Čtení: Ž 31,2-9
Text: Est 4,13-17
13 Mordokaj však vzkázal Esteře: "Nedomnívej se, že v domě králově vyvázneš životem, jediná ze všech židů. 14 Budeš-li v tuto chvíli skutečně mlčet, úleva a osvobození přijde židům odjinud, ale ty a dům tvého otce zahynete. Kdo ví, zda jsi nedosáhla královské hodnosti právě pro chvíli, jako je tato." 15 Ester dala odpovědět Mordokajovi: 16 "Jdi, shromažď všechny židy, kteří jsou v Šúšanu, a postěte se za mne. Nejezte a nepijte po tři dny, v noci ani ve dne. Také já a mé dívky se budeme takto postit. Potom půjdu ke králi, třebaže to není podle zákona. Mám-li zahynout, zahynu." 17 Mordokaj odešel a učinil všechno, co mu Ester přikázala.
Příběh Ester - Statečná dívka a skrytý Bůh. Purimové karnevalové masky (které skrývají) připomínají, že Bůh někdy jedná skrytě. Na první pohled jakoby v tom příběhu vůbec nebyl. V celé biblické knize Ester slovo Bůh vůbec není. Bůh jedná, ale někdy skrytě.
V hlavní roli je kráska, taková miss, nebo „star“, (poslední dobou všude někdo nějakou hledá). To jméno Ester - znamená Hvězda (Astra). Co je její hvězdná chvíle ?
Perský král Achašvéroš má velkou říši i velikou moc. Kdo se mu znelíbí, s tím je konec. To poznala i jeho žena Vašti. Při jedné mohutné oslavě se král chce pochlubit, jak krásnou on má manželku. Přikáže jí, aby se mezi pravděpodobně již opilé hodovníky dostavila a okouzlila je svou krásou, oblečená jen do diadému na čele. Královna však odmítlá a uražený král ji vyžene.
Brzy začne hledat novou královnu. Předvolá si krásné dívky z celé říše, aby si vybral, mezi nimi je i židovská dívka Ester. Právě ona se králi zalíbila a vybral si ji za královnu. O tom, že patří k božím lidu raději nikomu neřekla. Skryla to.
Ester byla sirotek, staral se o ni strýc Mordokaj. Ten se jednoho dne náhodou dozví o připravovaném spiknutí. Prostřednictví Ester to svým jménem králi vzkáže. Záležitost se vyšetří, vzpouřenci jsou potrestání, věc je zapsána do kroniky. Mordokaj byl zbožný muž a o Ester měl starost. Denně chodil k bráně královského paláce, aby se dozvěděl, jak se jí daří.
Tam se potkával s jedním vysoko postaveným dvořanem, jmenoval se Haman. Byl to králův oblíbenec. Král dokonce přikázal, že se Hamanovi mají všichni klanět. Dělali to. Někteří asi ze strachu, jiní asi aby se zalíbili. Jak už to tak bývá. Mordokaj se neklaněl. Jako zbožný žid věřil Bohu a věděl, že taková pocta patří jenom jemu. Hamana to strašně štvalo. A když se dozvěděl, že je Mordokaj se mu nekladní právě kvůli své víře, řekl si, že zatočí se všemi Židy. Šel za králem a začal je pomlouvat: „Ve tvé říši je jakýsi divný lid. Mají vlastní víru, vlastní zvyky a zákony. Je to nebezpečné. Jsou jiní, kdoví, co se z nich vyvrbí. Mělo by se s tím něco udělat. Nejlépe je asi vyhladit, nějaké definitivní řešení.“
Král se nechá přemluvit a dává Hamanovi svůj prsten - který je zároveň pečetidelem. Tím Haman zapečetil výnos, (a zákon perský a médský je nezrušitelný) který rozesla po celé říši. Je v něm určen den, kdy je dovoleno vyhubit všechny židy - dospělé i děti, ženy a muže a jejich majetek si vzít. Za 11měsíců pogrom. V židovských domech se rozlehl nářek.
Také Mordokaj oblékl žíněné roucho a také opis králova výnosu poslal k Ester s prosbou, aby šla ke králi a prosila o milost pro svůj lid. Aby se přimluvila. Ester ale vzkázala zpět, že to nepůjde, protože nikdo nesmí přijít ke králi nepozván - ani jeho manželka. Za porušení hrozí smrt.
Mordokaj jí odpověděl: „Nemysli si, že se můžeš zachránit sama. Budeš-li mlčet, vysvobození přijde odjinud, ale ty zahyneš. Jsi krásná a stala ses proto královnou, ale to všechno možná právě jen kvůli tomuhle okamžiku.“
Co teď?! Má jít Ester ke králi a riskovat vlastní život?
Ester najednou věděla, že nemůže jinak. A k odvážnému kroku se odhodlala. Prosila strýčka, aby se za ní s ostatními židy modlil (a postil ?). Sama sbírala sílu tři dny. Pak se krásně ustrojila a vydala se bez pozvání ke králi. Přijme ji ? Anebo je to její poslední den?
Král jí přijal: „Co ti je královno? Co si přeješ?“
Neřekla mu hned, o co jde. Ona každá věc má asi svůj čas. Pozvala ho spolu se sluhou Hamanem na hostinu. A pak ještě na jednu na druhý den. Haman, když šel rozradostněný z hostiny – říkal si, já jsem jediným hostem královny a krále. Všechno mi vychází! Ještě vyřídit ty židy. Už se nemohl dočkat. A nechal udělat šibenici, na kterou Mordokaje pověsí.
V noci před druhou hostinou nemůže král spát a nechává si předčítat z kroniky. Je tam i zmínka o muži, který ho zachánil před spiknutím - ano šlo o Mordokaje. Král se ptá, zda za to něco dostal a dozví se že nikoli. Zavolá si náhodou přítomného Hamana a ptá se: Co se má stát s mužem, kterého chce král vyznamenat? Haman myslí, že jde o něj a tak napovídá spoustu věcí.... šaty, koně, slavnostní průvod a volat sláva. Sklapne mu, když se dozví, že tyto pocty má prokázat Mordokajovi. A tak vede Haman po městě slavnostně oblečeného Mordokaje a musí říkat: To je muž, kterého chce král vyznamenat. Velmi hořké.
Na druhé hostině požádá Ester krále o život pro sebe a pro svůj lid. Král se podiví: O tvůj život snad někdo usiluje, kdo to je? Ester ukáže na Hamana. Královi dojdou souvislosti a přikáže pověsit Hamana na šibenici, kterou připravoval pro Mordokaje.
Strůjce zkázy je ostraněn, ale zkáza je už v pohybu. “Spis napsaný jednou královým jménem a zapečetěný královským prstenem nelze vzít zpět.“ Jako řešení dal král židům možnost bránit se.
Záhubu se nakonec podařilo odvrátit. A židé se místo pohromy radovali a veselí se z toho každý rok při svátcích purím.
Čtyři věci chci ještě poznamenat:
První: je to trochu provokace – jako svědectví o Bohu čteme příběh, ve kterém se Bůh vůbec nevyskytne, s trochou nadsázky je to dobrodružný příběh o statečné královně krásy. Tedy asi je třeba někdy odložit dělení na věci na duchovní a světské,(a toto dělení obvykle třeba krásu ocejchuje jako marnost a péči o ní jako hřích). Tady ji můžeme vidět i jako dobrý dar, za kterým se může skrývat Bůh a skrze který může také jednat. Proto je dobré číst bibli, aby měl člověk oči otevřené, aby neuvízl ve zjednodušených šablonách vnímání světa, nepřidal se k pokleslým vtipům o hloupých blondýnách, a dovedl Boha zahlédnout třeba i v karnevalovém reji.
To druhé: je poselství Mardokaje: Není možné doufat, že já vyváznu a ostatní nechám v zoufalé situaci. Člověk se nemůže vyvléknout ze své odpovědnosti. Ester to pochopila. Nebyla hloupá, že by si nebezpečí nevšimla. A nebyla ani hrdinkou, která všechno sama zmůže. Řekla si o podporu ve svém zápase se strachem. Člověk nemusí všechno zvládnout sám, ale když ví, že může počítat s podporou druhých, je schopen se se svým strachem poprat. Zásadní roli v jejím rozhodování hrál pevný postoj strýčka, který ji vychoval. Nebyl fanatik, ale jedno díky své víře věděl naprosto jasně: Žádná sólo záchrana neexistuje. To je nebezpečná iluze. Kdo se odřekne solidarity s druhými, uškodí i sám sobě. A navíc: dovedl to jasně říct i té, kterou miloval. To je vlastně strašně poctivé a odvážné, říci něco nepříjemného svým nejbližším.
Třetí: mám za to, že v připomínce Esteřina příběhu jsou shrnuty všechny možné pogromy, které na židy dolehly. Argumenty, jimiž se ohánějí všichni, kdo podléhají xenofobii jsou stále stejné: oni jsou jiní, divní, mají jiné zvyky, liší se, kdoví, co se z nich může vyvrbit. Nejdou do kolen z toho, z čeho my jsme zvyklí hodnotit vysoko. A vždy u pogromu je lákavé – když je odstraníte, můžete si vzít jejich majetek.
Čtvrté: člověk se může dostat do postavení, kdy má vliv. Svou prací, pílí, ale někdy i nezaslouženě – jako žena díky své kráse, jako muž díky své výšce a síle, někdo díky penězům, které zdědil, nebo vzdělání, které získal díky svému nadání. Víme k čemu využíváme své postavení, které máme? Víme o odpovědnosti, která s ním souvisí? Odpovědnost má nejsilnější kluk či třídní kráska – na nich záleží, jestli se někoho zastane, nebo jestli se rozjede posmívání, odpovědnost má majitel, politik, vědec. Víme o svých možnostech a co dobrého by z našeho vlivu mohlo vzejít? Snad i něčí záchrana ?
Ester poznala, že to co dostala, nemá jen pro sebe. A přestala myslet jen na svou záchranu sebe, a měla odvahu přimluvit se.
A poslední - a to už skok nejen o týden do postu, ale do Nového zákona.
V tom příběhu se 3x objeví schéma: kvůli jednomu ponesou důsledky všichni.
Perští muži se bojí, že kdyby jedné královně prošlo, že neuposlechla manžela, že by všechny perské ženy přestaly manžele poslouchat.
Kvůli jednomu Mordokajovi, co se nechce klanět, chce Haman zničit všechny Židy.
Kvůli jedné Ester byl zachráněn celý národ.
Tento mechanismus se často projevuje negativně - kvůli jednomu od nich, odsoudíme všechny z jeho vesnice, národa náboženství.
V příběhu Ježíše je toto schéma definitivně obráceno ke kladnému vyústění - příběh, slova, odvaha a smrt jednoho přišla k dobru všem. A není to omezeno na žádný národ ani skupinu. Amen