Letos 8. února zemřel prof. Erazim Kohák ve věku téměř 87 let. Jeho přínos pro českou kulturu byl nevšední. Představoval generaci, která ještě mohla sdílet plody masarykovského humanismu, ale zároveň už zasaženou bolestmi 21. století. Jeho rodiče mu dali do vínku dvojí znamenitou výbavu: věrné křesťanské vyznání a hluboké humanitní vzdělání. A také prakticou šikovnost. Ničemu z tohoto odkazu se nezpronevěřil. Sami rodiče byli za války postiženi nacistickým vězením a když po válce sledovali nebezpečný vývoj v české vlasti, měli pádný důvod k odchodu ze země.

Při úklidu kanceláře našel jsem náhodou kázání Erazima Koháka. Myslím, že mnohé klimenťáky potěší nejen jako vzpomínka, ale i jako výklad Božího Slova pro nás.

úvaha Ondřeje Macka

Z naděje se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbách vytrvalí. Sdílejte se se sestrami a bratřími v jejich nouzi,ochotně poskytujte pohostinství. (list apoštola Pavla Římanům 12,12-13)

Tato slova jsou z dopisu z prvního století. Jeho autor se pokouší promýšlet, co to vlastně znamená být křesťanem, nebo vůbec věřit v Boha. – Třeba by nám to mohlo pomoci i dnes.

čtení: L 12,15-21
Text: Zj 3,14-22

Čtení: Mt 12,1-8
Text: 1. Samuelova 21

Žalm 1
Co člověku pomůže,když jde do míst, kde ještě nebyl? Pomoci může mapa (buď ji má u sebe nebo někde na tabuli), pomoci můžou turistické značky (zakreslené v mapě a v terénu namalované na stromech, kamenech či plotech), člověku může pomoci nějaký ukazatel, či rozcestník - občas nějaký chatař umístí vlastnoručně vyrobenou ceduli s šipkou. A pomoci může porada s těmi, co tam jdou také.

Texty : Fp 1,1-11; J 6,37-40 Žd 12,1-2

Čtení: Gn 13,2-13
Text: Gn 14

Text: Gn 13,1-13

Text: Gn 3,1-9