Od Klimenta na doma

Farizeus a celník  26.6. (Pavel Dvořáček) video

Spasení a žalm 54  19.6.   video

Poklad a perla   12.6. video

Nedělní bohoslužby

7.8.    9.30  (Petr Vacíř)

14.8.  9.30  (Jan Kučera)

21.8.  9.30  (Kateřina Vojkůvková)

            večerní bohoslužby se nekonají

přenos bohoslužeb na Youtube

Zveme

20.-26.8.  letní tábor pro děti (Chotěboř)

Chrám Ducha z živých kamenů - kázání z 3.4.2022

Čtení: 1Kr 6,1-13
Text: 1Pt 2,3-6
„|Vždyť jste ‚okusili, že Pán je dobrý‘! Přicházejte tedy k němu, kameni živému, jenž od lidí byl zavržen, ale před Bohem je ‚vyvolený a vzácný‘. I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům, abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti, milé Bohu pro Ježíše Krista. Neboť v Písmu stojí: ‚Hle, kladu na Siónu kámen vyvolený, úhelný, vzácný; kdo v něj věří, nebude zahanben.‘“
______________________________________________________
Milí přátelé,
slyšeli jsme při prvním čtení, že král Šalomoun postavil v Jeruzalémě chrám. Přemýšlení o chrámu – to se nás týká. Protože jsme dostali do správy, byl nám propůjčen tento chrám. Krásný, jednoduchý, starobylý, důstojný a zároveň útulný, vybavený i pro užívání ve 21.století... Oblíbil jsem si ho. Myslím, že mnohé lidí táhne k nám na bohoslužby prostředí kostela, prostor, který umožňuje se soustředit a být dobře před Bohem, prožít, že čas bohoslužeb je jiný....
Obecně: vzácná věc si říká o zvláštní zacházení. Krásný obraz si zaslouží hezký rám, svatba si žádá mj. hezké oblečení a vyzdobená auta, kniha, která nás oslovila, ač původně byla v brožovaném vydání, putuje ke knihaři ke svázání. Obsah vyžaduje odpovídající formu.
Prožívali to také Izraelci - když táhli pouští a dostali - na pomoc, aby věděli co je dobré co není - Desatero. Uložili ho do zdobené truhly a v tomto slavnostním obalu nesli ona darovaná pravidla hry, pravidla života.
Když se usadili v zaslíbené zemi, nechal král Šalomoun postavit v Jeruzalémě překrásný chrám. Nevíme, jak vypadal, ale podle informací v bibli si ho můžeme zkusit představit.
Ovšem, Boží vyjádření k této stavbě je trochu jiné, než by se čekalo. Bůh ve chvíli, kdy oni byli paf z té nádhery, kdy byli plni radosti, že podařilo sehnat cedry libanonské, zlato a olivové dřevo, tak v tu chvíli jim Bůh řekl: "Pokud jde o tento dům, který buduješ Šalomoune: Budeš-li se řídit mými nařízeními, budeš-li uplatňovat má práva, dodržovat všechna má přikázání a podle nich žít, budu bydlet uprostřed Izraelců a Izraele, svůj lid, neopustím." Tedy, i když teď máte krásný chrám, tak to, o co mi jde stále na prvním místě, říká Bůh, je etika, vztahy, právo, život podle přikázání. Pak tu budu bydlet.
Byla období a byly Izraelci, kteří měli pocit, že když běží chrámový provoz, když bude dost kněží, kteří budou správně obětovat, kázat atd., tak to mají před Pánem Bohem dobré. V těch dobách posílal Bůh proroky, kteří proti takové sebespokojenosti mluvili: To, že náboženský provoz běží, neznamená, že je vše v pořádku. Na chrám Nespoléhejte !
Až po zboření chrámu Babyloňany v roce 586 př. Kr., až daleko od Jeruzaléma - v zajetí, začali Židé objevovat, že lze být s vírou i bez chrámu a začali si víc vyprávět příběhy o tom, jak byl Bůh s Abrahamem, a velmi nablízko mu byl, jen tak ve stanu, a objevovali znovu Boží přítomnost mimo svaté prostory.
Také Ježíš varuje před soustředěností na bohoslužebné budovy. „když vycházel z chrámu, říká mu jeden z učedníků: Mistře, pohleď, kteraké kamení a jaké stavení! Tedy Ježíš odpověděl: Vidíš ty veliké stavby? Nezůstane tu kámen na kameni. Všechno bude zbořeno.“
A v Janově evangeliu říká Ježíš samařské ženě: „Věř mi, ženo, že přichází hodina, kdy nebudete ctít Otce ani na této hoře ani v Jeruzalémě. Ale přichází hodina, ano již je tu, kdy ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v Duchu a v pravdě. A Otec si přeje, aby ho lidé takto ctili.“
"V duchu a v pravdě“, tedy pán Bůh nevyslýchá modlitby svého lidu kvůli tomu, že jsou proneseny správnými lidmi ve správném oděvu, správnými slovy na správném místě, ve správný čas a správným směrem, ale vyslýchá je, když jsou upřímné.
V roce 70 zbořili Římané tzv. druhý chrám. Židům z něj zbyla dodnes jen zeď nářků. V té době píše apoštol Petr křesťanům, že oni jsou na tom (stran chrámů) jinak. Vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům. Duchovním chrámem, který nemůže zničit ani požár, ani povodeň ani Římani ani jánevím kdo, jsou lidé, kteří spoléhají na Ježíše. Jsme to my – jste to vy.
Jsou jazyky, kde je pro stejné slovo pro kostel a církev – Kirche, Church. Je fakt, kostel ve městě odkazuje Bohu. Ale církev není kostel, ani ho nutně nepotřebuje. A naopak kostel, i když bude sebeopravenější a sebekrásnější, nenahradí církev – totiž ten duchovní chrám, společenství lidí. Ti představují, přibližují Boha na zemi, ti jsou jeho reprezentací.
A svatým místem se může stát třeba nemocniční pokoj ve chvíli, když tam přijde návštěva s biblí a zpěvníkem, svatým místem může být vězeňská cela, na táboře stan, kostelem se prvním křesťanům staly hrobky a katakomby, chrám měli mnozí křesťané před rokem 1781 v lese. „Kde se dva neb tři ve jménu mém sejdou já uprostřed nich jsem“ řekl přece Ježíš. Myslím, že sbory s pronajatou modlitebnou tohle vědí mnohem jasněji. Nakonec tato stavba, když byla mezi lety 1784 a 1850 sýpkou a skladištěm, vlastně kostelem nebyla.
Apoštol Petr pracuje s obrazem. Máme být živými kameny, z nichž se staví duchovní dům, chrám. Živý kámen – myslím, že apoštol myslel lidi – jednotlivé křesťany. Z nich, jakoby z cihel se staví duchovní dům. Společenství lidí – tím je sbor tvořen - rozhodně více než svým kostelem a IČem a registrací na Ministerstvu kultury. Koneckonců třeba i nyní, když poskytujeme přístřeší lidem z Ukrajiny – a je dobře že máme sborový dům – se ukazuje, jak zrovna tak důležité je lidské zázemí, energie, kterou nabízíte, kontakty, nápady, doporučení, čas, vztahy – lidský potenciál sboru.
Zkusme ten obraz o duchovním chrám trochu rozeznít v hlavách. Jednotlivé cihly – to jsou jednotliví lidé. Ti společně tvoří duchovní dům, společně tvoří stěny a zákoutí sboru - duchovního chrámu. Jednotlivé stěny, to by mohly být různé skupiny, setkání, akce, lidé, kteří sbor dohromady tvoří. Bohoslužby, biblické hodiny, nedělní škola, rozhovory po bohoslužbách, vysluhování svátostí, návštěvy, návštěvy nemocných, telefonování osamělým, sbírky, ekumenické kontakty, staršovstvo, mládež, konfirmandi, hudba, zpěv duchovních písní, tábor, modlitební skupina atd. atd. To jsou jednotlivé cihly, a stěny, které osamoceně nic nejsou, ale oživlé, a propojené dohromady s ostatním tvoří duchovní chrám.
Co ty kameny a stěny spojuje? Z čeho je „malta“ při stavbě duchovního domu z živých kamenů, aby to drželo pohromadě? Určitě vzájemné vztahy a přátelství, to je moc důležité. Ale myslím, že to nestačí. To, co drží duchovní chrám pohromadě je společná životní orientace: víra, naděje, láska. A do pomyslné malty a betonu patří další přísady z ovoce božího ducha - radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost, sebeovládání, však víte, jak to apoštolové píšou v dopisech. A určitě, a bez toho se to zřítí velmi brzy - odpuštění.
Sestry a bratři, sbor – duchovní chrám - ono to pořád bude tak trochu staveniště. Jedna věc je projekt - ale dopadá to často jinak, to ví i každý kdo staví. Důležité je, co funguje uvnitř, než jak to vypadá navenek. To je velké nebezpečí, opravovat fasádu dřív než vnitřní rozvody odpuštění, trpělivosti, vnímavosti atd…. (Soustředit se na bombastickou výroční zprávu, nástěnku, prvotřídní webovky, víc než na atmosféru a sounáležitost)
Máme být živými kameny, tady ne zachovávat zkamenělé strukturu, strnulé formy, ale žít.
A neměla by chybět okna a dveře – nemáme stavět duchovní bunkr ani zákop. Mělo by být otevřeno.
A to jsme u poslední věci, ale věcně spíš u první, základní. „Přicházejte k němu, kameni živému, jenž od lidí byl zavržen, ale před bohem je vyvolený a vzácný. Hle kladu na Sion kámen vyvolený, úhelný, vzácný, kdo v něj věří nebude zahanben.“ Pisatel myslí na Ježíše – on je úhelným kamenem. Co je to úhelný kámen?
V moudrých knihách se zmiňují tři možnosti.
Může to být kámen základní. To se mi moc nezdá - ale dost často to tak funguje - S velikou slávou se kolem Ježíše shromáždit, a pak ho dát do základů, aby nebyl vidět a stavět si dál po svém.
Druhou možností, že je to ten prostřední kámen v klenbě - klenák, díky kterému celá klenba a stavba drží, ten co se tam dává naposledy. Ano že Kristus naši životní stavbu drží, to ano, to by dávalo smysl. Ale že by měl být tím posledním co zapadne do našich projektů, to se mi moc nezdá.
Nejvíc se mi zdá třetí vysvětlení, že je to kámen před začátkem stavby napevno zasazený mimo stavbu. Jakási nivelizační značka. Pevný bod, od kterého se výpočtem stanovovaly a poměřovaly všechny úhly na stavbě. Ježíš jako úhelný kámen - podle něho, podle příkladu jeho života se má poměřovat každou část našeho života. Díky němu, pevně zakotvenému a spolehlivému máme možnost nestavět nakřivo. Stavět podle Ježíšova příběhu. Žít jeho hodnoty. A kdo věří v něho, nebude zahanben. Amen

Tags:

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer