Čtení Mt 18,10-20
Text: Zj 1,9-20 Já, Jan, váš bratr, který má s vámi účast na Ježíšově soužení i kralování a vytrvalosti, dostal jsem se pro slovo Boží a svědectví Ježíšovo na ostrov jménem Patmos. Ocitl jsem se ve vytržení ducha v den Páně, a uslyšel jsem za sebou mocný hlas jako zvuk polnice: „Co vidíš, napiš do knihy a pošli sedmi církvím: do Efezu, do Smyrny, do Pergama, do Thyatir, do Sard, do Filadelfie a do Laodikeje.“
Obrátil jsem se, abych viděl, kdo se mnou mluví. A když jsem se obrátil, spatřil jsem sedm zlatých svícnů; uprostřed těch svícnů někdo jako Syn člověka, oděný řízou až na zem, a na prsou zlatý pás. Jeho hlava a vlasy bělostné jako sněhobílá vlna, jeho oči jako plamen ohně; jeho nohy podobné kovu přetavenému ve výhni a jeho hlas jako hukot příboje. V pravici držel sedm hvězd a z jeho úst vycházel ostrý dvousečný meč; jeho vzhled jako když slunce září v plné své síle. Když jsem ho spatřil, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý; ale on vložil na mne svou pravici a řekl: „Neboj se. Já jsem první i poslední, ten živý; byl jsem mrtev – a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu. Napiš tedy, co jsi viděl – to, co jest, i to, co se má stát potom. Tajemství těch sedmi hvězd, které jsi viděl v mé pravici, i těch sedmi zlatých svícnů: Sedm hvězd jsou andělé sedmi církví, a sedm svícnů je sedm církví.“
_______________________________________________________
Když člověka, třeba letní doba přivede do jiných okresů či krajů, církví a sborů, může být udiven. Ty jo, tohle přezlacené baroko a luxus. Říkám si, co by na to asi řekl Kristus. A tenhle kazatel, co jen mluví o sobě, o své víře a agituje jak prodejce pánviček, Co by na to řekl Kristus? A tihle domorodci, co se jim víra smíchala s pověrou a zvyky předků, v rámci tzv. křesťanské bohoslužby zabíjejí zvířata. Co by na to řekl Kristus? A tahle modlitebna, proč mají vedle stolu Páně státní vlajku? Tak je to kostel Páně nebo státní kostel nebo co? Co by na to řekl Kristus?
Konec prvního století po Kristu. Jeden z významných představitelů církve jménem Jan se jednou, snad v neděli, ve dni plném moci a přítomnosti Vzkříšeného Krista, dostal do zvláštního stavu, v němž vidí nevídané a slyší neslýchané. A dostává úkol napsat sedmi sborům v Malé Asii dopisy, co jim říká Kristus. Přečtu jich šest, protože dopis do Laodikeje byl tématem kázání první neděli v červenci (můžete si ho vyzvednout písemně)
Sedm - to je plnost, ty sbory zastupují celou církev v její pestrosti, silnou i s průšvihy. A tak je oprávněně můžeme číst s otázkou: Který z těch dopisů by mohl být adresován nám? Anebo s otázkou – jak by zněl dopis adresovaný nám do Klimenta? Co by na to tady řekl Kristus?
Milí křesťané v Efezu:
Vím, že se víry držíte vytrvale. Chválím vás. I to, že jste ochotni i něco obětovat. Vím že to máte těžké s těmi lidmi, co k vám chodí, vydávají se za křesťanské kazatele a přitom jsou to podvodníci a lenoši. Chtěl bych vás podpořit, abyste byli tak horliví jako dřív, když jste uvěřili a budovali sbor. Kde je počáteční radost, lehkost a jiskra. Není to jednoduché vydržet, ani ve sportovním závodě, ani při práci, ani při učení, ani ve víře. Ale nezapomeňte, že kdo vydrží a dojde k cíli, dojde ke stromu života a ochutná jeho dobré plody. Tak vytrvejte!
Milí sbore ve Smyrně,
Vím o vašich problémech, že nemáte peníze. Ale – vy to možná ani nevíte nebo nevidíte, ale vy jste ve skutečnosti bohatí. Máte mnoho, máte se o co opřít, máte totiž duchovní poklad - evangelium. Víte o Bohu a on ví o vás. A máte se navzájem. To vůbec není málo.
Vím, že se vám posmívají, nic si z toho nedělejte! Mnozí z vás možná budou ve vězení - to je vždy těžká zkouška. Držte se víry. A dostanete vítězný věnec života (jako když vítěz na olympiádě dostává vavřínový věnec). Běžte za Ježíšem, od jeho lásky vás nemůže odloučit ani život ani smrt. Opravdu - ani smrt!
Sestry a bratři v Pergamu,
pěkné město, krásná knihovna, prý největší na světě (těch knížek a těch mouder a taky nemouder v nich). Jsou u vás krásné památky – je jistě útulné bydlet mezi nimi (jenomže tou hlavní památkou je oltář zasvěcený modle jménem Zeus). Jsou u vás báječné lázně – mramorový bazén, bahenní zábaly, starověké fit-ness centrum, pobyty v podzemí pro ty, co špatně dýchají. (jenže to je všechno vlastně svatyně boha zdraví Asklépia). Skoro ani nevím, co se vám dá vytknout. Snad jen, že jste příliš shovívaví k jiným náboženstvím a jejich bohům, k cizím naukám, k módě a aktuálním trendům. Bojím se, že se v tom ztrácíte. Sledujte, pod jakou hlavičkou se děje ta která akce. Nevím, jestli mlčíte ze slabosti, či z laskavosti, ale nemůžete přece přijímat každý názor, který se objeví. Nemůžete se přece účastnit všech akcí, které se u vás pořádají. Je třeba rozlišovat. Vytrvejte, stojí to za to umět někam a žít alternativu. Kdo se nenechá smést proudem a vytrvá, dostane bílý kamínek a na něm bude jeho nové jméno. To pak funguje jako volná vstupenka. Také do budoucí radosti.
Milý sbore v Thyatirách,
vím, že vás sbor kvete. Ví se o vaší víře, že si vzájemně pomáháte, jste sbor činorodý, tak by to mělo být. Jistě je to radostné a posilující se s vámi setkat. Jen– jde o tu osobu, co strhává mnohé na špatnou cestu. Má velký vliv, kouzlo osobnosti, možná umí promluvit, ale nevede vás dobrým směrem. Nenaleťte. Vždyť přece víte, že Duch svatý působí v tiché věrnosti, ve společenství, v obyčejné lásce. Nepotřebujete senzační novinky, evangelium stačí. A nezapomeňte, že duch svatý byl svěřen skupině učedníků a učednic, společenství. A ukazuje se, že mohutné poselství tzv. mimořádných duchovních osobností mívá krátký dech. To, co jste přijali, apoštolská zvěst o Ježíši – to vám bohatě stačí.
Přátelé v Kristu v Sardách,
váš sbor ještě existuje, má razítko, IČO a seznam členů. Ale živá víra už vyprchala. Snad jste si toho všimli, ale bojíte se to vyslovit - mrtvý sbor. Ale nejste odepsaní (jinak by už ani nemělo cenu vám psát). U našeho Pána nikdo není odepsaný, on nalomenou třtinu nedolomí a čadící knot neuhasí. Takže podpořte to, co ještě zbývá, a ty, kteří ještě zbývají. A posilněte se.
Mnoho vám chybí, nesnažte si nic nenamlouvat. Ale to je první předpoklad obnovy – na nic si nehrát, přiznat chybu (pokání se tomu říká). A nehleďte na své síly, ale na Boží sílu, nehleďte na svou nevěrnost, ale na boží věrnost. A když Boží věrnost vezmete vážně, otevřete se jí, tak zvítězíte. A dostanete bílá roucha na znamení vítězství (však jste někdy viděli, že vítěz cyklistického závodu dostává za odměnu nový dres). A budete zapsáni v Knize života.
Sestry a bratři ve Filadelfii,
vím o vaší výdrži, jste stateční, obstáli jste v těžkých dobách, udrželi jste víru. A poznají to i ti, co vás podceňovali. Čeká vás však ještě další zkouška, těžká, přijde na celý svět. Držím vám palce, modlím se za vás, nebojte se. A když vydržíte těžké časy, budete mít napořád místo u Boha, v jeho blízkosti.
Sedm dopisů, každý je jiný. Autor, Kristus ty sbory zná. Píše jako vnímavý Učitel, jako dobrý Trenér. Podle čeho poznáme dobrého učitele nebo trenéra? Je to ten, který své svěřence moc nehoní a nad chybami mávne rukou? Ne, jaký by to byl učitel, kdyby nás „velkoryse“ nechal anglická slovíčka vyslovovat po česku? Jaký by to byl učitel hudby, který neupozorní na špatnou notu? A co dobrý trenér - nechá hráče sedět, když už je začínají bolet nohy? Myslím, že ne. Myslím, že se v nich snaží probudit to nejlepší, a k tomu patří i odhalení chyb, varování před nebezpečím a práce na tom, co se nedaří.
Ale ještě podle něčeho poznáme vnímavého učitele nebo trenéra: „Umí pochválit“. Povzbudí k vytrvalosti, motivuje. Ukáže žákům cíl, ke kterému směřují. A tak malý sportovec či muzikant ví, že ta dřina má smysl, protože ho čeká odměna. Medaile, či diplom. Časem je odměnou spíš výkon sám – třeba uběhnout maratón nebo zahrát těžkou skladbu, to člověk překoná sám sebe a tím zvítězí. A pak si vzpomene na učitele nebo trenéra a říká si: „ Dobře, že mě nešetřil a nutil mne makat. Ale on uměl taky pořádně povzbudit.“
Kristus - náročný a zároveň milující. Ví, kdo potřebuje povzbudit, protože je v těžkostech, ví, kdo potřebuje spíš upozornit na chyby. A všichni potřebují výhled na cíl a odměnu. Kristus, dobrý učitel a trenér. Náš Pán, který to s námi myslí dobře.
Jak by zněla dopis adresovaný nám? Co by na to tady řekl Kristus. Nechci, aby tahle myšlenka zapadla. A pak přemýšlím, že to není na pohodový rozhovor při kávě a čaji, hypoteticky: co by na to tady řekl Kristus. Ta otázka zní jinak: Co na to tady řekne Kristus? Amen