Od Klimenta na doma

O postu 21.2. (audio)

Ester 14.2. (audio)

Saul a David s kytarou   7.2. (audio)

Kde je Bůh ?  31.1.  (audio)

sborová on-line setkání jsou na adrese: https://meet.jit.si/ccekliment

Bohoslužby (25 účastníků)

rezervace e-mailem, telefonicky nebo osobně

28.2.  2. postní  (káže Vít Jakoubek)

          9.30 (10 volných míst)

        18.00 (17 volných míst) 

7.3.  3. postní  9.30  a  18.00                                           

Nahrávky od Klimenta

Varhany a saxofon Jiřina Dvořáková Marešová a David Fárek 15.1.2021

Největší vánoční překvapení audioknihu namluvili děti a mládež

Posila ve stísněných časech - video o písních a životě Paula Gerhardta

Jste zde

Svatba v Káni - kázání ze 17.1.2021

Svatba v Káni
Text, který církevní tradice doporučuje pro tento čas, je z 2.kapitoly Janova evangelia, verše 1-12:
Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské. Byla tam Ježíšova matka; 2 na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. 3 Když se nedostávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka: "Už nemají víno." 4 Ježíš jí řekl: "Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina." 5 Matka řekla služebníkům: "Udělejte, cokoli vám nařídí." 6 Bylo tam šest kamenných nádob, určených k židovskému očišťování, každá na dvě až tři vědra. 7 Ježíš řekl služebníkům: "Naplňte ty nádoby vodou!" I naplnili je až po okraj. 8 Pak jim přikázal: "Teď z nich naberte a doneste správci hostiny!" Učinili tak. 9 Jakmile správce hostiny ochutnal vodu proměněnou ve víno - nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří vodu nabírali, to věděli - zavolal si ženicha 10 a řekl mu: "Každý člověk podává nejprve dobré víno, a teprve když už se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli." 11 Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili. 12 Potom odešel Ježíš, jeho matka, bratři i učedníci do Kafarnaum a zůstali tam několik dní.

Můžeme z oněch štoudví nalít do svých číší a ochutnat. Takových 6 nebo sedm doušků.
Bude to osobní, …. ale i církevně kritické.

Doušek první
Podle Janova evangelia je příběh, co jsme právě slyšeli, první znamení - co Ježíš učinil. První znamení. Když začíná film, tak prvních pár minut, první scény napoví, o jaký film půjde. Jestli to bude komedie nebo psychodrama, pohádka nebo detektivka.
Takže - první obrázky napoví - že celý ten Ježíšův příběh, který má čtenář evangelia právě před sebou, je o radosti, směřuje k radosti. I to slovo evangelium - znamená "dobrá zpráva". Bude to příběh o radosti, navzdory okolnostem. To, milí přátelé, neznamená komedii. Ta je veselá. Ale když skončí, často končí i veselost. (a prý i někteří klauni jsou v soukromí velmi smutní).
Možná, že celý ten Ježíšův příběh je boží reakcí na to, že je na světě málo radosti. A že ani náboženství, které má zpřítomňovat Boha života, svobody, radosti, že ani náboženství ji nepodpoří. (Naopak přidá vážnost, množství předpisů, zákazů a rituálů). Takže, milí posluchači, milí čtenáři: Bůh nabízí lidem radost, ukazuje cestu, jak k radosti. Ne ke krátkodobé veselosti, ale k poctivé, trvalé radosti, co nepřestává.
A zkusím to ještě dotáhnout: snad právě jen takový příběh, který obsahuje smutné, k smrti smutné události (jako ten Ježíšův), a který přesto končí nadějně a radostně, snad právě jen takový příběh může přinést radost opravdovou, hluboce zakořeněnou, radost, která zná i místa největší bolesti, a přece nekončí, nepomíjí.

A kriticky k církví je ten příběh velké NE ke zbytečné vážnosti, kterou církev a její představitelé nadměrně trpí.
Ta svatba byla v Káni Galilejské. A to jsme u toho, proč je lahodný i druhý doušek.
Ježíš začíná svou činnost na severu Izraele, v Galileji. Tam žili obyčejní lidé, chudí a taky asi ne až tak moc zbožní a vzdělaní. Do chrámu měli daleko (mnozí tam byli třeba jen jednou za život). Byla to oblast spíš nábožensky pochybná, jejich víra byla kdovíjaká, obyčejní lidé, s obyčejnými radostmi a starostmi. Tedy - zkusím přirovnání: Ježíš nezačíná mluvit o Božím království v Praze, na Hradčanech nebo u Martina ve zdi, ani v okolí univerzity ani v sídle Ekumenické rady církvi. Začíná na venkově . Zkusím přirovnání - Most, Chomutov a okolí.
A nezačíná mezi učenci a duchovními virtuosy, ale jde mezi obyčejné lidi. Nejdřív ho potkáme na venkově a zrovna na svatbě a zrovna u vína. Leckdo by si asi dokázal nebo i chtěl představit důstojnější a přiměřenější způsob, jakým Boží syn se svými učedníky vstupuje na scénu.
Povídal mi jeden církevní představitel, seniorátní kurátor: "Já vím, bratře faráři, že Ježíš šel na tu svatbu do Káně Galilejské. Ale stejně si myslím, že by líp udělal, kdyby tam nechodil…." Tak Ježíš tam šel. A bylo to znamení !
Doušek třetí
Ježíše se dotkne problém jakýchsi svatebčanů (ani nevíme, kdo to byl). Takový "provozní problém". Zdá se nám, že ve vzduchu nevisí žádné otázky po duchovnu, žádná existenciální témata (i když pro ně to v tu chvíli právě toto byla otázka existenciální). A půjde to tak dál, že Ježíš s hlásáním božího království začíná mezi obyčejnými lidmi a poznává jejich radosti i starosti a zajímá ho to.
Do rozhovoru s Bohem patří i naše starosti, jako: Kde bydlet? Jak sehnat práci ? Jak vychovat děti? a že je někdo nemocný, a kde hrozí chudoba….. Zajímají ho nejen starosti, ale i radosti - co se podaří: zařídit byt, postavit dům, někoho vyléčit, někomu pomoci zpátky do společnosti, nějaké pěkné setkání, rozhovor, pojíst a oslavit svátky, nebo třeba vydařená svatba. Nám se někdy zdá, že Bůh je tu jenom na důstojné okamžiky, kdy máme všechno dobře připravené, upravené, kdy je neděle, svátek. Anebo že je tu Bůh jenom pro ty chvíle, kdy je nám hodně smutno. Ale on si nevybírá - nechá se pozvat - jak je vidět - do kterékoli lidské situace. Navíc sdílí s námi nejenom bolest a trápení, ale také radost. Dokonce kvůli ní - jak jsme četli - mění své plány. Ježíš se nevznáší někde v sedmém nebi duchovního bytí, ale je s obyčejnými lidmi, u jejich radostí a starostí, zajímají ho.

A znamení pro církev, aby byla všední, civilní, obyčejná. A taky znamení pro nás, třeba naše modlitby, že není potřeba vznešených slov, ale že povídání o nás Bohu může být všední, civilní, obyčejné.

Doušek čtvrtý
Na téhle vznikl vážný problém. "Došlo jim víno". Což je malér, hrozí ostuda. To znamená, že bude brzy po hostině i po radosti. Ba co, hrozí, že se bude dlouho vyprávět, jak na téhle svatbě došlo víno, že to byla svatba zkažená.
Svatbu bez vína si nedokázali představit. To je jako bohoslužby bez zpěvu, to je jako narozeniny bez dortu. To jsou jako Vánoce bez stromečku.
A ve vzduchu visí otázka - Jak se to mohlo stát ? Proč došlo víno ?
Nevíme. nevíme proč. Možná špatně odhadli počet hostů, možná objednali málo vína, nebo měli málo peněz, nebo se moc pilo. Možná se někde víno zkazilo a nebyl čas obstarat nové.
Nevíme, proč se to stalo, ale víme, že radost bude muset skončit . Velmi nepříjemná situace.
Mnoho radostí někdy končí, teď po Vánocích už došly baterie v autíčkách na ovládání, pastelky se vypíšou, prázdniny končí, auto zrezne, vánoční stromek opadá. A jsou i složitější situace, kdy nám dochází - životní síly, jsme jako vybitá baterie, vyhoření, situace kdy dochází trpělivost, nadšení, peníze, radost ....
A ve vzduchu je taky otázka proč? Proč se to stalo, že nám došla energie? Možná jsme žili příliš rychle, možná jsme nerozumně vyprázdnili rezervy, možná jsme neodhadli síly, možná přišla neočekávaná událost, nebo v tom byla nějaká nedbalost.
Zajímavé a důležité je, že v Káni Ježíš neřeší, proč se to stalo. Prostě pomůže. To nechť je nám znamením. A nechť je to znamením církvi, která by byla moralistická, chtěla by vyšetřovat, kdo za to může, která kategorizuje hříchy a selhání…
V předsíni stálo šest obrovských kamenných kádí. Ježíš řekl služebníkům: Naplňte je vodou. A když je naplnili vodou, Ježíš služebníkům řekl: "Teď naberte do džbánu a doneste správci hostiny." Ten ochutnal vodu a zvolal: "Tak dobré víno jsem ještě nikdy nepil."
Ježíš tu svatbu zachránil - pomohl lidem, aby nemuseli svou radost ukončovat, aby neměli ostudu, aby se nemuseli rozcházet, aby mohli slavit dál. Bůh pomáhá, aby radost nemusela skončit.
Ježíš nepoznamenal - tak jak by to udělalo (alespoň v mysli) asi mnoho z nás: "Tak to by se u nás nestalo, to na mojí svatbě bylo vína dost." Ježíš je ani nejdřív nenapomenul (tak jak bychom je alespoň v mysli napomenuli my): "Ale prosím vás, příště buďte pečlivější." Prostě v té chvíli, kdy hrozil krach svatby a ostuda, jim pomohl. Zachránil svatbu, zachránil radost.
Udělali ti lidé dobře, že Ježíše pozvali na svou svatbu. Je to navýsost moudré…. pozvat Ježíše do svého života.

Pátý doušek
Víte, kolik to bylo vína - šest štoudví? Prý asi 500-700 litrů. Víc než mohli vypít. Další znamení to je: Bůh nám dává víc, než je třeba. Dostáváme víc než je potřebujeme. Boží dobrota je větší než jsme čekali.
A proto "Stop" evidencům deficitů - stop našim výčtům toho, co ještě nemám, nebo co už nemám. Namísto toho radost z toho, co mám. A je toho víc, než jsem si myslel/a.

A šestý doušek ?
Správce chválil ženicha a říkal: Jsi dobrý hostitel. Jiní dávají na začátek dobré víno a potom, když už hosté moc nevnímají, tak nalévajíj to horší, ale tys nechal nejlepší víno nakonec. Tady je to obráceně.
Jsou lidé, se nedovedou radovat, protože myslí na konec. Mám kolo, mám auto - je to pěkné, ale časem se odře, zrezne. Ach, jo. Dovolená - ano fajn, ale až skončí, to zas budu smutný. A tak dále. Ti, co myslí pořád na to, že bude konec. Na to, že bude hůř a skončí to.
Šestý doušek z Káně upozorňuje: Nečekej nejhorší naposled!
Nebojte se toho, co bude, co přichází. A zvláště pro ty, co říkají: Já už mám málo radostí, jenom starosti. A co mě ještě čeká dobrého - nic. Žádná radost není přede mnou.
Tak vězte, že radost tu je - taková ta, co člověk neskáče, nesměje se od ucha k uchu - taková ta radost uvnitř, co mpže být pořád. Co je v pozadí a nese člověka.
Není pravda - že to nejlepší už bylo, zlaté staré časy jsou pryč. Nejlepší víno je až naposled. A tak, i když je o náš lidský život, tak na konci - nás nečeká smutné vyhlížení do prázdného sudu, ale setkání u plného stolu a nalitých číší.
A je té radosti, je vína dost. Jen, a to mi milí přátelé přijde klíčové, jen se nezděsit toho, že do sudů lili před chvilkou naši docela obyčejnou vodu. Někoho to odradí i jen ochutnat. Nevěří tomu.
A tak, až vám budou docházet - baterie, energie, čas, ale hlavně síly….. až propadnete pocitu, že to nejlepší už je pryč a čeká vás jen zlé - vzpomeňte si na Káni.
Až budete mít pocit, že nemáte z čeho brát, že máte jen vodu, že i vy jste bezbarví a vodovatí…. tak vizte, že Ježíš i z toho, co máme, co můžeme nabídnout, dokáže udělat pochoutku - a ještě se tomu budou lidé divit.
Až na vás dolehne, že právě tyto dny jsou kvůli epidemii nanicovaté, všední, vodovaté, nudné, tak vězte, že s Boží pomocí může i z nich být požehnaný čas.
A pro nás všechny, kteří se více či méně, nebo více či méně vědomě bojíme konce života - jakožto konce všech radostí. Tak pro nás všechny je tu naděje, že nejlepší víno bude naposled.

a ještě jeden doušek navíc, sedmý
Snad můžeme otevřít to, na co se asi chcete zeptat. Jak se to mohlo stát ? Ten zázrak. Jenže zázrak je za-zrakem. Takže ptáte-li se, jak Bůh může udělat z vody víno. Tak odpovím, že se to v bibli neřeší, jak. To je za-zrakem. Asi to není důležité, kdyžo tom nepíšou. Důležitý je výsledek, že radost nemusí končit.
Že voda chutná jako víno - to je zázrak. Že v obyčejnostech života člověk objeví radost, to je zázrak. Že nemusíte ve svém životě čekat nejhorší naposled, to je zázrak. Bez zázraků život nejde. Život může být plný zázraků, jen je třeba to, co máme, byť je to jen voda, nabídnout Bohu, dělat, co řekne Ježíš a budou se dít věci. Amen

Tags: 

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer