, také pobývání v novém roce je ohroženo různě. Také špatným počítáním - uhraností statistikami, průzkumy veřejného mínění, nebo prostě takovým tím obyčejně přijímaným lidským počítáním - co je vyšší (třeba životní úroveň) a co nižší. Nebo i to počítání lidských dnů.
Byl jsem kdysi s kurátorem navštívit jednu sestru ze sboru, které bylo 102 let. A cestou domů jsme si vyprávěli. Jak je to před Pánem Bohem? Fakt, že se někdo dožil 100 let sám o sobě před ním vlastně nemusí vůbec nic znamenat. A naopak, život mnohem kratší, když je naplněný, se počítá. „Nauč nás počítat naše dny.“ Jeden den je před Bohem jako tisíc let a tisíc let jako jeden den. Před Bohem se počítají ty dny naplněné, a byť jich třeba bylo málo (vždyť Boží syn se dožil někde kolem 30ti let), tak znamenají mnoho. A naopak mnoho dnů bez lásky, odpovědnosti, bez smyslu promarněných se v boží matematice počítá málo, i kdyby jich bylo dvě stě let.
Dvě prosby do příštího roku ať zní:
Prosba Pavlova: Aby se v nás z boží moci posílil a upevnil vnitřní člověk a Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích, a tak abyste zakořeněni a zakotveni v láce, mohli pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka.
i ta žalmistova: Pane, nauč nás počítat naše dny, ať získáme moudrost srdce.
Amen