Od Klimenta na doma

Bohoslužby

26.9.   9.30  (Gerhard Reininghaus)

3.10.   9.00 !  + sborové shromáždění

10.10. 9.30

Zveme: 2. října 2021

KLIMENTSKÉ EKUMENICKÉ PUTOVÁNÍ

od nás (sraz v 8.00) ke sv. Klimentu v Holešovicích (8.30) a dále ke sv. Klimentu na Levý Hradec (22 km)

plakát s podrobným programem

Jste zde

Podpírat Mojžíšovy/Mojžíšovi ruce - kázání z 27.6.

Čtení: Ef 6,10-17

Text: Ex 17,8-13 Tu přitáhl Amálek, aby v Refídimu bojoval s Izraelem. Mojžíš rozkázal Jozuovi: "Vyber nám muže a vyjdi do boje proti Amálekovi. Já se zítra postavím na vrchol pahorku s Hospodinovou holí v ruce." Jozue učinil, jak mu Mojžíš rozkázal, a dal se s Amálekem do boje. Mojžíš, Áron a Chúr vystoupili na vrchol pahorku. Dokud Mojžíš držel ruku nahoře, vítězil Izrael, když ruku spustil, vítězil Amálek. Když Mojžíšovi umdlévaly ruce, vzali kámen a podložili jej pod Mojžíše, aby se na něj posadil. Áron a Chúr, každý z jedné strany, mu podpírali ruce, takže vytrval s rukama nahoře až do západu slunce. I porazil Jozue Amáleka a jeho lid ostřím meče.
_______________________________________________________

Sestry a bratři,
je to tak, že z bible vybíráme. Opakovaně a rádi čteme takové ty stěžejní, známé příběhy a mnohé ostatní pomíjíme. Je to do velké míry pochopitelné, ale přece jenom - jestli jsme se příliš rychle nenaučili přeskakovat a jestli se neochuzujeme, když některé biblické pasáže považujeme jen za výplně, přechody, či vycpávky. Zkusme přemýšlet, jak by k nám mohla promluvit 17. kapitola 2. knihy Mojžíšovy.
Najdeme tam podivuhodný příběh - o zápase. Ostatně jméno Izrael znamená "Bůh zápasí". Zpočátku Izraelci cestou z otroctví do zaslíbené země zápasí s hladem a žízní. Teď v cestě nepřítel. Hospodin ten problém za ně nevyřeší (mávnutím kouzelného proutku), je třeba bojovat. A tak Jozue spolu s dalšími jde do boje. Mojžíš, Áron a Chur jdou na horu. Mojžíš má v ruce hůl Hospodinovu. A pak se děje ta podivuhodná věc, že dokud na hoře drží Mojžíš ruce vzhůru, Izraelci dole jsou silní a vyhrávají. A když Mojžíšovy ruce klesnou, tak jsou tam dole slabí, jsou přemáháni, prohrávají. Na Mojžíšovi to záleží, na něm to leží. Mojžíš však má s sebou Árona a Chůra a ti mu v kritickou chvíli pomohou: přivalí kámen, aby se mohl posadit, a podpírají mu ruce, každý z jedné strany a tak vydrží Mojžíš s rukama nahoře až do západu slunce a boj je vyhrán.
Nebudeme řešit historii (tedy kdo byli Amálekovci, že to byli lumpové, co žijí na cizí úkor….). Vezměme to jako příběh nadčasový, modelový.
Je to tak, že v životě narazí člověk také na protivníky, na nepřátele. A i když je cesta života také cestou víry, tak to není odpolední výlet. Na člověka si počíhá ledasco a ledaskdo. A tu je třeba, aby Jozue vzal s sebou ty, co jsou ochotni jít bojovat. "Mezi dobrem mezi zlem, je boj na zemi, den co den se všichni rvem je boj na zemi". A jsou třeba muži a ženy, kteří se budou za pravdu za dobro za boží věc ve světě prát. (samozřejmě, ehm, že budou muset nejdřív bojovat na frontě mezi dobrem a zlem ve svém srdci - "v srdcích mužů v srdcích žen je boj na zemi"). Na všech místech, jak kdo kde je, třeba obstát v duchovním boji. Z reformátorů tento rys života víry nejvíc vystihl Oldřich Zwingli, když mluví o tom, že Kristus je nás hejtman a my jsme ve službách milého Pána Ježíše. A dotahuje tento obraz tak, že třeba Večeře Páně je přísaha na Kristův prapor, kde dávám jasně najevo, že chci být v duchovním boji na straně dobra, Ježíše Krista a od něho čerpám výzbroj a sílu. Tak to je první skupina – ti kdo bojují.
Druhým, o kom se píše je Mojžíš. Nejde do boje, jde na horu s Hospodinovou holí v ruce a zvedá paže vzhůru. Tím gestem vyjádřuje touhu po Boží pomoci, je to gesto vstřícnosti k navázání vztahu, gesto modlitby. Protože ta reálná bitva má své duchovní pozadí. Ta modlitba nahoře a dění dole spolu souvisí. Překvapivě hodně. Také naše setrvávání v modlitbě a dění na bojištích našich všedních dnů spolu souvisí. Překvapivě hodně. A může to být i modlitba někoho, kdo stojí opodál a přimlouvá se a my jsme díky tomu silní. Překvapivě.
Zdánlivě všední dění kolem nás má duchovní pozadí.
- Opíráme se o Boha, nebo spoléháme na své síly ?
- Tušíme, kdo se asi modlí za nás ? Kdo nám kryje záda ? Kdo se za nás přimlouvá ?
- Máme odvahu o modlitbu požádat, když je nám těžko?
- Víte o někom v okolí, kdo je uprostřed nějakého boje ? Modlíte se za něj ?

Další, kdo je na scéně, jsou Áron a Chur. Doprovázejí Mojžíše, na kterém leží tíha vedení izraelského lidu i tíha odpovědnosti za boj. Druhové, kteří mají dost fantazie a taky nápady, jak pomoci. Dají Mojžíšovi vydechnout, a když by už on nemohl, tak mu podepírají ruce. Mojžíš by to nezvládl, ale když někdo stojí s ním, tak ano. Bez Árona a Chura by to asi dopadlo špatně.
K tomu teď malou odbočku: Je dobře být velmi ostražitý, když se kdekoli vyzdvihuje nějaká osobnost (i v církvi). Někdo příkladný, kdo koná dobro, kdo má dar udat správný směr, kdo umí začít nějakou bohulibou aktivitu a vytrvat v ní. Je dobrá ostražitost, protože se stává, že se takové postavy idealizují, nevidí se jejich lidství, poklesky a slabiny. Však známe přebujelé legendy a kulty osobnosti. A je důležité připomínat obyčejné hrdiny, co konají dobro bez veřejných ohlasů a vyznamenání. Je fakt, že některé projekty události do velké míry stojí a padají s konkrétním tahounem. Ovšem i ty velké postavy měly a mají spolupracovníky, důvěrníky, ty, kteří je doprovázejí a podpírají. Tady Mojžíš má Árona a Chura, David má Jonatana a Joaba, Jeremiáš má Báruka, Pavel má Barnabáše, Timotea, Silase, Filipské a další. A nakonec i Ježíš vysílá do světa stavět se proti zlu na stranu Božího království své učedníky a přimlouvá se za ně. V tom rozhodujícím zápase záleží na něm a na něm leží tíha odpovědnosti. A i on v Getsemane nechce být sám, potřebuje podepřít v modlitebním zápase – bere s sebou Petra Jakuba a Jana, a prosí je aby byli s ním a podpírali ho, alespoň tak, že budou bdít – zůstaňte a bděte se mnou. Bděte vedle svých bližních, všímejte si jich.
I ti, co jsou vepředu, co vedou – do svobody, v boji za dobro, i ti, co obvykle druhé povzbuzují, hecují, pomáhají, i ti potřebují někdy podpořit, podepřít.
Možnosti podpory jsou různé. O modlitbě už řeč byla. Významná je podpora slovem – pochvalou, vyjádřením účasti, dopisem, telefonátem, ale i podpora činem, či pomoc finanční (to vědí manželky zavřených disidentů i apoštol Pavel) nebo podpora jenom tím, že s dotyčným jsem, nebo že podpisem podpořím jeho věc třeba na petici, nebo prostě jen tím, že on ví, že na něj myslím.
Je na světě boj, velký i malý, celosvětový i lokální – se zlem a překážkami všeho druhu. A vedou ho mnozí lidé, kterých si vážíme, lidé na správném místě. Lidé, co rozbíhají a drží projekty proti násilí, proti ponižování a útlaku menšin, jiných ras, žen, lidé, co bojují proti otrocké práci malých dětí, lidé, co bojují proti nášlapným minám, a obchodu s lidmi, lidé, co bojují proti zkorumpovaným politikům a za záchranu životního prostředí, lidé, co bojují proti mučení lidí i zvířat, lidé, co pomáhají alkoholikům a drogově závislým, lidé, co pracují ve výzkumu proti nemocem, bojují s nemocí u pacientů, nebo se stářím svých blízkých. Lidé, co bojují proti nudě a prázdnotě tím, že připravují pro děti tábory a přes rok zájmové kroužky. Lidé, co se zasazují o lepší život pro handicapované a cizince a pracuji za smíření mezi církvemi a náboženstvími atd. atd. Vypadají někdy nezničitelní a trvale nadšení, ale i oni potřebují podporu, přistrčit balvan, židli, aby si mohli orazit, podržet ruce, aby viděli, a věděli, že na to nejsou sami, že jejich boj někdo vidí. Oni vypadají často, jakože vše zvládají, ale i oni uvnitř též mohou pochybovat, plakat, věšet hlavu.
Sestry a bratři, asi se vám to také stává, že čtete o organizaci, co se zajímá o vězně svědomí ve světě – a říkáte si, hm, jsou dobří. Dobrá práce. Pomůže jim to? Vědí to? Slyšíte o statečných úřednících, co nepodlehnou tlaku vedení bezohledné chemičky, čtete o soudci, co se nebál mafie, obdivujete rodinu, co se léta stará o své staré rodiče, pochvalně mručíte, jak se dobrovolní trenéři věnují dětem. Ale vědí to dotyční? Doma (v duchu) si to možná řeknem, že je něco dobrý projekt, ale podepřeme také skutečně jejich ruce? Přistrčíme židli, pošleme jim dopis, E-mail, DMS, pochválíme jejich práci, podepíšeme petici, přijdeme na demonstraci, pošleme bábovku na tábor… Jedna věc je držet Mojžíšovi palce, lepší je přistrčit balvat a podepřít ruku.
Dodejte síly ochablým rukám, pevnosti kolenům klesajícím. To je biblická výzva, to je andělský úkol. Posilněte zemdlené ruce i klesající kolena. Porozhlédněte, pro koho můžete být Áronem a Churem. A pokud jste někde Mojžíšem, dopřejte si posezení na balvanu a nechte se podepřít.

Byla bitva, byla vítězná. Kdo měl největší zásluhu?
Jozue a bojující jednotka?
Mojžíš, kteří se na hoře vytrvale modlil?
Anebo Áron a Chur, bez jejichž pomoci a fantazie by to asi nedopadlo?
Vyhráli všichni. Resp. vyhrál Hospodin, je to boj Hospodinův – každý den mezi dobrem a zlem na světě i uvnitř našeho srdce. Je to boj Hospodinův. A potřeba jsou všichni. Ti, co do boje vyrazí, ti, co jsou v čele, ti co je podporují, i ti co se za bojující přimlouvají. Nikdo není zbytečný.

Tags: 

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer