Kázání

Čtení: J 4,19-26; J 11,47-53
Text: Mk 11,15-19
Přišli do Jeruzaléma. Když vešel do chrámu, začal vyhánět prodavače a kupující v nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků a stánky prodavačů holubů; nedovoloval ani to, aby někdo s čímkoliv procházel nádvořím. A učil je: „Což není psáno: ‚Můj dům bude zván domem modlitby pro všechny národy‘? Vy však jste z něho udělali doupě lupičů.“ Velekněží a zákoníci to uslyšeli a hledali, jak by ho zahubili; báli se ho totiž, protože všechen lid byl nadšen jeho učením. A když nastal večer, vyšel Ježíš s učedníky z města.

Čtení: Mk 14,26-31
Text: Mk 14,32-42
Přišli na místo zvané Getsemane. Ježíš řekl svým učedníkům: „Počkejte tu, než se pomodlím.“

Dialogické kázání na Žalm 130 najdete v příloze

Čtení: Gn 3,1-7
Text: Mk 10,17-22
Sestry a bratři,
Ježíš je na odchodu, stojí ve dveřích – a teď někdo přiběhne a položí mu otázku... Co se asi tak na chodbě mezi dveřmi dá říct? Čekal ten člověk, že Ježíš vytáhne z rukávu nějakou instantní moudrost nebo poučku o smyslu života? Že téma věčného života vyřeší dvěma větami?
Oslovuje Ježíše „Mistře dobrý...“ - snad si ho váží, ale přece se mi zdá, že je to oslovení nějak nepřiměřeně uctivé. (znáte to, že někdy cítíte po třech slovech, že vám někdo maže med kolem pusy…)

Čtení: Iz 35,3-10
Text: Mk 5,1-20

Čtení: 1Kr 17,8-16

Čtení: L 3,1-15 V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Pontius Pilát spravoval Judsko a v Galileji vládl Herodes, jeho bratr Filip na území Itureje a Trachonitidy a Lyzanias v Abiléně, za nejvyššího kněze Annáše a Kaifáše, stalo se slovo Boží k Janovi, synu Zachariášovu, na poušti. I začal procházet celé okolí Jordánu a kázal: „Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů,“ jak je psáno v knize slov proroka Izaiáše: ‚Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!

Čtení: Mk 13,3-8.12-13.24-28 Když seděl na Olivové hoře naproti chrámu a byli sami, zeptali se ho Petr, Jakub, Jan a Ondřej: „Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení, až se začne všechno schylovat ke konci!“ Ježíš jim odpověděl: „Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl. Mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat: ‚Já jsem to‘ a svedou mnohé. Až uslyšíte válečný ryk a zvěsti o válkách, nelekejte se! Musí to být, ale to ještě nebude konec. Povstane národ proti národu a království proti království, v mnohých krajinách budou zemětřesení, bude hlad. To bude teprve začátek bolestí.

Čtení Mt 1,1-17: Listina Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahamova. Abraham měl syna Izáka, Izák Jákoba, Jákob Judu a jeho bratry, Juda Farese a Záru z Támary, Fares měl syna Chesróma, Chesróm Arama. Aram měl syna Amínadaba, Amínadab Naasona, Naason Salmóna, Salmón měl syna Bóaza z Rachaby, Bóaz Obéda z Rút, Obéd Isaje a Isaj Davida krále. David měl syna Šalomouna z ženy Uriášovy, Šalomoun Roboáma, Roboám Abiu, Abia Asafa, Asaf Jóšafata, Jóšafat Jórama, Jóram Uziáše.

Čtení: Gn 27,1-29
Text: Gn 28,10-22