kázání ze 17.5.2020 (též v příloze ve Wordu)
Čtení: Zjevení 13,11-18
Text: Zjevení 6,12-14
______________________________
Sestry a bratři,
možná, že vás toho bude při poslouchání dnešního kázání hodně napadat ! I nečekané věci, obrazy a nápady. Nelekněte se toho, má to tak být.
Abychom se v tom neztratili, bude mít kázání zřetelnou formu: úvod, stať (ta má tři části) a závěr.
Úvod - O čtení biblických knih, zvláště té poslední
Možná jste tu dobu i prožili, ale určitě jste o té době slyšeli nebo četli - doba, kdy je nebezpečné mít u sebe nebo doma určité knihy nebo listiny, které říkají pravdu a dodávají naději. Anebo texty písní nebo jejich nahrávky. Kontroloři, co v té době chodívají jsou totiž přesvědčení, že když to máte doma - třeba tu knihu - tak jste o ní určitě nechtěli jen psát objektivně referát, ale určitě si to, co se v ní píše, sami také myslíte.
Víte kterou myslím dobu? A jak můžu vědět, kterou si zrovna myslíte vy? Možná myslíme každý jinou, ale je to ta doba, kdy je nebezpečné mít doma určité knihy nebo listiny.
V takové době žil muž jménem Jan. Ve lágru, kam byl nespravedlivě odsouzen, musel dřít v dolech na rtuť. A tam také napsal svitek s názvem Zjevení. A u koho doma ho tehdy našli, měl minimálně problémy. A ten svitek, co říká pravdu a dodává naději, se čte tím zvláštním způsobem. Nejde o to v ní hledat různá možná data a reálie, předpovědi splněné a nesplněné. Jde o to hledat, co se mně z toho příběhu dotýká stejným způsobem. V různých dobách, s různými kulisami to tam našli. Ve 14.století nad knihou Zjevení volali „vždyť to je o nás“ a během třicetileté války: „Předpověděli to, co právě prožíváme“. A v osmdesátých letech minulého století to pro samou aktualitu zhudebnili, bylo v tajně vytištěném zpěvníku Nová píseň. Mohl být malér, když ho u někoho našli, býval malér, když u někoho někdy našli Bibli kralickou, nebo českou vlajku. V oněch dobách, kdy prostě bylo nebezpečné říct něco za sebe, vyjevit to, co mnou hýbe, co je pro mne důležité.
A tady je první bod statě: Osobní doporučení, osobní svědectví - to pomáhá
Jan píše o osobním prožitku, o tom, co viděl a slyšel (a viděl tedy nevídané a slyšel neslýchané), a tím rozdmýchává naději. Jan za to ručí, sám zavřený v pracovním táboře a přece z té naděje žije.
To bych chtěl milí přátelé zdůraznit, a platí to v každé době: Kdo říká něco osobního, tak riskuje. Obnažuje se a je zranitelný. Není divu, že řecké slovo pro svědectví - martyrion - brzy získalo nový význam - mučednictví (martyrium). Protože kdo říká něco za sebe a ze sebe, může to i odskákat. (A mnozí to odskákali.) Ovšem kdo říká něco osobního, může také hodně pomoct. Když jste v rejži, tak vám málo pomůže poučka z knihy. Zato hodně vám pomůže, když někdo poví svou vlastní podobnou zkušenost. (Třeba s němocí, nebo se zlobivými dětmi, nebo se závislostí na alkoholu, nebo jak řešil exekuci nebo jánevím s čím ještě. Chce to odvahu, člověk riskuje, když říká něco osobního. Jan riskuje, když zapisuje a z vězení nechává pašovat záznamy o tom, co viděl. A mnoha lidem jeho svědectví pomáhá. A odvážně to přeposílají dál a naděje v těžké době se rozdmýchává.
Druhá zpráva z těžké doby - ale jaká není těžká - takže druhá zpráva z každé doby: Neutralita neexistuje.
Dříve nebo později je třeba se rozhodnout. Jistě je obecně dobré nebýt v rozhodování ukvapený. Je dobré vždy slyšet obě strany. A je dobré získat si dostatek informací, než se pro něco rozhodneme. Je dobré nechat věcem čas, aby uzrály.
A ono je to vlastně docela příjemné. Hovořit o tom z jedné strany a pak z druhé, a podívat se, jak nám to zraje a jak se to klube. A občas o tom napsat referát, nebo vydat prohlášení v tom smyslu, že je to složité když zvážíme všechny souvislosti.....
Ovšem přijde čas, kdy je třeba se opravdu rozhodnout! Rozhodonout, jestli se nechám označit číslicí šelmy nebo jménem Beránkovým. Ano nebo ne, šelma nebo Beránek, zlo nebo dobro ?
Debaty, třeba na dostihovém závodiště, o tom, jak který kůň vypadá, co jel a jakou má formu, jsou zajímavé a zábavné. Ale pak je třeba vsadit. Na kterého koně vsadíš? Důvěřuješ šelmě, nebo Beránkovi? Co si necháš napsat na čelo?
Vlajku Slávie nebo Sparty vyměníš. Mobilního operátora zrovna tak. Ale potkal jsem už pár chlapů, co je mrzelo, že si dali na ruku vytetovat jméno své tehdejší milé. Je potřeba se rozhodnout teď - a dobře. A kdo píše referát o složitosti tohoto rozhodování, tak je z kola venku.
Poznámka pod čarou: Šelmy na to vždycky jdou přes ekonomiku. Slyšeli jsme při čtení: "Aby nemohl kupovat ani prodávat, kdo není označen jménem té šelmy" Tudy chce šelma skřípnout neposlušné. A Jan, ten co píše Zjevení, k tomu zas dodává, že jména těch, kdo možná nemůžou kupovat a prodávat, studovat a stavět a cestovat….., protože se nepřidali k šelmě, ale rozhodli se pro jméno Beránkovo, že jejich jména jsou zapsaná v Knize života. Možná s tím zrovna teď mají potíže, posměch a trápení. Jan jim píše, aby je to nezmátlo. A aby je šelma a její obchodní výhody, privilegia a bonusy nezlákala.
A tak zpět k neutralitě, která neexistuje. A dík za ty všechny, co se vyjádří jasně: „ Půjdu tam.“ nebo „S tím nesouhlasím“ díky za všechny, u kterých ano, znamená ano, a ne znamená ne. A za ty, co to řeknou jasně a osobně jako třeba Jozue: „Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu.“ osobně a jasně jako třeba apoštol Tomáš: „Můj Pán a můj Bůh.“ Díky že vyjádří na čí straně stojí - třeba se zvednou a jdou k večeři Páně: tady sem chci patřit. Neutralita - píše na motáky statečný Jan - neexistuje. Dříve nebo později je třeba se rozhodnout. Každý den je třeba se rozhodnout pro život podle šelmy nebo podle Beránka.
Bod třetí: To by mě nikdy ani ve snu nenapadlo
Napadne ta věta člověka při čtení obrazů z knihy Zjevení. Slunce černá, měsíc se zakrvavuje, hvězdy padají, nebe je srolované. Tedy - hroutí se základní jistoty světa a týká se to věcí, o kterých by člověka nikdy ani ve snu nenapadlo, že by snad mohly nebýt nebo být jinak. Že by se nemusel střídat den a noc, že by se pomíchaly světové strany a roční období. Co je ještě jisté, když není jisté ani to, že po noci přijde den? Bude nekonečná noc nebo nekončící den? To je hrozná představa, že to by něco (třeba epideimie) nemuselo mít konec. Člověčí nadějí i v těch nejhorších situacích strádání bývá fakt, že to bude mít konec, že každá propast má své dno, byť hrozivé. A kdyby mít neměla, tak v takové nejistotě se snad nedá žít.
A tak je osvobozující a radostné číst v bibli, že se o tom ví, a že i taková situace je součástí příběhu, ve kterém je vítězem Beránek a ti, co jsou s ním. I když teď padají hvězdy a Polárku nenajdeš a cesty vedou kdovíkam, i když se nesměly konat bohoslužby a člověk nemůže navštívit druhého člověka ani v nemoci, ani cestovat, ani tvář ukázat... toby mě ani ve snu nenapadlo.
Je osvobozující a radostné slyšet to od Jana, když se nám hroutí náš osobní svět, jistoty, o kterých by nás nikdy ani ve snu nenapadlo, že by snad nemusely být. Že máma s tátou spolu nemluví a už ani nebydlí, že nefunguje kus mého těla, že nám voda odplavila dům, že mne po letech lásky nechala holka, že mě vyhodili ze školy, že mi zemřel můj nejbližší.... O tom jsem přece zatím jen četl, viděl ve filmech, to by mne nikdy nenapadlo..., to je propast, která nemá dno...., v tom snad ani nelze být.
Závěr
Tak to jsme u závěru a co nám chci do dnešních dnů od statečného Jana tlumočit: To, co by tě nikdy ani ve snu napadlo, Jan ve snu viděl. A napadlo ho to říct dalším, aby jim tím vzkázal: Neboj se, můžeš být. Můžeš být i když se děje něco hrozného, co by tě nikdy ani ve snu nenapadlo. Neboj se, protože jsi i s tím vším součástí příběhu, ve kterém vítězí Beránek (tedy život v pravdě a s nadějí) a ti, co jsou s ním. Neboj se, i když to ostatní vzdávají, ty to uneseš, dokážeš v tom být, protože k tomu dostaneš sílu. Amen