Text: Kniha Rut
Josef a Noemi mají jedno společné, ale prozradím to až na konci kázání. Josef je známé jméno, i jeho příběh, ale na otázku, kde se vzala Noemi, asi budete muset vyprávět. Podle biblické knihy Rut.
Je to příběh, který nabourává předsudky - mezi národy, předsudky o bohatých a chudých, předsudky o mužích a ženách.
Potkáváme je i v bibli: "Do Hospodinova shromáždění nevstoupí Moábec ani Amonec... ani míšenec." Dt 23,3. Tedy - cizinci nejsou vítáni. Kniha Rut ale vypráví o cizince, která byla do společenství božího lidu přijata. (a stala se prababičkou nikoho menšího než je král David)
V bibli potkáme i onen předsudek, že chudoba je důsledkem lidského selhání. Že si za svou chudobu člověk může sám. Třeba Př, 23,21"pijan a žrout přijdou na mizinu, dřímota je oblékne v cáry." Kniha Rut ale vypráví o ženách, které se ani neopíjejí, ani nepřežírají, ale do nouze se dostanou - ne vlastní vinou.
V bibli se vypráví, jak Ezdráš po návratu z babylonského zajetí prosadil rozvody smíšených manželství mezi Izraelity a cizinkami. Kniha Rut naproti tomu demonstrativně vypráví o smíšeném sňatku mezi Izraelcem Boazem a moábskou Rut.
Rut je cizinka, chudá a žena, vdova, bezdětná – tato pětikombinace znamená tehdy totálně ohrožené a ponížené postavení. A přece je toto ponížení překonáno. Jak?
1. Vírou v Boha - tato víra také bourá sociální bariéry.
2. Lidskou věrností - věrností dvou žen různých národů.
3. Považte - erotikou. V tomto příběhu dojde ke svedení – svedení k lidskosti.
Podívejme se na tento ženský příběh dnes z mužské perspektivy. Představme si, jak po letech Boaz, ve finále Rutin manžel, představme si ho, jak na to celé vzpomíná:
Všechno to začalo hladomorem. Můj bratranec přes koleno se dostal do nouze. A, ano měli jsme mu pomoct, a neudělali jsme to. Všichni jsme na tom byli špatně. Ale oni víc. V nouzi je holt každý sám sobě bližním. A tak se spolu se svou ženou Noemi a dvěma syny vystěhoval do Moábu. Ještě ho slyším, jak s notnou dávkou hořkosti říká: Tam v Moábu nemají lidé tak tvrdé srdce jako tady. A myslel tím nás.
Jeho synové se tam oženili. Pak však oba synové zemřeli a také bratranec. Zůstaly tři vdovy bez dětí, bez sociální ochrany. Noemi se chtěla vrátit domů do Izraele, kde žili její příbuzní - jediná naděje na pomoc pro starou vdovu. Jedna snacha – tedy Rut - šla s ní. Zvolila těžší cestu, cestu do ciziny. Protože nechtěla starou ženu nechat v nouzi samotnou.
Když se opět objevili v naší vesnici, to bylo řečí. Lidé říkali: "Bohatá vyšla, chudá se vrátila. Bůh ji potrestal. Vzal jí děti. Boží kletba na ní spočinula:"
A já - nebudu to tajit - jsem to říkal také. Teď už vím proč - měl jsem špatné svědomí. Ale neměl jsem odvahu si to přiznat. Bylo jednodušší říct, že si naši chudí příbuzní za své neštěstí mohou sami, neb že je Bůh potrestal. Bože prosím odpusť, stydím se, že jsem takovému nesmyslu uvěřil.
Noemi vyprávěla, že po celý zbytek života nese v hlavě větu, co jí Rut řekla: "Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu." Nenechala ve štychu starého křehkého člověka, i když doma v Moábu by se asi měla lépe. To mi moc neladilo s tím, co se o Moabitech povídalo, že jsou bezcitní.... Rut ztělesňovala moje špatné svědomí.
Nebyli jsme nadšeni, když se tito naši chudí příbuzní objevili. Ale nešlo jen o pocity viny. Šlo také o majetek - o pozemky. Bratranec měl pole, které jsme v jeho nepřítomnosti používali jako by bylo naše vlastní. A doufali jsme, že ho jaksi zdědíme. A teď tu je vdova. Kdo tedy chce pole, musí se postarat i o ni. Postarat se o starou Noemi – to by nebyl problém, a vlastně by to byla směšná cena za takové pole. Ale je tu Rut - mladá, možná se ještě vdá a její případný syn by určitě na to pole vznášel nárok. Takže by se mohlo stát, že někdo za pole zaplatí a pak ho ani nezíská. Proto se můj přímý bratranec, co měl předkupní právo na pole a s tím také povinnost se postarat o Noemi, do akce nijak nehrnul.
Když jsem poprvé Rut potkal na svém poli, byl jsem zmatený. Přišla jako žebračka paběrkovat, tedy sbírat klasy, které dělníci nechali ležet. To je u nás právo chudých. Každý by měl na svém poli nechat pár klasů ležet - pro chudé. Ale kdo to dělá! To že Rut sbírala u mně byla pěkná ostuda - tím se na veřejnosti ukázalo, že se o své příbuzné nestaráme, když musí využívat právo chudých.
Pokusil jsem se situaci částečně zachránit - zajistil jsem, aby moji dělníci Rut neodháněli, nechávali ležet víc klasů. O svačině jsem jí dovolil pít naši vodu a v poledne jsem ji pozval k jídlu. Ale hlavně jsem chtěl zabránit tomu, aby šla Rut zítra na jiné pole. To by byl pro naši rodinu dokonalý trapas – že nechá své příbuzné žebrat na cizím poli.
Vlastně mi dělalo dobře, že mě lidé mají za charitativně smýšlejícího. Měl jsem dobrou náladu. Až jsem si uvědomil, že mám radost hlavně, když mohu vidět Rut. Už to pro mne nebyla chudá příbuzná, ale také přitažlivá žena.
Žně skončily. Rut mi později vypravovala, že ji moudrá tchyně Noemi poslala za mnou, když jsem poslední noc spal na humně. "Umyj se, potři se mastí, přehoď si plášť a jdi. Počkej až půjde spát, až zjistíš, kde leží půjdeš, odkryješ mu plášť v nohách a lehneš si tam. On ti pak poví, co máš učinit." To je výzva ke svádění. Nakonec to ale bylo naopak. Byl jsem jak oněmělý a spíš ona mi řekla, co mám dělat: "Rozprostři nad svou služebnicí křídlo svého pláště, vždyť jsi zastánce."
Mladá žena se tu nabízí - a jako protislužbu chce, abych se postaral o ni a o jednu starou ženu. To mě rozčílilo. Ale nezlobil jsem se na Rut nebo Noemi, ale na sebe sama. Vlastně jsem to já a naše rodina nechal dojít tak daleko, že se ty dvě ženy dostaly do takovéhle situace. Nechtěl jsem využít jejich závislost a bezmoc. Řekl jsem Rut: Požehnána buď od Hospodina. Tvoje láska k Noemi a starost o ni jsou krásné. Nechci tvou důvěru zneužít. Podniknu vše pro to, abych to pole koupil, postaral se o Noemi a tebe si vzal za ženu. " Bože ty sám víš, jak to bylo dál a víš, že jsem jí nejprve slíbil manželství...
A protože jsem myslel na Rútinu čest, poslal jsem ji ještě před svítáním domů a dal tolik obilí, kolik mohla unést.
Příští den jsem před staršími města oslovil onoho přímého bratrance: "Noemi chce prodat pole. Jako nejbližší příbuzný máš předkupní právo. Patří k němu povinnost se postarat o Noemi. Uplatníš ho nebo ne? Pokud ne, jsem na řadě já."
Bratranec reagoval, jak jsem čekal: "Jak bych mohl nechat Noemi v nouzi. Samozřejmě, že to pole koupím a postarám se. "
Byl jsem trochu nejistý, ale pokračoval jsem. "Noemi to pole prodá jen pokud si kupec vezme za ženu moábskou Rut."
Viděl jsem, že jsem ho odhadl dobře. Bratranec zčervenal a řekl: "To nemohu učinit. Musel bych za to pole vlastně zaplatit třikrát - cenu, pak doživotní péči o Noemi a nakonec bych ho možná musel nechal případnému synovi Rút a neměl bych nic. To nemohu svým dětem udělat. Vzdávám se předkupního práva. " Na tuhle chvíli jsem čekal: „Já o to pole stojím.“ řekl jsem. A tak se Rut stala mou ženou.
Čtyři kapitoly bible, kde se rozbourávají předsudky - o mužích a ženách, předsudky o bohatých a chudých, předsudky o cizincích. A jsou nabourány
1. Vírou v Boha - víra také bourá sociální bariéry.
2. Lidskou věrností – zde věrností dvou žen různých národů.
3. A považte - erotikou. V tomto příběhu - dojde ke svedení - k lidskosti.
Mluví se oprávněně o tom, co nebezpečného může touha muže po ženě a ženy po muži způsobit. Ano. Ale je tu i ta druhá možnost. Že vzájemná touha a vnímavost pro krásu druhého může posloužit. A být začátkem věcí veskrze dobrých, když se to potká s odpovědností - jako u Boaze. Noemi - buď požehnána - to tušila a věřila v dobrý konec noci na humně.
A to jsme u druhého - lidská věrnost - Bůh si jí váží, pomáhá jí, lidská věrnost je odleskem Boží věrnosti. I obyčejná, ale možná právě spíš ne-obyčejná věrnost - nejen v manželství, ale také v přátelství je velká síla, která drží, když je zle. Věrnost buď požehnána.
A poslední - víra v Hospodina zahrnuje i témata sociální - už v oněch předpisech, že chudý smí sbírat klasy, a jsou i další předpisy - o milostivém létu apod. Už tím, jak je společnost a vztahy upravena v pravidlech a zákonech - se víra projevuje - v těch strukturách.
Ale ty nestačí - protože je někdo musí vzít vážně a naplnit - jako třeba bratr Boaz - buď požehnán.
A mnoho staletí po něm bratr Josef, však to vánoční vyprávění znáte – zachová se nesamozřejmě milosrdně. Noemi a Josef jsou přes mnoho generací příbuzní, potkají s v rodokmenu nikoho menšího než je Ježíš Kristus. Amen
(podle biblického výkladu a zpracování Gerda Theissena)