Čtení: Ef 5,8-14
Texty: Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mne se stane světlem. Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo. Ž 139,11-12
A toto je zvěst, kterou jsme od něho slyšeli a vám ji oznamujeme: že Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy. 1Jan 1,5
Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“ J 8,12
________________________________________________________
Světlo a tma - symboly, kterým rozumíme
světlo a tma, dobro a zlo - protiklad, který denně prožíváme
něco život podporuje a něco život dusí,
někdo život podporuje a někdo ho dusí
něco hřeje a něco je chladné, někdo dokáže zahřát a někdo je chladný
něco brání zlu a něco mu nahrává, někdo brání zlu a někdo mu nahrává
Víme, jaké je to být s lidmi, kteří si libují ve tmě, jak zoufale zlé je tmářství, jak je život přidušený tam, kde lidé nespravedlivě sedí v temnicích a kobkách, jak zoufalá je situace v místech, kde člověk ani neví, jestli je den nebo noc.
Život na světě, to je také neustálý zápas mezi světlem a tmou, mezi syny světla a syny tmy. Kde jsme my? Kde chceme být ?
A co celý svět ? Jsme spíš na úsvitu nové epochy anebo se blíží soumrak kultury, civilizace, lidstva.
Světlo k životu
Světlo je k životu třeba. Je zajímavé, jak v češtině a slovanských jazycích slovo svět souvisí se slovem světlo. Bez svě-tla na svě-tě nic nevyroste. Dostatek světla je nezbytná podmínka života.
Jako úplně hlavní, to první, Bůh řekl: Buď světlo. A bylo světlo. Viděl, že světlo je dobré a oddělil světlo od tmy.
Tohle prožíváme intenzivně o Vánocích. V oněch dnech před slunovratem se archaičtí lidé obávali, že jak je světla čím dál tím méně, že ho bude ještě a ještě méně, až nebude vůbec. Proto takové oslavy slunovratu, že se světlo vrací. Bude život. Kus toho strachu zůstává v nás, když se svíčkami v adventu ujišťujeme, že světlo neprohraje, že je silnější než tma. A i ti, co jim křesťanský smysl Vánoc nic neříká, se ujišťují, že světlo je, že je možné žít čistý a ryzím životem. Že ještě jsou příběhy, kde dobro vítězí (a dívají se proto v televizi na pohádky)
Bůh jako světlo
Boha těžko popsat, a jsou to někdy karikatury, když se lidé snaží Boha popsat. Blíže k jeho podstatě jsme, když používáme metafor, symbolů, přirovnání. V bibli čteme, že „Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy“ 1J 1,5 Apoštol Pavel popisuje setkání se vzkříšeným jako setkání se světlem. V Ž 36 čteme: U tebe je pramen žití. Když ty jsi nám světlem, spatřujeme světlo.
Bůh je jasno, světlo.
Světlo pravdivé
Ovšem, když se někde posvítí, tak se objeví i věci, které bychom raději skryli. Být před Bohem, který je pravda sama, to je svým způsobem „nebezpečné“. A chce to odvahu, do toho světla vstoupit a vidět se nezkresleně, pravdivě. Vědět diagnózu, to může být nepříjemné, ale rozhodně je to odrazový bod k léčení. Třeba králi Davidovi se po návštěvě proroka rozsvítilo - a uviděl svůj hřích. A díky tomu mohl litovat a činit pokání a prosit odpuštění a začít znovu.
Světlo k orientaci
Znáte tu bezmoc, když se člověk ve tmě nemůže zorientovat - když se přerazí na půdě při hledání stojanu na vánoční stromeček, když člověk v noci v lese bloudí. Když je mlha a slunce jí neprostoupí, když je kouř a člověk nevidí.
Když je inverze a všechno je naruby, když je šero a člověk si myslí, že vidí, spolehne se a ono to je trochu jinak a natluče si. Potřebujeme světlo, abychom se mohli zorientovat.
Co je tím světlem, co je pro nás orientací ?
Slovy Žalmu 119 Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku. ne podle bible Kralické: Svíce nohám mým jest slovo tvé a světlo stezce mé.
Lidé víry mají za to, že boží slovo - Bible je světlem. Písmo, že je jako maják, který vede a varuje před ztroskotáním. Boží rady, ukazatele a směrovky jako pomoc, abychom šli dobře, abychom žili smysluplně. Jako lampy u cesty, jako pochodně v našich rukou.
Ježíš - světlo světa
Když se ptáme, jak žít, co je správné a co ne - tak já mám tu zkušenost, že málo pomáhají poučky, pravidla, obecné zásady a rady. Co se mi zdá, že ovlivní jednání lidí (dětí...) mnohem víc, jsou příběhy. Můžete vyprávět o pomoci a soucitu o statečnosti a odvaze, ano, ale když přečtete nebo shlédnete příběh o pomoci a soucitu, o statečnosti nebo odvaze, tak to se vryje, to pak slouží jako model pro budoucí chování. To si člověk nese. Silné příběhy, ty jsou pro naše rozhodování a chování v životě důležité.
Mnohé silné příběhy světlých postav najdeme ve Starém zákoně. Tím nejkonkrétnějším a nejzřetelnějším je příběh Ježíše. On je světlo světa. Jeho příběh je modelový, vzorový, prototyp toho, co je to být člověkem, co je to opravdový život (a nejen živoření). Ježíšův příběh, jako opora pro rozhodování, co a jak, co je dobře a co zle.
Kdo mne následuje, nebude chodit ve tmě.
Byla to velká radost, že je díky příběhu Ježíše konečně zřejmé, co je život, a co chce Bůh a co životu pomáhá.
Znáte tu radost, když se opět nahodí pojistky a světlo svítí,
Radost, když při pozdním návratu z túry na horách zahlédnete světlo chalupy, nebo když slunce vyleze zpoza mraků.
Radost, když na půdě dojdete k vikýři, otevřete ho a najednou je vidět
Radost, když se rozhoří oheň
Ježíš byl to pravé světlo, které osvěcuje každého člověka. To světlo svítí a tma ho nepohltila.
Ježíš mnohé, co žili ve tmě, vyvedl na světlo
Postavil se tmářům – náboženským i politickým, proti zpátečníkům a moralistům
Nemlžil, ale mluvil jasně. To protivník mlží, relativizuje.
Stal se majákem, můžeme se podle něj orientovat. Vstoupil i do naší inverze, do našeho světa převráceného naruby. Do chladných vztahů vstoupilo teplo a světlo. A tak konečně může něco dobrého vzrůst a vykvést.
Jenže „lidé si zamilovali více tmu než světlo“, tak Ježíš vysílá učedníky: Vy, co nechcete tmu, tmářství: Vy jste světlo světa Mt 5,14
Učedníci světlem
Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích. Mt 5,16
Milí přátelé, mnoho kostelů ve městech i vesnicích je večer osvětleno. Je to většinou pěkné. Ale nejde o svítící kostely, ale o svítící lidi.
Myšlenku o lide, kteří mají ve světě svítit vtělil evangelický farář a spisovatel Jan Karafiát do knížky Broučci. Úkolem broučka (a jeho tatínka a kmotříčka) je svítit, tam kde to má určeno.
Žijte proto jako děti světla - ovocem světla je vždy dobrota, spravedlnost a pravda; atd. slyšeli jsme to při prvním čtení z epištoly Efezským
Výhled naděje
A závěr ? Po všem mlžení, příšeří a nejasnosti, a taky zoufalství, jak je zlo s dobrem ve světě propletené, vyhlížíme, že Bůh na konci oddělí dobro a zlo, a pozve nás do světla.
Bůh vidí i v temnotách -
Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mne se stane světlem. Žádná tma pro tebe není temná. Ž 139,11-12
Jsou mnozí skeptici mezi nám. když vidí svět, politiku společnost, tak naříkají:
„nikdo si na ty darebáky neposvítí“,
„do té situace nelze vnést světlo“
„šeří se, je soumrak civilizace.“
Ta jim my říkáme: ano, my to všechno taky vidíme, ale spatřujeme světlo.
Vím, že ne z naší síly, ale z té boží se prosadilo. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila. Chceme aby se prosadilo v našich životech, v našich vztazích, kolem nás. „Spatřujeme světlo“ a věříme, že se prosadí.
Věříme, že
DOBRO JE SILNĚJŠÍ NEŽ ZLO
LÁSKA JE SILNĚJŠÍ NEŽ HNĚV
SVĚTLO JE SILNĚJŠÍ NEŽ TMA
PRAVDA JE SILNĚJŠÍ NEŽ LEŽ.