(také v příloze ve Wordu)
Pokoj vám!
Stále upírám své oči k Hospodinu, on vyprostí ze sítě mé nohy. Žalm 25,15
Píseň 442
Modlitba
Pane Bože, chválíme tě, děkujeme ti, radujeme se, že o tobě víme, a že ty víš o nás.
Radujeme se také z tohoto dne, který jsi nám dal.
Nový den, abychom se nechali změnit tvým evangeliem.
Nový den, abychom díky tobě mohli odložit své starosti a nenechali se jimi opanovat.
Nový den, abychom ti zazpívali novou píseň vděčnosti.
Děkujeme že pracuješ na naší obnově. Potřebujeme ji. Svědčí nám připomínat si tvůj zákon, prospívá nám, když svoje plány srovnáváme s tvou vůlí, jde nám náramně k duhu, když nám nastavuješ zrcadlo pravdy, abychom se v něm viděli.
Příchodem Ježíše Krista, jeho obětí a vzkříšením jsi dal celému světu dobrý důvod ke zpěvu. A nám se přitom tak často chce zpívat stará písnička plná nářků. Prosíme, promluv k nám, osvoboď nás vírou, abychom tě celým svým životem chválili a svému okolí zvěstovali tvoji slávu. Neboť ty jsi hoden chvály nyní a vždycky. Amen.
Čtení Mt 3,1-6.13-17
Za těch dnů vystoupil Jan Křtitel a kázal v Judské poušti: "Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské." To je ten, o němž je řečeno ústy proroka Izaiáše: 'Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!' Jan měl na sobě šat z velbloudí srsti, kožený pás kolem boků a potravou mu byly kobylky a med divokých včel. Tehdy vycházel k němu celý Jeruzalém i Judsko a celé okolí Jordánu, vyznávali své hříchy a dávali se od něho v řece Jordánu křtít.
13 Tu přišel Ježíš z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít. 14 Ale on mu bránil a říkal: "Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty jdeš ke mně?" 15 Ježíš mu odpověděl: "Připusť to nyní; neboť tak je třeba, abychom naplnili všechno, co Bůh žádá." Tu mu již Jan nebránil. Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. 17 A z nebe promluvil hlas: "Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil."
Píseň 681
Text: Sk 8,26-39
26 Anděl Páně řekl Filipovi: "Vydej se na jih k cestě, která vede z Jeruzaléma do Gázy." Ta cesta je opuštěná. 27 Filip se vydal k té cestě a hle, právě přijížděl etiopský dvořan, správce všech pokladů kandaky, to jest etiopské královny. Ten vykonal pouť do Jeruzaléma 28 a nyní se vracel na svém voze a četl proroka Izaiáše. 29 Duch řekl Filipovi: "Běž k tomu vozu a jdi vedle něho!" 30 Filip k němu přiběhl, a když uslyšel, že ten člověk čte proroka Izaiáše, zeptal se: "Rozumíš tomu, co čteš?" 31 On odpověděl: "Jak bych mohl, když mi to nikdo nevyloží!" A pozval Filipa, aby nastoupil a sedl si vedle něho. 32 To místo Písma, které četl, znělo: 'Jako ovce vedená na porážku, jako beránek, němý, když ho stříhají, ani on neotevřel ústa. 33 Ponížil se, a proto byl soud nad ním zrušen; kdo bude moci vypravovat o jeho potomcích? Vždyť jeho život na této zemi byl ukončen.' 34 Dvořan se obrátil k Filipovi: "Vylož mi, prosím, o kom to prorok mluví - sám o sobě, či o někom jiném?" 35 Tu Filip začal u toho slova Písma a zvěstoval mu Ježíše. 36 Jak pokračovali v cestě, přijeli k místu, kde byla voda. Dvořan řekl: "Zde je voda. Co brání, abych byl pokřtěn?" 38 Dal zastavit vůz a oba, Filip i dvořan, sestoupili do vody a Filip jej pokřtil. 39 Když vystoupili z vody, Duch Páně se Filipa zmocnil a dvořan ho už neviděl, ale radoval se a jel dál svou cestou.
Kázání
Milí přátelé,
slyšeli jsme příběh o člověku, který hledá, slyšeli jsme příběh o cestě, která nakonec měla smysl, slyšeli jsme příběh o setkání, slyšeli jsme příběh o křtu, který není ani začátkem, ale ani koncem cesty víry.
Která role je právě ta vaše - ta dvořanova, nebo ta Filipova?
Pojďme číst od začátku:
Anděl Páně řekl Filipovi: "Vydej se na jih k cestě která vede z Jeruzaléma do Gazy, ta cesta je opuštěná."
Nepochybně má apoštol Filip plné ruce jiné práce - na sever od Jeruzaléma. Jenže anděl ho neposílá k davům, ale za jediným člověkem.
Měnit plány není vždycky jednoduché (vždyť jsou to přece naše! (skvělé) plány) Ale pozor ! Pokud se jich chceme za každou cenu držet, tak se nám může stát, že budeme něco dělat možná až do roztrhání těla, ale bude to něco jiného než je třeba. Než chce Bůh. Tak - milí přátelé - aby naše plány měli jen relativní platnost, aby naše diáře byly otevřené.... chce se mi říci - také pro boží vůli.
S tím souvisí také Boží pohled na efektivitu a součty. Jsme zvyklí téměř všechno počítat a sčítat (nekonečné výkazy se vyplňují ve škole , v nemocnici, ve sportovních klubech, zájmových kroužcích, odhadují se počty lidí na demonstracích, na stadionech, na hudebních festivalech. A zdá se, že kam chodí víc lidí, je to lepší, důležitější, správnější. Statistiky vedou i církve a často padne otázka: Kolik vás chodí do kostela? Kolik tam a tam bylo účastníků ? Čísla se zdají být měřítkem významu různých akcí. Samozřejmě na tom něco je, ale pozor - před Bohem mohou být počty jiné. Stojí za to např. jít daleko kvůli jedinému člověku. Kvůli jedné ovci 99 počká. A podstatné události víry se často dějí spíše v rozhovoru, ve dvou, či v malé skupině, než na nějaké masové akci.
Filip se vydal k té cestě a hle právě přijížděl etiopský dvořan, správce všech pokladů etiopské královny. Vykonal pouť do Jeruzaléma a nyní se vracel na svém voze a četl proroka Izajáše.
Člověk vysoko postavený - ministr financí - má klíče od trezoru a zná důležitá hesla. Je bohatý - může si zaplatit vůz, může si koupit svitek proroka Izajáše. (to byla tenkrát velmi drahá záležitost) Chtěli bychom říci - "Tenhle pohan", ale je to vůbec pohan? Vždyť on jede na pouť do Jeruzaléma, kodrcá se 2 x 2000 km - to nemůže být obyčejný pohan. Nejspíše patřil k dosti velké skupině lidí tehdejší doby, kteří byli unaveni množstvím antických bohů, věštíren a chrámů, a hledali a ptali po síle, která by je podržela, ptali se po někom vyšším, po někom spolehlivějším - a když se setkali s vírou Izraelců, tušili, že tudy vede dobrý směr i pro jejich život. Vždyť Bůh Izraele má jméno složené z písmen slovesa být, zatímco okolí žije v zajetí slovesa mít. Říkalo se jim bohabojní - takoví Hospodinovi sympatizanti - chodili do synagogy, četli Písmo, snažili se žít spravedlivě, ale Židy se přímo nestali.
Duch řekl Filipovi: Běž k tomu vozu a jdi vedle něho."
Přibliž se mu, jdi vedle něj, doprovoď ho, jdi kus jeho cestou, zajdi si. To patří k opravdovému setkání, kde se zrodí víra - ne že hned začne kázat, zastaví vůz... ale jde vedle naslouchá a reaguje spíš na pozvání......
Uslyšel, že čte proroka Izajáše, zeptal se ho rozumíš tomu, co čteš? on odpověděl: Jak bych mohl, když mi to nikdo nevyloží!
Antický člověk čte nahlas i když je sám. Možná uměl i hebrejsky, (snad od dob královny ze Sáby, která byla navštívit krále Šalomouna, prý byla právě v Etiopii židovská komunita) čte ale nemusí rozumět, co je za slovy skryto, o co jde. Filip se ptá a ministr odpovídá: "Chybí mi průvodce, někdo, kdo by mě při čtení vedl a ukázal cestu." A pozval Filipa k sobě do vozu. Dobrá taková otevřenost nejen dvířek do vozu... K setkání ovšem byla zapotřebí i otevřenost Filipova - k cizímu člověku jiné barvy pleti, k jiné kultuře, k neznámému.
Společné čtení bible - to je místo, kde člověk může porozumět. A kde také může přiznat - ne tomu nerozumím. (Já bohatý, vzdělaný, nevím. Prosím ty - neznámý pocestný vylož mi to.) Věřím, že společné čtení bible je životadárné. Zvláště když probíhá ve svobodném prostoru, kde člověk může přiznat: nevím, nerozumím, prosím vylož mi to (Narozdíl od mnoha jiných míst, kde nemůže dovolit přiznat neznalost a říci: nevím, nerozumím, prosím vylož mi to - a místo toho všelijak maskuje a tváří se, že všemu rozumí. Životadárné společenství nad biblí, kde možná i chudý pocestný doprovodí bohatého ministra.
Tu Filip začal u toho slova Písma a zvěstoval mu Ježíše.
Mluví o Ježíšově ponížení. Je dost možné, že tento vysoký úředník také prožívá ponížení - jakožto cizinec a navíc eunuch - nejspíš do chrámu vpuštěn nebyl. Nebyl podle předpisů Tóry bezvadný. Poznává že se příběh poníženého Krista týká i jeho. Možná ví, co je to neotevřít ústa, dokážu si představit, že právě před chrámem jako cizinec radši "neotevřel pusu." A že se mu možná těžko držela ústa na uzdě během služby u královny. Ano to Ježíšovo, to tomu mému hledání chybělo, říká si.
Jak pokračovali v cestě přijeli k místu, kde byla voda. Dvořan řekl: Zde je voda. Co brání abych byl pokřtěn?.
Je to symbol -voda uprostřed pouště. Občerstvení uprostřed vyprahlosti. Voda v poušti, to je jako vzkříšení.
A ještě formulace té otázky: "Co brání? Co je překážkou abych byl pokřtěn?" Na to je zvyklý, že náboženství - to jsou nejprve příkazy a zákazy. Určitě ještě něco brání, ale já se pokusím to splnit.
Kupodivu nic nebrání. Nebrání barva pleti, původ, stav, nebrání ani to, že se vše odehrálo během svezení jednoho stopaře, obrácení takřka v poklusu.
Dal vůz zastavit a oba, Filip a dvořan sestoupili do vody a Filip jej pokřtil.
Překvapivě rychle. Bez přípravy. Filip se taky se musel namočit - to už ke zvěstování patří, že se člověk namočí.
Když vystoupili z vody, Duch Páně se Filipa zmocnil a dvořan ho už neviděl ale radoval a jel dál svou cestou
Hledal a našel, byl na opuštěné cestě a teď prožil setkání, nerozuměl tomu, co četl. A už rozumí. Jede dál svou cestou a raduje se při tom. Taková radost se nemusí projevovat úsměvem od ucha k uchu. Radost víry může být docela niterná, takové vnitřní usmívání se. Vnitřní usmívání se, že v nebezpečích, nouzi, těžkostech nejsem
sám. A že stojí za to hledat a stát za pravdou, a bojovat proti hlouposti a bezpráví. A že na to nejsem sám. A že když prožiju nějaké ponížení a marnost - tak v to také nejsem sám. Sám Boží Syn to zakusil. A jeho cesta (a tím i naše cesta) není marná, je to cesta se zaslíbením.
A tak se ten správce všech pokladů etiopské královny stává správcem pokladu víry.
A která role je ta naše v příběhu? "Filip", nebo "etiopský dvořan"? Myslím, že jednou to, jednou to. Jako Filip - necháme si šeptat do ucha - andělem - kdo že nás potřebuje. Snad pak dokážeme změnit své plány, a snad nám nebude jeden člověk málo, abychom za ním šli, třeba do pouště, a byli mu k dispozici, naslouchali, běželi chvíli kolem jeho vozu, zpotili se a šli chvíli jeho cestou a ptali se a nelekli se že je jiný, bohatý, černý, cizí, jinak mluvící a byli s ním a slyšeli jeho otázky, naslouchali, povídali, svědčili, vykládali písmo, nepoukazovali na církevní předpisy a nekladli mu zbytečné překážky do cesty ale mluvili o společenství Boha a člověka a proměnili jeho cestu v radost. A nebyli smutní, že pojede dál svou cestou……
A někdy budeme dvořan - takových cest vyprahlým krajem není snad nikdo ušetřen, tedy pojedeme odněkud možná s nepořízenou, možná pořádně otráveni třeba právě náboženskými a církevními předpisy, kdo kam může a kdo ne, a budeme potřebovat pomoc k radosti. K takové té,co není chvilková. Anebo když nebudeme rozumět něčemu v bibli tak ji neodložíme a nezatratíme. Je důležité mít Filipa. Někoho s kým budeme Písmo číst, pozveme ho do vozu, uslyšíme to, co si sami sobě zvěstovat nemůžeme. A pak se může stát, že i v naší poušti se objeví voda, že se otevře nová kapitola, nový život, že budeme hledat a přitom zjistíme, že jsme byli nalezeni. Amen
Píseň 177
Milostivý Pane,
přimlouváme se za všechny lidi, jejichž život je pustou cestou. Za všechny, kteří nerozumí, kteří jsou odněkud vylučování, za ty, kteří nejsou bezvadní, spokojení a čistí. Prosíme ať se dozví, že ty o nich víš a jsi na jejich straně. Za to tě prosíme: Bože, vyslyš nás.
Prosíme tě za všechny lidi, kteří ve svém životě bloudí a hledají alespoň malý záblesk světla. Prosíme i za ty, kteří mají za to, že nikdy zabloudit nemohou. Prosíme za ty, kteří hledají víru. Prosíme: Bože, vyslyš nás.
Prosíme tě za všechny lidi, kteří žijí mezi nadějí a strachem, v bolestech a v nemoci, v osamění, v otroctví. Za všechny trpící za ně tě prosíme: Bože, vyslyš nás.
Prosíme Tě za neklidný svět, za místa, kde se válčí, kde nenávist vyhání lidi z domu. Prosíme také za lidi sevřené strachem z nemoci. Prosíme: Bože, vyslyš nás.
Prosíme tě za náš sbor, dávej mu dary svého Ducha. Dej ať je místem, kde ty dáváš radost. Ať ji odtud odnášíme všude, kde žijeme, pracujeme, učíme se, snad až na konec světa. za to tě prosíme. Bože, vyslyš nás.
Otče náš, který jsi v nebesích,
posvěť se jméno Tvé,přijď království Tvé
buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes
a odpusť nám naše viny jako i my odpouštíme našim viníkům
A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.
Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen
Poslání
Buďte bdělí, stůjte pevně ve víře, buďte stateční a silní! Všecko nechť se mezi vámi děje v lásce. 1Kor 16,13-14
Požehnání
Hospodin je tvůj ochránce
Hospodin je ti stínem po pravici
Ve dne tě nezasáhne slunce
ani za noci měsíc
Hospodin tě chrání ode všeho zlého
on chrání tvůj život
Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení
nyní i navěky.
Píseň 176