kázání z neděle 10.6.2018
Text:Mk 3,20-21.31-35
Ježíš a jeho rodina
Sestry a bratři,
dnešní text z evangelia je provokativní. Vlastně mám trochu starost o vyznění dnešního kázání. S trochou nadsázky se obávám, aby nepřišli moji příbuzní nebo členové staršovstva, aby se mne zmocnili v domnění, že jsem se pomátl.
Ten přečtený text jasně ukazuje, že vztah nejbližších příbuzných k Ježíšovi byl napjatý. Pokládali ho za nepříčetného, pominutého, pomateného. A tak přišli, aby ho raději odvedli domů, protože jim dělá ostudu. Nejsme první, koho zaráží situace, kterou zapsal evangelista Marek. A najdeme ji pouze v Markově verzi evangelia. Lukáš a Matouš, kteří psali později, měli Markovo evangelium k dispozici a mnohé z něj přepsali, tak oba dva tuhle větu vynechali. A i některé pozdější opisy Markova evangelia tu větu "říkali totiž, že se pomátl" různě zmírňují. Co to ukazuje ? Že už první křesťané měli s tímto rysem Ježíšova působení problém, potlačovali ho. Těžko skousávali, že jejich Mistr byl se svou rodinou v napětí. Odhaduji, že to máme podobně - že o tom nevyprávíme dětem v nedělní škole, že tento rys Ježíšova života nevyzdvihujeme, vlastně nám ta událost přijde taky pohoršlivá a nesedí nám.
Ovšem slovo Boží, sestry a bratři, nám nechce jen potvrdit, to co si my myslíme a dokreslit náš obrázek o Ježíšovi. Slovo boží nás chce přimět k přemýšlení, provokovat a vyzvat naopak k přehodnocení našich ustálených, tradičních a konformních pohledů na svět. Tak tedy zkusme dnes unést zastavení na tomto místě evangelia, kde je jasné, že Ježíš ve vlastní rodině oporu nemá a jeho příbuzní s ním mají problém. Jsou si vzájemně odcizení. Proč ? Možná patřili jeho příbuzní k farizejskému směru, a tak nechtěli mít nic společného s rozevlátým kazatelem a divotvůrcem, který putuje po celé zemi a s farizeji je v ostrých polemikách. Nebo jim mohlo vadit, že se Ježíš jakožto prvorozený vyhýbal povinnosti hospodáře a příbuzní ho chtěli dopravit zpátky domů, aby plnil tradiční povinnosti. Možná jim vadilo, že si mezi dvanáctku učedníků nevybral nikoho z nich. Nevíme.
O deset veršů dál čteme: „Tu přišla jeho matka a jeho bratři. Stáli venku a vzkázali mu, aby k nim přišel. Ježíš ale nedovolí nikomu, aby s ním manipuloval. Nepřijde na zavolání. Rozhlédl se kolem sebe a prohlásil: „Kdo je má matka a moji bratři?“ Vyjádří svůj vnitřní odstup od své rodiny. Nalezl totiž novou rodinu - společenství těch, kteří plní Boží vůli, naslouchají jeho slovům a otvírají se Božímu království.
Vidíme tady Ježíše svobodného. Svobodného i od těsných vazeb vlastní rodiny. Vidíme Ježíše osvobozujícího od tlaku a sevření rodinou, které mohlo a může život dusit. Znalci starých dob nám referují o silném kultu předků a jejich uctívání. Slovo stařešiny, patriarchy, otce bylo rozhodující a definitivní; tradice a rodina řídily životy potomků - výběr povolání, výběr partnera, výběr místa, kde budou žít atd. Ale v rpzné míře je to přítomno i dnes u nás i v jiných kulturách.
Důraz dnešního textu není v evangeliu ojedinělý. Člověku, který za Ježíšem přišel s touho následovat ho, ale až poté, kdy pohřbí svého otce Pán odpověděl: „Nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé. Ale ty jdi a všude zvěstuj království Boží.“ Boží království je skutečnost tak mocná, může být mocnější i než pokrevní svazky. Protože věrnost a pravda, věrnost Bohu a pravdě může mít větší závažnost než vztah k příbuzným. „Myslíte, že jsem přišel dát zemi pokoj ? Ne, pravím vám, ale rozdělení! Neboť od této chvíle bude rozděleno v jednom domě pět lidí: tři proti dvěma a dva proti třem; budou rozdělení otec proti synu a syn proti otci atd.“ Drsné že ? Ale když se zamyslíme, tak je jasné, že nemůžu držet s někým basu jen proto, že je to příbuzný, i když dělá zlo. Ne, nemusím s ním spolupracovat jen proto, že jsme z jedné rodiny, když on lže, krade, je nevěrný... Je to strašně bolestné, ale jsou i vyšší hodnoty než rodina. Víme, jak rodinná soudržnost povýšená na jediný princip života, může korumpovat. Rodina se nesmí stát modlou, úběžníkem všeho, omluvou pro jakékoliv jednání, když je to přece pro rodinu. Příbuznost nemůže být argumentem pro mlčení k násilí, přehlížení nepravostí, maskování podvodů - jen aby byl v rodině klid.
Možná máte za to, že by v dnešní době měla znít spíš kázání o hodnotě rodiny. Ano, rodina je cenná, cenná je věrnost a trpělivost v rodině, měli bychom se přimlouvat za ty co bojují o záchranu rozpadajících se rodin atd. Ježíš nemá nic proti rodinnému životu (naopak spěchá na pomoc otci s nemocnou dcerou a jinému s nemocným synem, jinde matkám s nemocnými dětmi, ostře kritizuje nevěru a rozluku, ostře kritizuje člověka, co se chce vyvázat z péče o stárnoucí rodiče pod zástěrkou zbožných důvodů). Ale to, co se týká víry, a tím i celého životního nasměrování, je postaveno jako zásadnější. A do toho nemá ani rodina co mluvit. Ani ta Ježíšova. Je zde něco ještě důležitější a vážnějšího než klid v rodině. V pohledu biblické víry, ani v pohledu Ježíše není rodina tím nejvyšším, vrcholem snažení, úběžníkem a mírou všeho.
Při pokusu si to nějak zařadit a pojmenovat jsem si vzpomněl na Dietricha Bonhoeffera, který rozlišuje věci poslední a předposlední. O co jde ? Věci poslední ve smyslu časovém ale i kvalitativním, tedy ty rozhodující a v posledu platné - to je milost Boží, Slovo o ospravedlnění, víra. Pak jsou věci tzv. předposlední - tedy skutečnosti velmi důležité a přece významem a platnosti o stupeň níže - předposlední. Je třeba na nich usilovně pracovat: spravedlnost ve světě, pomoc, věrnost ve vztazích, ano také rodina, ale i církev atd. zasluhují si naši pozornost, energii, jsou to skutečnosti velmi cenné, ale vzhledem k tomu poslednímu jsou jen přípravou -- ano spravedlivá společnost, charita, rodina..... ale to poslední a rozhodující je pravda Boží, víra, ospravedlnění hříšníka, láska všeho ve všem. A je důležité, aby se nám ty věci předposlední nestaly posledními. Aby se věci hodně důležité nestaly nejdůležitějšími. Pokud jde o banality (jako jídlo, peníze...), tam je to jednodušší si uhlídat, aby se nestaly posledními. Ale u těch skutečností ušlechtilých je to vlastně složitější zajistit, abychom je neměly za ty klíčové. Přinášejí mnoho, ale spasení přinést nemohou.
Tedy vězme, že Ježíšův příběh může člověku také dodat odvahu, aby se vydal cestou božího království, nehledě na to, zda mu rozumí jeho rodina, nebo zda-li jeho cestu pokládají za správnou přátelé. Ježíšovská cesta může být i cestou určité osamělosti, i v nepochopení u nejbližších. Ježíšova cesta může být povzbuzením jít cestou pravdy, a ne cestou, kterou mi naplánovali rodiče. Každý člověk je přece jedinečný. Ježíš zve do života na jedinečnou cestu, a být v souhlase s Ním je důležitější než souhlasy lidské. Byť od těch nejbližších. Jak to vlastně máme sestry a bratři ? Jsme ochotni se vydat cestou, kterou jsme poznali jako vnitřně správnou, anebo vždycky potřebujeme potvrzení její správnosti od okolí, od rodiny, od přátel ? Čí uznání je pro nás důležité? Od toho, či od toho..... anebo to od pána Boha ?
Každý člověk má přece zanechat ve svět originální stopu, nemusí jít po nalajnovaných stezkách. Máme se prostě vydat svou cestou a konat to, co nám Bůh vnuká do srdce.
A to jsme u posledního verše: Rozhlédl se po těch, kteří seděli v kruhu kolem něho a řekl: Hle moje matka a moji bratři. Kdo činí vůli Boží, to je můj bratr, sestra i matka. Boží vůle je pro Ježíše víc než přání příbuzných.
Kolem Ježíše vzniká nové společenství. Ten příběh má zaslíbení, velké zaslíbení - je tu nová rodina. Familia dei. Slyšeli jsme Lukáše, že do ní chce patřit. Potvrdili jsme, že do ní patří. Existuje rodina božích dětí. To je nadějné nejen pro ty jejichž rodina je součástí této velké Boží rodiny, ale i pro všechny ty, kteří jsou bez rodiny. Protože se jejich rodina rozpadla, protože všichni příbuzní zemřeli nebo byli zabiti, pro ty, kteří mají příbuzné na druhém konci světa, pro ty, kteří jsou s příbuznými v hlubokém neporozumění, pro všechny, kteří z různých důvodů nemohou a nebudou žít v rodině - pro všechny je tu realitou společenství bratrů a sester, kteří jako velká rodina vědí o společném Otci v nebesích. Ne, co já chci, ale co ty chceš. Ne to, co je dobré pro naši rodinu, ale co je dobré podle Pána Boha. A co je dobré podle Pána Boha, to bude jistě dobré i pro naši rodinu. A jistě i pro další, co ještě stojí venku… Amen
Příloha