Jste zde

Sůl země - kázání

kázání z neděle 31.března 2019
text: Mt 5,13

Sestry a bratři,
dnes je výroční sborové shromáždění. Je třeba přemýšlet o nás, o našem sboru, o církvi, o houfu učedníků. Co jim Ježíš říká ? Říká jim: Vy jste sůl země. O téhle větě přemýšleli již mnozí před námi, co to má znamenat.
1. Jedni si hned vzpomněli na to, že sůl má konzervační účinek. Ano křesťané jako hráz proti hnilobě, proti rozkladu, dekadenci. Bránit pokažení dobrý Božích darů. Bránit pokažení vztahů, práva, vzduchu,… Když nebude sůl, bude v tom všem víc hniloby a nechutnosti. Tedy: konzervační účinek – víra a křesťané jako nositelé osvědčených, prověřených životních hodnot, které lze jakoby v konzervách pronést i do nových časů. To je velké poslání. (*Bible) To je cenné, zvláště když se diktátem stane móda a pod návalem nových nápadů a trendů se zapomene na to, co drželo mnohé generace to drželo. Pronést cenné hodnoty skrze zmatenou dobu, uchovat to životadárné – to je velká služba. Křesťan má být konzerva-tivní. V tom nejlepším smyslu, - totiž že si nebude namyšleně myslet, že je první věřícím všech dob, že teď on sám přišel na to nejpodstatnější, ale s radostí uvidí, že tu byli mnozí před námi, a že je dobré se nechat poučit a že to nejpodstatnější se – v životě často také – prostě dědí, přenáší. Mimochodem, těm dobře konzervativním taky brzy nedochází dech.
Dá se to ovšem přehnat. Byly časy, kdy se křesťané vrhli na konzervování ve velkém. A zavařovali kde co. Konzervovali i společenské pořádky jako třeba otroctví, nebo feudální uspořádání, drželi za každou cenu panovačně patriarchální model rodiny, atd.. Anebo církev staromilská, co si libuje v archaičnosti. Myslím, že není potřeba stavět konzervárenský velkokombinát. Je ovšem dobré zachovávat i budoucím, co nás v době nouze na vandru víry živí. Vždyť naši předkové nám nejednu dobrou konzervu odkázali.
2. Další si při přemýšlení nad větou "Vy jste sůl země" vzpomněli na to, jak sůl pálí, když se dostane do otevřené rány. Je snad tohle naše určení? Je to tak, že jsme solí v očích mocným ve světě. Nebo naopak – když se zařadíme, když nikoho neprovokujeme – nepálíme, jsme stále ještě slaní? Můžou být z podstaty víry křesťané světu veskrze příjemní? Nepatří ke křesťanské existenci, že je kousavá, že komplikuje, že druhým problematizuje vidění světa, že je třeba poctivá až to druhé bolí, že klade otázky po hloubce sobě i okolí – ani je nemusí vyslovit, klade je už tím, že je? Má všeobecně pozitivně přijímané křesťanství ještě potřebnou nezaměnitelnou slanost?
3. A ještě jiní si nad veršem Mt 5,13 vzpomněli na pohádku sůl nad zlato. Ano sůl je nepostradatelná. Jsme nepostradatelní, jsme nad zlato, Církev nad zlato – nebo aspoň ve zlatě. A běda, kdyby někdo chtěl tvrdit opak! Ano tohle je karikatura – ale přitom právě tady jsme někde velmi blízko Ježíšově intenci – sůl dodává chuť, je potřebí, dodává říz, jinak je to mdlé. Svět potřebuje koření. Nejde přeci jen o to přežít – o to, aby se bílkoviny, cukry a tuky dostaly do organismu. Jde o to, aby to bylo chutné, aby byl život stravitelný, lahodný, dobrý, aby to nebylo živoření, ale život plný, požehnaný – chutný.
A to světu prý dodávají – kdo? No podívejme se, kdo je tu vlastně osloven – ti, kdo slyší blahoslavenství – chudí, pokorní, plačící, bojovníci za spravedlnost, tvůrci pokoje. Kdo poslouchá to Kázání na hoře - to je nezřetelné (čti Mt 5,1-2) učedníci a zástup. Tak tahle cháska to je koření světa, to má dát mdlému světu šmrnc, chuť stravitelnost? Což, tahle cháska ? Ano každý kdo to slyší, kdo možná ještě ani není učedníkem – anebo je učedníkem začátečníkem (jsme teprve v 5 kapitole) - ten už slyší, že je solí. Nemusí to být nutně člověk, co má jasné vyznání víry, ale už ten kdo slyší, kdo po úvodu neodešel, kdo je možná jen zdálky přihlížející je už solí země. A myslím, že spíše než pocit vyznamenanosti a exkluzivity, se u posluchačů objevil údiv: Cože já? Já také?
Ano, ty také. Solí země jsi, když hledáš jak život uchopit za ten nejlepší konec, a biblické evangelium chceš mít jako dobrého rádce. Chuť světu dodáváš ty, kdo máš naději. Ty, který jsi uvěřil že láska je lepší než nenávist a sobectví, Ty, který chceš svůj život žít v pravdě, ty, který víš, že tvůj život je bytostně spjat s životy ostatních a sólování že nemá budoucnost, ty jsi světu nepostradatelný. Ale také ty, co jsi daleko v zástupu, prostě ses jenom zastavil protože tušíš, že to chce změnu, a že svět potřebuje proměnu jako sůl. I když možná ještě přesně nevíš jak.
Čtěme pozorně: není tu úkol: Buďte solí, máte být solí, musíme být solí. On tu Ježíš říká: Vy jste! Už jste a pokud tu stojíte, už jste solí, pokud tu, bratři a sestry, sedíte jste, to si neodpářete, celou svou existencí tím, jak jste – jste solí. Tím jak existujete v práci, tím jak žijete ve městě, v rodině, tím solíte.
4. A tu jsme u důrazu, na kterém Matoušovi obzvlášť záleží. Sůl dává užitek jen tehdy, když se vmísí do těsta, do pokrmu, do okolí. Sůl v misce k jídlu není, jedlá je jen smíchaná s jídlem a to může být dobré. A kde se provádí odluka křesťanů od světa, kde se zaměřuje jen na sebe, kde se utíká do věřícího ghetta, tam to opravdu často není k jídlu, to fakt nemá cenu. Křesťané, co se setkávají jen mezi sebou, nepůsobí na okolí, to je nesmysl, no takový, jako sůl, která nesolí. Sůl shromážděná v pytlíku, to není k pozření a vlastně taky na nic, dokud není vmísena.
5. A pak ještě – poslední - ono stačí soli málo, špetka, a mnoho mdlého se promění v dobrotu. Nevadí, že je učedníků pár, že je křesťanů v kolonkách sčítání lidu trochu, a že lidí dobré vůle aby ses na prstech jedné ruky dopočítával. Ono stačí špetka a zasáhne, promění to mnohé. To je zaslíbení, to je víra v moc dobra. 10 spravedlivých, by mohlo zachránit celou Sodomu. A asi to znáte, že i jeden člověk dokáže prioměňovat k dobrému široké okolí, dokáže strhnout ostatní k jiné náladě, k jinému přístupu….
Je tu jedna podmínka – jak jsem už říkal - že se totiž ta sůl rozplyne. Ona zmizí, obětuje se ve prospěch celku, a pak je to k dobrému. Sama v sobě vlastně význam ani nemá – tak jako církev sama v sobě nemá význam, a je dobře si to připomínat. Je určena ke službě, Církev pravá je tam, kde se vydává pro druhé. Nebo jinak. Církev je jen tehdy církví, když je pro druhé. Když věřící ze světa utečou, ztrácení význam. Tedy církev jako otevřené společenství. A tím, co sama přijímá, z čeho žije, tím prokvasí, prosolí své okolí, tam kde právě je. Ať je mi 17 či 70, ať jsem hovorný či mlčenlivý, muž či žena, produktivní či ne, stále jsem sůl – tak praví Pán. Mnoho ve mne vkládá. Ano my můžeme být zdravě sebevědomí – to je důležitý úkol. Ale zdravě - není to výsada- jako že by sůl nad zlato, tak křesťan nad zlato. Je to jedinečný úkol, rozpustit se pro okolí a tak sloužit.
Sůl je docela obyčejné zboží i levné. Nermuťme se nad tím, že si toho někdo neváží, a nenechme se vyvést z míry, tím, že máme výraznou chuť. Té se nevzdejme, naší Kristovské identity, Ježíšovské neskladnosti, oné charakteristické slanosti.
Celý Ježíšův příběh. … My ten příběh vyprávíme svými životy, někdy hůř někdy líp.
Pane buď s námi, ať ho vyprávíme spíš líp, a ať jsme okolí k dobrému. Amen

Tags: 

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer