Od Klimenta na doma

17.3.   Křesťané - hliněné nádoby s pokladem

10.3.    (Pavel Dvořáček)  video

  3.3.    (Gabriela Ďurašková)  video

 

 

 

 

přenos bohoslužeb na Youtube

Nedělní bohoslužby

29.3.    Velký pátek

             9:30 Eva Halamová (Večeře Páně)

            18:00 Bronislav Matulík (Večeře Páně)

31.3.    Vzkříšení

            9:30 Roman Mazur (Večeře Páně)

  7.4.    9:30 Vít Jakoubek

Žena s krvácením

kázání z 5.8.2018
Čtení: 1 Sam 3,1-20
Text: Mk 5,21-43

Milí přátelé,
v příběhu o vzkříšení Jairovy dcery je schovaný ještě jeden příběh, takové malé zdržení, že ani nadpis ta epizoda v bibli nemá. Evangelista Marek ho vypráví tak, že máme dojem, jako by to vyprávěl očitý svědek, který se někde v tom zástupu tlačí.
Nejdřív dav zastaví Jairos, představený synagogy. A příběh se pohne jeho směrem. Najednou se ale na scéně objeví ona žena, bezejmenná, vlastně jakoby předbíhá, a my se chvíli díváme na scénu jejíma očima. Co je jí po tom, že si ho nějaký Jairos, vznešený člověk, představený synagogy, odvádí domů. Ona má problém se svou nemocí a kde vzít další peníze na další doktory; a kde vzít ty další doktory, kteří by neublížili ještě víc, ale aspoň trochu pomohli… ; vždyť když to tak vezmete, za těch dvanáct let už musí být postrachem všech okolních ordinací (nebo co to takový starověký doktor vlastně měl). Její životopis je chorobopis. Její problém je - to téma je trochu trapné. Moc často se o těch věcech nemluví. Už jenom to téma ženských potíží může leckomu působit potíže, souvisí to se sexualitou. Je to věc, o které se na veřejnosti moc nesluší mluvit. A tak bychom možná i ten příběh s tou ženou raději dali někam stranou. Je to něco trapného. Zvlášť ve srovnání se vznešenou záchranou života dítěte, kterou teď všichni vyhlížejí.
Jenže evangelista Marek si dá záležet, aby podtrhl, že s touto ženou se Ježíš zastavil právě cestou do Jairova domu. Přestože spěchají. A teď tu budou na scéně ženy dvě: dvanáctiletá Jairova dcera, která už evidentně nemá síly, aby si za Ježíšem došla, a tak za ni přichází prosit a orodovat její otec – a žena s dvanáctiletou nemocí, která zas evidentně nemá nikoho, kdo by se obtěžoval za ni orodovat, tak se tam musí procpat sama. Ačkoliv jako krvácející je kulticky nečistá a měla by se chovat tak, aby se jí nikdo nemohl dotknout. I přesto se procpává zástupem, kde se tlačí jeden na druhého, a nakonec se Ježíše dotkne.
My to těžko chápeme ale v knize Levitikus (15 kap.) je psáno: Každý, kdo by se jí dotkl, bude nečistý až do večera. Všechno, na čem by ležela a seděla, bude nečisté. Každý, kdo by se dotkl jejího lůžka, vypere si šaty, omyje se vodou a bude nečistý až do večera. Každý, kdo by se dotkl jakéhokoli předmětu, na kterém seděla, vypere si šaty, omyje se vodou a bude nečistý až do večera. Jestliže se dotkne něčeho, co bylo na lůžku či na předmětu, na němž seděla, bude nečistý až do večera. Ta žena je chodící tabu a musí se vyhýbat těm, které chce milovat. A mimochodem nesmí na bohoslužby. Jak dlouho vydrží člověk žít v takových podmínkách. Jak je na tom psychicky? Stále osamělejší, chudší, chatrnější....

Jairos i ta žena - dva zoufalci, nejsou to zrovna dogmaticky vzorové postavy, které by to měly v hlavě nějak příliš utříděné. Nejspíš by přijali pomocnou ruku od kohokoliv, a tím kýmkoliv, na koho narazili, je zrovna Ježíš. A Ježíš nejenže zrovna na jejich zoufalství slyší, ale dokonce zrovna tenhle jejich postoj za chvilku bude nazývat vírou.
Ta žena nebyla taková vždy. Se svou nemocí statečně bojovala. Vyzkoušela kde co. Jak drsně překládají kraličtí - „byla trápena od mnoha lékařů“. Jejich rukama proteklo celé její jmění - což zároveň znamená, že investovala také celou svou důvěru a přišla o ní.
Vzhledem ke své situaci na to jde trochu podvodem: v davu a zezadu. Dotkne se Ježíše : „A hned poznala svým tělem, že je uzdravena od toho trápení. Jenomže vzápětí přijde druhé „a hned“: „a hned také Ježíš poznal sám na sobě, že z něho vyšla síla, otočil se do zástupu a začal říkat: Kdo se to dotkl mého pláště? Učedníci na něho hledí jako blázni: Vidíš ten zástup, který se na nás tlačí, a říkáš: Kdo se mě dotkl. Jenže on si to nedá vymluvit, rozhlédl se kolem a uviděl tu, která to udělala. Což zřejmě nedalo zase tolik práce, protože čteme, že „ta žena se třásla strachy, protože věděla, co to s ní udělalo.“ přistoupila a řekla mu celou pravdu. A Ježíš tuhle její akci nazve vírou.
Přemýšlel jsem, sestry a bratři, komu by bylo dobře tento příběh vyprávět, kde by pomohl, komu ho třeba poslat.
Za prvé: Poslal bych ho ženě, nebo ženám, které mají za to, že bible je plná jen příběhů o mužích a ženy že jsou na druhé koleji a přicházejí zkrátka. Protože v příběhu Ježíšově to není zas tak úplně pravda. Ostatně jedeno podobně zoufalé ženě jménem Chana, jsme slyšeli při prvním čtení.
Druhá možnost: Poslal bych ho někomu vyčerpanému. Život té ženy, to je jedno velké ubývání, chřadnutí, chudnutí. Krev - sídlo života - podle tehdejších představ dokonce sídlo duše. Krvácení znamená, že odchází životní síla. To známe „vykrvácet“ finančně, vyhořet psychicky, být vyšťavený, protože stále dávám - peníze i sílu, čas. Kolem mě všude jen potřeby druhých, očekávání, nároky. A já mám dávat. Dávání bez konce, člověk vysátý, vyluhovaný, co z něj odchází životní síla - se setkal s Ježíšem, který obnovil jeho zdroje, pramen energie. Tam u Božího syna můžeme přijímat.
A třetí možnost, jak příběh využít ? Poslal bych ten příběh křesťanům, kteří pohrdají lidmi, co víru hledají. Víte na co myslím - ta žena jde zezadu, tajně, schovaná (žádný vyznavač). A věří, že se stačí dotknout cípu roucha. To hraničí s pověrou. Ale ona na to v tu chvíli sází, to je její způsob, to je její modlitba beze slov. Jsou takoví, co by zpříma a sami nešli - jen schovaní v davu - v kostele si sednout za sloup, nebo přijdou do kostela a zapálí svíčku. A napíšou do modlitební knihy, která ve velkých kostelích někde bývá: Bože prosím, jsem nemocný, Bože nevím si rady - ten alkohol, Bože ať nejsem sám. Může to vypadat spíš jako pověra - ale může být ve
skutečnosti, hluboká a ryzí důvěra.
Čtvrtý okruh možných adresátů - Možná bych ten příběh vyprávěl někomu, kdo už vyzkoušel kde co a lítal tam či onde. Znáte to, různé tipy, kdo by mohl pomoci a tak se běhá tu či onde a dnes jako tehdy na tom lze prodělat celý majetek....
Anebo za páté: Asi bych ten příběh mohl poslat někomu, kdo trpí nebo se stará o někoho s chronickou chorobou. Někteří vědí, jaké to je ne a ne se uzdravit. Někteří vědí, jak náročně je starat se o někoho dlouhodobě nemocného - chronicky, psychicky. Vyprávěl bych ten příběh nahlas, aby bylo jasné, že v Ježíšově logice, v logice božího království má zaslíbení se takovému člověku věnovat, neodepsat ho. I když prý i mezi lékaři a i v těch všech doktorských seriálech je lákavější to akutní a záchrana, co je vidět hned a záchrana dětí nejlépe. Chroničtí pacienti tak vděčné téma nejsou. U lidí .... Ne u Boha.
A také - to už je šestá možnost - také je to příběh pro někoho vyloučeného ze svého okolí. Nečistý je vyloučený z bohoslužeb, i ze vztahů. Samota ve vertikále i v horizontále. Vyloučení ze sociální sítě. A přitom my lidé jsme určeni ke vztahům. Ježíš svou mocí vrací člověka do vztahů, do společnosti. Tady je další vysvobozený zajatec. Nikdo není pro Ježíše tak bezvýznamný, aby se s ním nezastavil. Však se ještě zastaví u slepce Bartimea, u dětí atd.
A ještě někdo mě napadá, že by ten příběh měl číst. Zatím poslední. Napadá mě někdo, kdo má nějakou starost, patálii, bolest, o které se jaksi nehodí mluvit. Protože je to záležitost trapná, taková špinavá, co se na veřejnosti nevyslovuje. Taková, že si pro pojmenování hledají těžko slova. Příběh pro ty, co také mají neveřejné trápení, o kterém se nesluší mluvit, různé study, o kterých se zdráháme mluvit - aby věděli, že Ježíšovi stojí taková žena aby se s ní zdržel. A pomohl. Amen

Tags:

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer