Čtení: Mt 5,20 - 26
Text: Gn 4,1-15 I poznal člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla a porodila Kaina. Tu řekla: "Získala jsem muže, a tím Hospodina." Dále porodila jeho bratra Ábela. Ábel se stal pastýřem ovcí, ale Kain se stal zemědělcem. Po jisté době přinesl Kain Hospodinu obětní dar z plodin země. Také Ábel přinesl oběť ze svých prvorozených ovcí a z jejich tuku. I shlédl Hospodin na Ábela a na jeho obětní dar, na Kaina však a na jeho obětní dar neshlédl. Proto Kain vzplanul velikým hněvem a zesinal v tváři. I řekl Hospodin Kainovi: "Proč jsi tak vzplanul? A proč máš tak sinalou tvář? Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout." I promluvil Kain ke svému bratru Ábelovi... Když byli na poli, povstal Kain proti svému bratru Ábelovi a zabil jej. Hospodin řekl Kainovi: "Kde je tvůj bratr Ábel?" Odvětil: "Nevím. Cožpak jsem strážcem svého bratra?" Hospodin pravil: "Cos to učinil! Slyš, prolitá krev tvého bratra křičí ke mně ze země. Budeš nyní proklet a vyvržen ze země, která rozevřela svá ústa, aby z tvé ruky přijala krev tvého bratra. Budeš-li obdělávat půdu, už ti nedá svou sílu. Budeš na zemi psancem a štvancem." Kain Hospodinu odvětil: "Můj zločin je větší, než je možno odčinit. Hle, vypudil jsi mě dnes ze země. Budu se muset skrývat před tvou tváří. Stal jsem se na zemi psancem a štvancem. Každý, kdo mě najde, bude mě moci zabít." Ale Hospodin řekl: "Nikoli, kdo by Kaina zabil, bude postižen sedmeronásobnou pomstou." A Hospodin poznamenal Kaina znamením, aby jej nikdo, kdo ho najde, nezabil.
____________________________________________________________
Sestry a bratři, přátelé v Kristu,
ten příběh ze začátku bible není o tom, co se stalo na začátku. O tom, co se stalo, je spousta knih a vyprávění. V bibli - a v tom je její jedinečnost a vzácnost - v bibli se vypráví o tom, co se děje stále. Jak je to s člověkem - čeho všeho je schopen. Ano a taky čeho všeho je schopen. A tak si dnes místo Kain a Ábel můžete myslet třeba Petr a Pavel nebo Lenka a Markéta. Prostě dva bratři, dvě sestry, dva kolegové z práce, dva sousedi.
Základní modelová situace: Být člověkem znamená být spolučlověkem. a to je práce, k lidskému životu patří, že je to těžké žít vztah s druhým. A jsou situace, kdy se ten můj bratr - bližní - pro mne může stát problémem. Kain neumí žít vztah s Ábelem. Ezau je problém pro Jákoba, Ráchel pro Leu, Josef pro své bratry,… A když naopak žijí bratři v souladu, je to hned důvod k sepsání žalmu – 133.
Když se narodil Kain, jeho matka se moc radovala. Když se narodil Ábel tak už tam nic podobného nestojí – a také jeho jméno napoví - Ábel - hebrejsky hebel znamená pára, opar, závan, marnost, prostě bratr, který si snad ani nezaslouží jméno - Nýmand. Od Kaina se hodně čeká, do něj vkládají naděje, to je favorit. Ábel je ten druhý….
Když vyrostli, Kain oral na poli a Ábel by pastevec. A když Kain sklidil úrodu a Ábelovi vyrostla první jehňátka, šli obětovat.
Tady zastavme. Je to totiž poprvé v bibli, kdy se mluví o náboženských úkonech. Bratři konají náboženský obřad. A někdo si bystře všimne, že jakmile se na světě objeví náboženství, začnou hned také vraždy. Je to tak? Dějiny náboženských válek to - zdá se - potvrzují. A připočtěme k tomu ještě další divnou okolnost. Ti dva bratři, konají svou oběť každý sám - extra. Co jim bránilo, aby se dohodli? Já, Kain, přinesu obětní dar z plodin země, ty, Ábeli, přines ze svých prvorozených ovcí, a budeme obětovat spolu, vždyť je to jeden Bůh Dárce života, jemuž přinášíme oběť. Ne. Každý po svém, Kain po svém, Ábel po svém slouží, obětují svému Bohu.
Divíme se, že vzniklo v dějinách náboženství tolik mordů, tolik válek, když každý chtěl mít svého boha jen pro sebe? A upřel by boží přízeň těm, co slouží jinak. Starý zákon je toho plný. Ale jsou toho plny i křesťanské dějiny, v nichž naši předkové (a jsou to i naši předkové) popravovali jinověrce, někdy i ve vlastních řadách, častěji však v řadách Židů a muslimů při pogromech a křižáckých výpravách. Tyto války a vraždy dodnes tíží i naše dějiny. Evangelíci si pořád pamatují své zamordované Ábely, katolíci své, a také mus¬limové své oběti v křižáckých válkách, a židé.....
Je vůbec možné, abychom společně vzývali a slavili společného Boha? Např. s katolíky v naší zemi se občas k náboženskému obřadu společně. A s ostatními náboženstvími - nemohli bychom slavit alespoň vedle sebe a nemordovat se při tom.
Čteme, že Abelovu oběť Bůh přijal, Kainovu oběť ne. Ale počkejte: přijal oběť toho, co se jmenuje opar, závan, nicka - Ábel. Ne Kaina - favorita. Bůh se totiž neřídí podle lidských očekávání. Před Bohem má stejnou šanci i odstrčený, ten druhý, ten, od kterého se nic nečeká. U Boha je to podle jiných měřítek (a co je podle Boha, to nakonec platí - věříme). A tak se stane i to, že první se stávají posledními a poslední prvními – to je refrén celé bible, ne Ezau ale Jákob, ne sedm synů Jišaje, ale osmý David atd. Bůh má slabost pro lidí slabé, pro lidi ve stínu a ve tmě, pro lidi, kteří vlastně ani nemají jméno.
Kain ovšem zuří - to je nespravedlnost! Nemůže to unést. Dostal na Ábela hrozný vztek, ten vztek ho úplně popadl, a tak popadl silný klacek, rozběhl se a praštil Ábela vší silou do hlavy. Ábel klesl na zem a byl mrtvý.
Tak to s člověkem je. Každý z nás je jinak schopný, jinak nadaný, a jinak se mu věci daří. Nejsme všichni stejní. Někdo je šikovný a někdo vůbec, někdo krásně zpívá a jiný se to nenaučí nikdy, někomu to ve škole jde a někdo se učí učí a stejně jen tak tak prolézá. A někdo je zdravý a jiný pořád nemocný. A některá je krásná a některý má plno peněz, a někdo má víc kamarádů a někdo stále vyhrává, a někomu učitelé nadržují a jiný ani jedno z toho. Někdo má prostě v životě štěstí - kliku a někdo pořád jenom smůlu - pech.
Už jste to někdy zažili ?- vztek, že druhý je na tom lépe? Už jste někdy na někoho žárlili, že má lepší podmínky? Těžko se to snáší. Co jsem komu udělal? A čím si on tohle zasloužil? Takového vzteku je plný svět. Je dobře o tom vědět. S mnoha rozdíly mezi lidmi se nic dělat nedá. Tak to je. Ale klíčová otázka je, co z toho bude? Díky bibli víme, co z toho může být - že člověka napadají i tak hloupá řešení jako třeba Kaina. Vztek, závist, žárlivost může mít velmi špatný konec. Ale nemusí.
Ano, Kain nemusel. Což nepřijmu i tebe, praví Hospodin, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích (závist, hněv, vztek, žárlivost) se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout. Budeš-li konat dobro - nebudeš-li konat dobro. Člověk má volbu. Může se k té situaci postavit tak nebo naopak.
Kainem už lomcuje hněv, je mu to vidět i na tváři. Hněv, který se už uvelebil na prahu dveří a dychtí po nás jako šelma po kořisti, číhá jako kočka na myš, jako lev řvoucí, hledající slabou oběť. Hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit, avšak ty Kaine, nad ním máš vládnout. Na tom záleží: jestli vládne hněv nad člověkem, nebo člověk nad hněvem. Snad obecněji, jestli vládne člověk na svými emocemi, anebo emoce zmítají jím? Známe je vůbec? Máme odvahu se přiblížit svým pocitům a pojmenovat je ? V biblickém myšlení je pojmenování důležitým momentem. Ve chvíli kdy člověk pojmenuje - třeba svůj vztek, svou sebelítost, svou žárlivost, či smutek, začíná nad tím mít moc, může s tím zacházet. Přiznat to, že závidím, přiznat si to. Přiznat to Bohu v modlitbě - to je první krok k boji se šelmou vzteku, žárlivosti, smutku….., která by nás chtěla dotlačit ke Kainovským koncům. Jsou dvě možnosti
První je - si zvtek, hněv či závist odnést s sebou, nebo někam schovat, potlačit, dělat, že nejsou. Ale to pak hrozí, že budou stále s námi, někde ukryté a schované a možná to bude stále hryzat, růst, bobtnat, bude nás to otravovat.
Druhá možnost je svůj vztek, hněv, závist odevzdat Bohu. Říci mu to. To před Bohem smíme - milí přátelé - pojmenovat a přiznat - on to unese. A pomůže nám.
Kain měl za to, že Ábel mu bere boží přízeň. A věci berou rychlý spád. I povstal Kain proti svému bratru Ábelovi a za¬bil jej. Konečně je na světě sám. Bez toho druhého. Konečně sám? Omyl! Je tu ještě jiný Druhý a ptá se: "Kde je tvůj bratr Ábel?" Odvětil: "Nevím. Cožpak jsem strážcem svého bratra?" A Hospodin pravil: "Cos to učinil! "Myslel sis, žes bratra umlčel navž¬dy. Ale jeho krev křičí. Křičí ke mně. Na světě nebudeš sám. Nikdy sám. A k Bohu nebudeš volat Otče můj, ale otče náš. A jestliže chystáš nějakou náboženskou akci, a rozpomeneš se, že tvůj bratr má něco pro ti tobě, nech svůj dar před oltářem, a jdi se nejprve smířit se svým bratrem.“ Nikdo z nás není na svě¬tě sám.
Co s tím, co s tímhle Kainem, který v zlosti zavraždil svého bratra. Co tímhle lumpem? Zabít - řekne spontánně mnoho lidí.
Kain to ví taky. Ví, že takhle lidi budou odpovídat. Ví, že si teď na něj každý dovolí a že ho každý bude moci zabít. A víte co na to říká Bůh? Pořád to samé: Já jsme ochránce života, já jsem na straně slabých. Je špatně zabít Ábela, ale ani Kaina nesmi nikdo zabít. Bude mít zvláštní znamení ochrany. A tak je Hospodin oporou i pro ty,co si myslí jako Kain, že jim snad ani nikdy nemůže být odpuštěno.
To je příběh o Kainu a Ábelovi, o Petrovi a Pavlovi, Lence, Markétě, kolegovi a sousedce? Tak to s námi lidmi je. Ale je tu s námi také Bůh a ten je na straně života, na straně slabých. Vždy. Amen