Čtení: 2 Pa 5,11-14
Text: 1S 16,14-23
14 Duch Hospodinův odstoupil od Saula a přepadal ho zlý duch od Hospodina. 15 Proto Saulovi jeho služebníci navrhli: "Hle, přepadá tě zlý duch od Boha. 16 Ať náš pán poručí svým služebníkům, kteří jsou před ním, aby vyhledali někoho, kdo umí hrát na citaru. Bude na ni hrát, kdykoli na tebe dolehne zlý duch od Boha, a bude ti dobře." 17 Saul tedy poručil svým služebníkům: "Vyhlédněte mi někoho, kdo dobře hraje, a přiveďte ho ke mně!" 18 Jeden z družiny nato řekl: "Viděl jsem syna Jišaje Betlémského, ten umí hrát. Přitom je to statečný bohatýr, bojovník i muž hbitý v řeči a pohledný, a je s ním Hospodin." 19 Saul poslal posly k Jišajovi a poručil: "Pošli ke mně svého syna Davida, který je u stáda!" 20 Jišaj vzal osla, chléb a měch s vínem i jednoho kozlíka a poslal to Saulovi po svém synu Davidovi. 21 David přišel k Saulovi, stával před ním a on si ho velice zamiloval; stal se jeho zbrojnošem. 22 Jišajovi poslal Saul vzkaz: "Ať David zůstane u mne, neboť získal mou přízeň." 23 Kdykoli na Saula doléhal duch od Boha, bral David citaru a hrál na ni. Saulovi to přinášelo úlevu a bylo mu dobře, zlý duch od něho odstupoval.
---------------------
Může se to stát - že se člověk začne hroutit. Vytrácí se energie: Už není žádná. Nemyslím ty chvíle, kdy si člověk říká: "Něco mi chybí." Myslím ten stav, kdy chybí to nejpodstatnější - chuť do života. Chybí impuls, aby udělal i ty nejjednodušší úkony. A není si jist, že nějak zvládne byť jen jeden následující den. Stává se to tehdy, když člověku přerostou přes hlavu úkoly a starosti a když má pocit, že i kdyby se sebevíc snažil, tak to prostě dál už nejde, že to nedá. Hodně práce završené úspěchem - to přináší životní šťávu a adrenalin, ale když je úkolů moc, námaha se zdá být nekonečná námaha a k tomu žádná pozitivní odezva… Někdy se mluví o synodromu vyhoření - vyšťavenost, pocit, že to nezvládám, že už nechci, už nemůžu, už nemám sílu. A někdy je od nadšení a opojení k vyhoření jen malý krůček.
Jeden z takových příběhů vypráví bible o Saulovi. Úspěšný muž, vojevůdce, a pak král. A náhle uprostřed všeho velmi nejistý. Rozervaný, vyčerpaný, na dně:
14 Duch Hospodinův odstoupil od Saula a přepadal ho zlý duch od Hospodina. 15 Proto Saulovi jeho služebníci navrhli: "Hle, přepadá tě zlý duch od Boha.
Musí to být s tímhle úspěšným králem hodně špatné, když i jeho služebníci stanoví diagnózu: "Dobří duchové tě opustili, jsi rozrušený zlými duchy." Je to opovážlivost říct něco takového králi.
V kralické bibli čteme: "nepokojil ho duch zlý od Hospodina". "Nepokojil" - to je ve skutečnosti jeden z nejhorších symptomů - vnitřní nepokoj, neklid. Nepokoj existující problémy ještě zesiluje. Člověk se nemůže na nic soustředit, a tím je to ještě horší, hora úkolů a žádná odvaha je řešit. Tak je to se Saulem. Je jak bezducha, nemůže to zvládnout.
Král Saul měl štěstí na dobré spolupracovníky. Vědí co je pro jejich šéfa dobré. Asi nemají muzikoterapeutické vzdělání, ale asi mají zkušenost, jsou moudří anebo chodí do kostela. A jsou chytří tihle sluhové, sami vloží králi do úst ten správný rozkaz pro sebe:
Ať náš pán poručí svým služebníkům, kteří jsou před ním, aby vyhledali někoho, kdo umí hrát na citaru. Bude na ni hrát, kdykoli na tebe dolehne zlý duch od Boha, a bude ti dobře." 17 Saul tedy poručil svým služebníkům: "Vyhlédněte mi někoho, kdo dobře hraje, a přiveďte ho ke mně!" 18 Jeden z družiny nato řekl: "Viděl jsem syna Jišaje Betlémského, ten umí hrát. Přitom je to statečný bohatýr, bojovník i muž hbitý v řeči a pohledný, a je s ním Hospodin."
Saul s tím nápadem souhlasí. A rozkáže jim to, co mu navrhli. Je to spolupracující pacient. Asi vidí, že to s ním myslí dobře.
Následně je ta léčebná terapie obšírně popsána v nejkrásnějších barvách. V blízkosti toho člověka, co by přišel je prostě člověku určitě lépe. Cosi pozitivního z něj vyzařuje, je osobnost, čiší z něj autenticita. Biblicky řečeno, je prostě moudrý.
A Jišajův syn David je nejen moudrý, ale je také hudebník. V tomhle vyprávění jedno souvisí s druhým. Ten opravdu moudrý je hudebník a opravdoví muzikanti jsou moudří lidé. Hudba souvisí s moudrostí. Hudba léčí….. Hudba je dar boží.
Můžeme teď chvilku přemýšlet o důvodech, proč tomu tak je.
Můžeme se dočíst, že poslouchání hudby i aktivní hraní podporuje koncentraci. Zvláště při zpěvu se posiluje dech a krevní oběh. A pak to psychické - někdy člověk může zpěvem ze sebe dostat aktuální naštvanost nebo celodenní frustraci. Říkal mi jeden zpěvák, že večerní zkouška pěveckého sboru v tomto smyslu prý někdy dělá zázraky. U hudby člověk přijde na jiné myšlenky. Ale především, a v tom bude asi nějak ten teraputický účinek, že je člověk vytržen ze svého světa - ze světa úkolů, strachů, frustrace - a je vytržen do jiného světa, který je větší než lidské pomyšlení. Při zpěvu a muzicírování je člověk jaksi jinde, jiným člověkem, člověkem, který se zapojuje do bytí, kdy ladí s okolním světem. V hudbě (ostatně stejně jako při modlitbě) člověk vychází ven ze sebe a pak se zase změněn, proměněn k sobě vrací. Nebo třeba při oslavách, kde se slaví, že jsme, že je život, tam se často zpívá. Kde se zpívá, tam člověk prožívá život jako dar. A souzním s těmi, co jsou kolem, s tím co je kolem mne, ale i když jen naslouchám, a ono to sedí, harmonie, tak vnímám, že je vše jako dar.
Ve známé písni Díky - se zpívá Dík za hudby dar. Možná si to v této těžké době karantény uvědomujeme víc než jindy, co dokáže hudba udělat - i s naší náladou, s naší životní šťávou. Co člověk prožívá, když při vstupu do kostela slyší varhany, někdo si prozpěvuje kudy chodí, nebo jen tak píská, když prostírá k obědu. Hudba umí být nosičem našich nálad, ale může je také vytvářet a přetvářet a nabídka božího daru zvaného "hudba" je obrovská: může to být v dur nebo v moll, a různé tempo a takt, a různé styly a žánry hudby - hudba nás může uklidnit ale také dát do pohybu.
Saulovi služebníci věděli, co dělají, když poslali pro Davida, aby hrál.
Nejde o žádný zázrak - terapie hudbou není zázračné uzdravení. Ale pomáhá. "Saulovi to přinášelo úlevu a bylo mu dobře." Ne, neřeší se tady otázka spasení člověka, ale alespoň dočasně, alespoň na čas "míval Saul polehčení a lépe mu bývalo". Hudba pomáhá. Lépe se snáší každá nemoc, když se ví, že je možná úleva.
Kdybychom to zpřehlednili - jak došlo ke zlepšení Saulova stavu:
První krok je rozhodnutí vůbec něco dělat. To je ostatně známo z terapie: rozhodnut se pro ni je často polovina úspěchu. A je to těžké. A musí být ti okolo někdy velmi šikovní, jako ti Saulovi sluhové a říci to citlivě, moudře, tak aby to dotyčný přijal (a vlastně si nakonec možná i myslel, že to byl jeho nápad - ale to by nevadilo, pokud se rozhodl říci si o pomoc. Není důležité, kdo to vymyslel, jde o věc - uznat, že potřebuji pomoc.
Druhý krok - je vznik vztahu, ve kterém je důvěra. David přišel a sloužil a Saul si ho oblíbil. Vztah nemocného s tím, kdo mu má pomáhat, se podařil. Saul Davidovi dokonce svěří to nejdůležitější - své zbraně. To je znamení velké důvěry.
Třetí krok - terapie - v tomto případě naslouchání hudbě
Chce to někdy čas uvěřit, že to se mnou druzí myslí dobře. Postoj, vztah dělá hodně.
Říká se, že "Dávat je víc než brát". Je to takové úsloví. A v určitém kontextu, tam kde lidem není zatěžko brát a brát, co to jen jde (a to je nebezpečný postoj. V takových situacích je třeba říci "Dávat je víc než brát" a zkusit to nějak ilustrovat a získat pro myšlenku, že dávat je víc než brát. (a je to moc krásný okamžik, když se třeba v hodině náboženství děti svěří, že vlastně na vánoce radši dárky chystají a dávají, než že je dostávají.)
Ale v jiném kontextu a v určitém smyslu to může být úplně naopak. Že dávat je mnohem lehčí. A naopak příjímat pomoc a dobro od druhých může být velmi náročné. Stává se těm, co na to nebyli zvyklí a potkal jsem se právě v církvi s mnoha lidmi, kteří to nedokázali. Nedokázali si přiznat, že potřebují pomoc. Nedokázali si představit, že by něco nezvládli bez druhého, bez jeho rady, bez jeho podané ruky, bez jeho finanční podpory. A chtějí hlavně nikomu nebýt nic dlužen, nemuset se říkat o pomoc, protože prostě "Já se o sebe postarám."
Troufnu si říci, že to také může být nebezpečný postoj. Duchovně nebezpečný. A že zdravé a evangeliu přiměřené je vědět o svých hranicích, o svém hříchu, slabosti, křehkosti a nechat si pomoci. Bohem. A také lidmi, když skrze ně Bůh pomáhá.
Saul to zvládul. Oddal se zvukům a bylo mu lépe. K moudrosti patří vidět nabídnuté dary a přijmout je. Vnímat hodnoty, všimnout si krásy, vnímat zvuk, umění - to bývá začátek návratu do života ze stavů otupělosti, vyhoření, ze chvílí, kdy nejsme schopni nic krásného vnímat, i když je to nadosah.
Pane Bože, díky také za dar hudby. Amen