Na hranici zaslíbené země Kliment 24.10.2021, Díkčinění
Čtení: L 17,11-19
Text: Dt 6,10-12
¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬_________________________________________________________________________________________
Text, který jsme slyšeli, zazněl ve chvíli, kdy Izraelci po cestě z Egypta plné útrap stojí na hranicích zaslíbené země. Už, už, vás Bůh uvede do země, kterou slíbil otcům. A ta země bude vaše. Veliká a dobrá města, domy naplněné vším možným dobrým, studny a vinice a olivové háje. Bude to vaše, i když na tom všem nemáte nejmenší zásluhu. Je to dar: Nestavěli jste, nenaplnili, nevykopali, nevysázeli ani neobdělávali. Jen přijdete a nasytíte se. Všeho hojnost. Koláče bez práce. V takové situaci, milí přátelé, kdy nebylo nic a vše je zdarma, v takové situaci je vděčnost samozřejmá. Bůh dal, vy jste přijali, takže poděkujete. To je jasné.
Jenže! Jenže co až budete v té zemi žít dýl? Po generace? Města a domy budete sami udržovat, a taky postavíte nová obydlí pro sebe i pro své děti - vlastníma rukama je postavíte. A pole - aby byla úroda, budete je muset zorat a vláčet, hnojit a sít, aby byly spíže plné. A studny bude potřeba pravidelně čistit a nové vykopat. Staré stromy a viničné hlavy vykácíte a osadíte novými, stromy a keře budete muset pravidelně stříhat. A za několik generací už z toho původního (co bylo darem), z toho nezůstane skoro nic - možná pár chráněných kulturních památek. Žít v zemi bude stát spoustu práce. A tak si po letech Izraelci budou moci říct: Vlastní poctivou prací, vlastní námahou a šikovností jsme si to všechno zajistili a obstarali. Můžeme si tedy navzájem poděkovat, sami sobě.
Tak právě před tímhle varuje Mojžíš už své vrstevníky. A každá generace lidí si v tom, milí přátelé, musí udělat pořádek. (aspoň jednou za rok je dobře si v tomhle udělat pořádek).
A tak úplně stejně jako ti, kdo už v zemi zaslíbené sídlili a na své obživě tvrdě pracují a dodnes čtou z Bible tento text, čteme ho i my, kteří sázíme, abychom sklízeli, stavíme, abychom bydleli, a chodíme do práce, abychom měli peníze, za něž koupíme, co k životu potřebujeme: Jídlo, nájemné, energie, oblečení, benzín, ….. Komu a čemu vlastně děkovat? Sami to zvládáme, dokážeme se uživit.
Tak právě proto člověče, Adame a Evo, když v té zemi (izraelské, české, slovenské, ukrajinské….) žiješ, a jsi pevně usazen, jíš a nasytíš se, pak si dávej pozor, abys nezapomněl na Hospodina. Ono by se ti to člověče totiž mohlo snadno přihodit. Když budeš spokojen se svými pracovními výkony, když bude automaticky všeho dostatek, i když třeba peněz nebude sice nijak závratně moc, ale nebude jich ani tak málo, abys třel bídu s nouzí. Zkrátka když to bude i k takovému normálnímu, průměrně dobrému a zajištěnému životu – tak si dávej pozor.
A zvlášť si dávejte pozor vy, co jste už nezažili Egypt a cestu pouští s útrapami (a manou darovanou). Zvlášť pokud člověk nezažil ty dávné časy třeba války, kdy byly potraviny na lístky a byl opravdu nedostatek a rodiny se museli sestěhovat společně do malých bytů. Zvlášť pokud nezažil léta padesátá a fronty na maso a rodiny, kde si děti půjčovaly boty, protože nebyly pro všechny. A zvlášť když dokonce neznáte sousloví „úzkoprofilové zboží“ a pořadník na auto. Zvlášť když vám přijde, že to snad na světě ani nemůže být jinak než teď, když vše funguje - tak nějak samo od sebe. Tak komu a čemu děkovat? A proč?
Dávej si pozor, abys nezapomněl - na Hospodina - a děkuj. Dávej si pozor na špatnou paměť.
Stojí občas za to si paměť osvěžit. Zkuste si, sestry a bratři, někdy udělat takovou soukromou inventuru toho, co všechno jsme bez sebemenšího zasloužení v životě dostali. K čemu jsme přišli „jak slepí k houslím“: …........ náš život ? Schopnosti? Blízké lidi, víru, zážitky, které posilují, slova podpory, vztahy, výlety, představení, knihy, hudba,.......
Najdeme tolik důvodů, proč děkovat. Tolik skutečností, lidí kolem nás, vztahů, za které můžeme děkovat. Dostali jsme je, aniž bychom o ně prosili. Vůbec nás to ani nenapadlo a prostě se v našem životě objevili a jsou tu. Mnoho je těch samozřejmých věcí, které jsou vlastně zcela nesamozřejmé.
Uprostřed pohody a dostatku je nebezpečí zapomenutí veliké. A tak je dobré tomuto nebezpečí čelit, je třeba činit určitá preventivní opatření. (tak jako se opakuje školení BOZP)
Jedním z těch opatření je právě slavnost Díkčinění. Trochu z moci úřední rozhodne staršovstvo, že tuto neděli bude znovu nácvik vděčnosti. A tak je výzdoba a slaví se. Kázání není s kdovíjak strhující zápletkou. Prostě se chválí a děkuje, a setrvává společně ve vděčnosti.
Jsou i další preventivní opatření. Třeba slavení narozenin – že prostě jsem, slavení výročí svatby – že jsme spolu, volný den ve výročí konce války – z vděčnosti, že je mír, 17.listopad, že je svoboda, Vánoce a Velikonoce atd.
Dalším preventivním opatření je třeba modlitba před jídlem. Zabere možná 20 sekund, u třech jídel denně je to minuta, ročně něco přes šest hodin čistého času na podporu vděčnosti.
Myslívají si lidé, že Bůh a víra je jen pro chvíle krize, nouze, nedostatku, průšvihu. Když ale zapomínáme děkovat za takovou samozřejmost jako je úroda nebo oběd, tak sami svým jednáním vlastně dáváme za pravdu všem, kdo si myslí, že Bůh je jen poslední záchrana, když vše ostatní zklamalo.
Kéž bychom objevili druhou tvář Boží, možná trochu skrytou, Tvář boha žehnajícího. Nejen Bůh zachraňující, ale také Bůh žehnající. Kéž objevíme, prožijeme, a uvěříme, že Bůh je s námi a my s ním i ve chvílích, kdy si v dostatku užíváme. A my mu za to vzdali díky a chválu, že mnoho funguje k naší spokojenosti. Že máme - použiju slova Martina Luthera: Všecko, čeho je třeba k tělesnému životu, jako je pokrm, nápoj, oděv, obuv, dům, příbytek, pole, dobytek, peníze, majetek, laskavý manžel a zdárné děti, věrná čeleď, spravedlivá a mírná vrchnost, řádná vláda, příznivé počasí, mír, zdraví, pořádek, počestnost, dobří přátelé, spolehliví sousedé ….a ostatní potřebné věci"
Vím, že ne všichni mohou děkovat za vše, co zaznělo …. Ale je potřeba vyhlížet a řešit, co není a mělo by být, ale je také čas děkovat, lebedit si, užívat, co je.
Jen si zkuste představit, jak by vám bylo v rodině nebo mezi přáteli, kdy by za vámi všichni jen přibíhali se svými problémy: Vyřeš to, vyřeš támhleto. Pomoz mi! Prosím tě, přiběhni mi tohle spravit. A nikdo by vám neřekl, jak je co dobré, co je v pořádku, co funguje. Jak by chyběly takové poklidné chvíle, kdy si lze jen tak popovídat, říct si, že se máme rádi, aniž by k tomu byl nějaký hororový důvod. Jak by nám bylo, kdyby přátelé vždycky jen něco chtěli a nepozvali by nás nikdy jen tak na návštěvu na kafe. Asi i vy máte známé, kteří volají jen když něco potřebují. Chceme to mít tak s Pánem Bohem ?
Deset malomocných – bylo uzdraveno ale jenom jeden ZACHRÁNĚN, doslova SPASEN.
„Obyčejné“ děkování má až takto velký význam? Až nás to překvapí, že by spasení souviselo s tím, že poděkuju. Říkají rodiče , babičky a učitelky v MŠ malým dětem, kdy něco chtějí - no a kouzelné slůvko? "Prosím". Dodávám - jako Boží služebník: Také "Děkuji" je kouzelné slůvko. A lidé, co se umějí být vděční i za maličkosti a umějí se z nich radovat že jsou to andělé - poslové světa božího, světa, tak jak by měl být. Když si člověk udělá čas na děkování, je blíž spasení
Až tě Hospodin tvůj Bůh přivede do země a dá ti veliká a dobrá města, která jsi nestavěl, domy plné všeho dobrého, které jsi nenaplnil, vykopané studny, které jsi nevykopal vinice a olivoví, které jsi nevysadil a budeš jíst a nasytíš se, pak si dávej pozor.
Až budeš mít všecko, čeho je třeba k tělesnému životu, jako je pokrm, nápoj, oděv, obuv, dům, příbytek, pole, dobytek, peníze, majetek, laskavý manžel a zdárné děti, věrná čeleď, spravedlivá a mírná vrchnost, řádná vláda, příznivé počasí, mír, zdraví, pořádek, počestnost, dobří přátelé, spolehliví sousedé a ostatní potřebné věci" - připojení, benzin, kulturu, sport, filmy, muziku,……. pak si dávej pozor abys nezapomněl na Hospodina. A navíc: když si člověk udělá čas na děkování, je blíž spasení. Amen