Jste zde

Josef a Putífarova žena

kázání z neděle 24.3.
Text: Gn 39

Sestry a bratři,
chci vás pozvat do příběhu Josefa - starozákonního hrdiny, ve kterém někteří vidí předobraz Krista. Na začátku celé novely je závist Josefových bratrů vůči nadanému, preferovanému a vyvolenému. Ta závist se rozbují až k plánu bratra - hvězdu - zabít. Zásahem nejstaršího z bratří Rubena je Josef „jenom“ hozen do studny a po té prodán okolojdoucí karavaně, která míří do Egypta. Je prodán jako otrok.
Můžeme si ho představit - jak stojí polonahý na trhu a kupci procházejí podél právě přišlé karavany, aby prohlédli nové zboží. Na se zákazník dívá, když kupuje otroka? Na paže a svaly, když hledá nosiče. Ale Putífar, faraonův dvořan, hledá služebníka do domácnosti - a tak se dívá na ruce, oči a postoj.
"Odkud ho máte?"
"Z Izraele Pane. To není obyčejný otrok."
My, co čteme bibli, víme, že to není obyčejný otrok. Je s ním Bůh. Slyšeli jsme to během této kapitoly několikrát. Co to vlastně znamená - Hospodin je s ním ? Hospodin s ním - a on je otrokem?
Ano. Tak také mohou vypadat lidé s nimiž je Bůh. Třeba prorok Jeremjáš - po celá desetiletí uprostřed svého národa - posmívaný, nenáviděný, nepochopený. Ale Bůh byl s ním. Anebo Job - ztratil všechno své jmění, všechny své děti, nakonec i své zdraví. Přitom "Bůh byl s ním". Anebo Jan Křtitel, na pokraji pouště a poté ve sklepení Herodova hradu zavražděn. A "Bůh byl s ním ". Apoštol Pavel - cituji ho "Pětkrát jsem byl odsouzen ke 40ti ranám bez jedné, třikrát jsem byl trestá holí, jednou kamenován, třikrát jsem ztroskotal s lodí" a Bůh byl s ním. A s nikým nebyl Bůh tolik jako s Ježíšem, který na kříži volal: "Bože můj, proč jsi mne opustil." Tak také mohou vypadat oblíbenci Boží: trampoty, postihy, odříkání všeho možného nejsou důkazem, že Bůh není s námi.
A na druhou stranu mohou ti, co s nimi je Bůh: "Být všemu lidu milí" jak čteme o prvních křesťanech "Lid je měl v úctě", tedy mohou prožívat chvíle srdečných sympatií, však i o Ježíši čteme, že "prospíval na duchu i na těle a byl milý Bohu i lidem", a zástup jeho příznivců se zvětšoval: "I učil v jejich synagogách a všichni ho velmi chválili."
Troufám si říci, že z vnější situace člověka nemůžeme usuzovat, zda-li Bůh s ním je či nikoliv. Bůh je s Josefem, když je nahoře, Bůh je s Josefem i když je dole.
Není to obyčejný otrok. Před chvíli ještě hluboko hozený ve studni, teď začíná růst. Umí si poradit, kam vkročí, tam vzkvétá pokoj. Stává se stále větší, až se stane velmi velikým. Putífarův dům vzkvétá, a za chvíli už Putífar nepodnikne nic, aniž by se Josefa zeptal, co si o tom myslí. Nakonec svěří Josefovi všechno, co mu patří.
Jenže Putífar je pořád v práci, u dvora, a ten mladý cizinec v domě, ty je ho oči a ruce.... a paní Putífarová je tak osamělá. A také zamilovaná.
"Josefe spi se mnou" - říká ďábel, tentokrát oblečen do postavy paní Putífarové. "Můžeš. Nikdo to neuvidí, nikdo se to nedozví, nikomu tím neuškodíme. Vejdi ke mně Josefe."
"Ne", říká Josef - předobraz Krista zápasícího s pokušením (slyšeli jsme v prvním čtení).
"Budeš mít pak úplně vše - v tomto domě, když mne poslechneš."
"To nepřipadá v úvahu. Ne, nechci tě poslouchat."
Není to Josefova nesympatie, je v tom rozhodnutí. Josef má své důvody - má to v hlavě srovnané. Není to pocit, je to postoj. A jeho vůle mu pomáhá.
Odpovídá: "Můj Pán mi svěřil vše, co má. Nevyňal z mé správy nic, jen tebe, protože jsi jeho manželka. Jak bych se mohl dopustit takové špatnosti." Josef ví co je dobré a co špatné, Josef ví o svých hranicích.
A dodává ještě: "Jak bych se mohl dopustit takové špatnosti a prohřešit se proti Bohu." Josef ví, co je hřích. On tuhle, řekli bychom velmi osobní, privátní věc, dává do souvislosti s Bohem. A to je pro pohanské okolí překvapivé - a tady jsme sestry a bratři ve stejné situaci - že celý život, jednání mluvení - mu - věřícímu - souvisí s Bohem. Zkoušeli jsme jednou s mládeží hledat oblast lidského života, které by se víra netýkala, která by byla nějak autonomní, bez vztahu k Bohu. Nenašli jsme.
Někdo namítne: "Ale ne. Josefovou motivací je strach. Bál prozrazení, možná se bál mocných žen, určitě se bál svého pána Putífara, bál se koneckonců také Boha Hospodina - že by ho urazil - že by tak narušil řád, jehož je Hospodin garantem. Bál se. Neudělal to ze strachu."
Ale vlastně proč ne. To není úzkost, to je ten pozitivní strach, který se v bibli nazývá bázeň před Hospodinem. Však i jindy nás lidi strach chrání - abychom neudělali nějakou hloupost - někdy nám strach velí utíkat (třeba před divou zvěří nebo před záplavou). Mohl by být strach pomocníkem, třeba i v takové Josefovské situaci - požehnaná bázeň, která prostě velí utéct...... To není příběh o cudném mladíkovi, to je příběh o jednom, co měl srovnané hodnoty, věrnost - také Bohu na prvním místě.
"Josefe spi se mnou", nabízela se mu den co den, ale on ji odmítl. "Josefe", natahuje jednoho dne k němu ruce, aby ho objala, ale on se jí vytrhne. Utíká před pokušením. A nechá svůj plášť v její ruce. Myslela si, že ho má vhrsti, ale teď drží jenom jeho plášť. Co teď? Zvládne to ona ?
Ne. Dostane vztek. Její ego bylo zraněno. Podobně jako královna v pohádce o Sněhurce - touží být neodolatelně žádoucí - a je teď zraněná a zahanbená a zuří. Zraněné zvíře kope a běsní. Putífarka dostane vztek, když není podle ní. Když se realita nekryje s jejím snem, když není naplněn scénář, který připravila.
Když není po našem. Jak reagujeme?
Když nás druhý odmítne? Když druhý odmítne mé řešení situace, moje návrhy, moje názory, můj pohled, mou nabídku? Jak reaguji? ....... Respektuji, že druhý může říci Ne .....
Putífarka to nerespektuje. Své zklamání nezvládá. A všechnu sílu nyní vrhne na zničení toho, kdo její zklamání vyvolal. "Pomóc! Pomóc chce mě znásilnit!" volá s pláštěm v ruce Putífarka. Když není po jejím, když jí Josef není po vůli, tak mu to nandá. Uražená ješitnost a pomstychtivý plán. "Pomóc chyťte ho!"
Přiběhnou otroci a otrokyně. "Ten muž, ten hebrejský muž, chtěl se mnou spát..... křičela jsem co se dalo..... utekl a nechal tu vedle mne svůj plášť" (Vedle mne, říká mazaně paní Putífarová, neudělá chybu a neřekne v mé ruce!) Ano když chtěla Josefa svést, věděla přesně jak se jmenuje, ale když se její úmysl nezdařil, nazývá ho Hebrejcem, najednou je cizí. To slovo hebrej, znamená cizák, gastarbeiter. Zahraje Putífarka na xenofobní notu - nenávisti k cizincům... to funguje spolehlivě.
Historii vykládá ten silnější, dějiny interpretuje ten kdo má moc. Právo říci jak to bylo, a dějiny zkreslit, má Putífarka - cizí Hebrej na spravedlivý soud právo nemá. A tak ho Putífar dává do králova vězení.
Má Bůh přístup také do státního vězení egyptského faraona? Přestane teď Bůh být s Josefem? když se Josef ocitl v pevnosti.
„Ale Hospodin byl s ním...." čteme v Písmu.
Kdyby to bylo všechno, co víme o Josefovi, stačilo by to. "Hospodin byl s ním", kdyby tato slova jednou, až zavřeme oči, mohla být napsána na našem úmrtním oznámení, nebo náhrobku, bylo by to hodně.
Hospodin byl s Josefem -
Hospodin je i s těmi, co mají v životě problémy, trampoty, potíže, co jsou v těžké situaci,
Hospodin je s těmi, co vědí o svých hranicích
Hospodin je s těmi, co zápasí s pokušením,
Hospodin je s těmi, co jsou dole, protože nemají právo mluvit, natož na spravedlivý soud
Hospodin je s těm, co trpí, protože dějiny interpretují silnější
Hospodin je s těmi, co trpí, protože si někdo, komu bylo zraněno ego, vylévá vztek
Hospodin je s těmi, co dávají docela obyčejné věci všedního života do souvislosti s ním a s vírou,
Hospodin ať je s vámi.
Amen

Tags: 

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer